Tyto změny se dotýkají tzv. agenturního zaměstnávání těchto osob (např. přes personální agentury). Je tomu tak proto, že od 1.10.2004 se ztížilo zaměstnávání studentů přes agentury práce, neboť dle § 38a zákoníku práce „zaměstnavatel,  který je právnickou  nebo fyzickou osobou zprostředkovávající  zaměstnání na  základě povolení (tedy tzv. agentura  práce),   může  svého  zaměstnance   dočasně  přidělit k výkonu práce  k jinému zaměstnavateli  jen na základě  písemného ujednání  v pracovní  smlouvě nebo  v dohodě  o pracovní činnosti. Agentura práce a případný zaměstnavatel jako zájemce o práci studenta (dle dikce zákona – uživatel) potom spolu písemně uzavřou dohodu o dočasném přidělení zaměstnance, jejíž náležitosti jsou uvedeny v § 38a odst. 2 z. č. 65/1965 Sb. , zákoníku práce.

Z dosud uvedeného tudíž plyne, že agentura práce v případě, že hodlá studenta přidělit k výkonu práce jinému zaměstnavateli, již nemůže tak jako tomu bylo dříve se studentem uzavřít dohodu o provedení práce, nýbrž je s ním ze zákona povinna uzavřít buď pracovní smlouvu, nebo dohodu o pracovní činnosti. To samozřejmě práci studenta v konečné fázi prodražuje, neboť zatímco dohoda o provedení práce  nezakládá mimo jiné účast studenta na sociálním a zdravotním pojištění, pracovní smlouva či  dohoda o pracovní činnosti již ano. Tato skutečnost má za následek to, že agentura práce musí za studenta nově  navíc odvádět příslušné částky státu na sociální a zdravotním  pojištění studenta, což z hlediska ekonomického může mít samozřejmě za následek alespoň částečnou ztrátu konkurenceschopnosti studentů jako levné pracovní síly na trhu práce. Samostatnou kapitolou jsou potom další pracovněprávní nároky studentů zaměstnaných na základě pracovní smlouvy či dohody o pracovní činnosti, jako jsou např. příplatky za výkon práci v noci nebo o svátcích, dovolená apod.