Zápis činností, které mohou dle zvláštních předpisů vykonávat pouze fyzické osoby, jako předmětu podnikání právnických osob
Jednou z obligatorně zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku u všech právnických a fyzických osob zapisovaných do obchodního rejstříku dle § 28 odst. 1 je předmět podnikání, resp. činnosti (viz písmeno c) citovaného ustanovení). Předmět podnikání (činnosti) právnické osoby coby vyjádření účelu její existence je stejně tak jednou z obligatorních náležitostí zakladatelského dokumentu.
Takto zapisované činnosti lze dělit dle řady kritérií, kupř.na činnosti, jež mohou vykonávat i právnické osoby a činnosti, jež mohou vykonávat jen fyzické osoby.
Činnosti, které mohou vykonávat jen fyzické osoby jsou profese, jejichž výčet nalezneme v negativním vymezení činností uvedených dle § 3 odst. 2 živnostenského zákona) a které jsou vykonávány nezávisle fyzickými osobami, na které se nevztahuje živnostenský zákon. Podmínky jejich vykonávání tudíž neupravuje živnostenský zákon, nýbrž zákony zvláštní, a nejedená se tak o živnosti. Příkladem těchto činností je činnost advokátů, daňových poradců či třeba zvěrolékařů.
Obchodní společnosti a družstva mohou činnost, kterou dle zvláštních předpisů je oprávněna vykonávat pouze osoba fyzická, vykonávat podle § 56 odst. 3 ObchZ ve spojení s § 30 odst. 2 ObchZ pouze pomocí těchto osob a na základě tohoto mít činnost zapsanou jako předmět svého podnikání v obchodním rejstříku .
Pro zápis činnosti, kterou mohou vykonávat jen fyzické osoby podle zvláštních předpisů, jako předmětu podnikání obchodní společnosti (družstva) je nutné rejstříkovému soudu příslušnému dle 9 odst. 3 písm a) OSŘ ve spojení s § 200a OSŘ prokázat, že tato činnost bude vykonávána pomocí osob k tomu oprávněných podle zvláštních předpisů (viz § 30 ObchZ). Pojem „pomocí osob“ je v obecném konsensu vykládán tak, že oprávněné osoby musí být s žadatelem o zápis do obchodního rejstříku ve smluvními vztahu zakotvujícím jejich činnost. Musí se tedy jednat buď o společníky společnosti, členy družstva nebo musí být se společností nebo družstvem ve smluvním vztahu (např. jako jednatelé společnosti). V případě společníků kapitálových společností, popř. komandity u komanditní společnosti však splnění předpokladu uvedeného v § 30 odst. 2 ObchZ nelze bez dalšího dovozovat a je proto zřejmě nutné i u nich existenci smluvního vztahu prokázat.
Prakticky se tato okolnost rejstříkovému soudu dokazuje předložením oprávněním k podnikatelské činnosti fyzické osoby vydaným dle zvláštního předpisu; smluvní vztah může být dokladován buďto přímo zakladatelským dokumentem, nebo speciální smlouvou uzavřenou mezi obchodní společností a oprávněnou fyzickou osobou.
Zákon nicméně nijak nestanoví, v jakém okamžiku vzniká existující právnické osobě oprávnění realizovat činnost, jíž může vykonávat pouze fyzická osoba. Není tak zřetelné, zda je to v okamžiku zápisu příslušného předmětu podnikání (činnosti) do obchodního rejstříku (takovýto zápis je ale pouze deklaratorním), či okamžikem vzniku smluvního vztahu za situace, že fyzická osoba disponuje potřebným oprávněním a právnická osoba má předmětnou činnost ve svém zakladatelském dokumentu).
Porušení povinnosti provádět činnost vyhrazenou zvláštním zákonem fyzickým osobám pouze pomocí oprávněných osob je důvodem pro zrušení obchodní společnosti soudem (družstva) podle § 68 odst. 6 písm. e) ObchZ. Soud v takovém případě rozhodne o zrušení takovéto obchodní společnosti (družstva) a o její likvidaci na návrh státního orgánu nebo jiné osoby, která osvědčí právní zájem (viz § 68 odst. 6 ObchZ).
Pramen: Josef Holešovský, Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2003
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz