Byť z pohledu mnohých příliš pomalu a váhavě, nicméně i v české legislativě a praxi se začínají prosazovat fenomény jako elektronický podpis a z toho plynoucí možnost různých úředních podání (zatím především daňového přiznání) elektronickou formou. V praxi jsou však dnes celosvětově mnohem běžnější smlouvy uzavírané přímo on-line, které nejsou u nás (snad s výjimkou nové úpravy v oblasti cenných papírů a některých ustanovení občanského zákoníku o tzv. spotřebitelkých smlouvách) ani v zahraničí většinou speciálně upraveny a aplikují se na ně tudíž obecné principy smluvního práva.

Při stahování hudby, softwaru nebo kupování jakéhokoli zboží prostřednictvím internetu je smlouva uzavřena prostým kliknutím levým tlačítkem myši na „Souhlasím“ („I agree“). Tímto jednoduchým úkonem odsouhlasí kupující podmínky prodávajícího, které jím byly na onu internetovou stránku umístěny. Smlouva se tak stává pro strany závaznou a práva a povinnosti z ní vyplývající vynutitelnými, ačkoliv si ji kupující ve většině případů ani nepřečetl natož vytiskl. Přitom v těchto smlouvách je pravidelně obsaženo omezení odpovědnosti za vady a často i škody způsobené vadou. U softwaru jde běžně i o omezení v užívání a kompatibilitě s jiným softwarem. Téměř pravidlem je volba práva, kterým se má smluvní vztah řídit, a volba soudu, který rozhodne v případě sporu vyplývajícího z dané smlouvy. Pravomoc rozhodnout sporné otázky mezi stranami má tak často americký soud podle amerického práva. V této souvislosti se nabízí otázka možnosti spotřebitele dovolat se právních ustanovení právního řádu státu jeho státní příslušnosti.

V případě smluv uzavíraných on-line se jedná o smlouvy uzavřené na dálku a jako takové by měly dát spotřebiteli možnost za určitých podmínek od smlouvy takto uzavřené odstoupit. U B2B (business-to-business) obchodů na internetu je ochrana kupujícího nižší. Podnikatelé jsou vnímáni jako odborníci dobrovolně podstupující podnikatelské riziko. Obezřetnost a zejména pečlivé přečtení smlouvy je jistě na místě.

Mnohá rizika mohou vyplynout i pro vztah zaměstnance a zaměstnavatele, když se zaměstnanci prostřednictvím zaměstnavatelova počítače zavazují k určitému plnění z těchto smluv, ať už jde o prosté stažení hudby či cokoliv jiného. Ačkoliv je takové jednání často vnitřními předpisy zakázané a zaměstnanec tím mnohdy poruší pracovní kázeň, mohou z toho vyplynout nepříjemné důsledky také pro zaměstnavatele, pokud je smlouva uzavřená on-line porušena. Zaměstnavatelé takto mohou získat ospravedlnění pro sledování, jaké internetové stránky jejich zaměstnanci navštěvují.

U smluv uzavíraných on-line existuje kromě právních aspektů i řada stále otevřených technických otázek. Zde je například možno uvést platby kreditními kartami či obsluhu bankovných účtů prostřednictvím internetu, atd. I když úroveň zabezpečení těchto operací se prakticky neustále zvyšuje, i zde je namístě značná dávka opatrnosti, zejména v závislosti na důvěryhodnosti druhé strany takového obchodu.