ÚOHS, jakožto orgán vykonávající dohled nad dodržováním zákona při zadávaní veřejných zakázek, v poslední době vydal desítky rozhodnutí, ve kterých řízení o přezkoumání úkonů zadavatele procesně zastavil pro zjevnou bezpředmětnost žádosti o zahájení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu ve spojení s § 118 odst. 1 ZVZ z důvodu, že zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem a žadatel žádal zrušení zadávacího řízení.

§ 118 ZVZ zní: „Nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele“.

ÚOHS v rozhodnutích svůj postup odůvodňuje tím, že pokud žadatel ve své žádosti o přezkoumání úkonů zadavatele žádá mimo jiné o zrušení zadávacího řízení a zadavatel uzavře v průběhu přezkumného řízení po skončení blokační lhůty podle § 111 odst. 5 ZVZ smlouvu s vybraným uchazečem, není tak možno zadávací řízení či jednotlivý úkon zadavatele zrušit a žádosti vyhovět, neboť se jako taková stává bezpředmětnou, a proto se řízení zastavuje podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. ÚOHS tak věc rozhoduje procesně, bez meritorního přezkoumání a to i v případech, kdy žadatel kromě zrušení zadávacího řízení výslovně žádá důkladné přezkoumání celého postupu zadavatele.

Autorka se domnívá, že tento rozhodovací postup je v rozporu se ZVZ a se samotným smyslem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a ÚOHS se tak dopouští nesprávného úředního postupu.

Smyslem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je nastolení podmínek, jež mohou případné zadavatelovo pochybení napravit, a to ve fázi před uzavřením smlouvy, tzn. postup podle § 118 odst. 1 ZVZ, a sekundárně pak uložení sankce zadavateli, který při zadávání veřejné zakázky pochybil, a to ve fázi, kdy smlouva již byla uzavřena, tzn. postup podle § 120 ZVZ.[1]

ÚOHS sekundární účel přezkumného řízení zcela opomíjí, neboť jestliže věc nepřezkoumává meritorně, nemůže zjistit, zda se zadavatel správního deliktu ve smyslu § 120 ZVZ dopustil či nedopustil. Nutno si uvědomit, že smyslem návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je posouzení, zda zadavatel postupoval v souladu se ZVZ.

V případě, že se zadavatel dopustí správního deliktu (srov. např. § 120 odst. 1 ZVZ : tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku“), ÚOHS nemá diskreční pravomoc rozhodovat o tom, zda pokutu zadavateli uložit či neuložit, ale naopak má ze ZVZ (srov. § 120 odst. 2 ZVZ) povinnost pokutu zadavateli uložit.

Autorka je tak toho názoru, že ÚOHS má povinnost o žádosti o přezkoumání úkonů zadavatele (která splňuje všechny náležitosti) rozhodnout meritorně i v případě, že zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem a to za účelem zjištění, zda se zadavatel dopustil či nedopustil správního deliktu. Nesmíme totiž opomíjet, že uložení sankce má vícero funkcí, mezi které řadíme mimo jiné funkci represivní a preventivní.

Jestliže tak ÚOHS bude i nadále pokračovat v této rozhodovací praxi, pro zadavatele to v přezkumném řízení znamená, že pokud uzavřou smlouvu s vybraným uchazečem po uplynutí blokační lhůty dle § 111 odst. 5 ZVZ do doby rozhodnutí ÚOHS, nebudou nikterak sankcionováni v případě, že se správního deliktu dopustili, neboť ÚOHS věc zastaví procesně pro zjevnou bezpředmětnost žádosti a nebude se jí zabývat meritorně.

Nutno závěrem poznamenat, že současná rozhodovací praxe ÚOHS ve výše uvedeném se oproti té dosavadní změnila. ÚOHS totiž v dřívějších rozhodnutích, ve kterých také řízení zastavoval v návaznosti na § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, se věcí zabýval také meritorně právě z důvodu, aby zjistil, zda zadavatel spáchal správní delikt[2], popř. když řízení z procesních důvodů zastavil, v návaznosti na něj zahájil přezkumné řízení ex offo z důvodu podezření porušení ZVZ, ve kterém se věcí zabýval meritorně[3]. Odchýlení se od dosavadní rozhodovací praxe však ÚOHS nikterak nezdůvodnil a jeho postup tak neodpovídá nárokům transparentní aplikace práva a právní jistoty.

Mgr. Dominika Vašendová,
podnikový právník

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2010, č.j.: 62 Ca 17/2009 – 114.
[2] Srov. např. Rozhodnutí č. j.: ÚOHS-S214/2011/VZ-12720/2011/530/RNi ze dne 28. 12. 2011 potvrzené rozhodnutím č. j.: ÚOHS-R11/2012/VZ-13883/2012/310/Pse ze dne 25. 7. 2012.
[3] Srov. např. Rozhodnutí č.j.: ÚOHS-R208/2008/02-7181/2009/310/ZČt ze dne 10. 7. 2009 resp. č. j. S259/2008.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz