Ať už je společné jmění manželů zrušeno, zúženo, nebo pokud zaniká, zákon předpokládá, že bude následně vypořádáno, nebo-li přímo slovy zákonodárce, že dojde k likvidaci dosud společných práv a povinností manželů. Společné jmění manželů je přitom i po rekodifikaci možné vypořádat dohodou, soudním rozhodnutím či aplikací nevyvratitelné právní domněnky obsažené v ustanovení § 741 OZ. Způsob vypořádání je pak odvislý od důvodu zrušení, zúžení či zániku společného jmění manželů.

Škála těchto důvodů je přitom poměrně široká. Kupříkladu zaniknout tak manželství může smrtí jednoho z manželů, popřípadě jeho prohlášením za mrtvého, ale též třeba změnou pohlaví jednoho z manželů, či nejčastěji zřejmě z důvodu rozvodu (pozn. autora: uvedený výčet je pouze enumerativní). Tento článek se zaměřuje na první z výše jmenovaných důvodů, tedy na zánik manželství a společného jmění manželů smrtí jednoho z nich, a to s důrazem na vypořádání společného jmění manželů dohodou.

Zánik společného jmění smrtí jednoho z manželů

Na situaci, kdy manželství a spolu s ním i společné jmění manželů zanikají smrtí jednoho z páru, dopadá ustanovení § 764 odst. 1 OZ. Podle něj se majetkové povinnosti a práva bývalých manželů se posoudí v rámci řízení o dědictví (terminologicky správně v řízení o pozůstalosti), a to podle majetkového režimu, který mezi manžely existoval, popřípadě podle pokynů, které zemřelý manžel ještě za svého života ohledně svého majetku pro případ smrti učinil. Jinak se použijí pravidla obsažená v ustanovení § 742 OZ, ledaže se pozůstalý manžel dohodne s dědici o vypořádání jinak.

Ze spojení ustanovení § 764 odst. 1 OZ s ustanovením § 162 ZŘS tudíž vyplývá, že při zániku manželství smrtí může být společné jmění manželů vypořádáno pouze dohodou pozůstalého manžela s dědici, a nebo rozhodnutím soudu. Na místo zesnulého manžela tedy vstupují jeho dědicové. Zajímavé přitom je, že pozůstalý manžel velmi často vystupuje na obou stranách, tedy jako pozůstalý manžel i jako dědic. Dohoda manžela s dědici, coby preferovaná varianta vypořádání společného jmění manželů v případě jeho zániku smrtí, však nesmí být v rozporu s pokyny, které zesnulý manžel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti. Styčným bodem ustanovení § 764 odst. 1 OZ a § 162 ZŘS je přitom právě pojem pokynů zůstavitele, resp. zemřelého manžela, jejichž specifikace následuje níže.

Pokyny zesnulého manžela

Procesní úprava vypořádání společného jmění manželů totiž nepočítá s vypořádáním v pozůstalostním řízení na základě dohody uzavřené ještě za trvání manželství oběma manžely, ale, jak je výše uvedeno, pouze s dohodou pozůstalého manžela a dědiců, popřípadě s autoritativním vypořádáním rozhodnutím soudu. Případná dohoda manželů o vypořádání jejich společného jmění pro případ smrti jednoho z nich proto není přímým titulem k vypořádání v rámci pozůstalostního řízení, ale nahlíží se na ně pouze jako na pokyny dané zůstavitelem.[1] Lze přitom uvažovat o dvou typech dohod, a to o dohodě uzavírané mezi manžely v režimu § 718 odst. 2 OZ nebo o dohodě sjednané v režimu § 738 OZ.

Dohoda dle § 718 odst. 2 OZ je vlastně zvláštním typem smlouvy o majetkovém režimu manželů, kterou se jejich majetkové poměry uspořádávají pro případ zániku manželství smrtí. Nadto může tato smlouva plnit ještě další úlohu, jelikož je možné, aby smlouva o uspořádání pro případ zániku manželství smrtí byla považována za smlouvu dědickou, má-li její náležitosti. Na takovou smlouvu by se tedy pohlíželo nejen jako na pokyn daný zůstavitelem, ale současně i jako na dědický titul. Zákon pro smlouvu v režimu § 718 odst. 2 OZ (stejně jako pro dědickou smlouvu) vyžaduje formu veřejné listiny. Nicméně v případě, že by po uzavření takové smlouvy splňující i náležitosti dědické smlouvy došlo k zániku manželství rozvodem, nebyly by její účinky zachovány a nemohla by být použita (po smrti jednoho z rozvedených manželů) jako smlouva dědická, byť ta se rozvodem manželství bez dalšího neruší (viz § 1593 odst. 1 OZ).

Dohoda o vypořádání dle § 738 OZ nemusí být uzavřena ve formě veřejné listiny, avšak v případě, že je uzavírána za trvání manželství, požaduje pro ni zákon alespoň formu písemnou. Ve světle § 162 odst. 1 ZŘS však bude mít na rozdíl od dohody dle § 718 odst. 2 OZ účinky vždy pouze jako pokyn zemřelého manžela.

Evidence manželských majetkových smluv

Pokud jde o zápisy manželských majetkových smluv do veřejného seznamu, počítá zákon po rekodifikaci nově se dvěma seznamy. Do prvního z nich, evidence listin o manželském majetkovém režimu, se zapisují všechny smlouvy měnící zákonný majetkový režim manželů. Zápis provádí osoba (typicky notář), která danou listinu sepsala, a to automaticky i bez výslovného souhlasu manželů. Tento seznam je však neveřejný a slouží zejména pro účely pozůstalostního řízení a jako zdroj informací pro pověřeného soudního komisaře.

Druhý seznam, jenž je stejně jako první jmenovaný veden Notářskou komoru ČR, se označuje jako seznam listin o manželském majetkovém režimu a zápisy v něm jsou veřejné. Právě z toho důvodu se do něj smlouva o majetkovém režimu zapisuje pouze, je-li to v ní výslovně ujednáno, nebo na žádost obou manželů. Výhodou zápisu smlouvy do seznamu je, že se manželé mohou jejích účinků dovolat vůči třetím osobám.[2]

Výše popsaná evidence se však netýká dohod uzavíraných v režimu § 738 OZ. Už z povahy věci je zřejmé, že rozhodně nemůže dojít k automatickému zápisu dohody dle § 738 OZ do evidence listin. Nicméně zápis takové dohody do seznamu listin zde zřejmě vyloučen není, a teoreticky by tak o něj manželé mohli požádat. V opačném případě se skýtá též možnost uložit listinu do advokátní či notářské úschovy.

Závěr

Zaniká-li v důsledku smrti jednoho z manželů s manželstvím společné jmění manželů, musí dojít v rámci pozůstalostního řízení nejprve k vypořádání takto zaniklého společného jmění manželů. Soud (resp. soudní komisař) přitom vychází jednak z majetkového režimu, který mezi sebou manželé měli, ať se jedná o režim zákonný, v němž by se uplatnila pravidla ustanovení § 742 OZ, nebo režim smluvený, tedy založený na smlouvách o majetkovém režimu (např. režim oddělených jmění), popřípadě režim určený mezi manžely soudem.

Dále však soud musí zohlednit také pokyny zůstavitele, at již ve formě dohod dle § 718 odst. 2 OZ (na které by se však dalo pohlížet také jako na dohody stanovující smluvený režim), nebo dohod dle § 738 OZ. Při schvalování dohody pozůstalého manžela a dědiců, ani při autoritativním usnesení o vypořádání společného jmění ovšem soud proti těmto pokynům nesmí rozhodnout. Byť tedy dohody (dle § 718 odst. 2 i § 738 OZ) nejsou přímo titulem k vypořádání společného jmění manželů, jejich účinky zde nelze pominout.




Mgr. Veronika Tomanová,
advokátní koncipientka


Mališ Nevrkla Legal, advokátní kancelář, s. r. o.

Longin Business Center
Na Rybníčku 1329/5
120 00 Praha 2

Tel.:    +420 296 368 350
Fax:    +420 296 368 351
e-mail:    law.office@mn-legal.eu


---------------------------------------
[1] Hrušáková a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§655–975). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, k § 736.
[2] Hrušáková a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§655–975). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, k § 721.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz