Jednou z činností správců povodí je vydávání stanovisek správce povodí v rámci územního řízení dle ust. § 54 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb. , vodní zákon v platném znění, např. k povolení k nakládání s vodami či k vydání stavebního povolení k vodním dílům atd. Hlavními cíli při vydávání těchto stanovisek jsou vymezení a vzájemné sladění těchto veřejných zájmů:

• ochrana vod jako složky životního prostředí,
• ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod,
• trvale udržitelné užívání vodních zdrojů a hospodaření s vodami pro zajištění požadavků na vodohospodářské služby, zejména pro účely zásobování pitnou vodou.
  

Vzhledem k tomu, že správci povodí jsou státními podniky a nikoli správními orgány vykonávajícími veřejnou správu, tak v souladu ust. § 149 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu, nemají tato stanoviska povahu závazných stanovisek, jelikož závazné stanovisko je úkonem, resp. aktem správního orgánu učiněným při výkonu veřejné správy (nikoli státního podniku). Slouží tak jako jeden z podkladů pro vydání správního rozhodnutí a správní orgán může vyvodit rozdílný závěr než ten uvedený ve stanovisku. K tomu ovšem v praxi dochází jen zřídkakdy a stanoviska správce povodí tak hrají velice významnou roli při rozhodování vodoprávního úřadu v územním řízení. Proto je poměrně tristní, že v zákonných a podzákonných předpisech či zakladatelských dokumentech jednotlivých správců povodí je tento proces upraven jen velmi sporadicky. Jedinou bližší úpravou zabývající se touto problematikou je Metodický pokyn sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství k posouzení možnosti vlivu záměru na stav dotčeného vodního útvaru při vydávání povolení, souhlasů a závazných stanovisek vodoprávního úřadu čj. 20380/2016-MZE-15120 ze dne 11. 4. 2016, dle kterého správce povodí ve stanovisku na základě § 54 odst. 4 vodního zákona, kromě ostatních náležitostí uvede buď, že žadatelem uvedený záměr možný je, protože lze předpokládat, že záměrem nedojde ke zhoršení stavu vodního útvaru, a že nebude mít za následek nedosažení dobrého stavu/potenciálu vod, nebo že uvedený záměr možný není bez udělení výjimky podle § 23a odst. 7 vodního zákona, protože lze předpokládat, že záměrem dojde ke zhoršení stavu vodního útvaru nebo že jeho realizace bude mít za následek nedosažení dobrého stavu/potenciálu vod. Dané hodnocení musí být správcem povodí odůvodněno na základě dodaných podkladů k požadovanému záměru. Uplatnění výjimek z tohoto ustanovení je pak dle § 23 a odst. 8 možné pouze pokud:

• a) jsou učiněny všechny schůdné kroky k omezení nepříznivých vlivů na stav vodního útvaru,
• b) důvody těchto změn nebo úprav jsou výslovně uvedeny a vysvětleny v plánu povodí podle § 24 a dané cíle se každých šest let přezkoumávají,
• c) důvody těchto změn nebo úprav vyplývají z nadřazeného veřejného zájmu, nebo pokud jsou přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů podle odstavce 1 převáženy přínosy nových změn pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj a
• d) prospěšné cíle, které z těchto změn nebo úprav vodního útvaru vyplývají, nelze z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady dosáhnout jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.
  

Tento metodický pokyn však kromě formálních požadavků, které má obsahovat konečný výstup správce povodí, blíže nepřibližuje proces a postup vydání předmětného stanoviska. Postup a požadavky k vydávání stanovisek se tak pro stejný záměr liší u každého jednotlivého správce povodí. Jelikož proces posouzení a vydávání stanoviska správce povodí je individuální a závislý na konkrétním případu, nemají správci povodí k dispozici jednotné formuláře, jak tomu je u příslušného vodoprávního úřadu. To vše pak v praxi vede k nejistotě a dominanci správce povodí v této fázi řízení, který po žadateli o vydání stanoviska může, zvlášť v případě, kdy není záměru příliš nakloněn, požadovat často dodatečné a až neúměrně detailní podklady a dokumentace k záměru, které by měly správně být řešeny (pokud vůbec) až v následném řízení před vodoprávním úřadem. Absence lhůty pro vydání stanoviska po předložení těchto podkladů pak může rovněž vést k dalším zbytečným průtahům.

V praxi by z hlediska účelnosti obvykle mělo postačit předložení následujících podkladů pro vydání stanoviska správce povodí:

• a) Žádost o stanovisko se specifikací záměru včetně doložení jednoduché výkresové dokumentace
• b) Mapový podklad se zákresem místa, nejlépe katastrální mapové podklady
• c) Údaje o vodních průtocích
  

S ohledem na tyto skutečnosti se tedy vždy doporučuje si předem prověřit, zda je záměr u správce povodí „průchozí“, nejlépe předložením jednoduchého prvotního návrhu a s předloženým nákresem staveb na katastrálních mapách. Při kladném předběžném vyjádření správce povodí se dále dodá výše uvedená dokumentace k žádosti pro vydání stanoviska požadovaného záměru.

Pokud správce povodí odmítá vydat stanovisko, je také možné se obrátit na příslušný vodoprávní úřad, případně mu i dodat výše uvedené podklady, vysvětlit svoji situaci a požádat správní orgán, aby si vyžádal stanovisko přímo od správce povodí, přičemž mu určí závaznou lhůtu pro vydání stanoviska.


Mgr. Martin Souček


Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.

Pardubice - Dražkovice 181
533 33  Pardubice

Velké náměstí 1
500 03  Hradec Králové

Tel.:    +420 466 310 691
Fax:    +420 466 310 691
gsm:   +420 724 794 986
e-mail:    advokati@advokatijelinek.cz   


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz