Úpadek dlužníka

Dlužník je dle ustanovení § 3 IZ v úpadku, jestliže má (i) více věřitelů, (ii) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a (iii) tyto závazky není schopen plnit, což se zkráceně označuje jako platební neschopnost.

Má se přitom za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže (i) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo (ii) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo (iii) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo (iv) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

U dlužníka, který je právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou, navíc platí, že je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení se jedná, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vyvrácení domněnky platební neschopnosti

Naplnění domněnky dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky však neznamená, že dlužník by již neměl možnost rozhodnutí o zjištění svého úpadku zvrátit. Jedná se totiž o vyvratitelnou domněnku, přičemž na dlužníka přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené).

Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se přitom posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen jej využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků, nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti. Jinými slovy tedy platí, že dlužník se ubrání zjištění úpadku i tím, že prokáže, že má jiný majetek, který je schopen rychle zpeněžit a získané prostředky použít na úhradu svých závazků.

Domněnka platební neschopnosti vs. majetek třetích osob

Nejvyšší soud ČR pak ve svém rozhodnutí ve věci sen. zn. 29 NSČR 124/2015 ze dne 31. července 2017posuzoval dosud výslovně neřešenou právní otázku, zda při zkoumání úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti lze pro účely posouzení, zda dlužník je schopen plnit své splatné závazky, zohlednit, že tyto závazky jsou zajištěny majetkem ve vlastnictví třetích osob.

Dlužník se totiž v daném případě pokoušel zvrátit zjištění úpadku argumentací, že osoba, která poskytla zajištění dlužníkova závazku svými nemovitostmi, disponuje dostatečným majetkem k tomu, aby spolu s majetkem dlužníka sloužil k uspokojení jeho závazků.

Tuto argumentaci však Nejvyšší soud ČR nepovažoval za relevantní, když konstatoval, že to, zda splatná pohledávka dlužníkova věřitele je zajištěna majetkem ve vlastnictví třetí osoby (osoby odlišné od dlužníka), např. z titulu ručení (ve všech jeho formách) nebo z titulu zástavního práva (váznoucího na majetku třetí osoby), nemá žádnou vypovídací hodnotu ohledně schopnosti dlužníka samotného tyto své závazky splatit. Dlužník totiž není osobou, jež by bez dalšího (jen proto, že pohledávka věřitele je zajištěna majetkem ve vlastnictví třetí osoby) mohla s majetkem ve vlastnictví třetí osoby disponovat tak, že z něj uhradí (bude schopen uhradit) svůj dluh vůči věřiteli. Obdobně to platí i pro osoby, jež jsou (vůči věřiteli dlužníka) v postavení dlužníkových spoludlužníků.

Jinými slovy tedy platí, že i když jsou dlužníkovy dluhy zajištěny majetkem třetích osob, s jehož využitím by mohly být (a nejspíše také budou) uspokojeny pohledávky za dlužníkem, nelze tím vyvrátit domněnku o dlužníkově platební neschopnosti. Jakkoli by tedy byl dlužníkův ručitel či spoludlužník bonitní, pokud sám dlužník nedisponuje dostatečným majetkem, zjištění úpadku se nevyhne.




JUDr. Jakub Celerýn,
advokát


Mališ Nevrkla Legal, advokátní kancelář, s. r. o.

Longin Business Center
Na Rybníčku 5
120 00 Praha 2

Tel.:    +420 296 368 350
Fax:    +420 296 368 351
e-mail:    law.office@mn-legal.eu

 
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz