18. 7. 2002
ID: 17723upozornění pro uživatele
Vrácení daru
Lidé se mezi sebou obdarovávají odnepaměti. Dar poskytnutý jinému je většinou vyjádřením přízně daného člověka k obdarovanému, je demonstrací kvality vztahů, úcty a náklonnosti, která mezi dárcem a obdarovaným panuje. Dar je většinou darován s úmyslem způsobit radost, pomoci obdarovanému v tíživé situaci apod.
Lidé se mezi sebou obdarovávají odnepaměti. Dar poskytnutý jinému je většinou vyjádřením přízně daného člověka k obdarovanému, je demonstrací kvality vztahů, úcty a náklonnosti, která mezi dárcem a obdarovaným panuje. Dar je většinou darován s úmyslem způsobit radost, pomoci obdarovanému v tíživé situaci apod. Někdy se však bohužel situace vyvine naprosto nezamýšleným způsobem a přinese více zklamání, a to zejména pro dárce. Tato skutečnost může nastat například v situaci, kdy dárce daroval dar neuváženě, nebo obdarovanou je osoba neschopná s darem rozumně naložit.
Zákon č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník pamatuje i na podobné situace, a to ve svém ustanovení § 630. Podle tohoto ustanovení se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.
Základní podmínkou pro vznik práva dárce na vrácení daru je hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci nebo k některému členu jeho rodiny. Občanský zákoník nevymezuje, co je nutno rozumět hrubým porušením dobrých mravů. Je tedy zapotřebí při posuzování každého případu vycházet z objektivně uznávaných kritérií mravnosti v dané společnosti. Může jít například o fyzické násilí, hrubé a opakované urážení atd.
Jednání, které hrubě porušuje dobré mravy, musí směřovat vůči obdarovanému nebo vůči členům jeho rodiny. Za člena rodiny se zpravidla považují děti, manžel, rodiče, sourozenci a další příbuzní v řadě přímé. Za určitých okolnosti je za členy rodiny možno považovat i další osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by dárce důvodně pociťoval jako újmu vlastní.
Právo obdarovaného na vrácení darů vzniká okamžikem, kdy dojde k chování, ve kterém je možno spatřovat hrubé porušení dobrých mravů. Právo domáhat se tohoto práva není zákonem nijak časově limitováno, ale vzhledem k tomu, že je jde o právo majetkové, promlčuje se ve lhůtě tří let, která běží od okamžiku, kdy obdarovaný svým chováním hrubě porušil dobré mravy.
Občanský zákoník nestanoví formu, kterou má dárce uplatnit své právo na vrácení daru. Tento právní úkon je proto možno učinit jakoukoli formu. V okamžiku, kdy obdarovanému dojde projev vůle, jímž je uplatněno právo dárce na vrácení daru, zaniká darovací vztah a obdarovanému vzniká povinnost vrátit to, co bylo předmětem darování. Dárce toto právo nemusí uplatňovat u soudu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Zákon č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník pamatuje i na podobné situace, a to ve svém ustanovení § 630. Podle tohoto ustanovení se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.
Základní podmínkou pro vznik práva dárce na vrácení daru je hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci nebo k některému členu jeho rodiny. Občanský zákoník nevymezuje, co je nutno rozumět hrubým porušením dobrých mravů. Je tedy zapotřebí při posuzování každého případu vycházet z objektivně uznávaných kritérií mravnosti v dané společnosti. Může jít například o fyzické násilí, hrubé a opakované urážení atd.
Jednání, které hrubě porušuje dobré mravy, musí směřovat vůči obdarovanému nebo vůči členům jeho rodiny. Za člena rodiny se zpravidla považují děti, manžel, rodiče, sourozenci a další příbuzní v řadě přímé. Za určitých okolnosti je za členy rodiny možno považovat i další osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by dárce důvodně pociťoval jako újmu vlastní.
Právo obdarovaného na vrácení darů vzniká okamžikem, kdy dojde k chování, ve kterém je možno spatřovat hrubé porušení dobrých mravů. Právo domáhat se tohoto práva není zákonem nijak časově limitováno, ale vzhledem k tomu, že je jde o právo majetkové, promlčuje se ve lhůtě tří let, která běží od okamžiku, kdy obdarovaný svým chováním hrubě porušil dobré mravy.
Občanský zákoník nestanoví formu, kterou má dárce uplatnit své právo na vrácení daru. Tento právní úkon je proto možno učinit jakoukoli formu. V okamžiku, kdy obdarovanému dojde projev vůle, jímž je uplatněno právo dárce na vrácení daru, zaniká darovací vztah a obdarovanému vzniká povinnost vrátit to, co bylo předmětem darování. Dárce toto právo nemusí uplatňovat u soudu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
