V případě nájemního bytu je situace jasná, použije se ustanovení § 697 občanského zákoníku, podle kterého je nájemce povinen uhradit pronajimateli poplatek z prodlení (poplatek z prodlení upravuje nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a  výše poplatku z prodlení činí v současné době  za každý den prodlení 2,5 promile dlužné  částky,  nejméně  však  25  Kč  za  každý i započatý měsíc prodlení).

V případě bytové jednotky však její vlastník není nájemcem  - není tedy  splněna podmínka uvedená ve výše zmiňovaném ustanovení § 697. Dalo by se tedy předpokládat, že věc je jasná, použije se ustanovení § 517 občanského zákoníku, upravující prodlení dlužníka, a dle kterého se, opět s odkazem na nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , roční výše úroku z prodlení stanoví jako dvojnásobek diskontní  sazby, stanovené Českou  národní bankou a  platné k prvnímu  dni prodlení  s plněním peněžitého dluhu.

Nicméně zaznívají i stanoviska, že, s ohledem na charakter plnění, je i v případě vlastníka bytové jednotky, který je v prodlení s platbami za služby, spojené s užíváním bytu, třeba aplikovat poplatek z prodlení.

Tudíž závěrem jen – poplatek z prodlení, nebo úrok z prodlení ?