Občanský zákoník, na rozdíl od obchodního zákoníku, však v současnosti takové pravidlo neobsahuje. Otázkou proto zůstává, zda-li nelze ustanovení § 330 obchodního zákoníku analogicky aplikovat právě pro potřeby splnění více závazků vzniklých z občanskoprávních vztahů, které má dlužník u téhož věřitele.

Soudní judikatura dospěla v této otázce k negativnímu závěru. Dovodila totiž, že s ohledem na ustanovení § 1 obchodního zákoníku nelze ustanovení § 330 obchodního zákoníku přímo použít. Namísto toho Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 518/2007 dovodil, že v případech jako je tento musí „soud své rozhodnutí založit zejména na základních principech českého právního řádu, jimiž se řídí právní úprava občanskoprávních vztahů.“

Základním pravidlem, které je třeba při řešení tohoto problému vzít v úvahu, je samotná vůle dlužníka. Vzhledem ke skutečnosti, že splnění závazku je právní teorií chápáno jako jednostranný právní úkon dlužníka, tedy projev vůle dlužníka směřující k zániku závazku, je dlužník při plnění oprávněn určit, jaký že konkrétní závazek (a případně v jaké výši) u téhož dlužníka tímto vyrovnává.

Nestane-li se tak, tedy není-li z okolností, za kterých bylo dlužníkem plněno, seznatelné, který z více závazků u téhož věřitele hodlal dlužník splnit, nelze určení toho, který ze závazků byl splněn, ponechat na věřiteli.

Namísto toho, jak vyplývá z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, je třeba vycházet z jedné z následujících zásad. Půjde buď o zásadu priority nebo proporcionality.

Zásada priority znamená, že se přednostně před ostatními uspokojuje závazek, který je nejdříve splatný, nejméně zajištěný apod. Uvedená zásada nachází v oblasti peněžitých obchodněprávních vztahů vyjádření v §  330 odst. 3 obchodního zákoníku.

Zásada proporcionality, jak ostatně název naznačuje, znamená poměrné uspokojení všech závazků, které dlužník u téhož věřitele „má“.

Poměr obou těchto zásad je následující. Nejdříve je nutno posoudit, zda lze na daný případ uplatnit zásadu priority. Nebude-li to objektivně možné, například z toho důvodu, že zde existuje více závazků splatných ve stejný den, případně více stejně zajištěných závazků, je třeba aplikovat zásadu proporcionality. 

V rámci použití zásady priority je nicméně sporné, zda-li preferovat jako rozhodující kritérium splatnost závazků před jejich zajištěním či naopak. Ačkoliv, jak bylo zmíněno úvodem, nelze obchodněprávní úpravu zániku více závazků u téhož věřitele přímo použít pro účely občanskoprávní, jsem v případě peněžitých závazků toho názoru, že lze vyjít z ratio legis ustanovení § 330 odst. 3 obchodního zákoníku a i zde upřednostnit míru zajištění závazků před jejich splatností.