V případě, že dojde k omezení vlastnického práva v důsledku zřízení věcného břemene,[3] zavazuje tato skutečnost vlastníka služebné věci k povinnosti ve prospěch někoho jiného (dále jen „oprávněný“) něco dát či něco konat (pak se jedná o reálné břemeno[4]), anebo něco trpět či se něčeho zdržet (pak se jedná o služebnost[5]). Vlastník pak může (někdy i musí[6]) zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného tzv. panujícího pozemku. V praxi se lze často setkávat se služebností stezky a cesty, jejichž účelem je umožnit nebo usnadnit spojení mezi panujícím pozemkem a vnějším světem.

V této souvislosti se přísluší zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 4 Tdo 609/2021 (dále jen „rozhodnutí“), v němž Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů dospěl k závěru, že neoprávněným bráněním v užívání domu ve smyslu skutkové podstaty přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník (dále jen „TZ“) může být i znemožnění využití služebnosti stezky a cesty[7] k povinnému pozemku svědčícího vlastníkovi jiných, oprávněných pozemků a zde umístěného domu, bytu nebo nebytového prostoru.

Nutno podotknout, že trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 TZ je majetkovým trestným činem tzv. furtum usus, což znamená „krádež užitku“ taxativně vymezených nemovitých věcí. Ustanovení § 208 TZ má dvě základní skutkové podstaty:

1. První základní skutková podstata (ustanovená v § 208 odst. 1 TZ) chrání vlastnictví opuštěných, respektive neužívaných nemovitých věcí před jejich protiprávním obsazením či užíváním, tedy zejména před fenoménem tzv. squattingu.
2. Naproti tomu druhá základní skutková podstata (dle § 208 odst. 2 TZ) chrání faktické užívání nemovitých věcí v situacích, kdy pachatel tohoto trestného činu neoprávněně brání oprávněné osobě v jejich nerušeném užívání. Přitom je třeba vyřešit předběžnou otázku, zda oprávněné osobě svědčí právní důvod k užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru, tedy zda je zásah do jejího užívacího práva k těmto nemovitostem skutečně neoprávněný.

V daném případě šlo o to, že vlastník služebného pozemku nerespektoval služebnost stezky a cesty na služebném pozemku, která zde byla zřízena ve prospěch oprávněného vlastníka jiného pozemku, jehož součástí byl i rodinný dům. Vlastník služebného pozemku totiž neumožnil oprávněnému užívat služebný pozemek za účelem přístupu oprávněného k jeho k pozemkům a domu, když:

• úmyslně změnil přístupový kód na elektronické bráně, který používal oprávněný, čímž mu znemožnil přístup ze silnice na služebný pozemek;
• vystavěl souběžné betonové oplocení bránící ve vjezdu ze služebného pozemku na pozemek oprávněného;
• poté, co byl v rámci exekučního řízení zbourán čelní plot s elektronickou bránou a oprávněnému zpřístupněn vjezd ze silnice na služebný pozemek, zaparkoval na místo zbouraného plotu kolmo přes pozemek osobní motorové vozidlo, aby zabránil oprávněnému v průjezdu k jeho domu.

Služebný pozemek byl přitom jediný, který umožňoval realizaci chůze a jízdy k domu a pozemkům ve vlastnictví oprávněného, jelikož nebyly přímo spojeny s veřejnou cestou. Soudy tak dospěly k závěru, že mu vlastník služebného pozemku uvedeným jednáním dlouhodobě bezdůvodně bránil v užívání domu.

Navíc v katastru nemovitostí bylo v době spáchání trestné činnosti zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy k povinnému pozemku ve prospěch oprávněných pozemků.

Nejvyšší soud v rozhodnutí navíc předeslal, že „pro posouzení viny a naplnění skutkové podstaty přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku v daném případě nebylo rozhodné, zda existoval případně i jiný omezený přístup na pozemky poškozeného, nýbrž stav zapsaný v katastru nemovitostí stran věcného břemene v době spáchané trestné činnosti.“ V případě, že je služebnost stezky a cesty k pozemku ve prospěch vlastníků oprávněného pozemku řádně zapsána v katastru nemovitostí, pak takový zápis musí respektovat každý a kdokoliv může vycházet ze stavu zapsaného v katastru nemovitostí.

Každému vlastníku služebného pozemku, který s obdobným zápisem v katastru nemovitostí nesouhlasí, lze doporučit, aby se proti němu nebránil trestnou činností, ale využil právních prostředky ve smyslu § 986 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, dle kterého platí: „Kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno.“

Mgr. Hana Šarochová,
advokátní koncipientka