Speciální výslechové místnosti
Speciální výslechové místnosti byly v prvopočátcích budovány zejména na účelem výslechů nezletilých dětí, které se staly obětí závažné trestné činnosti, případně pokud byly svědky závažné trestné činnosti. V současné době jsou speciální výslechové místnosti využívány obecně pro zvlášť zranitelné oběti. Mezi tyto patří například senioři, osoby s fyzickým, psychickým či mentálním hendikepem, oběti domácího násilí, oběti sexuálního násilí apod.[1]
První speciální výslechové místnosti vznikly již v roce 2004, a to v Praze a Ostravě. Od roku 2007 je budování speciálních výslechových místností podporováno Ministerstvem vnitra České republiky, konkrétně odborem zabývajícím se prevencí kriminality. Ke dni 31. 1. 2022 je evidováno v České republice celkem 77 speciálních výslechových místností.[2]
Cílem zřizování speciálních výslechových místností je dále nepoškozovat oběť, popřípadě svědka závažné trestné činnosti a tím eliminovat možnost vzniku sekundární viktimizace oběti.[3] Vedení výslechu ve speciální výslechové místnosti usnadňuje nejen kontakt oběti, případně svědka s policejním orgánem, ale zároveň díky tomu, že je výslech zaznamenám pomocí audio vizuální techniky, eliminuje se tím počet (opakování) výslechu oběti (svědka). Speciální výslechové místnosti chrání oběť, případně svědka před nekomfortními a mnohdy nepříjemnými zážitky spojenými s nutností vypovídat ve standardním prostředí policejního pracoviště.
Speciální výslechové místnosti se zásadně odlišují od běžných policejních kanceláří. Speciální výslechová místnost je komplexem několika místností (minimálně dvou). Místnosti jsou od sebe navzájem odděleny. Propojenost těchto místností je zajištěna prostřednictvím audio vizuální techniky.
Místnost, ve které dochází k samotnému výslechu zvlášť zranitelné oběti, popřípadě svědka závažné trestné činnosti, je vybavena tak, aby na vyslýchanou osobu působila klidným, příjemným a v podstatě „domácím“ dojmem. Nejběžnějším vybavením je například pohovka, křesla, konferenční stůl, obrazy, hračky pro děti apod. V místnosti je umístěno hned několik mikrofonů a kamer pro řádný a čitelný záznam výslechu.
Zvuk i obraz je přenášen do místnosti druhé, označované jako monitorovací. V monitorovací místnosti je umístěno veškeré technické zázemí, například videorekordér s vysokou kvalitou záznamu, reproduktory, mikrofony, počítač a mnohé další technické vybavení zajišťující bezchybný záznam výslechu. Pokud je speciální výslechová místnost tvořena již výše zmíněnými místnostmi o počtu dvou, tak v této monitorovací místnosti jsou také přítomny osoby, jejichž přítomnost je vyžadována zákonem. Výslechu se může ze zákona účastnit například soudce, státní zástupce, obhájce, zmocněnec zvlášť zranitelné oběti, psycholog, pracovník orgánu sociálně právní ochrany dětí, zákonný zástupce apod.
Přítomné osoby mají právo klást otázky vyslýchané osobě, nejčastěji prostřednictvím osoby vyslýchající tak, aby byly zajištěny standardy výslechu zvlášť zranitelné oběti, popřípadě svědka závažné trestné činnosti, resp. tak, aby nedocházelo k sekundární viktimizaci vyslýchaných osob. Za tímto účelem od roku 2013 dochází k pravidelnému vzdělávání policistů specializujících se na výslechy dětí, mládeže a zvlášť zranitelných obětí ve speciálních výslechových místnostech. Za tímto účelem byly zpracovány metodiky pro výslech dětského svědka za užití demonstračních pomůcek či výslechu zvlášť zranitelné oběti.
Legislativní úprava pramení již z Úmluvy o právech dítěte z roku 1989, která byla Českou republikou ratifikována 7. 1. 1991. Státy, které se staly smluvní stranou zmíněné úmluvy, se svou ratifikací zavázaly respektovat a zabezpečit práva stanovená úmluvou, a to každému dítěti spadajícímu pod jurisdikci daného státu. Stát je na základě úmluvy povinen učinit veškerá opatření tak, aby každé dítě bez rozdílu bylo chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání.
Dne 1. 8. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 45/2013 Sb. , o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů). Na základě tohoto zákona došlo k vymezení pojmu oběť trestného činu, nově byla vymezena tzv. zvlášť zranitelná oběť. Neoddělitelnou součástí zákona o obětech trestných činů byla i novela trestního řádu, která na uvedený zákon bezprostředně navazuje. Tato novela podrobněji upravuje práva poškozených (obětí) v průběhu trestního řízení a zavádí do trestního procesu zcela nový institut předběžných opatření.
Zákon mimo dalšího deklaruje povinnost všech orgánů činných v trestním řízení postupovat při jednání s obětí se značnou citlivostí a šetrností. Zakládá povinnost informovat oběti podrobně o jejich právech, včetně práva na to, aby kontaktní údaje oběti nebyly vedeny přímo v trestním spise, ale byly evidovány odděleně. V neposlední řadě zákon zavádí právo na to, aby si oběť trestného činu ke všem úkonům trestního řízení vzala s sebou důvěrníka a mnohé další.
Mgr. Denisa Kartusová,
advokát
Advokátní kancelář Kartusová Legal
Vodičkova 791/41
110 00 Praha 1
Tel.: +420 777228557
e-mail: kartusova@kartusovalegal.cz
[1] Kdo je dle dikce zákona považován za zvlášť zranitelnou oběť je definováno v zákoně č. 45/2013 Sb. , o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, konkrétně v ust. § 2, odst. 4, písm. a) až d).
[3]Sekundární viktimizace neboli druhotné zraňování je pojem, který se užívá v kriminologii, kriminalistické psychologii, soudnictví, mediálních studiích apod. Označuje například proces, během něhož se oběť trestného činu stane obětí znovu – tentokrát trpí po psychické stránce.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
