Zákoník práce myslí také na situace, kdy by nebylo spravedlivé ani účelné požadovat po zaměstnanci úhradu nákladů za nesplnění povinnosti setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po sjednanou dobu. Povinnost zaměstnance  k úhradě nákladů nevzniká, jestliže zaměstnavatel v  průběhu zvyšování kvalifikace zastavil poskytování hmotného  zabezpečení, protože zaměstnanec  se bez svého zavinění  stal dlouhodobě nezpůsobilým  pro výkon práce, pro kterou si zvyšoval kvalifikaci, dále za situace, kdy  pracovní poměr  skončil výpovědí danou  zaměstnavatelem, pokud  nejde  o  výpověď  z  důvodů,  pro  které  lze zrušit okamžitě  pracovní  poměr, nebo  z  důvodu  závažného  porušení pracovní  kázně,  popřípadě dohodou  z důvodů  uvedených v  § 46 odst. 1 písm. a) až c) (tzv. organizační důvody). Zaměstnanec není také povinen k úhradě nákladů, nemůže-li vykonávat  podle  lékařského  posudku  nebo rozhodnutí  orgánu  státní  zdravotní  správy  nebo sociálního zabezpečení  práci,   pro  kterou  si   zvyšoval  kvalifikaci, popřípadě pozbyl dlouhodobě  způsobilosti konat dále dosavadní práci z důvodů výpovědi zaměstnavatelem uvedených v § 46 odst. 1 písm. d) nebo nevyužíval-li zaměstnavatel v  posledních  dvanácti měsících po dobu nejméně  šesti  měsíců   kvalifikace,  kterou  si  zaměstnanec  zvýšil.