Započtení daru na dědický podíl

Majetkové dispozice učiněné zůstavitelem za jeho života obecně nemají vliv na určení okruhu dědiců a výši jejich dědických podílů. Jednou z výjimek, kdy nakládání s majetkem zůstavitele za jeho života může mít (i výrazný) odraz v pozůstalostním řízení, je institut započtení na dědický podíl.

Judikatura k právní úpravě započtení na dědický podíl, obsažené ve zrušeném občanském zákoníku[1], dovodila, že započtení na dědický podíl má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců, když cílem je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají svůj původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele, tak, aby bylo dosaženo alespoň přibližného či částečného srovnání (vypořádání) hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak bezplatným nabytím za života zůstavitele[2]. Tento účel platí i nyní za účinnosti nového občanského zákoníku[3].

V občanském zákoníku je úprava započtení na dědický podíl obsažena společně s právní úpravou započtení na povinný díl, přičemž započtení na povinný díl a započtení na dědický podíl jsou dvě odlišné situace, které je potřeba rozlišovat. Zatímco povinný díl představuje způsob ochrany nepominutelného dědice[4] (který však dědicem z právního hlediska není[5]), dědický podíl kvantifikuje právo dědice na celé pozůstalosti. Ustanovení týkající se započtení na povinný díl[6] vcelku podrobně vymezují rozsah započtení, avšak navazující ustanovení týkající se započtení na dědický podíl[7] již tak konkrétní nejsou, což vyvolává interpretační potíže, co vše může (má) být předmětem započtení, zejména tehdy, pokud v tomto smyslu není k dispozici vůle zůstavitele.

Nejčastější v praxi řešenou situací bývá případ, kdy jeden z dědiců obdržel od zůstavitele za jeho život dar a nepominutelný dědic žádá, aby tato skutečnost byla zohledněna právě započtením na dědický podíl dle ust. § 1664 občanského zákoníku, tj. i když zde není příkaz zůstavitele. Z odkazovaného ustanovení plyne, že soud může provést započtení na dědický podíl (i když to zůstavitel nepřikázal), byl-li by jinak nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn, přičemž se nepřihlíží k obvyklým darováním. Zatímco ust. § 1660 odst. 2 občanského zákoníku, týkající se započtení na povinný díl, stanoví omezení, kdy předmětem započtení mohou být pouze dary v posledních třech letech před smrtí zůstavitele (ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu), v ustanovení § 1664 občanského zákoníku obdobné vymezení rozsahu nenajdeme. Nabízí se tedy otázka, zda časové omezení pro započtení daru se uplatní i v případě započtení na dědický podíl, tj. zda lze na dědický podíl započíst to, co dědic od zůstavitele bezplatně obdržel dříve než v posledních třech letech před smrtí zůstavitele. Touto právní otázkou se v nedávně době zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. 24 Cdo 222/2019 ze dne 28.01.2020, neboť seznal, že tato otázka nebyla od účinnosti občanského zákoníku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.

Výchozí situace v případě řešeném Nejvyšším soudem byla následující: V řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byli povoláni dědici ze zákona, potomci zůstavitele, přičemž jeden z těchto dědiců žádal soud o provedení započtení na dědický podíl druhého z dědiců, který obdržel od zůstavitele pět let před jeho smrtí darem nemovitou věc – pozemek. Zatímco soud prvního stupně zohlednil tento dar započtením na dědický podíl obdarovaného dědice, odvolací soud vyslovil právní názor, že k darování předmětného pozemku obdarovanému dědici není možno přihlížet, neboť k tomuto darování došlo ve lhůtě delší než tři roky před smrtí zůstavitele.

Reklama

Legislativní novinky, na které si dát pozor v roce 2025 (online - živé vysílání) - 14.1.2025

14.1.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Na základě podaného dovolání věc řešil Nejvyšší soud, který dospěl k závěru, že darování pozemku zůstavitelem před více jak třemi lety před smrtí zůstavitele započtení nepodléhá. V odůvodnění svého rozhodnutí se Nejvyšší soud mimo jiné přihlásil k účelu započtení na dědický podíl, jak byl dovozován v jeho dřívější judikatuře k právní úpravě obsažené ve zrušeném občanském zákoníku: „Účel započtení je v zásadě stejný jako za právní úpravy účinné do 31.12.2013 (§ 484 zákona č. 40/1964 Sb. , ve znění pozdějších předpisů), tedy, že má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců (…) Na rozdíl od předcházející úpravy současná právní úprava, jak uvádí důvodová zpráva k návrhu o.z., znamená citlivější postup tím, že z bezplatných plnění byla ve prospěch povinného dílu započtena jen ta, která nepominutelný dědic obdržel od zůstavitele v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, bezplatná plnění učiněná zůstavitelem dříve mají být započtena, jen přikáže-li to zůstavitel.

K samotnému zdůvodnění svého závěru o nemožnosti započíst dar realizovaný více jak tři roky před smrtí zůstavitele pak Nejvyšší soud uvedl: „Ustanovení § 1664 o.z. neobsahuje vymezení toho, co podléhá započtení. Již z toho je zřejmé, že toto ustanovení samo o sobě aplikovat nelze a je třeba použít i ustanovení další. Posuzovanému případu jsou nejbližší další ustanovení oddílu 5 (dílu 5, hlavy III. občanského zákoníku) nadepsaného Započtení na povinný díl a na dědický podíl. Nemůže být žádných pochybností o tom, že se přímo uplatní první dvě ustanovení toho oddílu, tj. § 1658 (který stanoví, že započtení na povinný díl nebo na dědický podíl nezakládá povinnost něco vydat) a § 1659 (podle něhož se při započtení počítá hodnota toho, co bylo poskytnuto a co podléhá započtení, podle doby odevzdání, v mimořádných případech může soud rozhodnout jinak). Ani tato ustanovení však nestačí k provedení zápočtu, když v nich předmět zápočtu také není uveden. Předmět zápočtu je vymezen až v následujících ustanoveních: podle § 1660 odst. 1 se na povinný díl započte vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením, podle § 1660 odst. 2 se na povinný díl započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí (ledaže zůstavitel přikáže jinak), podle § 1661 se na povinný díl potomka započte i to, co mu zůstavitel dal za svého života na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či započetím podnikání, dále i to, co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého potomka, a stalo-li se tak dříve, než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví vůli opačnou. Skutečnost, že tato ustanovení, v nichž je uvedeno, co se započítává na povinný díl, jsou upravena v občanském zákoníku ve stejném oddíle jako ustanovení § 1664 umožňující soudu provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel nepřikázal, dostatečně odůvodňuje analogické použití celého ustanovení § 1660 ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 o.z. Ostatně i požadavek dovolatele, aby na dědický podíl dcery zůstavitele bylo započteno darování zahrady zůstavitelem za jeho života, odpovídá v ustanovení § 1660 odst. 2 o.z. vymezenému předmětu započtení to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel; není ničím odůvodnitelné, aby byla použita jen část věty tohoto ustanovení o tom, co se započítává, bez její integrální součásti bezplatné obdržení v posledních třech letech před smrtí zůstavitele.

Z výše citovaného závěru Nejvyššího soudu vyplývá, že ustanovení o započtení na povinný díl a započtení na dědický podíl je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti, což naznačoval již gramatický výklad předmětných ustanovení. Jelikož případy, kdy nepominutelní dědici volají po započtení darů, kterých se dostalo jinému z dědiců za života zůstavitele, se v praxi vyskytují relativně často, lze přivítat, že Nejvyšší soud udělal jasno v otázce rozsahu možného započtení a jasně se postavil za omezení započtení darů hranicí tří let před úmrtím zůstavitele.

Mgr. Martin Fajt

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

• Tweet