Zákon o volném pohybu služeb – přeshraniční poskytování služeb

Dne 20. července 2009 byl vyhlášen zákon č. 222/2009 Sb. , o volném pohybu služeb. Tento zákon do českého právního řádu implementuje jeden ze zásadních aktů evropského práva posledního desetiletí, a to směrnici č 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu ze dne 12. prosince 2006. Přijetím tohoto zákona se Česká republika zařadí mezi první členské státy, které tuto směrnici implementovaly, přičemž nová právní úprava v něm obsažená přinese několik zásadních změn, které výrazně ulehčí vstup do podnikání a poskytování tzv. přeshraničních služeb.

Tento zákon upravuje horizontální instituty, které se dotýkají celého sektoru služeb. Stěžejním je v tomto kontextu princip přeshraničního poskytování služeb.

Jde o princip, který umožňuje, aby poskytovatel služby dočasně a příležitostně poskytoval své služby na území jiného členského státu, než členského státu, ve kterém je poskytovatel těchto služeb usazen.

Poskytovateli služeb bude stačit k tomu, aby využil možnosti poskytovat své služby na území jiného členského státu prostřednictvím tzv. principu příhraničního poskytování služeb, povolení vykonávat tyto služby, které získal ve svém domovském státě. Nejedná se však o jednostranné otevření českého trhu zahraničním poskytovatelům služeb, neboť obdobný princip budou mít po kompletním provedení směrnice 2006/123/ES ve svých právních řádech zakotveny i ostatní členské státy. Naplňováním tohoto principu dojde k dalšímu prohloubení a liberalizaci trhu se službami uvnitř EU.

Vyjmuty z režimu přeshraničního poskytování služeb jsou mimo jiné tzv. služby obecného zájmu hospodářské povahy, tj. služby, která jsou poskytovány univerzálním a trvalým způsobem a jejichž poskytovateli zvláštní právní akt přiznává zvláštní práva a povinnosti; takovýmito službami jsou zejména poštovní služba, dodávka elektrické energie nebo plynu, provozování letišť nebo přístavů, veřejná doprava, zásobování vodou a odvádění a čištění odpadních vod nebo nakládání s komunálními odpady

Zákon dále zavádí celou řadu nových institutů, které budou mít praktický dopad na podnikání v sektoru služeb.

Na prvním místě se jedná o institut tzv. Jednotného kontaktního místa (JKM). Půjde o místo, kde bude možno získat veškeré informace a vyřídit si veškeré formality spojené s podnikáním v oblasti služeb. Toto JKM bude fungovat i elektronicky prostřednictvím internetu, takže bude možné si veškerá potřebná povolení zřídit z domova, přičemž kompetence jednotných kontaktních míst budou vykonávat obecní živnostenské úřady.

Zákon také zavádí systém uznávání dokumentů a uznávání splnění požadavků, kdy bude možné uznat požadavky splněné v jiném členském státě, v důsledku čehož nebude nutné plnit v České republice. V některých případech je možné uplatnění i tzv. zjednodušeného předkládání dokumentů, kdy bude poskytovatel služby za účelem udělení oprávnění k poskytování služby nebo v průběhu poskytování služby povinen předkládat správnímu orgánu listinu, bude stačit předložení její kopie a neověřeného překladu, za předpokladu, že informace v listině obsažené je možné si ověřit prostřednictvím elektronického systému. Zákon o volném pohybu služeb totiž předpokládá administrativní spolupráci úřadů členských států prostřednictvím elektronického informačního systému vnitřního trhu (tzv. IMI systému)

Současně se v tomto zákoně objevuje také institut vzniku oprávnění uplynutím lhůty (jedná se o tichý souhlas), spočívá v tom, že pokud ve stanovených případech správní orgán nerozhodne ve lhůtě stanovené zákonem, považuje se jeho rozhodnutí automaticky za kladné, tj. dochází ke vzniku daného oprávnění ze zákona.

Prostřednictvím zákona č. 222/2009 Sb. , o volném pohybu služeb se tak českým firmám od okamžiku jeho účinnosti, tj. ode dne 28. prosince 2009, naskytnou další možnosti pro rozvoj jejich podnikání. Zejména je jim nabídnuta možnost získávat zakázky v zahraničí a dočasně, anebo příležitostně podnikat v zahraničí na základě jejich domácího podnikatelského oprávnění. Stejně tak zahraniční podnikatelé budou moci získávat zakázky v ČR na základě svého podnikatelského oprávnění v rámci tzv. dočasného přeshraničního poskytování služeb.