Záruka a postavení kupujícího
S každým nákupem spotřebního či jiného zboží se z pohledu zákona stáváte kupujícím a ten, kdo Vám toto zboží prodal, prodávajícím, jelikož mezi Vámi došlo, aniž byste to musel(a) zpozorovat, k uzavření kupní smlouvy. Uvedeným způsobem jsou však smluvní strany označeny ve dvou právních předpisech, občanském a obchodním zákoníku, přičemž právní režim, kterým se Váš smluvní vztah bude řídit, má poměrně zásadní dopady na rozsah záruk, které Vám mohou z titulu koupě zboží náležet.
Pokud nepodnikáte a veškeré zakoupené zboží tak slouží k Vaší osobní spotřebě, jste jako kupující vždy spotřebitelem a Vaše kupní smlouva se řídí v plném rozsahu občanským zákoníkem. Má-li naopak zakoupené zboží sloužit Vaší podnikatelské činnosti, bude smluvní vztah mezi Vámi a prodávajícím regulován zákoníkem obchodním. V praxi se tento rozdíl většinou projeví tak, že v kupní smlouvě, je-li písemná, uvádí kupující své identifikační číslo nebo vykazuje doklad o koupi ve svém účetnictví. Rozdíl je zdánlivě nepatrný, z pohledu záruk poskytnutých na zakoupené zboží značný. Pokud se u zakoupeného zboží objeví vada, poskytuje spotřebitelům občanský zákoník na spotřební zboží záruční dobu v délce 24 měsíců od převzetí zboží, během níž jim s ohledem na povahu vady náleží právo na opravu nebo výměnu věci, a nelze-li takto postupovat, na přiměřenou slevu z ceny věci nebo odstoupení od smlouvy.
Obchodní zákoník oproti tomu kupujícím - podnikatelům takovou úroveň ochrany neposkytuje, zejména pak výslovně nestanoví délku záruční doby. Prodávající odpovídá kupujícímu na základě obchodního zákoníku pouze za vady, které mělo zboží v okamžiku, kdy jej kupující převzal nebo mohl převzít. Kupující tedy musí zboží co nejdříve po převzetí prohlédnout a pro uplatnění nároků z vad zboží prodávajícímu prokázat, že zboží mělo tyto vady již při jeho převzetí kupujícím, ledaže prodávající vadu způsobil porušením svých povinností. V dnešním konkurenčním prostředí však již téměř vždy dochází k tomu, že prodávající vydá kupujícímu záruční list, ve kterém potvrdí, že zboží si po dobu v záručním listu uvedenou zachová smluvené nebo obvyklé vlastnosti, a vymezí v něm podmínky záruky. Nároky kupujících uvedené v záručním listu se pak zpravidla neliší od nároků, které náleží spotřebitelům. Stejné účinky jako vydání záručního listu má převzetí záruky v kupní smlouvě popř. vyznačení délky záruční doby nebo doby použitelnosti či trvanlivosti zboží na obalu.
Pravděpodobnost, že se při reklamaci spotřebního zboží, které jste zakoupili pro podnikatelské účely, setkáte s tím, že by prodávající při reklamaci zkoumal, jakým režimem se Váš smluvní vztah řídí a postupoval pak vůči Vám zcela odlišně, než vůči spotřebitelům, je minimální. Pokud by však z kupní smlouvy jednoznačně vyplývalo, že jste zboží zakoupil(a) pro účely Vašeho podnikání a prodávající Vám při jeho prodeji nevydal záruční list ani jinak záruku nepotvrdil, můžete být při snaze o uplatnění svých nároků z vad zboží nepříjemně zaskočeni.
Pavel Medek
AK HOLEC, ZUSKA & Partneři
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz