Soupis je listinou, která správce konkursní podstaty („správce“) opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku, je tedy podkladem pro jeho zpeněžení. Do soupisu se zapisují věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty náležejících úpadci, ale i majetek náležející třetím osobám, u kterého lze očekávat, že jej bude možné také zpeněžit (jde zejména o majetek získaný od dlužníka na základě jeho neúčinných právních úkonů – viz §§ 15 a 16 zákona o konkursu a vyrovnání). Zapsání majetku náležejícího osobě odlišné od dlužníka do soupisu konkursní podstaty je ovšem správce povinen oznámit jeho vlastníku nebo jiné osobě, která s ním nakládá. Jde-li o nemovitosti, je správce povinen tuto skutečnost oznámit i příslušnému katastrálnímu úřadu.

Soupis podstaty provede správce podle pokynů soudu za použití seznamu předloženého úpadcem (blíže viz § 17 zákona o konkursu a vyrovnání) a za výpomoci věřitelů prostřednictvím věřitelského výboru. Kdo má věc náležející do podstaty, je povinen to oznámit správci, jakmile se o prohlášení konkursu dozví. Dále musí správci umožnit to, aby si dotyčnou věc mohl prohlédnout, ocenit, zapsat do soupisu a zpeněžit; na výzvu správce je povinen věc i vydat. Poruší-li dotyčná osoba kteroukoliv z těchto povinností, odpovídá za škodu tím vzniklou.

Správce je povinen do soupisu konkursní podstaty zahrnout každou pohledávku, věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu, které dle jeho názoru patří nebo mohou patřit do podstaty Takto má povinnost postupovat i v případě, má-li pochybnost o tom, zda sepsaný majetek do podstaty skutečně náleží. Jak v této souvislosti plyne ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR XXIX., „o tom, u kterých věcí jsou pochybnosti, zda náleží do podstaty, a o důvodech, které k těmto pochybnostem vedou (včetně nároků uplatněných jinými osobami), správce vyrozumí konkursní soud. Konkursní soud důvody zpochybňující zařazení věci do soupisu posoudí; podaří-li se pochybnosti odstranit, vydá správci pokyn, aby věc ze soupisu vyřadil, popřípadě aby věc sepsal bez poznámky. Osoby, které k věci uplatnily právo nepřipouštějící její soupis, konkursní soud - nebylo-li možné námitkám těchto osob uplatněným u správce konkursní podstaty nebo u konkursního soudu zcela vyhovět a věc ze soupisu vyřadit - usnesením vyzve, aby svůj nárok uplatnily žalobou podanou proti správci, kterou se budou domáhat vyloučení věci ze soupisu (tzv. vylučovací či excindační žalobou).“

Nelze-li soupis konkursní podstaty provést pro nedostatečnou součinnost úpadce (úpadce nejpozději do 30 dnů od prohlášení konkursu nesestaví a neodevzdá správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků, věřitelů a jejich adres nebo nesplní jinou z povinností ke zjištění podstaty dle § 17 zákona o konkursu a vyrovnání), je správce se souhlasem soudu za účelem zjištění majetku náležejícího do konkursní podstaty provést kupř. prohlídku obydlí úpadce, pokud je obydlí používáno také pro podnikání, a sepsat všechny věci, které má úpadce v těchto prostorách  umístěny. Je-li obava, že by mohlo dojít k odstranění, poškození nebo zničení movitých věcí pojatých do soupisu, je správce zároveň povinen postarat se o jejich vhodné zajištění.

Jak již bylo uvedeno v úvodu, soupis konkursní podstaty je podkladem pro zpeněžení majetku patřícího do podstaty. Jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas. Zařazením majetku do soupisu konkursní podstaty tak získává správce titul prokazující to, že je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat. Správce konkursní podstaty může (a zároveň musí) zpeněžit pouze ten majetek, který je sepsán. Tato povinnost jej nestíhá pouze u toho sepsaného majetku, který správce po schválení soudem a věřitelským výborem následně vyloučí  z podstaty. Konkrétně půjde o nedobytné pohledávky a věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nebylo možno prodat.

Pokud jde o samotný obsah soupisu konkursní podstaty, je vhodné uvést úryvek z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 26/2003, v němž soud formuloval a odůvodnil následující závěr: „k obecným požadavkům kladeným i v rozhodné době na soupis podstaty patří především požadavek, aby majetek konkursní podstaty v něm byl zapsán pod samostatnými položkami (srov. k tomu i § 18a odst. 1 ZKV). Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci. Dále musí být součástí soupisu i ocenění sepsaných položek provedené úpadcem nebo správcem (§ 18 odst. 3 ZKV). Z toho, že soupis majetku podstaty představuje titul, kterým správce konkursní podstaty dokládá, že je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat, plyne i požadavek, aby ze soupisu bylo patrno, kdy byl pořízen.“

Z citovaného rozhodnutí tak vyplývá, že soupis konkursní podstaty musí obsahovat vedle označení sepisovaného majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy byla příslušná položka sepsána i důvod soupisu příslušné položky. Ze soupisu má být dále patrno, kdy (a z jakého důvodu) správce konkursní podstaty příslušnou položku ze soupisu vyloučil.

Má-li věřitel, popř. úpadce za to, že  soupis konkursní podstaty není správně proveden, je oprávněn se domáhat toho, aby konkursní soud zjednal nápravu případného pochybení správce konkursní podstaty při soupisu majetku konkursní podstaty v mezích své dohlédací činnosti. Uzná-li konkursní soud tuto výtku za důvodnou, je oprávněn udělit správci konkursní podstaty v souvislosti se soupisem majetku konkursní podstaty pokyny, které jsou pro jeho další postup závazné.