Vyšší moc a nový občanský zákoník

Otázky spojené s vyšší mocí nejsou v současné české právní literatuře a judikatuře příliš často řešeny. Při tom návrh nového občanského zákoníku řeší některé otázky nově.

Znění návrhu z ledna 2008 zní: § 2601 odst. (1) je následující: Kdo způsobil škodu porušením povinnosti ze smlouvy, zprostí se povinnosti škodu nahradit, prokáže-li, že mu ve splnění zabránila dočasně nebo trvale vyšší moc, jako mimořádná nepředvídatelná a neodvratitelná překážka, vzniklá nezávisle na jeho vůli. Toto ustanovení však vyvolává hned několik otázek, které by vhodnou úpravou textu mohly být vyřešeny.

1. Autor či autoři návrhu nového ustanovení občanského zákona zde kladou rovnítko mezi pojem „nepředvídatelná a neodvratitelná překážka“ a pojem „vyšší moc“. Neodvratitelná a nepředvídatelná překážka však běžně nezahrnuje pouze vyšší moc v podobě působení přírodních živlů, ale obsahuje v sobě i pojem „jednání třetích osob“, přičemž v některých případech je takové jednání zahrnováno pod pojem vyšší moc (povstání, nepokoje a někdy (!) i stávky. V jiných případech tvoří jednání třetí osoby samostatný případ nepředvídatelné a neodvratitelné překážky (typicky krádež věcí z kamionu při silniční přepravě). Právní teorie některých zemí proto v rámci množiny okolností vylučujících odpovědnost odlišuje pojem „vyšší moc“  a pojem „jednání třetí osoby“[1].

2. Další problém spočívá v tom, zda oba prvky, tj. nepředvídatelnost a neodvratitelnost musí být pro potřeby zproštění odpovědnosti zastoupeny současně (kumulativně). Z textu § 2601 odst. 1 návrhu nového občanského zákona lze dovozovat, že obě podmínky mají působit kumulativně. Novější judikatura některých evropských zemí však připouští, aby v případech smluvní odpovědnosti postačovala pouhá neodvratitelnost překážky.[2] Francouzský kasační soud vyslovil, že samotná neodvratitelnost určité události může charakterizovat vyšší moc (zde bylo namítáno, že onemocnění starší osoby – zde průvodkyně zájezdu - nelze považovat za nepředvídatelnou překážku). Bylo by proto účelné aby tento problém vyřešila již předem legislativa.

3. Jiný problém navržené úpravy spočívá v tom, že navrhovaný text ustanovení § 2601 odst. 1, který je zařazen v části obecných ustanovení o náhradě škody, dává možnost zprostit se odpovědnosti na základě vyšší moci pouze tehdy, je-li škoda způsobena porušením povinností ze smlouvy, tedy jen u smluvní odpovědnosti za škodu. Mimosmluvní odpovědnosti jakoby se tato obrana netýkala. Na jiných místech návrhu je ovšem vyšší moc připuštěna i pro případy mimosmluvní odpovědnosti (§ 2611 – škoda z provozní činnosti). Pravidlo v § 2601 by tedy mělo být upraveno tak, že obranu nepředvídatelné a neodvratitelné překážky je možné použít i v případech mimosmluvní odpovědnosti v případech uvedených v zákoně. Sem patří vedle § 2611 fakticky i ustanovení o odpovědnosti za škodu z provozu dopravních prostředků (§ 2613). U nás je možnost obrany provozovatele dopravního prostředku formulována tak, že se tento provozovatel zprostí odpovědnosti jen, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (tedy prvek neodvratitelnosti, který je stejný i u vyšší moci.). V řadě zemí je přitom okolnost zprošťující provozovatele dopravních prostředků označována výslovně a přímo jako vyšší moc (höhere Gewalt, force majeure).[3] Jestliže se tedy do občanského práva zasahuje tak zásadním způsobem, bylo by účelné i přehodnotit pojetí neodvratitelných a nepřekonatelných překážek i u odpovědnosti provozovatele dopravního prostředku.

JUDr. Petr Zima, advokát
ŠVÁB, ZIMA & PARTNEŘI

• Tweet