Právní úprava úředního jazyka finančních úřadů resp. správce daně (správcem daně může být vedle finančních úřadů, soud nebo obec) je obsažena v ustavení § 3 zák. č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků v platném znění. Zákon stanoví, že před  správcem  daně  se  jedná  v  jazyce  českém  nebo slovenském. Veškerá  písemná podání se předkládají  v češtině nebo slovenštině a listinné důkazy  musí být opatřeny úředním překladem do  jednoho  z  těchto  jazyků. 

Správce  daně může v odůvodněných případech  upustit  od  toho,  aby  listinné  důkazy byly opatřeny úředními překlady. Správce daně  může při ústním jednání připustit tlumočníka  zapsaného v  seznamu tlumočníků,  pokud si  jej na své náklady obstará daňový subjekt. Občané  České   republiky  příslušející  k národnostním a etnickým  menšinám  mohou  jednat  před  správcem  daně  ve svém jazyce,  musí  si  však  obstarat  tlumočníka  zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady na tohoto tlumočníka ovšem nese správce daně.