28. 1. 2002
ID: 15677
Trestný čin úvěrového podvodu
I když je skutková podstata úvěrového podvodu více než tři roky součástí trestního zákona, mnozí podnikatelé její existenci vůbec nezaregistrovali a mnohdy se o ni dozví až v okamžiku, kdy jim je sděleno obvinění ze spáchání tohoto trestného činu.
I když je skutková podstata úvěrového podvodu více než tři roky součástí trestního zákona, mnozí podnikatelé její existenci vůbec nezaregistrovali a mnohdy se o ni dozví až v okamžiku, kdy jim je sděleno obvinění ze spáchání tohoto trestného činu.
Základním cílem ustanovení § 250b trestního zákona je sankcionovat jednání v oblasti úvěrů, dotací a subvencí, které dříve nebylo možné postihnout podle trestného činu podvodu. V souladu s dikcí trestního zákona se úvěrového podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Za toto jednání je stanovena sankce trestu odnětí svobody až na dvě léta nebo zákazu činnosti nebo peněžitého trestu. Úvěrového podvodu se dopustí také ten, kdo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený účel.
Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, pokud způsobí některým z výše uvedených činů škodu nikoli malou. (Škodou nikoli malou je částka nejméně 25.000 Kč.) Trestem odnětí svobody na dvě léta až osm let bude potrestán pachatel, který spáchá některý z výše uvedených činů jako člen organizované skupiny nebo spácháním způsobí značnou škodu (tedy škodu dosahující částky nejméně 500.000 Kč) nebo jiný zvlášť závažný následek.. Pokud pachatel způsobí škodu velkého rozsahu (což je škoda dosahující částky nejméně 5 mil. korun) bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let.
Z uvedeného jasně vyplývá, že trestní zákon postihuje v souvislosti s trestným činem úvěrového podvodu dva druhy jednání. Jednak je to uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo jejich zamlčení při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace, a dále je postihováno použití úvěru, subvence nebo dotace na jiný než určený účel. Z konstrukce skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu je zřejmé, že k naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu zákon nevyžaduje, aby byla způsobena škodu, nebo aby pachatel jednal v úmyslu svým jednáním způsobit škodu.
Tato skutečnost mnohdy některým podnikatelům uniká a je zdrojem nemilého překvapení v okamžiku, kdy je vyvráceno jejich přesvědčení, že pokud jednáním naplňujícím znaky trestného činu úvěrového podvodu nezpůsobí škodu, nejde o trestný čin. Dle platné právní úpravy pro trestnost jednání zcela postačuje, že pachatel uvede nepravdivé informace nebo je hrubě zkreslí či zatají, anebo použije úvěr, dotaci nebo subvenci na jiný účel, než ke kterému byl určen. Naopak je nutno zdůraznit, že pokud dojde ke způsobení škody, jde o kvalifikovaný úvěrový podvod, který podmiňuje použití vyšší trestní sazby.
Současná právní úprava tak umožňuje vedle jednání, které bezpochyby směřují ke způsobení škody, postihovat i ta jednání, která ke způsobení škody nesměřují. Je tedy otázkou, zda formulace skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu není příliš široká. Záleží tak zcela na úvaze orgánů činných v trestním řízení, aby důsledně sledovaly splnění jak formálních, tak i materiálního znaků trestného činu úvěrového podvodu, a aby nedocházelo k trestnímu postihování těch jednání, které nesplňují požadovaný stupeň nebezpečnosti pro společnost.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
