Odkud se vzalo zlehčování?

Návrh jednotlivých deliktních jednání v občanském zákoníku vychází z dřívější koncepce obsažené v zákoníku obchodním, s výjimkou klamavé a srovnávací reklamy a nepřiměřeného zatěžování [1]. Tzv. zlehčování tedy není v českém právním řádu ničím novým, došlo pouze ke změně spočívající v použití jednotného čísla namísto čísla množného, čímž se odstranily pochybnosti ohledně otázky, kolika jednotlivých porušení je třeba k naplnění skutkové podstaty deliktního jednání [2].

Je zlehčování, a zlehčování

Pokud jde o podobu úpravy v občanském zákoníku, je nejprve zlehčování zmíněno ve výčtu nekalosoutěžních jednání v ustanovení § 2976, pak se mu věnuje podrobně § 2984, který obsahuje dvě skutkové podstaty. Společné znaky jsou následující: (jde o jednání soutěžitele – vizte k tomu níže) – spočívající v uvedení nebo rozšiřování – pravdivého nebo nepravdivého údaje – o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele (tj. zlehčovaného soutěžitele) – způsobilého mu přivodit újmu.

Reklama

Microsoft Copilot pro Office365 prakticky (online - živé vysílání) - 2.12.2024

2.12.2024 13:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

První skutková podstata se zabývá údaji nepravdivými. Deliktu se v tomto případě dopustí soutěžitel, který nepravdivý údaj uvede nebo rozšíří (postačí jedno). Naopak v případě druhé skutkové podstaty, která míří na údaje pravdivé, je třeba pro naplnění skutkové podstaty třeba kumulativně uvést a zároveň rozšiřovat (vyžaduje se zde tedy určitá soustavnost v jednání soutěžitele-rušitele). Je třeba dále doplnit, že zákon poskytuje soutěžiteli možnost poskytnout pravdivé údaje v případě, že byl k takovému jednání okolnostmi donucen, tedy půjde o oprávněnou obranu.

Někteří autoři se domnívají, že tím, že v druhém odstavci není výslovně uvedeno, že jde o jednání soutěžitele, může se jej dopustit kdokoli [3]. Domnívám se však, že ze stavby textu vyplývá, že druhý odstavec navazuje na odstavec první, tedy že dále rozvíjí jednání soutěžitele. Kromě toho druhý odstavec zmiňuje „výrobek jiného soutěžitele“, je tedy logickým závěrem, že zde máme jednoho soutěžitele, který je rušitelem, a potom druhého – jiného – soutěžitele, který je obětí nezákonného jednání rušitele. Takový názor by vedl k závěru, že rozšiřováním pravdivých údajů se nesoutěžitel dopouští zlehčování, zatímco rozšiřováním lživých údajů nikoli. Přestože by se oběť takového jednání mohla před soudem jistě bránit jinými prostředky, mám za to, že by tím bylo její postavení neodůvodněně zeslabeno. Taková koncepce by proto působila poněkud nesystematicky. Přestože existují zejména starší judikáty, podle nichž se zlehčování může dopustit i nesoutěžitel, domnívám, že by se na něj měly vztahovat buď oba odstavce, nebo ani jeden (vizte např. Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 1208., kde se i v případě druhého odstavce mluví o soutěžiteli).

Újma skutečná i neskutečná

Posledním znakem deliktního jednání, jemuž bych se rád věnoval, je způsobení újmy. Pojem újma je vykládána velmi široce, tj. může být majetková i nemajetková, neměla by však být zanedbatelná, vyspekulovaná nebo málo pravděpodobná. Jde přitom o delikt „ohrožovací“, tedy k újmě dosud nemuselo dojít, avšak taková potenciální újma by měla být reálně hrozící. Rozsah není nutno prokazovat (je však třeba pamatovat na to, že by neměla být zanedbatelná, pokud by tedy vznikly pochybnosti v tomto směru, je možné, že bude třeba prokázání její výše soudem vyžadováno) [4]. Co však vyžadováno není, je prospěch rušitele [5].

Závěr

Na závěr připomeňme, že v každém případě musí být naplněna generální klauzule nekalé soutěže, tj. vyžaduje se vždy hospodářský styk, rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Samotné naplnění podmínek obsažených v ustanovení § 2984 tak nestačí.

Tomáš Pipek