Zákoník práce pojem team-building nezná. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 5060/2007, ze dne 12. 2. 2009, uvedl, že „tzv. team-building bývá chápán jako intenzivní a záměrné (cílené) budování a rozvíjení pracovního potenciálu pracovních týmů; zejména bývá kladen důraz na prohloubení motivace a vzájemné důvěry, na zlepšení výkonnosti a komunikace mezi členy pracovního kolektivu, na zlepšení týmové kreativity apod. Pro závěr, zda se skutečně jedná o takový kurz týmové spolupráce, není jistě rozhodující jeho formální označení v příslušných dokumentech, nýbrž jeho vlastní obsahová náplň.“ Podle NS ČR je třeba individuelně posoudit obsahovou náplň „výjezdního zasedání“. Je-li smyslem a účelem plánovaných aktivit prohloubení vzájemných interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich schopnosti vzájemné kooperace a schopnosti spolupráce s ostatními zaměstnanci, může se jednat – nazíráno jak z hlediska pořádajícího zaměstnavatele, tak z hlediska věcného (vnitřního účelového) jednotlivého zaměstnance – o „účast na školení k prohloubení kvalifikace“, kterou je zaměstnavatel oprávněn zaměstnanci uložit, a tedy o činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Prohlubování kvalifikace?

Lze-li team-buildingové aktivity posoudit jako prohlubování kvalifikace ve smyslu ust. § 230 zákoníku práce, pak je zaměstnanec povinen se programu zúčastnit. (Prohlubováním kvalifikace se dle ust. § 230 odst. 1 zákoníku práce  rozumí  její  průběžné doplňování,  kterým  se  nemění  její  podstata  a  které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané  práce;  za  prohlubování  kvalifikace  se  považuje  též její udržování a obnovování.) Ve smyslu ust. § 230 odst. 2 zákoníku práce je zaměstnanec povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce.  Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na  školení  a  studiu,  nebo  jiných  formách  přípravy k prohloubení jeho kvalifikace,  popřípadě  na  zaměstnanci  požadovat,  aby  prohlubování  kvalifikace absolvoval i u jiné právnické nebo fyzické osoby. Účast  na  školení  nebo  jiných  formách přípravy anebo studiu za účelem  prohloubení  kvalifikace  se  považuje dle ust. § 230 odst. 3 zákoníku práce za výkon práce, za který  přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Pokud se team-building koná mimo pracovní dobu zaměstnance (běžný rozvrh jeho pracovních směn), musí mu být tedy účast na něm zvláště proplacena, a to včetně různých příslušných příplatků, např. za práci přesčas, má-li na něj zaměstnanec nárok (není-li mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas), za práci v sobotu a v neděli atp.

A co rizikové aktivity?

Pokud si zaměstnanec na takové team-buildingové akci, jejíž součástí bývají různé sportovní nebo jiné fyzické aktivity, třeba na horách zlomí nohu při lyžování,  půjde se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími o pracovní úraz. Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci, za podmínek stanovených zákoníkem práce, za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel  za škodu odpovídá bez ohledu na to, zda škodu zavinil nebo nezavinil. Aby vznikl zaměstnanci nárok na náhradu škody, musí ke škodě dojít při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dalším nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem je příčinná souvislost mezi úrazem a vzniklou škodou.

Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 5060/2007, ze dne 12. 2. 2009, který se zabýval případem zaměstnance - právníka z managementu pražské firmy, který si právě při lyžování v rámci team-buildingového výjezdu na ledovec v Rakousku vážně zlomil zápěstí a byl měsíc v pracovní neschopnosti, vyplývá, že pracovním úrazem může být i úraz zaměstnance při team-buildingové akci. Paradoxně uznání toho, že jde o pracovní úraz, se nedomáhal zaměstnanec, nýbrž jeho zaměstnavatel, a to ve sporu s (úrazovou) pojišťovnou.

Lze uzavřít, že poškození zdraví, které zaměstnanec utrpí při některé z team-buildingových aktivit, může být považováno za pracovní úraz, přitom není rozhodující formální označení takového kurzu týmové spolupráce, jehož se zaměstnanec účastní, v příslušných dokumentech, nýbrž vlastní obsahová náplň činnosti, při které zaměstnanec úraz utrpěl.

Richard W. Fetter

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz