Tím se však otevřel prostor, aby se NSS předmětnou otázkou opětovně zabýval a zohlednil nejen stávající stav vnitrostátní právní úpravy v dané věci, ale též soulad s unijním právem.

Na úvod je třeba zmínit, že v rámci správy daní, kam spadá i správa cla, je nárok na úrok z nesprávně stanovené daně upraven v § 254 daňového řádu[3]. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že ani v případě nesprávně stanoveného cla nestojí daňovým subjektům nic v cestě za dosažením adekvátní náhrady. Ovšem do této cesty zákonodárce postavil překážku v podobě § 66 celního zákona[4], který říká, že při správě cla se neuplatní ustanovení daňového řádu o úroku z nesprávně stanoveného cla.

Důvod tohoto kroku nalezneme v důvodové zprávě, která odkazuje na zavedení institutu specifického úroku celním kodexem Unie, jenž dle názoru zákonodárce plní obdobnou úlohu jako úrok z nesprávně stanovené daně. Dané ustanovení má tak postavit na jisto, že tyto úroky nevznikají vedle sebe. Avšak podle celního kodexu Unie je celní orgán povinen zaplatit úrok až v případě, že rozhodnutí o vrácení cla nebylo provedeno do tří měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí. Úrok upravený celním kodexem Unie tak plní spíše roli úroku z vratitelného přeplatku, a proto je jeho vznik vedle úroku z nesprávně stanovené daně vyloučen již ze své podstaty.

Reklama

Microsoft Copilot pro Office365 prakticky (online - živé vysílání) - 2.12.2024

2.12.2024 13:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Pakliže NSS odkazuje na řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. , nelze pominout ani zdůraznění subsidiarity této právní úpravy ve vztahu k úroku, kdy zákonodárce předpokládal, že náhrady škody se bude dotčený subjekt domáhat až v případě, že uvedený úrok bude vzhledem ke vzniklé škodě nepostačující.

Vyloučením aplikovatelnosti příslušného ustanovení daňového řádu upravujícího úrok z nesprávně stanovené daně na nesprávně stanovené clo přitom byla popřena samotná podstata jeho existence, když z ustálené judikatury NSS vyplývá, že jeho účelem je paušálně kompenzovat prodlení s platbou daňovému subjektu, v němž se ocitl správce daně. NSS v jednom ze svých rozsudků[5] také konstatoval, že výchozím a stěžejním smyslem § 254 daňového řádu je „[p]ředcházet komplikovaným řízením o náhradu škody, a to tak, že způsobenou majetkovou újmu by daňovému subjektu měla pokrýt právě výše daného úroku.“

Přiléhavý je pak názor Městského soudu v Praze, že je nesystémové, aby o nároku na úrok z nesprávně stanoveného cla bylo rozhodováno v civilním řízení, které není primárně určeno k hrazení úroků z neoprávněně zadržované částky, nehledě na skutečnost, že uvedený argument nemůže obstát ani ve světle zásad unijního práva, které nevyžaduje náhradu škody, ale vyplacení úroků z nesprávně vyměřeného a zaplaceného cla.

Jak totiž uvedl Soudní dvůr EU[6] (SDEU) nárok na úrok z nesprávně stanoveného cla je obecnou zásadou práva EU, kdy z ustálené judikatury SDEU vyplývá, že každý adresát veřejné správy, kterému vnitrostátní orgán uložil povinnost zaplatit daň, clo nebo jiný poplatek v rozporu s unijním právem, má na základě unijního práva nárok získat od dotyčného členského státu příslušnou peněžní částku zpět a kromě toho má takový adresát veřejné správy nárok získat nazpět od tohoto členského státu i úroky, které mají kompenzovat nedostupnost této částky.

Nezbývá než doufat, že v rámci nového posouzení nastolené otázky ze strany NSS bude zohledněn jak účel a charakter právní úpravy zákona č. 82/1998 Sb. , tak relevantní závěry SDEU v této věci a dotčené subjekty se dočkají spravedlivého zadostiučinění.

Mgr. Hana Krejčíková,
advokátka / Senior Associate

Rödl & Partner

Platnéřská 2
110 00  Praha 1

Tel.: +420 236 163 111
e-mail: hana.krejcikova@roedl.com