Vypořádání společného jmění manželů je upraveno v §§ 149 až 150 občanského zákoníku (dále jen zákon). Tyto ustanovení jsou prakticky beze změny převzata z bezpodílového spoluvlastnictví manželů a v podstatě zachovávají kriteria a pravidla užívaná pro vypořádání majetkového společenství manželů dosavadní právní úpravou.
Vypořádání je založeno na základní právní domněnce, že podíly manželů na majetku patřící do jejich společného jmění jsou v zásadě stejné, což samozřejmě platí jak pro majetek tak pro jejich společné závazky. Uplatňuje se zde tedy paritní princip. V praxi není vyloučeno, že nastane situace, kdy v době trvání společného jmění manželů je z něj vynaložena určitá část na majetek náležející do výlučného vlastnictví jednoho z manželů. Pokud k tomuto opravdu dojde je nutno uplatnit zákonný vypořádací princip, který je uveden v § 149 odst. 2 zákona. Podle něj platí, že každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Jestliže tedy bylo z majetku ve společném jmění manželů něco vynaloženo na nákup výlučného majetku jednoho z manželů, má tento druhý manžel při vypořádání právo na náhradu toho, oč bylo společné jmění manželů zkráceno ve prospěch vlastního majetku druhého manžela. V tomto případě však nejde o právo na náhradu majetkové hodnoty v plné výši, o kterou byl zkrácen majetek ve společném jmění, ale jedná se o náhradu vynaložené částky, tedy částky zmenšené a to poloviční.
Tento vypořádací závěr lze dovodit z toho, že při vypořádávání společného jmění se vychází z principu parity, že jsou tedy podíly obou manželů na majetku, který spadá do společného jmění manželů, stejné. Tento princip je modifikován pouze některými demonstrativně v zákoně uvedenými odchylkami, kterými se zákonodárce snažil zajistit spravedlnost v konkrétních případech, kdy obecni paritní princip nepostačuje. Dochází tak k prolínání obecného legálního principu parity se zákonem umožněnými odchylkami a vypořádáním společného majetku tak, že je nahrazeno to, co bylo vynaloženo na výlučný majetek jednoho z manželů.
Pro provedení vypořádání společného jmění manželů má závažný dopad odstavec 3 § 149 zákona, který označuje výjimky z principu rovných podílů při vypořádání. Uvádí, že při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
Při formulaci tohoto ustanovení zřejmě zákonodárce vycházel z potřeby poskytnout při vypořádávání majetku manželů zvýšenou ochranu jejich nezletilým dětem a to tak, že přihlíží k jejich potřebám. I když se při rozhodování bude s největší pravděpodobností přihlížet pouze ke skutečným potřebám, které děti mají v době rozhodování soudu a ne k jejich dlouhodobějším potřebám a zájmům, lze tuto ochranu považovat za dostatečnou.
Zákonodárce také přihlédl k zásluhám každého z manželů v péči o rodinu, děti, domácnost, a tak poskytuje soudům možnost, aby při rozhodování neopomínaly a nepodceňovaly tyto skutečnosti a uvědomily si, jak je důležité náležitě ocenit práci manžela, který sice velkou měrou nepřispívá k rozšíření společného majetku, ale vykonává práci srovnatelně záslužnou.
Principy vypořádání společného jmění manželů uvedené v § 149 odst. 2 a 3 zákona se použijí také na ustanovení § 143a odst. 1 zákona podle kterého manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění. Je logické, že pokud k tomuto dojde, je nutné majetek vypořádat. Dále se zmiňovaná ustanovení vztahují i na § 148 odst.1 zákona, který zakotvuje možnost soudu ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Po tomto zúžení je také samozřejmě nutné zbylý majetek vypořádat.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz