Odpověď na uvedený dotaz poskytuje ustanovení § 330 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb. ).

Dle odstavce třetího zmíněného ustanovení má-li dlužník vůči věřiteli několik peněžitých závazků a dlužník neurčí, který závazek plní, týká se placení nejdříve závazku, jehož splnění není zajištěno nebo je zajištěno nejméně, jinak závazku nejdříve splatného.

Z uvedené citace proto plyne následující závěr. Je předně na vůli dlužníka, na který ze závazků plnění poskytne (tedy na jakou fakturu bude hradit). Pokud dlužníkem poskytnutá peněžní částka nedokáže pokrýt všechny jeho dluhy a dlužník ani neurčí, na jakou fakturu hradí (například tím, že uvede číslo faktury jako variabilní symbol platby), potom platí, že úhrada se týká toho závazku, jehož splnění není zajištěno (např. zástavním či zadržovacím právem) nebo je zajištěno nejméně. Pokud žádný ze závazků není zajištěn, použije se úhrada na pokrytí toho závazku (na zaplacení té faktury), který je nejdříve splatný (tedy s nejstarší splatností).