Vedlejší pracovní poměr a vedlejší činnost jsou pojmy, které není možno zaměňovat, protože jejich význam je zcela odlišný. Vedlejší pracovní poměr, jak již z jeho názvu vyplývá, má charakter doplňkového pracovního vztahu. Vedlejší pracovní poměr tak lze popsat jako pracovní poměr, jež si sjedná zaměstnanec, který již   je zaměstnán v pracovním poměru na stanovenou týdenní dobu. Tento pracovní poměr, ve kterém zaměstnanec koná práci po stanovenou týdenní dobu, se proto nazývá hlavním pracovním poměrem.

Vedlejší pracovní poměr lze dle zákona  sjednat pouze na kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu. V žádném právním předpise nenalezneme stanovení maximálního rozsahu pracovní doby ve vedlejším pracovním poměru, ale je samozřejmé, že musí být stanovena tak, aby zaměstnanec byl schopen plnit povinnosti jak z hlavního tak vedlejšího pracovního poměru, a to v odpovídající kvalitě.

Pro vedlejší pracovní poměr platí odchylná právní úprava v  určitých aspektech jako je například menší ochrana zaměstnance při výpovědi ze strany zaměstnavatele, která pramení právě z „doplňkovosti“ vedlejšího pracovního poměru k pracovnímu poměru hlavnímu, dále délka výpovědní doby, která   činí 15   dnů a   začíná dnem, v němž byla výpověď doručena. Za předpokladu, že s tím zaměstnanec souhlasí, může mu zaměstnavatel ve vedlejším   pracovním   poměru   rozvrhnout   pracovní dobu rovnoměrně nebo nerovnoměrně   na   delší   období   než   týden, nejdéle však na období   12 měsíců a to za   podmínek   stanovených pro   rozvržení jinak vhodně   upravené    pracovní   doby.   Při nerovnoměrném   rozvržení    pracovní   doby   se   posuzuje   dodržení sjednaného   rozsahu pracovní   doby za   celou dobu,   na kterou   byl vedlejší pracovní poměr sjednán, nejdéle však za období 12 měsíců. Na vedlejší pracovní poměr se vztahuje omezení v souvislosti s některými kategoriemi zaměstnanců, zaměstnavatel    nesmí   ve   vedlejším    pracovním   poměru zaměstnávat mladistvé zaměstnance.

Je nutno upozornit, že pokud dojde k zániku pracovního poměru, který je pro daného zaměstnance poměrem hlavním, pak přestává platit odchylná úprava stanovená pro vedlejší pracovní poměr a tento se nadále (respektive ode dne následujícího po zániku hlavního pracovního vztahu) řídí obecnými předpisy.