SaaS (Software as a service) – užívání softwaru jako služby
Užívání různých počítačových programů, aplikací nebo jiných softwarových řešení (dále také jako „software“) je již součástí každodenního života lidí. V případě, že má uživatel zájem software legálně užívat, je běžné, že za tímto účelem uzavře s nositelem příslušných autorských práv (resp. osobou, která je oprávněna vykonávat příslušná majetková práva) licenční smlouvu, na jejímž základě získá oprávnění k výkonu předmětných autorských práv (dále také jako „licenci“), a to v ujednaném rozsahu.[1]
Licencování však není jediným způsobem, kterým lze zajistit legální užívání softwaru, přičemž pro uživatele může být někdy efektivnější a ekonomicky výhodnější užívat předmětný software pouze formou služby.
Software dle aktuální legislativy
V této souvislosti je předně nutné uvést, že dle aktuální právní úpravy je software považován za literární autorské dílo,[2] a jako takový podléhá autorskoprávní ochraně, která je upravena zejména v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „autorský zákon“). Autorem softwaru pak může být pouze fyzická osoba, která tento software vytvořila.[3]
Vzhledem ke skutečnosti, že osobnostní ani majetková práva autora k software nelze převést, zájemci o užívání softwaru za běžných okolností nezbývá nic jiné, než uzavřít s nositelem příslušných autorských práv licenční smlouvu, případně tato autorská práva užívat na základě postoupení výkonu majetkových práv (mimo jiné např. v případě softwaru na objednávku, kdy se objednatel tohoto softwaru na základě fikce stanovené autorským zákonem považuje za zaměstnavatele, a tudíž vykonává veškerá majetková práva k tomuto softwaru)[4].
Další možností, jak získat oprávnění k užívání softwaru, je pak jeho užívání jako služby (známo pod anglickou zkratkou SaaS, neboli „software as a service“), kdy poskytovatel tohoto softwaru umožní jeho užívání „na dálku“ bez toho, aby uživateli poskytl licenci či postoupil na uživatele výkon majetkových práv (dále také jako „SaaS“).
Co znamená užívání softwaru jako služby (SaaS)
Pojem SaaS lze definovat jako způsob užívání softwaru, kdy poskytovatel zpřístupňuje software pro uživatele prostřednictvím sítě internet (on-line), tj. samotný software je provozován na serverech poskytovatele nebo v rámci cloudové infrastruktury poskytovatele a prostřednictvím vzdáleného přístupu je tento sdílen s jednotlivými uživateli softwaru (zákazníky poskytovatele).[5]
V důsledku výše uvedeného tedy obecně nedochází k užívání softwaru ve smyslu § 12 autorského zákona, nedochází k rozmnožování softwaru, software není instalován na zařízeních uživatele a veškeré fungování, zabezpečení a správu softwaru zajišťuje přímo poskytovatel. S ohledem na skutečnost, že rozmnoženina softwaru není distribuována uživateli (tj. uživatel nezískává kopii softwaru, ale pouze výstupy z tohoto softwaru), platí, že uživatel obecně nenabývá licenci k tomuto softwaru, ale místo toho poskytovateli pouze platí sjednané předplatné za umožnění přístupu k softwaru, resp. za oprávnění užívat výstupy z tohoto softwaru (typickým příkladem SaaS jsou například aplikace Zoom, Dropbox, Netflix nebo DocuSign).
Výhody SaaS
Jak již vyplývá z výše uvedeného, pro uživatele softwaru lze za klíčové výhody SaaS považovat zejména to, že náklady spojené s provozováním, zabezpečením a správou softwaru nese poskytovatel. Uživatel se tedy nemusí zabývat zajištěním nezbytné infrastruktury pro řádné fungování softwaru (obecně postačuje internetové připojení a webový prohlížeč), nemusí řešit správnou konfiguraci softwaru či bezpečnost dat a informací. Poskytovatel za uživatele vyřeší také případný update či upgrade softwaru.
Jediným nákladem uživatele v souvislosti s užíváním softwaru v režimu SaaS tedy zpravidla zůstává úhrada sjednaného předplatného (či už měsíčního nebo ročního). Nebude-li pak uživateli předmětný software vyhovovat, může předplatné zrušit (zpravidla okamžitě, resp. uplynutím doby, na kterou bylo předplatné uhrazeno) a začít užívat jiný software, který bude lépe odpovídat jeho uživatelským požadavkům.
Další výhodou pak může být také to, že v rámci předplatného si uživatel zpravidla platí také za technickou podporu k danému softwaru (tj. odpadají náklady na údržbu a servis software).
Nevýhody SaaS
Na druhé straně je však nutné poukázat také na určitá negativa SaaS. Za nevýhodu lze přitom považovat zejména to, že data a informace uživatele jsou umísťovány na serverech poskytovatele, resp. v rámci cloudové infrastruktury poskytovatele, tj. uživatel ve své podstatě ztrácí možnost faktické kontroly nad svými daty a informacemi vloženými do softwaru. V tomto směru se tedy uživatel musí zejména spolehnout, že poskytovatel zabezpečí dostatečnou ochranu jeho dat a informací před ztrátou či zneužitím, resp. že s těmito bude nakládat tak, aby k jejich ztrátě či zneužití nedošlo.
V tomto směru lze doporučit předem důkladně posoudit, jakým způsobem je bezpečnost svěřených dat a informací zajištěna ze strany poskytovatele (např. zda tyto data a informace budou pravidelně zálohovány a šifrovány, zda je poskytovatel oprávněn tyto data a informace přesouvat na jiná uložiště bez vědomí uživatele nebo zda jsou tato data a informace uloženy na privátním či veřejném serveru či cloudu apod.).
S uvedeným pak zcela nepochybně souvisí také další otázka k posouzení, a to jakým způsobem bude se svěřenými daty a informacemi naloženo v případě ukončení SaaS (tj. zda budou tato data a informace exportovány na server uživatele, zda budou ze strany poskytovatele bez dalšího vymazány nebo po určitou dobu archivovány apod.).
V důsledku povahy SaaS, kdy uživatel nenabude licenci k danému softwaru, resp. nedojde k postoupení výkonu majetkových práv, je pak nutné upozornit také na to, že uživatel má zpravidla mnohem menší kontrolu nad tím, jakým způsobem bude s daným software v budoucnu nakládáno (například jakým způsobem bude tento updatován či upgradován nebo co se stane, když se poskytovatel rozhodne poskytování této služby zcela ukončit apod.).
Smlouva o poskytování SaaS
Co se týče samotné smlouvy o poskytování SaaS, je nutné upozornit zejména na skutečnost, že ke dni 06.01.2023 vstoupila v účinnost novela zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „občanský zákoník“), která mimo jiné zavedla do českého právního řádu tzv. smlouvu o poskytování digitálního obsahu, kterou „…se poskytovatel zavazuje zpřístupnit uživateli věc v digitální podobě (digitální obsah) k užívání pro vlastní potřebu a uživatel se zavazuje platit za to odměnu.“[6]
S ohledem na skutečnost, že SaaS zpravidla naplňuje znaky digitálního obsahu, vztahují se na smlouvu o poskytování SaaS i příslušná ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o poskytování digitálního obsahu.
V tomto směru je však nutné poukázat na § 2389a odst. 2 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že: „Vyžaduje-li užívání digitálního obsahu oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví, použijí se také příslušná ustanovení o licenci.“ S ohledem na povahu služeb poskytovaných na základě smlouvy o poskytování SaaS, kdy uživateli jsou zpravidla zpřístupňovány toliko výstupy daného software (viz výše), lze uzavřít, že § 2389a odst. 2 občanského zákoníku se na smlouvu o poskytování SaaS obecně nepoužije, tj. že příslušná ustanovení o licenci se obecně neaplikují.
V návaznosti uvedené je pak zcela zásadní, aby v samotné smlouvě o poskytování SaaS byl dostatečně jasně vymezen předmět smlouvy. S ohledem na povahu SaaS přitom nelze sjednat předmět smlouvy jako „právo k užití software“, kdy takovéto vymezení by mohlo nechtěně implikovat, že na základě dané smlouvy bude docházet k užívání software ve smyslu § 12 autorského zákona, a tedy že předmětem dané smlouvy je udělení licence ve smyslu § 2358 a násl. občanského zákoníku.
Předmět smlouvy je tedy nutné vymezit jako poskytování určitých služeb (digitálního obsahu) dle specifikace uvedené ve smlouvě. Nad rámec uvedeného je pak v samotné smlouvě vhodné dostatečně konkrétně vymezit obsah, rozsah a způsob poskytování daných digitálních služeb (tj. vymezit software, který bude ze strany poskytovatele uživateli zpřístupňován, jaké má tento software funkce či jakým způsobem bude docházet k jeho zpřístupňování apod.).
Za zpřístupnění digitálního obsahu (poskytování SaaS) se pak uživatel zavazuje zaplatit poskytovali sjednanou odměnu. Tato odměna je pak v případě poskytování SaaS zpravidla hrazena ve formě předplatného, tj. na základě pravidelných plateb (měsíčních, čtvrtletních či ročních). Součástí smlouvy o poskytování SaaS by tak nepochybně mělo být také ujednání o odměně (výši předplatného) a platebních podmínkách.
S ohledem na povahu SaaS (zejména pak s ohledem na výše uvedená rizika související s bezpečností svěřených dat a informací) je pak v příslušné smlouvě vhodné dbát na dostatečnou úpravu práv a povinností smluvních stran souvisejících se zabezpečením příslušných dat a informací před jejich ztrátou či zneužitím. V příslušné smlouvě by tedy mělo být především zcela jasně definováno, jakým způsobem je s těmito daty a informacemi nakládáno (včetně ustanovení týkajících se ochrany osobních údajů), jakým způsobem jsou tyto data a informace poskytovatelem chráněny či jakým způsobem bude s těmito daty a informacemi naloženo v případě ukončení dané smlouvy. Neméně důležitými jsou také související ustanovení upravující odpovědnost poskytovatele za případnou újmu způsobenou uživateli.
Závěrem je pak nutné pamatovat také na další specifická ustanovení smlouvy o poskytování SaaS, mimo jiné například na ustanovení upravující podmínky a způsob údržby a servisu softwaru, resp. ustanovení garantující určitou úroveň poskytovaných služeb (samostatně označováno také jako „service-level agreement“ neboli SLA) či další ustanovení upravující případný update a upgrade softwaru apod.[7]
Závěr
V návaznosti na vše výše uvedené lze uzavřít, že SaaS představuje zajímavý a v mnoha ohledech i efektivní a ekonomicky výhodný způsob užívání softwaru. Nad rámec právní úpravy poskytování digitálního obsahu dle příslušných ustanovení občanského zákoníku, je však v případě smlouvy o poskytování SaaS nutné zvážit i další specifické aspekty tohoto smluvního typu a obsah smlouvy vždy přizpůsobit individuálním požadavkům smluvních stran.
Mgr. Michal Hašan,
advokátní koncipient
Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář
Koliště 1912/13
602 00 Brno
Růžová 1416/17
110 00 Praha
tel.: +420 543 217 520
e-mail: office@dolezalpartners.com
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
