Ochrana hospodářské soutěže

V České republice náleží uplatňování práv z hospodářské soutěže mezi pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („Úřad“). Pokuty ukládané Úřadem mohou být sice pro škůdce citelné, avšak poškozenému nepřinášejí žádnou satisfakci. V rámci veřejnoprávní větve soutěžního práva, která je prosazována právě Úřadem, ovšem žádným způsobem nedochází k reparaci vzniklé škody.

Soukromoprávní vymáhání škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže je v teoretické rovině možné i dnes. Jakékoliv snahy nicméně naráží na celou řadu prakticky nepřekonatelných překážek. Namátkou uveďme problematiku prokazování příčinné souvislosti mezi porušením hospodářské soutěže ze strany soutěžitele a škodou vzniklou poškozenému, kalkulaci výše škody či velice výraznou informační asymetrii charakteristickou pro vztah mezi soutěžitelem působícím škodu a poškozeným, která značně limituje možnosti poškozeného řádně uplatnit svůj nárok. Právě k problematice opatřování důkazů pro spory o náhradu škody a informační asymetrii obsahuje Směrnice, a v reakci na ní Návrh, řadu ustanovení.

Přístup k důkazům

Rozdílné právní úpravy v jednotlivých členských státech Evropské unie v oblasti zpřístupnění důkazů v řízení o náhradu škody způsobené porušením právních předpisů o hospodářské soutěži mají za následek různou míru obliby jednotlivých jurisdikcí, co se týká iniciativy zahajování řízení o náhradu škody.[2] Velice populární se tak v oblasti soukromého vymáhání soutěžního práva stala Velká Británie, umožňující poškozeným značný přístup k dokumentům protistrany. Britský právní režim je v tomto ohledu velice vstřícný; vyžaduje po stranách mimo jiné předložení zprávy popisující dokumenty, které mohou být relevantní pro řízení (bez ohledu na fakt, že mohou být vydávající straně na újmu), či umožňuje ingerenci soudu do procesu odkrývání těchto dokumentů.

Směrnice ve své preambuli předpokládá, že pro vytvoření účinného systému soukromého vymáhání škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže, bude nutné zjednodušit poškozeným přístup k relevantním důkazům. Snahou Směrnice je tak stanovit minimální požadavky přístupu k důkazům aplikovatelné v rámci celé Unie. Vnitrostátní soudy by tak měly například možnost nařídit, aby byly na žádost některé ze stran zpřístupněny jednotlivé důkazy, nebo jejich kategorie tak, jak je již dnes možné ve Velké Británii.[3]

V Návrhu tak nalezneme ustanovení upravující řízení o zpřístupnění důkazního prostředku.[4] O povinnosti zpřístupnit důkazy rozhoduje zásadně soud, který by byl příslušný k řízení o věci samé. Povinným k vydání důkazu je ten, kdo má pod svou kontrolou dokumenty (nebo jiné prostředky), kterými lze zjistit stav věci. V návrhu na zpřístupnění dokumentů je potřebné co nejpřesněji označit písemnosti, kterých se žadatel domáhá.[5] Zde mohou vznikat určité problémy, neboť bude velmi záležet, jak toto ustanovení budou soudy vykládat a jak detailní popis dokumentů budou po žadateli vyžadovat.

Proti zneužití přístupu k důkazům a především k zajištění případné náhrady škody nebo jiné újmy, která by zpřístupněním dokumentů mohla povinnému vzniknout, je žadatel povinen spolu s návrhem složit u soudu jistotu ve výši 100 000 Kč, která může být v odůvodněných případech soudem adekvátně navýšena. Nesložení jistoty je důvodem pro odmítnutí návrhu.[6]

Dokumenty, tvořící předmět řízení o zpřístupnění důkazního prostředku, jsou často chráněny obchodním, bankovním nebo obdobným tajemstvím. K zamezení nežádoucího zveřejňování těchto dokumentů, má soud možnost v rozhodnutí určit pouze omezený okruh osob, kterým budou dokumenty zpřístupněny. Eventuálně může soud určit nestrannou osobu, která z obsahu dokumentů vypracuje podrobný výpis s ohledem na informace kryté obchodním tajemstvím.[7]

Jak uvádí Směrnice, postup získávání důkazů by v zásadě neměl být na újmu účinnému veřejnoprávnímu uplatňování soutěžního práva. Výhodným zdrojem důkazů je totiž pro poškozeného spis vedený Úřadem. Pro ochranu postupu Úřadu a pro účinné veřejnoprávní prosazování soutěžního práva tak Návrh stanovuje pravidla, která soudu umožňují přiměřeně chránit zájmy Úřadu před požadavky žadatele.

Závěr

Nová pravidla týkající se soukromoprávního vymáhání škody v oblasti hospodářské soutěže přináší množství zajímavých možností postupu v případě omezení soutěže. Výše uvedená úprava přístupu k důkazům není jedinou novinkou, kterou Návrh představuje. Za zmínku dále stojí ustanovení o určení výše škody, o škodě způsobené více škůdci nebo ustanovení o přenesení navýšení ceny. Je nutné podotknout, že Návrh nyní čeká trnitá cesta českým Parlamentem, nicméně zásadnější změny nelze očekávat, neboť požadavky Směrnice musí být zachovány. Zda Směrnice dosáhne svého cíle a bude spotřebitele a malé podniky motivovat k podávání soukromoprávních žalob o náhradu škody a usnadní jim dosažení jisté kompenzace způsobené škody, ukáže až čas.




Bohuslav Hrdý,
advokátní koncipient



Kateřina Kulhánková,
advokátka


WOLF THEISS Rechtsanwälte GmbH & CO KG, organizační složka

Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8

Tel.:    +420 234 765 111
Fax:    +420 234 765 110
e-mail:    praha@wolftheiss.com

 
________________________________________
[1] Důvodová zpráva k návrhu zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže, dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] Burrows, E; Fazal, A; The Likely Impact of the EU Damages Directive; dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] Článek 16 preambule Směrnice
[4] § 10 a následující Návrhu
[5] § 10 odst. 3 Návrhu
[6] § 12 Návrhu
[7] § 17 Návrhu


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz