Z uvedeného dotazu vyplývá, že se tazatel ptá na to, zda-li lze u nemovitých věcí platně sjednat tzv. výhradu vlastnictví.

Výhrada vlastnictví je vedlejší ujednání v kupní smlouvě, které posiluje postavení prodávajícího. Toto posílení pozice prodávajícího spočívá v tom, že dokud není plně uhrazena kupní cena, zůstává vlastníkem prodávané věci stále prodávající. Kupující se tak na základě výhrady vlastnictví stává vlastníkem věci nikoliv již jejím převzetím od prodávajícího, ale až zaplacením kupní ceny.

Úpravu výhrady vlastnictví obsahuje ustanovení § 601 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. ). Kromě toho, že výhrada vlastnictví musí být vždy sjednána písemně, vyplývá z textu komentovaného zákonného ustanovení následující důležitý závěr -  zákon umožňuje dohodnout výhradu vlastnictví jen u movitých věcí.

Z toho plyne, že zatímco třeba u prodeje vozidla jako věci movité si může kupující s prodávajícím písemně výhradu vlastnictví dohodnout, u prodeje rodinného domu či jiné nemovitosti to již možné není. Není přitom důležité, zda je nemovitost zapsána v katastru nemovitostí či nikoliv.  Odpověď na položený dotaz je proto záporná – takovéto ujednání by bylo neplatné. 
 
Lze jen spekulovat, zda jedním z důvodů, proč zákonodárce možnost sjednání výhrady vlastnictví u nemovitých věcí vyloučil, může být i to, že převádí-li se smluvně nemovitá věc, která se zapisuje do katastru nemovitostí, stává se ze zákona kupující jejím vlastníkem vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí.