Zastřené zprostředkování zaměstnání a rámcová smlouva o dílo
Provádění činností na základě smlouvy o dílo může být v praxi lehce (zejména ze strany inspektorátů práce jako kontrolujících osob) zaměněn za zastřené zprostředkování zaměstnání, obecně známější možná také jako nedovolené agenturní zaměstnání. Ne vždy však musíme v některých krocích podnikatelských subjektů a priori vidět právním řádem nedovolenou činnost a snahu o zastírání faktického stavu formálně uzavřenými právními vztahy.
Jedním z typů zprostředkování zaměstnání je zaměstnání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu jako tzv. uživatele, který práci přiděluje a dohlíží na její provedení. Tento typ zprostředkování zaměstnání je uveden v ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti.[1] Takovou zprostředkovatelskou činnost jsou oprávněny provádět pouze agentury práce za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti[2] na základě povolení ke zprostředkování zaměstnání vydaného generálním ředitelstvím Úřadu práce.
Tzv. zastřené zprostředkování zaměstnání pak představuje činnost právnické nebo fyzické osoby spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy (výše uvedené) podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti.[3]
V souvislosti se (zastřeným) zprostředkováním zaměstnání vstupuje do hry často institut smlouvy o dílo. Typickou situací je ta, kdy mezi objednatelem a zhotovitelem dojde k uzavření rámcové smlouvy o dílo, resp. k uzavírání jednotlivých (i ústních) smluv o dílo na základě této rámcové smlouvy, jejímž obsahem je provedení činnosti nebo poskytnutí služby zhotovitelem, resp. zaměstnanci zhotovitele. Vedle této rámcové smlouvy o dílo pak mohou být paralelně uzavřeny mezi danými subjekty také další doplňující smlouvy zajišťující naplnění zamýšleného smluvního vztahu mezi stranami, jako smlouva o spoluužívání prostor nebo smlouva o nájmu technologií apod.
Základním rozlišovacím znakem mezi pronájmem pracovní síly a provedením činnosti, resp. poskytnutím služby zhotovitelem vůči objednateli, je komplexnost zajišťovaných činností. V případě poskytování služby na základě smlouvy o dílo se jedná o činnost prováděnou zhotovitelem pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Oproti tomu v případě pronájmu pracovní síly nemá pronajímatel pracovní síly (agentura práce) odpovědnost za výsledek práce a své pronajaté zaměstnance při výkonu práce neřídí[4] - to náleží uživateli, stejně jako ukládání zaměstnancům agentury práce pracovních úkolů, organizace a kontrola jejich práce, vytváření příznivých pracovních podmínek a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.[5]
Pro zkonstatování, že se v jednotlivém konkrétním případě jedná o plnění ze smlouvy o dílo, a nikoliv o zastřené zprostředkování zaměstnání, je tedy podstatné posouzení dvou základních kritérií, a to, že
- zhotovitel nepronajímá pracovní sílu, ale poskytuje službu a
- zhotovitel ukládá zaměstnanci pracovní úkoly, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu pracovní pomůcky atd.
Pokud se budeme zabývat obsahem pojmu dílo, rozumí se jím zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu.[6] Rozdíl mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo tkví v tom, že smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, se posoudí jako kupní smlouva, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí.[7]. Za kupní smlouvu se však nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti. Smlouvou o dílo tedy budou ty případy, kdy přidaná hodnota vykonávané činnosti bude vyšší než hodnota dodaného materiálu.[8]
Skutečností podstatnou pro pojednávané téma je ta, že dílo, které je chápáno jako činnost (práce), je třeba odlišovat od práce poskytované v pracovním poměru. Podle smlouvy o dílo vykonává zhotovitel činnost samostatně, podle vlastního rozvrhu, s vlastními prostředky a na vlastní riziko, nepodléhaje ani soustavnému dozoru, ani řízení objednatele.[9]
Dle ustálené judikatury je pak dílem vždy určitá činnost, přičemž výsledkem této činnosti je vždy určitá nově vytvořená věc či změna věci nebo jiný hmotně zachycený výsledek činnosti.[10]
Je tedy nutné v každém jednotlivém případě (zejm. ze strany inspektorátů práce) důkladně rozlišovat rozdíl mezi pojmy „dílo“, jakožto určitá činnost a „předmět díla“, jakožto výsledek činnosti. Činnost zhotovitele může být dílem prováděným i např. dle jednotlivých ústních smluv o dílo na základě rámcové smlouvy o dílo, která stanovuje, za jakých podmínek budou jednotlivé smlouvy uzavírány. Popsaný postup uzavírání ústních smluv o dílo, a zejména jejich obsah, je plně v dispozici smluvních stran a v souladu s právním řádem ČR, kdy proti takovému postupu obecně nelze nic namítat. V rámci takového kontraktačního procesu si dokonce může objednatel vymínit právo kontrolovat technologické postupy zhotovitele, aniž by na tuto skutečnost muselo být nahlíženo jako na organizaci a kontrolu práce ve smyslu oprávnění, resp. povinnosti uživatele vůči zaměstnancům agentury práce.
Rámcová smlouva o dílo a na ni navazující smlouvy o dílo, ať už uzavřené v jakékoliv formě, tedy nemusí být a priori pouze formálně uzavřeným právním vztahem ve smyslu zastřeného zprostředkování zaměstnání, když svou funkci mohou plnit přesně tak, jak je v nich stanoveno pro potřeby smluvních stran a jsou v souladu s právním řádem ČR.
Konečně, jak již bylo judikováno, snaha o minimalizaci nákladů a maximalizaci zisku, realizovaná tím, že podnikatel zajišťuje specifické činnosti pomocí smluv o dílo uzavřených s reálně ekonomicky samostatnými, i když z hlediska objemu tržeb a vlastního kapitálu nepoměrně slabšími zhotoviteli, je racionálním, nikoho nepoškozujícím, a tedy i právem dovoleným vzorcem chování a slouží k rozumnému uspořádání společenských vztahů.[11]
Mgr. Lucie Drozdová
[1] Zákon č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZ“)
[2] § 58 – 66 ZZ
[3] § 5 písm. g) ZZ
[4] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 2 Ads 173/2014
[5] § 309 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
[6] § 2587 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“)
[7] § 2056 OZ
[8] Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, 2014, s. 1040 – 1042
[9] tamtéž
[10] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3904/2009
[11] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 2 Afs 173/2005
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
