Věcné normy českého mezinárodního práva soukromého ve vztahu ke kompenzačním obchodům

Obchodní zákoník upravuje problematiku kompenzačních obchodů ve své hlavě III., dílu III, oddílu 5. Jedná se o ustanovení kogentní a tudíž jejich aplikaci lze vyloučit pouze zvolením jiného rozhodného práva než českého.

Obchodní zákoník upravuje problematiku kompenzačních obchodů ve své hlavě III., dílu III, oddílu 5. Jedná se o ustanovení kogentní a tudíž jejich aplikaci lze vyloučit pouze zvolením jiného rozhodného práva než českého.[1] 

1. Smlouvy dvoustranné

Ustanovení § 750 obchodního zákoníku[2] upravuje konstrukci tzv. linked agreements, tedy zřetězení dvou smluv kupních. Úprava je založena „na rozlišování hlavní a vedlejší smlouvy. Hlavní smlouva ve smyslu tohoto ustanovení je ta smlouva, jejíž plnění je závislé na plnění smlouvy vedlejší“.[3] Plnění ze smlouvy vedlejší je tedy odkládací podmínkou účinnosti smlouvy hlavní. Méně praktická je konstrukce, kdy ze smlouvy hlavní je plněno dříve než ze smlouvy závislé, přičemž plnění ze smlouvy hlavní je podmínkou rozvazovací.

Ustanovení § 750 obchodního zákoníku umožňuje i odlišnou konstrukci, kde smlouvy jsou závislé vzájemně a plnění jedné ze smluv je zároveň podmínkou pro plnění ze smlouvy druhé. Vzhledem k tomu, že logicky z jedné ze smluv bude plněno dříve než z druhé, vyplývá  z toho, že primární plnění bude podmínkou odkládací pro plnění sekundární a zrcadlově plnění sekundární bude podmínkou rozvazovací pro plnění primární.

2. Smlouvy vícestranné

Ustanovení §§ 751-55 obchodního zákoníku upravuje konstrukci vícestranných countertradů, které řeší devizová omezení, tak, že se spolu finančně vyrovnávají subjekty se sídlem ve stejném státě (viz. ustanovení § 751[4]), demonstrováno na příkladu z praxe: české strojírny dodaly ruské elektrárně technologii a ruské rudné doly dodaly českým železárnám rudu v kupní ceně stejné jakou měla dodaná technologie, přičemž  finančně se spolu vyrovnaly české strojírny a české železárny a ruská elektrárny a ruské rudné doly. Smlouvy tvořící vícestranný výměnný obchod jsou vzájemně závislé.

Ustanovení § 752[5] odkazuje na ustanovení o smlouvě kupní (ustanovení § 409 a násl. obchodního zákoníku), čímž se tato právní úprava podobá úpravě smlouvy směnné (ustanovení § 261 odst. 6 obchodního zákoníku). Pro úplnost bych citoval Singerova slova: „Pokud smluvní strany při vzájemných kompenzačních dodávkách nejsou totožné, nemůže jít o směnnou smlouvu.“[6] Smlouvy ve prospěch třetích osob jsou upraveny pro všechny druhy smluv, tedy i kompenzační, v ustanovení § 50 občanského zákoníku[7].

Následující ustanovení § 753[8] není třeba nijak vykládat. Dle mého názoru je ale toto ustanovení diskriminující, naprosto odporuje rovnosti smluvních stran a neodpovídá trendu liberalizace mezinárodního trhu. Jedné ze stran je zabráněno v použití námitky dle ustanovení §§ 325 a 326 odst. 1 obchodního zákoníku jen proto, že strana, která svůj závazek nesplnila, má sídlo ve stejném státě jako ona. V opačném případě, vůči stranám se sídly v cizích státech, není ve svých námitkách nijak omezena.

Navazující ustanovení § 754[9] obchodního zákoníku dělá ze smluvních stran se sídly ve stejných státech solidární dlužníky. Jediné logické vysvětlení pro takové opatření je názor, že obecně je jednodušší řešit závazky v rámci jednoho státu, než závazky mezi stranami se sídly v různých státech.

Ustanovení § 755[10], které upravuje odstoupení od smlouvy, se jeví vcelku praktické a zaručuje to, že celá složitá transakce nebude zrušena jen kvůli potížím na straně jednoho z jejich účastníků. Strany tak budou více tlačeny k hledání řešení, než smlouvu úplně zruší.

• Tweet