Jak plyne z ustanovení § 152 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. ), zástavní právo slouží k zajištění pohledávky (tj. práva na plnění, například práva na zaplacení kupní ceny či na vrácení půjčky v době splatnosti) pro případ, že povinnost, která jí odpovídá, nebude včas splněna. V takovém případě může věřitel dosáhnout uspokojení takové pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky.

Z uvedeného proto vyplývá, že zástavní právo lze zřídit nejen k zajištění pohledávky, která již vznikla, ale také za účelem zajištění pohledávky, která má teprve v budoucnu vzniknout. Pohledávkou, která vznikne v budoucnu, se přitom v souladu s ustálenou soudní judikaturou rozumí zejména taková pohledávka, která plyne ze smlouvy o smlouvě budoucí, popř. i z jiné, obsahově obdobné, smlouvy. Odpověď na uvedený dotaz je proto ve světle dosud uvedeného kladná.

Tomáš Sum