OZ nahlíží na závod jako na jeden celek sestávající ze všech složek, kterými je tvořen. Je chápán, stejně tak jako tomu bylo za účinnosti zák. č. 513/1991 Sb. , jako věc hromadná. Jedná se tedy o jediný předmět právních vztahů, který je tvořen více samostatnými věcmi v právním smyslu, a zároveň je s ním nakládáno jako s jediným celkem.[2] Postupné nabývání vlastnického práva k jeho jednotlivým složkám by bylo velmi problematické a pro potenciální nabyvatele z hlediska realizace zdlouhavé a komplikované.

Koupě závodu, resp. jeho části, jakožto celistvé a funkční jednotky může být proto v praxi velmi vítaným způsobem rozšíření vlastních podnikatelských aktivit.

Každá společnost zamýšlející realizovat převod části závodu si musí posoudit, zda převáděná část tvoří samostatnou organizační složku. Netvoří-li vyčleňovaná část závodu funkční, hospodářskou a účetní samostatnost, pak se nemůže jednat o samostatnou organizační složku, kterou by bylo možné v rámci převodu části závodu převést. Jak uvádíme v předchozím článku, není zcela jednoznačné, co pod tento pojem může být zařazeno. Z nepřesného vymezení, co bude spadat pod převáděnou část, by mohla vyplynout řada sporných situací. Pro příklad uvádíme problematiku s převáděnými zaměstnanci jakožto jednu z podstatných složek závodu.

Občanský zákoník výslovně upravuje vztah koupě závodu s převodem činnosti zaměstnavatele, přičemž považuje převod závodu za převod všech práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. V praxi to tedy znamená, že pokud převádíme závod nebo jeho část, převádíme s tím i zaměstnance, kteří jsou se závodem nebo jeho částí spjatí. V některých případech může být také velmi obtížné zaměstnance striktně vymezit, například v situacích, kdy zaměstnanec vykonává více činností a některé z nich jsou navázané na převáděnou část a jiné nikoliv. Pokud strany chybně identifikují převáděné zaměstnance, tzn. nepřevedou ty, kteří měli být převedeni, může hrozit, že se tito zaměstnanci budou domáhat převodu soudní cestou z titulu zákonné úpravy. V opačném případě, tedy pokud bude převedeno více zaměstnanců než by mělo být, mají nárok se domáhat dalšího zaměstnávání u převodce.

Další otázkou na posouzení je skutečnost, zda samostatná organizační složka tvoří tak významnou část závodu, že by její převod znamenal podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. V takovém případě by bylo nutné dle zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) tento návrh převodu postoupit ke schválení valné hromadě společnosti.[3]

V ostatních případech, tedy kdy část závodu bude samostatnou organizační složkou, jejíž převod by neznamenal podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti společnosti, takový převod části závodu schválení valnou hromadou vyžadovat zřejmě nebude, jak dovozuje důvodová zpráva k ZOK.

Úprava obsažená v ZOK je pro potenciální nabyvatele tedy poměrně příznivá, protože ne všechny převody budou podmíněny souhlasem valné hromady.

Po možném souhlasu valné hromady, včetně zajištění dalších interních záležitostí, a specifikaci převáděné části závodu, a uzavření smlouvy můžeme považovat za další významný krok převod vlastnického práva k části závodu jako celku na kupujícího. V této souvislosti je však nutné mimo jiné upozornit na nejasný výklad právní úpravy u kupujících, kteří jsou zapsáni ve veřejném rejstříku. Zákon uvádí, že takový kupující nabývá vlastnické právo zveřejněním údaje, že uložil doklad o koupi závodu do sbírky listin. Pod formulací „zveřejněním údaje“ se nabízí možnost dvojího výkladu. Buď se může jednat o zveřejnění v Obchodním věstníku[4], nebo v Obchodním rejstříku[5]. Tato nejistota může mít zásadní dopad na přechod práv a povinností.

Za poslední významný krok v rámci převodu části závodu může být chápáno samotné předání části závodu. Občanský zákoník předpokládá v ustanoveních § 2179 vypracování zápisu o předání závodu, resp. jeho části. Toto ustanovení má dispozitivní charakter, tzn. strany se mohou od zákonné úpravy odchýlit. Nedomníváme se však, že by k významným odchylkám od zákonné normy mělo docházet, a to zejména z důvodu opatrnosti smluvních stran a zachování právní jistoty, co tvoří část závodu, resp. co přešlo v rámci převodu části závodu na kupujícího. Naopak se domníváme, že z důvodu zamezení případných nesrovnalostí mezi smluvními stranami bude zápis obsahovat detailní popis jednotlivých položek převáděné části závodu.

Závěrem lze shrnout, že uvádíme pouze některé významné milníky a s nimi související problematické aspekty, které při realizaci převodu části závodu mohou nastat. Je nepochybné, že problematické okruhy budeme nacházet zřejmě ve spojitosti s každou převáděnou typovou položkou (nemovité věci, movité věci, personální substrát), interakcí s třetími osobami (věřitelé a dlužnici prodávajícího), jakož i v dalších oblastech, o kterých se zmíníme v některém z následujících článků.

Mgr. Jiří Sadílek,
advokát

Marie Timoščuková,
právní asistent

CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o. 
advokátní kancelář

CITY TOWER
Hvězdova 1716/2b
140 78  Praha 4 Pankrác

Tel.: +420 224 827 884
Fax: +420 224 827 879
e-mail: ak@akccs.cz

--------------------------------------------------------------------------------
[1] § 502 OZ.
[2] K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 447/2004, ze dne 28. února 2006.
[3] K tomu srov. ust. § 190 odst. 2 písm. i), resp. § 421 odst. 2 písm. m) ZOK.
[4] K tomu srov. ust. § 2180 OZ a § 3018 OZ.
[5] Budeme-li vycházet z jazykového výkladu ust. § 2180 odst. 1 OZ.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz