V tomto příspěvku představíme rizika, která mohou zejména pro podnikatele vyplývat z připravované právní úpravy hromadného řízení[5] a ovlivnit jejich přístup k této budoucí úpravě. Nutno uvést, že návrh zákona o hromadném řízení („Návrh zákona“)[6], který takové prvky proti zneužití již zakotvil ve svém paragrafovém znění, byl zveřejněn ke konci roku 2022 a v době přípravy tohoto příspěvku jsou vypořádávány připomínky k němu.

Medializace a veřejnost řízení

Lze očekávat, že zejména první hromadná řízení budou pod drobnohledem médií a široké veřejnosti, tedy veřejnosti nejen odborné. Je tak možno předpokládat, že předmětem zájmu budou zejména případy, ve kterých budou figurovat velké a významné podniky, a případy, které budou zahrnovat velké množství dotčených či poškozených spotřebitelů.

S ohledem na skutečnost, že hromadná řízení budou představovat v českém právním řádu určité novum, laiky a médii spojované především s anglosaskou právní kulturou, a také s ohledem na povahu právní úpravy hromadných řízení je možné počítat s tím, že tato řízení mohou být předmětem srovnatelného, či dokonce většího zájmu než některá insolvenční řízení.

Reklama

DPP/DPČ ve víru legislativních změn (online - živé vysílání) - 25.11.2024

25.11.2024 09:303 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Směrnice předpokládá, že za účelem informování spotřebitelů, kteří byli jednáním obchodníka dotčeni, budou využity prostředky, které umožní informování co nejširšího okruhu osob (tedy například média).[7] To přebírá do svého znění také úprava Návrhu zákona, jehož (zejména) ustanovení § 51 a následující upravují uveřejňování informací týkajících se hromadného řízení. Z textace Návrhu zákona je patrný zájem na co nejvyšší míře informovanosti spotřebitelů, tedy osob dotčených jednáním obchodníka. Dle úpravy jsou primárními subjekty povinnými k uveřejňování informací o hromadném řízení žalobce a soud.

Jakkoliv by se medializace řízení měla týkat zejména fáze po připuštění hromadné žaloby (po ukončeném certifikačním řízení), nebude možné vyloučit propagaci hromadného řízení již v raných fázích procesu. S ohledem na uvedené proto lze rozlišovat na straně jedné medializaci před zveřejněním informací o probíhajícím řízení a na straně druhé po zveřejnění informací o hromadném řízení.

Medializace hromadného řízení v jeho rané fází není úplně žádoucí, čemuž ostatně napovídá také koncepce Návrhu zákona.[8] Nutno nicméně uvést, že žalobce bude muset jistým způsobem inzerovat (potenciální) hromadnou žalobu, aby získal poškozené za účelem naplnění minimálního počtu členů skupiny a aby v zásadě oslovil co nejvíce dotčených spotřebitelů. S takovým postupem ostatně počítá například Směrnice[9] nebo doprovodný návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hromadném řízení („Doprovodný zákon“). Žalobce bude kupříkladu povinen na svých internetových stánkách informovat o žalobách, které se rozhodl podat.[10] Lze tedy uvést, že šíření informací o hromadné žalobě ještě před jejím připuštěním soudem nebude možné zcela zabránit, nicméně oprávněné osoby by s ohledem na koncepci zákona a smysl a účel Směrnice[11] neměly mít zcela volnou ruku, pokud jde o způsob, formu a obsah sdělení. Uvedené by mělo být přiměřené okolnostem daného případu[12] a v co nejvyšší míře by mělo omezit případné negativní dopady na podnikatele, tím spíše pak v době, kdy hromadná žaloba nebyla certifikována. Tento závěr potvrzuje také skutečnost, že v této fázi by neměl zveřejňovat žádné informace týkající se hromadné žaloby ani soud.[13]

Pokud jde o informování o hromadném řízení po certifikační fázi, tedy po připuštění hromadné žaloby soudem, zde Návrh zákona již s uveřejňováním informací o hromadné žalobě a samotném řízení výslovně počítá. Na druhou stranu se Návrh zákona snaží limitovat zveřejňování informací o hromadném řízení pouze na nezbytné informace.[14] Nepůjde tedy o tak transparentní a rozsáhlé informování jako v případě insolvenčních řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku.

Samotná povinnost uveřejňovat informace se bude týkat zejména informací týkajících se samotného zahájení hromadného řízení. Tlak je přitom kladen na to, aby byla zajištěna nejvyšší možná míra informovanosti všech členů skupiny. Prakticky to může vypadat tak, že budou jednotlivým dotčeným osobám zasílána oznámení o zahájení hromadného řízení, což předvídá také Návrh zákona.[15] V případě skupin čítajících desítky tisíc poškozených může být informování spotřebitelů velmi nákladné a je nutno pamatovat na to, že to bude žalobce, kdo ponese tyto náklady na informování dotčených spotřebitelů. Ty však můžou být v případě úspěchu hromadné žaloby promítnuty do nákladů hromadného řízení a v konečném důsledku přeneseny na žalovaného podnikatele.

V tomto kontextu je vhodné zmínit také možnost žalovaného podat návrh na vydání předběžného opatření na zdržení se způsobu uveřejňování informací o hromadném řízení. Návrh zákona totiž počítá s tím, že usnesení o přípustnosti hromadné žaloby mimo jiné vymezí způsob uveřejňování informací o probíhajícím hromadném řízení. Pro případ, že bude mít žalovaný za to, že se žalobce odchyluje od soudem stanoveného způsobu zveřejňování informací o hromadném řízení, může podat návrh na vydání předběžného opatření tak, aby nepředvídanému a nechtěnému jednání žalobce zamezil.

Jak už z výše uvedeného mohlo vyplynout, připravovaná úprava hromadného řízení předpokládá, že bude za účelem řádného informování osob dotčených hromadným řízením zřízen rejstřík hromadných žalob,[16] ve kterém budou uveřejňovány zejména údaje týkající se hromadného řízení jako takového (kupříkladu spisová značka či údaje o soudu či účastnících).

Ostatně už předchozí vládní návrh zákona o hromadném řízení z roku 2020 („Předchozí návrh zákona“) počítal se zřízením rejstříku hromadných žalob,[17] který předpokládal zveřejnění „písemnosti, u nichž tak stanoví tento zákon, nebo o jejichž uveřejnění rozhodl soud, které se v rejstříku hromadných řízení uveřejňují chronologicky s uvedením okamžiku jejich vložení.“[18] Obdobné řešení připouští i Směrnice, avšak konkrétní podobu řešení ponechává na členských státech.[19]

Jednou z dříve diskutovaných možností bylo také zřízení obdobného rejstříku, jako je tomu v případě insolvenčních řízení. To by znamenalo, že v rámci hromadných řízení by mohly být zveřejněny prakticky všechny dokumenty a listiny předložené soudu, včetně například některých informací dotýkajících se případně až obchodního tajemství, což by jistě mohlo být problematické. S ohledem na aktuální koncepci Návrhu zákona a na základní teze vyhlášky k provedení zákona o hromadném řízení, která upravuje povahu rejstříku hromadných žalob, lze nicméně usoudit, že rejstřík poskytne veřejnosti pouze omezené informace.

Poškození reputace a dobrého jména obchodníka

Uvedená problematika medializace a veřejnosti řízení může (a patrně i bude) mít dopad na poškození reputace a dobrého jména obchodníka.[20^] Předchozí návrh zákona počítal s institutem jistoty na náhradu nákladů a újmy, který měl chránit žalovaného a v jistých případech sanovat jeho vzniklou újmu: „Je-li tu obava, že by žalobce v případě svého neúspěchu nenahradil žalovanému náklady přihlašovacího hromadného řízení nebo újmu způsobenou v souvislosti s porušením povinností v hromadném řízení, může soud na návrh žalovaného žalobci uložit, aby složil na účet soudu přiměřenou jistotu na jejich náhradu.“[21] Současné znění Návrhu zákona nicméně s obdobnou úpravou nepočítá, zřejmě pod vlivem zúženého okruhu osob oprávněných k podání žaloby. Je tedy otázkou, zda by obrana žalovaného podnikatele mohla spočívat v podání návrhu na vydání předběžného opatření, kterým by byla žalobci uložena povinnost složit peněžitou částku.[22] Takové předběžné opatření nelze vyloučit,[23] nicméně jeho povaha směřuje spíše na skutkově odlišné situace.[24]

Předběžné opatření však ani nemusí být dostačující. Zahájení a vedení hromadného řízení může mít kritický dopad zejména na podnikatele v oborech, ve kterých je možnost zastupitelnosti soutěžících subjektů velmi vysoká (zejména e-commerce, e-shopy). Nelze tedy vyloučit, že v některých případech může dojít prakticky k likvidaci obchodníka či jeho podnikání,[25] a s uvedeným tak souvisí otázka možného uplatnění náhrady škody v případě odmítnutí či zamítnutí žaloby nebo zastavení hromadného řízení z důvodů na straně žalobce. Tento sankční institut zakotvil insolvenční zákon v ustanovení § 147.

Současná koncepce nastavená Návrhem zákona, která zejména svěřuje možnost podat hromadnou žalobu pouze zavedeným spotřebitelským organizacím a která předvídá certifikační fázi hromadného řízení, dle našeho názoru nicméně efektivně bojuje s tím, aby byly podávány a připouštěny k projednání ve věci samé neuvážené či šikanózní hromadné žaloby.

Povinnost zpřístupnit dokumenty – ediční povinnost

Povinnost zpřístupnit dokumenty lze považovat za jakousi formu nátlakového opatření, které má zajistit dostupnost důkazních prostředků. Podstatou tohoto institutu je povinnost účastníka řízení zpřístupnit důkazy nebo jiné prostředky, kterými lze zjistit stav věci.[26]

Zpřístupnění dokumentů je v Návrhu zákona věnováno celkem 7 ustanovení. Předchozí návrh zákona tuto povinnost v rámci své úpravy dělil v závislosti na tom, zda se jednalo o hromadné řízení v režimu opt-in nebo opt-out. Navrhovaná úprava zakládá právo každému z účastníků podat soudu návrh na zpřístupnění důkazů či jiných prostředků. Návrh zákona tak v rámci oprávnění podat návrh není omezen jen na žalobce (tedy osobu oprávněnou k podání hromadné žaloby), ale může jej podat i žalovaný podnikatel.

Riziko pro podnikatele může pramenit zejména z toho, že v rámci jemu uložené povinnosti bude nucen poskytnout citlivé dokumenty a informace. S ohledem na výše nastíněnou povahu rejstříků hromadných žalob však nelze předpokládat, že by byly tyto informace zpřístupněny široké veřejnosti; tím však není vyloučena možnost žalobce seznámit se s citlivými údaji, resp. obchodním tajemstvím.[27] Byť Návrh zákona samozřejmě obsahuje pojistku v podobě ochrany zákonem chráněného tajemství, bude vhodné za účelem jejich ochrany činit aktivní kroky, například společně s předložením listin soudu vyznačit pasáže a části listin, které mají být utajeny.

V určitých případech může soud i bez návrhu rozhodnout o jednom z preventivních opatření za účelem ochrany tajemství (jedná se např. o určení omezeného okruhu osob, kterým budou dokumenty zpřístupněny, nebo o ustanovení osoby, která z dokumentů pořídí výpis, který chráněné tajemství neobsahuje).

Jakkoli by se mohlo jevit jako lákavé nesplnit povinnost předložit dokumenty, Návrh zákona pamatuje i na tuto situaci, kdy se osoba, které byla uložena povinnost zpřístupnit dokumenty, rozhodne neuposlechnout rozhodnutí soudu. V takových situacích Návrh zákon umožňuje soudu prohlásit skutečnost, která má být zpřístupněnými (resp. požadovanými) dokumenty prokázána, za prokázanou. Osobě, která se zdržela zpřístupnění důkazů, může soud mimo to uložit pořádkovou pokutu. Její výše však bude pro hromadná řízení modifikována – může činit až 4 % celkového ročního obratu a v případě, že informace o ročním obratu není dostupná, pak až 10 mil. Kč. OSŘ naproti tomu umožňuje uložit pokutu maximálně ve výši 50 tis. Kč.

Vysoké náklady na vedení hromadného řízení

Náklady hromadného řízení budou, obdobně jako v případě klasického individuálního civilního řízení, počítány v zásadě podle občanského soudního řádu, a pokud jde o odměnu advokáta, tak klasicky dle advokátního tarifu.

V první řadě je třeba samozřejmě zmínit, že výše nákladů hromadného řízení (zejména pro účely jejich náhrady) bude významně ovlivněna především předpokládanou vysokou hodnotou sporu a složitostí a tomu odpovídající délkou řízení či počtem úkonů učiněných v rámci řízení. Tato skutečnost bude mít vliv zejména na výši odměny advokáta vypočtenou podle advokátního tarifu.

Nad rámec „klasických“ nákladů řízení však Návrh zákona výslovně počítá také s přisouzením účelně vynaložených nákladů na uveřejňování informací o hromadném řízení a na zpřístupnění dokumentů („Dodatečné náklady“), jak je naznačeno již výše. To znamená, že v případě úspěchu v řízení budou moci být i tyto Dodatečné náklady v konečném důsledku přesunuty na neúspěšnou stranu řízení. Podmínkou však je, aby byly vynaloženy účelně. Strana řízení tak nemusí mít nutně nárok na uhrazení veškerých svých výdajů týkajících se informování veřejnosti, potažmo zpřístupnění dokumentů; nahrazován by měl být pouze takový náklad, který bude vynaložen v rámci zachování hospodárného a racionálního přístupu.

Je třeba uzavřít, že vysoké náklady na vedení hromadného řízení mohou mít zvláště tíživý dopad na spotřebitelské organizace, jejichž činnost je dle opakovaně zaznívajících hlasů z jejich strany v současné době omezena podfinancováním.

Závěrem

V předloženém článku nastiňujeme některá rizika hromadných řízení, která se mohou určitým způsobem dotknout podnikatele, ale i osoby oprávněné k podání hromadné žaloby.

Některá z rizik, jako veřejnost a medializace řízení či povinnost předložit důkazy, mohou mít potenciál negativně ovlivnit jméno, pověst a činnost podnikatele. Jak lze však z textu usoudit, aktuální koncepce Návrhu zákona obsahuje poměrně značné množství ochranných mechanismů, které zmírňují potenciální negativní důsledky rizik vyplývajících z hromadných řízení, anebo se jim dokonce snaží předcházet. Pro potenciální žalované však přesto bude důležitá prevence samotné účasti v hromadném řízení, a pokud již k podání žaloby dojde, bude potřebná aktivní a důrazná procesní obrana při využití veškerých procesních nástrojů, které Návrh zákona předvídá.

Žalobce, tedy zavedená spotřebitelská organizace, naopak může svým neúspěchem v řízení nejen poškodit svou pověst, protože jeho neúspěch může být vnímán tak, že inicioval šikanózní žalobu, ale také výrazně zatížit svou další činnost povinností uhradit náklady hromadného řízení. Pro žalobce tak budou výše popsané ochranné mechanismy omezeně uplatnitelné a případná prevence rizik by měla vyplývat především z řádného zvážení důvodnosti podávané žaloby a využívání práv týkajících se postavení, činnosti a financování spotřebitelských organizací.