Hrubý nepoměr k majetkovým poměrům pachatele při překročení rámce obvyklého podnikatelského rizika

Hrubý nepoměr k majetkovým poměrům pachatele při překročení rámce obvyklého podnikatelského rizika ve smyslu § 256c odst. 1 písm. e) tr. zák., ale i § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je nutno posoudit na základě porovnání povahy a finanční náročnosti obchodu nebo operace v závislosti na jejím organizačním i materiálním zabezpečení ze strany dodavatele včetně jeho personálních, materiálních (např. dopravní, strojní a jiné vybavení) a finančních prostředků nutných pro realizaci takového obchodu nebo operace na straně jedné a jejího finančního krytí a nutné součinnosti ze strany odběratele na straně druhé, což zahrnuje zejména dohodnutý způsob financování a potřebné spolupráce ze strany odběratele v průběhu realizace (např. vyplacení finanční zálohy na počátku realizace, další financování jednotlivých etap, zajišťování a financování víceprací, předání díla a vypořádávání případných reklamací apod.). Z hlediska závěru o hrubém nepoměru v tomto smyslu záleží jen na skutečném výsledném poměru vzájemného srovnání těchto veličin.

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 5 Tdo 1440/2011, ze dne 8.2.2012)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 2. 2012 o dovolání obviněného V. T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 4 To 94/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 116/2009, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 4 To 94/2011, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 3 T 116/2009. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Strakonicích přikazuje, aby věc obviněného V. T. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 3 T 116/2009, byl obviněný V. T. uznán vinným přečinem způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e), odst. 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin byl odsouzen podle § 224 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) let, ve které mu bylo podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených společností a dalších poškozených na náhradu škody.

Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného V. T., rozhodl rozsudkem ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 4 To 94/2011, tak, že k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. T. uznal vinným trestným činem předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e), odst. 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), kterého se měl dopustit tím, že jako jediný jednatel a společník společnosti STAVSPRINT, s. r. o., se sídlem Čechova 347, 398 11 Protivín, okres Písek (od 22. 3. 2005 se sídlem Truskovice 25, 389 01 Vodňany, okres Strakonice), zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 12306 (dále jen „STAVSPRINT“), od 30. 3. 2004, se základním kapitálem 200.000,- Kč, uzavřel dne 21. 10. 2004 v Č. B. se společností SIKO CB, a. s., se sídlem Strakonická ulice, 370 04 České Budějovice, zastoupené předsedou představenstva M. K., Smlouvu o dílo s předmětem "Opravy, rekonstrukce a přístavba areálu SIKO v Č. B." s cenou díla ve výši 35.000.000,- Kč bez DPH, kdy cena díla, navržená V. T., byla rozhodujícím měřítkem, pro které společnost STAVSPRINT zvítězila ve výběrovém řízení, cenovou nabídku vyhotovil a do výběrového řízení předložil V. T. na základě vlastních zkušeností a pouze částečně na základě předchozího průzkumu reálných cen u společností, které vzhledem ke svým omezeným možnostem potřeboval ke zhotovení díla jako dílčí subdodavatele, což vzhledem k rozsahu díla, jeho náročnosti na organizaci prací a úzkého výběru subdodavatelů pro speciální dodávky, mělo v průběhu plnění smlouvy o dílo za následek, že skutečná cena díla se v průběhu roku 2004 a 2005 značně navýšila, dílo nebylo dodáno v řádném termínu, což mělo za následek udělení vysoké smluvní pokuty, náklady převýšily výnosy o částku vyšší než 12.000.000,- Kč a V. T. tak nebyl schopen dostát svým závazkům vůči jednotlivým subdodavatelům, neboť kromě finančních prostředků od objednatele společnosti SIKO, a. s., neměla společnost STAVPRINT žádný majetek, ani předpokládaný výnos z pokračující podnikatelské činnosti, kterým by navýšení ceny díla pokryla, V. T. jako jediný jednatel a společník společnosti STAVPRINT, přivodil její předlužení tím, že nad rámec obvyklého podnikatelského rizika učinil obchod, který nenáležel k jeho pravidelné podnikatelské činnosti a byl v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 13.823.989,47 Kč u následujících subjektů:

1)
společnosti AMONT, s. r. o., Sedlec 31, 373 47 Sedlec, okres České Budějovice (dále jen „AMONT“), kde na základě ústní objednávky v měsíci říjnu 2005 objednal a dosud neuhradil provedení zemních prací na stavbě SIKO CB v Č. B. spočívajících v terénních úpravách staveniště strojem CAE v rozsahu 22,5 hodin, faktura č. ... (interní č. ...) vystavena dne 23. 11. 2005 s dobou splatnosti do 23. 12. 2005 na částku 14.726,30 Kč, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 14.726,30 Kč,
2)
firmě A. V., kde na základě telefonických objednávek v měsíci září až listopad 2005 objednal a dosud neuhradil za práce autojeřábem na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č. ...) vystavena dne 30. 9. 2005 s dobou splatnosti do 20. 10. 2005 na částku 45.851,- Kč, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 31. 10. 2005 s dobou splatnosti do 20. 11. 2005 na částku 26.727,- Kč, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 31. 12. 2005 s dobou splatnosti do 16. 01. 2006 na částku 2.356,- Kč, čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 74.934,- Kč,
3)
firmě A. P. F., (dále jen „A. P. F.“), kde si na základě předchozí objednávky nechal provést a dosud neuhradil autodopravu na stavbě SIKO CB v Č. B., faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 14. 9. 2005 s dobou splatnosti do 24. 9. 2005 na částku 8.796,50 Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 8.796,50 Kč,
4)
společnosti BIFA, spol. s r. o., Skuherského 70, 370 01 České Budějovice, kde na základě ústní objednávky v měsíci říjnu 2005 objednal a dosud neuhradil zakrytí dvou zástřešků na stavbě SIKO CB v Č. B. makrolonem 2/10-10,5 mm, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 21. 11. 2005 s dobou splatnosti do 1. 12. 2005 na částku 169.493,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 169.493,- Kč,
5)
společnosti C plastik, spol. s r. o., 373 49 Mydlovary 41, okres České Budějovice (dále jen „C plastik“), kde na základě písemných objednávek ze dne 7. 9., 21. 9., 22. 9. a 14. 10. 2005 objednal a dosud neuhradil dodávku a montáž izolace na stavbě SIKO CB v Č. B., faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 15. 9. 2005 s dobou splatnosti do 29. 9. 2005 na částku 228.813,20 Kč, faktura č. ... (interní č. ...) vystavena dne 14. 10. 2005 s dobou splatnosti do 28. 10. 2005 na částku 288.474,50 Kč, faktura č. .... (interní č....) vystavena dne 14. 10. 2005 s dobou splatnosti do 28. 10. 2005 na částku 321.698,70 Kč, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 17. 10. 2005 s dobou splatnosti do 31. 10. 2005 na částku 51.336,60 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 890.323,- Kč,
6)
společnosti ČIS, spol. s r. o., Karoliny Světlé 6, 370 04 České Budějovice, kde na základě Smlouvy o dílo ze dne 12. 7. 2005 objednal, a dosud neuhradil, provedení vodoinstalatérských prací na trubní části venkovního vodovodu na stavbě SIKO CB v Č. B., faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 10. 8. 2005 s dobou splatnosti do 24. 8. 2005 na částku 26.001,50 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 26.001,50 Kč,
7)
společnosti DAVID SERVIS, spol. s r. o., Čechova 1622, 370 01 České Budějovice, kde na základě Smlouvy o dílo ze dne 2. 4. 2005 objednal a dosud neuhradil dodávku a montáž vzduchotechniky, chlazení, rozvodů chladné vody, ústředního vytápění a zdravotní instalace na stavbě SIKO CB v Č. B., faktura č. ... (interní č...) vystavena dne 2. 11. 2005 s dobou splatnosti do 12. 11. 2005 na částku 2.691.423,- Kč, částečně uhrazena ve výši 1.691.423,- Kč + zápočtem oproti faktuře společnosti STAVSPRINT, s. r. o., č. ... z měsíce února 2006 ve výši 434.000,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 566.000,- Kč,
8)
společnosti Doprava a mechanizace, a. s., Chotěšovská ul. 279, 314 60 Plzeň, kde na základě písemné objednávky ze dne 3. 2. 2005 objednal a do současné doby neuhradil dodávku a montáž betonových výztuží na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 11. 7. 2005 s dobou splatnosti do 10. 8. 2005 na částku 447.193,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 447.193,- Kč,
9)
firmě D. B. B., (dále jen „D. B. B.“), kde na základě ústní objednávky v době od měsíce září do měsíce října 2005 objednal a dosud neuhradil provedení zemních prací na stavbě SIKO CB v Č. B. spočívajících v terénních úpravách staveniště a nakládání strojem CASE 580 v rozsahu 27 hodin, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 25. 9. 2005 s dobou splatnosti do 17. 10. 2005 na částku 5.236,- Kč, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 4. 10. 2005 s dobou splatnosti do 24. 10. 2005 na částku 12.435,50 Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 17.671,50 Kč,
10)
firmě E. K., kde na základě předchozí objednávky dosud neuhradil provedení sádrokartonářských prací na stavbě SIKO CB v Č. B., faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 2. 10. 2005 s dobou splatnosti do 2. 10. 2005 na částku 70.000,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 70.000,- Kč,
11)
společnosti EON Energie, a. s., Lannova 16, 370 49 České Budějovice (v současné době F. A. Gerstnera 2151/6, 370 49 České Budějovice), kde na základě Smlouvy o dodávce elektřiny dodávané ze sítě nízkého napětí č. ... ze dne 5. 11. 2004 pro odběrní místo SIKO CB Č. B. provedl a dosud neuhradil odběr elektrické energie za odečtové období od 4. 12. 2004 do 1. 12. 2005 a od 2. 12. 2005 do 18. 12. 2005, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 7. 12. 2005 s dobou splatnosti do 2. 1. 2006 na částku 23.799,- Kč, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 6. 3. 2006 s dobou splatnosti do 30. 3. 2006 na částku 300,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 24.099,- Kč,
12)
společnosti FEROCENTRUM CB, s. r. o., U Pískárny 498, 373 61 Hrdějovice, okres České Budějovice, kde na základě předchozí objednávky odebral a dosud neuhradil dodávku materiálu na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č. ...) vystavena dne 12. 08. 2005 s dobou splatnosti do 2. 9. 2005 na částku 112.034,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 112.034,- Kč,
13)
firmě F. M. – S., (dále jen „F. M. – S.“), kde na základě ústní objednávky v měsíci září 2005 dosud neuhradil provedení stavebních prací (vnitřní omítky a fasáda) na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 30. 9. 2005 s dobou splatnosti do 10. 10. 2005 na částku 199.563,- Kč, částečně uhrazena ve výši 99.563,- Kč, zbývá uhradit 100.000,- Kč, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 24. 10. 2005 s dobou splatnosti do 3. 11. 2005 na částku 25.704,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 125.704,- Kč,
14)
společnosti GEOINDUSTRIE, s. r. o., Zelený pruh 95/97, 140 00 Praha 4, kde na základě smlouvy o dílo č. ... ze dne 24. 11. 2004 a dodatku č. ... ze dne 15. 12. 2005 odebral a dosud neuhradil provedení pilotového založení stavby na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 19. 5. 2005 s dobou splatnosti do 3. 6. 2005 na částku 725.453,80 Kč, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 19. 5. 2005 s dobou splatnosti do 3. 6. 2005 na částku 140.420,- Kč, obě shora uvedené faktury byly dále částečně uhrazeny ve výši 200.000,- Kč + zápočtem oproti faktuře společnosti STAVSPRINT, s. r. o., č. ... z měsíce května 2005 ve výši 197.986,25 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 467.887,55 Kč,
15)
společnosti Indu-Light Praha, s. r. o., Letenské náměstí 4/157, 170 00 Praha 7 (dále jen „Indu-Light Praha“), kde na základě Smlouvy o dílo č. ... ze dne 21. 2. 2005 objednal a dosud neuhradil dodávku a montáž střešních světlíků na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 30. 5. 2005 s dobou splatnosti do 20. 6. 2005 na částku 799.283,80 Kč, částečně uhrazena ve výši 399.283,80 Kč, zbývá uhradit 400.000,- Kč, faktura č. ... (interní č....) vystavena dne 17. 11. 2005 s dobou splatnosti do 23. 11. 2005 na částku 25.120,90 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 425.120,90 Kč,
16)
firmě Ing. J. M., kde na základě ústní objednávky v měsíci září 2005 objednal a dosud neuhradil za klempířské a pokrývačské práce na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č. ..) vystavena dne 24. 10. 2005 s dobou splatnosti do 3. 11. 2005 na částku 140.930,- Kč, částečně uhrazena ve výši 60.930,- Kč, zbývá uhradit 80.000,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč,
17)
firmě J. H. (dále jen „J. H.“), kde na základě předchozí objednávky objednal a dosud neuhradil provedení zemních prací kolovým bagrem CAT4280 v rozsahu 50 hodin na stavbě SIKO CB v Č. B., faktura č. .... (interní č. .) vystavena dne 5. 8. 2005 s dobou splatnosti do 20. 8. 2005 na částku 32.725,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 32.725,- Kč,
18)
firmě J. J., kde na základě telefonické objednávky ze dne 8. 9. 2005 objednal a dosud neuhradil autodopravu na stavbě SIKO CB Č. B., která se uskutečnila ve dnech 8. 9., 9. 9. a 14. 9. 2005, faktura č. ..... (interní č. ...) vystavena dne 14. 09. 2005 s dobou splatnosti do 28. 09. 2005 na částku 22.788,50 Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 22.788,50 Kč,
19)
firmě J. P. P+P (dále jen „J. P. P+P“), kde na základě ústních objednávek v měsících září až prosinec 2005 objednal a dosud neuhradil provedené stavební práce a dopravu na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 1. 10. 2005 s dobou splatnosti do 14. 10. 2005 na částku 92.962,80 Kč, faktura č. ...... (interní č. ...) vystavena dne 5. 1. 2006 s dobou splatnosti do 14. 2. 2006 na částku 59.148,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 152.110,80 Kč,
20)
firmě J. V. – t., kde na základě předchozí objednávky odebral a dosud neuhradil truhlářské práce na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ..... (interní č. ...) vystavena dne 18. 10. 2005 s dobou splatnosti do 28. 10. 2005 na částku 5.950,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 5.950,- Kč,
21)
firmě K. M., kde na základě telefonických a ústních objednávek objednal a dosud neuhradil za provedené zemní práce strojem CASE 580 na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. . (interní č. ...) vystavena dne 11. 9. 2005 s dobou splatnosti do 26. 9. 2005 na částku 251.982,50 Kč, faktura č. .... (interní č. ....) vystavena dne 13. 12. 2005 s dobou splatnosti do 27. 12. 2005 na částku 6.158,30 Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 258.140,80 Kč,
22)
společnosti Kámen a písek, spol. s r. o., Linecká 277, 381 01 Český Krumlov, kde na základě rámcové kupní smlouvy č. ... ze dne 1. 12. 2004 a následných dílčích telefonických či ústních objednávek uskutečnil odběr a dosud neuhradil odběr kameniva na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 10. 8. 2005 s dobou splatnosti do 12. 9. 2005 na částku 74.746,59 Kč, faktura č. ........ (interní č. ....) vystavena dne 15. 8. 2005 s dobou splatnosti do 17. 9. 2005 na částku 88.223,34 Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 30. 08. 2005 s dobou splatnosti do 2. 10. 2005 na částku 29.638,85 Kč, faktura č. ...... (interní č. ...) vystavena dne 16. 9. 2005 s dobou splatnosti do 24. 10. 2005 na částku 20.574,93 Kč, faktura č. ...... (interní č. .....) vystavena dne 23. 9. 2005 s dobou splatnosti do 30. 10. 2005 na částku 48.197,19 Kč, faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 29. 9. 2005 s dobou splatnosti do 5. 11. 2005 na částku 30.025,70 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 291.406,60 Kč,
23)
společnosti LEŠENÍ R a R, s. r. o., Dobrovodská 2284, 370 06 České Budějovice, kde na základě předchozí dohody objednal, nechal si provést a do současné doby neuhradil montáž, demontáž a dopravu lešení na stavbě SIKO CB Č. B. v době od 1. 9. 2005 do 30. 9. 2005, faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 1. 10. 2005 s dobou splatnosti do 14. 10. 2005 na částku 38.657,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 38.657,- Kč,
24)
firmě M. P. T. (dále jen „M. P. T.“), kde na základě předchozí objednávky odebral a dosud neuhradil nátěrové hmoty, včetně provedených prací na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. .. (interní č. ...) vystavena dne 20. 6. 2005 s dobou splatnosti do 10. 7. 2005 na částku 311.882,- Kč, částečně uhrazena ve výši 211.882,- Kč, zbývá uhradit 100.000,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 100.000,- Kč,
25)
společnosti MANE HOLDING, a. s., J. Plachty 566, Praha 5 (dále jen „MANE HOLDING“), na základě písemné rámcové objednávky ze dne 15. 11. 2004 a následných dílčích telefonických objednávek odebral a dosud neuhradil betonové směsi na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 16. 5. 2005 s dobou splatnosti do 30. 5. 2005 na částku 50.206,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ......) vystavena dne 17. 5. 2005 s dobou splatnosti do 31. 5. 2005 na částku 63.384,- Kč, faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 20. 5. 2005 s dobou splatnosti do 3. 6. 2005 na částku 20.682,- Kč, faktura č. ....... (interní č. .....) vystavena dne 30. 5. 2005 s dobou splatnosti do 13. 6. 2005 na částku 336.577,- Kč, faktura č. ...... (interní č. .....) vystavena dne 9. 6. 2005 s dobou splatnosti do 23. 6. 2005 na částku 289.814,- Kč, faktura č. ........ (interní č. .....) vystavena dne 21. 6. 2005 s dobou splatnosti do 5. 7. 2005 na částku 98.166,- Kč, faktura č. .......... (interní č....) vystavena dne 23. 6. 2005 s dobou splatnosti do 7. 7. 2005 na částku 44.642,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 28. 6. 2005 s dobou splatnosti do 12. 7. 2005 na částku 122.334,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 27. 7. 2005 s dobou splatnosti do 10. 8. 2005 na částku 20.837,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 3. 8. 2005 s dobou splatnosti do 17. 8. 2005 na částku 8.965,- Kč, faktura č. ........ (interní č. ....) vystavena dne 9. 8. 2005 s dobou splatnosti do 23. 8. 2005 na částku 11.248,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 15. 8. 2005 s dobou splatnosti do 29. 8. 2005 na částku 12.143,- Kč, faktura č. ....... (interní č. ...) vystavena dne 9. 9. 2005 s dobou splatnosti do 23. 9. 2005 na částku 57.035,- Kč, faktura č. .....(interní č. ....) vystavena dne 17. 9. 2005 s dobou splatnosti do 4. 10. 2005 na částku 7.740,- Kč, faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 26. 9. 2005 s dobou splatnosti do 11. 10. 2005 na částku 9.076,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ...) vystavena dne 28. 9. 2005 s dobou splatnosti do 14. 10. 2005 na částku 4.817,- Kč, faktura č. .....(interní č. ....) vystavena dne 5. 10. 2005 s dobou splatnosti do 19. 10. 2005 na částku 52.298,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ...) vystavena dne 25. 10. 2005 s dobou splatnosti do 9. 11. 2005 na částku 9.246,- Kč, faktura č. ........ (interní č. ...vystavena dne 3. 11. 2005 s dobou splatnosti do 21. 11. 2005 na částku 2.395,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 909.405,- Kč,
26)
společnosti MEAST CZ, s. r. o., Lipenská 21, 370 01 České Budějovice, kde na základě ústní objednávky ze dne 23. 12. 2005 odebral a dosud neuhradil spojovací materiál, vrtáky a vratové závěsy na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. .... (interní č. ...) vystavena dne 23. 12. 2005 s dobou splatnosti do 6. 1. 2006 na částku 3.651,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 3.651,- Kč,
27)
firmě M. T. (dále jen „M. T.“), kde na základě telefonické objednávky z měsíce října 2005 objednal a dosud neuhradil autodopravu na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. .... (interní č. ..) vystavena dne 4. 11. 2005 s dobou splatnosti do 18. 11. 2005 na částku 5.426,50 Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 5.426,50 Kč,
28)
firmě M. P. E. (dále jen „M. P. E.“), kde na základě smlouvy o dílo ze dne 10. 10. 2004 objednal a dosud neuhradil elektroinstalační práce na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ....... (interní č. ...) vystavena dne 10. 11. 2005 s dobou splatnosti do 24. 11. 2005 na částku 1.037.728,- Kč, částečně uhrazena ve výši 137.728,- Kč, zbývá uhradit 900.000,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 16. 12. 2005 s dobou splatnosti do 30. 12. 2005 na částku 1.936,- Kč, obě shora uvedené faktury byly dále částečně uhrazeny zápočtem oproti faktuře společnosti STAVSPRINT, s. r. o., č. .... z měsíce února 2006 ve výši 224.293,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 677.643,- Kč,
29)
společnosti MVS, s. r. o., Stará 1664/72, 400 01 Ústí nad Labem, kde na základě písemné objednávky ze dne 10. 10. 2005 dosud neuhradil dodávku sanitárního zboží dle nabídky č. ..... na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ..... (interní č. ...) vystavena dne 17. 10. 2005 s dobou splatnosti do 20. 12. 2005 na částku 121.712,- Kč, částečně uhrazena ve výši 21.712,- Kč, zbývá uhradit 100.000,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 100.000,- Kč,
30)
firmě N. P., kde na základě telefonických objednávek v měsíci říjnu až listopadu 2005 odebral a dosud neuhradil práce s montážní plošinou MP 13 na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ...... (interní č. ...) vystavena dne 15. 11. 2005 s dobou splatnosti do 19. 11. 2005 na částku 10.924,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 1. 12. 2005 s dobou splatnosti do 5. 1. 2006 na částku 3.589,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 14.513,- Kč,
31)
firmě O. Š. (dále jen „O. Š.“), kde na základě ústní objednávky v měsíci září 2005 objednal a dosud neuhradil truhlářské práce na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 20. 10. 2005 s dobou splatnosti do 30. 10. 2005 na částku 64.379,- Kč, faktura č. ....... (interní č. ......) vystavena dne 14. 11. 2005 s dobou splatnosti do 24. 11. 2005 na částku 71.641,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 136.020,- Kč,
32)
společnosti OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA, a. s., Hlinská 2, 370 01 České Budějovice (dále jen „OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA“), kde na základě předchozích objednávek (SIKO-I.ET.přízemí, SIKO-II.ET.přízemí, SIKO-II.ET.patro a jedné doobjednávky) odebral a dosud neuhradil dodávky osvětlovací techniky na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ........ (interní č. .....) vystavena dne 14. 10. 2005 s dobou splatnosti do 21. 11. 2005 na částku 120.359,- Kč, faktura č. ....... (interní č. ...) vystavena dne 14. 10. 2005 s dobou splatnosti do 21. 11. 2005 na částku 146.882,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 14. 10. 2005 s dobou splatnosti do 21. 11. 2005 na částku 57.625,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 3. 11. 2005 s dobou splatnosti do 10. 11. 2005 na částku 70.433,- Kč, tyto faktury částečně uhradil ve výši 31.461,- Kč, zbývá uhradit 363.838,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 363.838,- Kč,
33)
společnosti PALSTAV, s. r. o., Vodní 2095/15a, 370 06 České Budějovice, kde na základě ústních objednávek v měsíci říjnu až prosinci 2005 odebral a dosud neuhradil stavební materiál a služby – pronájem stavebních strojů na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 26. 10. 2005 s dobou splatnosti do 25. 11. 2005 na částku 12.936,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 3. 11. 2005 s dobou splatnosti do 3. 12. 2005 na částku 14.480,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 11. 11. 2005 s dobou splatnosti do 11. 12. 2005 na částku 22.323,- Kč, faktura č. ...... (interní č. .....) vystavena dne 30. 11. 2005 s dobou splatnosti do 30. 12. 2005 na částku 14.120,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ......) vystavena dne 5. 12. 2005 s dobou splatnosti do 4. 1. 2006 na částku 1.723,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 8. 12. 2005 s dobou splatnosti do 7. 1. 2006 na částku 6.472,- Kč, faktura č. ......(interní č. .....) vystavena dne 20. 12. 2005 s dobou splatnosti do 19. 1. 2006 na částku 2.447,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ...) vystavena dne 22. 12. 2005 s dobou splatnosti do 21. 1. 2006 na částku 3.392,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 28. 12. 2005 s dobou splatnosti do 27. 1. 2006 na částku 2.498,- Kč, dlužná částka z výše uvedených faktur byla částečně uhrazena dobropisy č. ........ ze dne 3. 11. 2005 ve výši - 1.890,- Kč a č. ..... ze dne 8. 12. 2005 ve výši - 4.410,- Kč za vrácené palety, zbývá uhradit 74.091,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 74.091,- Kč,
34)
firmě P. H., A. (dále jen „P. H., A.“), kde na základě telefonických objednávek z měsíce srpna a září 2005 objednal a dosud neuhradil autodopravu na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č. ...) vystavena dne 6. 9. 2005 s dobou splatnosti do 3. 10. 2005 na částku 20.735,75 Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 20.735,75 Kč,
35)
firmě P. K. – z. p. (dále jen „P. K. – z. p.“), kde na základě telefonické objednávky v měsíci září 2005 objednal a dosud neuhradil autodopravu na stavbu SIKO CB Č. B., která se uskutečnila ve dnech 14. 9. až 19. 9. 2005, faktura č. . (interní č. ...) vystavena dne 19. 9. 2005 s dobou splatnosti do 10. 10. 2005 na částku 10.843,30 Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 10.843,30 Kč,
36)
společnosti PERI, spol. s r. o., Průmyslová 392, 252 42 Jesenice u Prahy, okres Praha-západ, kde na základě písemných objednávek ze dne 18. 4. a 25. 4. 2005 objednal a dosud neuhradil pronájem lešení na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ..... (interní č. ...) vystavena dne 18. 1. 2006 s dobou splatnosti do 8. 2. 2006 na částku 1.220,- Kč, částečně uhrazena ve výši 283,- Kč, zbývá uhradit 937,- Kč, faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 1. 2. 2006 s dobou splatnosti do 22. 2. 2006 na částku 32.216,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 33.153,- Kč,
37)
firmě P. P.-R., kde na základě ústní objednávky v měsíci listopadu 2005 odebral a dosud neuhradil za odběr nátěrových hmot a malířských potřeb na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ......(interní č. ....) vystavena dne 3. 11. 2005 s dobou splatnosti do 20. 11. 2005 na částku 139.331,- Kč, částečně uhrazena ve výši 39.331,- Kč, zbývá uhradit 100.000,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 100.000,- Kč,
38)
společnosti Pilecký, s. r. o., Mokrovraty 177, 262 03 Nový Knín, okres Příbram, kde na základě smlouvy o dílo ze dne 14. 10. 2005 (nabídka ..... ze dne 6. 10. 2005) objednal a dosud neuhradil dodávku a montáž oplocení na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 31. 12. 2005 s dobou splatnosti do 31. 12. 2005 na částku 262.148,60 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 262.148,60 Kč,
39)
společnosti RE-ING CZ, s. r. o., Topělecká 440, 397 01 Písek, kde si na základě předchozí objednávky pronajal a do současné doby neuhradil nájemné za bednění a podpěrné konstrukce na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. .... (interní č. .....) vystavena dne 18. 10. 2005 s dobou splatnosti do 25. 10. 2005 na částku 27.897,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 27.897,- Kč,
40)
společnosti Rumpold 01 – Vodňany, s. r. o., Stožická 1241/3, 389 01 Vodňany, okres Strakonice, kde na základě Smlouvy o převzetí a odstranění odpadu ze dne 1. 1. 2005 a následných dílčích telefonických objednávek v měsíci říjnu 2005 až únoru 2006 objednal a dosud neuhradil odvoz odpadu ze stavby SIKO CB Č. B., faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 31. 10. 2005 s dobou splatnosti do 30. 11. 2005 na částku 19.563,60 Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 30. 11. 2005 s dobou splatnosti do 29. 12. 2006 na částku 4.212,60 Kč, faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 31. 12. 2005 s dobou splatnosti do 22. 1. 2005 na částku 3.750,90 Kč, faktura č. ...... (interní č. .....) vystavena dne 31. 1. 2006 s dobou splatnosti do 1. 3. 2006 na částku 1.021,10 Kč, faktura č. ..... (interní č. ..) vystavena dne 28. 2. 2006 s dobou splatnosti do 29. 3. 2006 na částku 2.058,70 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 30.606,90 Kč,
41)
společnosti SIGNUM, spol. s r. o., Nádražní 41, 693 01 Hustopeče u Brna, okres Břeclav, kde si na základě předchozí objednávky nechal provést a dosud neuhradil pozinkování materiálu na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 29. 7. 2005 s dobou splatnosti do 19. 8. 2005 na částku 49.690,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 49.690,- Kč,
42)
společnosti STABE, s. r. o., Za kostelem 425, 387 73 Bavorov, okres Strakonice, kde na základě předchozích objednávek odebral a dosud neuhradil zboží na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. .... (interní č. ....) vystavena dne 22. 6. 2005 s dobou splatnosti do 2. 7. 2005 na částku 229.093,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ...) vystavena dne 8. 7. 2005 s dobou splatnosti do 18. 7. 2005 na částku 149.012,- Kč, faktura č. ..... (interní č. .....) vystavena dne 30. 7. 2005 s dobou splatnosti do 9. 8. 2005 na částku 166.620,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 544.725,- Kč,
43)
společnosti Stavební prodej J+K, a. s., Ječná 26, 120 00 Praha 2, kde na základě předchozích objednávek odebral a dosud neuhradil stavební materiál na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ......... (interní č. ....) vystavena dne 28. 2. 2005 s dobou splatnosti do 12. 3. 2005 na částku 92.313,- Kč, částečně uhrazena ve výši 11.232,- Kč, zbývá uhradit 81.081,- Kč, faktura č. ............ (interní č. .......) vystavena dne 7. 6. 2005 s dobou splatnosti do 17. 6. 2005 na částku 41.596,- Kč, faktura č. .......... (interní č. ..........) vystavena dne 7. 10. 2005 s dobou splatnosti do 28. 10. 2005 na částku 45.496,- Kč, faktura č. .......... (interní č. .........) vystavena dne 31. 10. 2005 s dobou splatnosti do 10. 11. 2005 na částku 45.496,- Kč, částečně uhrazena ve výši 26.989,- Kč, zbývá uhradit 18.507,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 186.680,- Kč,
44)
společnosti Strabag, a. s., Na Bělidle 198/21, 150 00 Praha 5 (dále jen „Strabag“), kde na základě Smlouvy o dílo č. ............ ze dne 9. 5. 2005 a následných dílčích telefonických objednávek dosud neuhradil za provedené stavební práce - komunikace a zpevněné plochy na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 31. 8. 2005 s dobou splatnosti do 30. 9. 2005 na částku 534.845,50 Kč, faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 30. 9. 2005 s dobou splatnosti do 7. 11. 2005 na částku 1.195.379,57 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 1.730.225,07 Kč,
45)
společnosti ŠÍP České Budějovice, s. r. o., Riegrova 1756/51, 370 01 České Budějovice, kde na základě ústní objednávky v měsíci říjnu 2005 dosud neuhradil klempířské práce na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ....... (interní č. ....) vystavena dne 26. 10. 2005 s dobou splatnosti do 26. 10. 2005 na částku 104.858,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 104.858,- Kč,
46)
společnosti Telespoj, s. r. o., Dvořákova 14, 370 01 České Budějovice (dále jen „Telespoj“), kde na základě Smlouvy o dílo č. .............. ze dne 20. 12. 2004 a dodatků ke smlouvě z dubna a října 2005 objednal a dosud neuhradil instalace slaboproudých systémů na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ...... (interní č. ...) vystavena dne 4. 11. 2005 s dobou splatnosti do 25. 11. 2005 na částku 320.496,20 Kč, částečně uhrazena zápočtem, zbývá uhradit 216.703,20 Kč, faktura č. ........ (interní č. .....) vystavena dne 4. 11. 2005 s dobou splatnosti do 25. 11. 2005 na částku 245.873,- Kč, faktura č. ...... (interní č. .....) vystavena dne 10. 11. 2005 s dobou splatnosti do 1. 12. 2005 na částku 183.657,30 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 646.233,50 Kč,
47)
společnosti TETRAGON CB, spol. s r. o., Antala Staška 1951, 370 70 České Budějovice (dále jen „TETRAGON CB“), kde na základě smlouvy o dílo č. ........ ze dne 22. 6. 2005 objednal a dosud neuhradil dodávku a montáž hliníkových výrobků na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ......... (interní č. ......) vystavena dne 22. 7. 2005 s dobou splatnosti do 22. 8. 2005 na částku 476.000,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ....) vystavena dne 7. 9. 2005 s dobou splatnosti do 7. 10. 2005 na částku 952.000,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 1.428.000,- Kč,
48)
společnosti TONSTAV – SERVICE, s. r. o., Okružní 630, 370 01 České Budějovice, kde na základě ústních objednávek v měsíci říjnu až listopadu 2005 odebral a dosud neuhradil stavební materiál na stavbu SIKO CB Č. B., faktura č. ..... (interní č....) vystavena dne 23. 9. 2005 s dobou splatnosti do 14. 10. 2005 na částku 82.107,- Kč, faktura č. .....(interní č. ....) vystavena dne 17. 10. 2005 s dobou splatnosti do 21. 11. 2005 na částku 20.067,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ....) vystavena dne 21. 11. 2005 s dobou splatnosti do 16. 12. 2005 na částku 11.860,- Kč, faktura č. ..... (interní č. ...) vystavena dne 30. 11. 2005 s dobou splatnosti do 21. 12. 2005 na částku 3.461,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 117.495,- Kč,
49)
společnosti Univel ČS, s. r. o., , Číčenická 1028, 389 01 Vodňany, okres Strakonice, kde bez předchozích objednávek odebral a dosud neuhradil odběr pohonných hmot (motorová nafta a BA 95 Natural), faktura č. ....(interní č. .) vystavena dne 16. 3. 2006 s dobou splatnosti do 26. 3. 2006 na částku 4.513,- Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 4.513,- Kč,
50)
firmě V. H. – A., kde na základě telefonické objednávky dne 4. 9. 2005 objednal a dosud neuhradil autodopravu na stavbě SIKO CB Č. B., která byla provedena ve dnech 5. 9. 2005 a 6. 9. 2005, faktura č. ... (interní č. ...) vystavena dne 9. 9. 2005 s dobou splatnosti do 19. 9. 2005 na částku 6.564,10 Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 6.564,10 Kč,
51)
společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., Vinohradská 167, 100 00 Praha 10, kde na základě písemných smluv na služby mobilního operátora tarif „rozjezd na plno“ účastnické číslo ........... a „VPN Firma“ účastnické číslo ......... uskutečnil a dosud neuhradil služby, faktura č. ....... (interní č. ...) vystavena dne 25. 3. 2006 s dobou splatnosti do 12. 04. 2006 na částku 503,- Kč, faktura č. ...... (interní č. ..) vystavena dne 4. 4. 2006 s dobou splatnosti do 22. 4. 2006 na částku 3.645,50 Kč; čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 4.148,50 Kč,
52)
firmě Z. – P. J. (dále jen „Z. – P. J.“), kde si na základě předchozí objednávky nechal provést a dosud neuhradil zámečnické práce na stavbě SIKO CB Č. B., faktura č. ... (interní č. ...) vystavena dne 17. 8. 2005 s dobou splatnosti do 27. 8. 2008 na částku 213.790,60 Kč, částečně uhrazena ve výši 163.790,60 Kč, zbývá uhradit 50.000,- Kč; čímž uvedené firmě způsobil škodu ve výši 50.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný V. T. odsouzen podle § 256c odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, ve které mu bylo podle § 60 odst. 1 písm. c) tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit firmě A. V., částku 74.133,10 Kč, firmě A. P. F. částku 8.796,50 Kč, společnosti BIFA, spol. s r. o., Skuherského 70, 370 01 České Budějovice, částku 169.493,- Kč, společnosti C plastik, spol. s r. o., 373 49 Mydlovary 41, částku 880.410,20 Kč, společnosti ČIS, spol. s r. o., České Budějovice, společnosti Doprava a mechanizace, a. s., Chotěšovská ul. 279, 314 60 Plzeň, částku 441.843,48 Kč, firmě D. B. B. 17.671,50 Kč, společnosti FEROCENTRUM CB, s. r. o., U Pískárny 498, 373 61 Hrdějovice, částku 112.034,- Kč, firmě F. M. – S. částku 124.360,60 Kč, společnosti GEOINDUSTRIE, s. r. o., Zelený pruh 95/97, 140 00 Praha 4, částku 467.887,55 Kč, společnosti Indu-Light Praha, s. r. o., Letenské náměstí 4/157, 170 00 Praha 7, částku 425.120,90 Kč, firmě Ing. J. M. částku 80.000,- Kč, firmě J. H. částku 32.725,- Kč, firmě J. J. částku 22.788,50 Kč, firmě J. P. P+P, částku 152.110,80 Kč, firmě K. M. částku 255.382,- Kč, společnosti Kámen a písek, spol. s r. o., Linecká 277, 381 01 Český Krumlov, částku 288.292,30 Kč, společnosti LEŠENÍ R a R, s. r. o., Dobrovodská 2284, 370 06 České Budějovice, částku 38.657,- Kč, společnosti MANE HOLDING, a. s., J. Plachty 566, Praha 5, částku 899.686,20 Kč, společnosti MEAST CZ, s. r. o., Lipenská 21, 370 01 České Budějovice, částku 3.651,- Kč, firmě M. T. částku 5.426,50 Kč, firmě M. P. E. částku 670.401,- Kč, společnosti MVS, s. r. o., Stará 1664/72, 400 01 Ústí nad Labem, částku 100.000,- Kč, firmě O. Š. částku 134.566,30 Kč, společnosti OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA, a. s., Hlinská 2, 370 01 České Budějovice, částku 359.794,- Kč, společnosti PALSTAV, s. r. o., Vodní 2095/15a, 370 06 České Budějovice, částku 73.299,20 Kč, firmě P. K. – z. p. částku 10.727,40 Kč, společnosti PERI, spol. s r. o., Průmyslová 392, 252 42 Jesenice u Prahy, částku 33.153,- Kč, společnosti RE-ING CZ, s. r. o., Topělecká 440, 397 01 Písek, částku 27.546,10 Kč, společnosti Rumpold 01 – Vodňany, s. r. o., Stoická 1241/3, 389 01 Vodňany, částku 30.606,90 Kč, společnosti SIGNUM, spol. s r. o., Nádražní 41, 693 01 Hustopeče u Brna, částku 49.690,- Kč, společnosti STABE, s. r. o., Za kostelem 425, 387 73 Bavorov, částku 538.903,50 Kč, společnosti Stavební prodej J+K, a. s., Ječná 26, 120 00 Praha 2, částku 186.680,- Kč, společnosti Strabag, a. s., Na Bělidle 198/21, 150 00 Praha 5, částku 1.709.468,27 Kč, společnost Telespoj, Dvořákova 14, 370 01 České Budějovice, částku 646.233,50 Kč, společnosti TETRAGON CB, spol. s r. o., Antala Staška 1951, 370 70 České Budějovice, částku 1.407.384,40,- Kč, společnosti TONSTAV – SERVICE, s. r. o., Okružní 630, 370 01 České Budějovice, částku 181.289,50 Kč, společnosti Univel ČS, s. r. o., Číčenická 1028, 389 01 Vodňany, částku 4.513,- Kč, společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., Vinohradská 167, 100 00 Praha 10, částku 4.148,50 Kč, a firmě Z. – P. J. částku 50.000,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost AMONT, s. r. o., Sedlec, zcela odkázána s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly společnost C plastik, spol. s r. o., Mydlovary, společnost Doprava a mechanizace, a. s., Plzeň, společnost GEOINDUSTRIE, s. r. o., Praha 4, firma K. M., společnosti Kámen a písek, spol. s r. o., Český Krumlov, společnost MANE HOLDING, a. s., Praha 5, firma M. T., společnost MVS, s. r. o., Ústí nad Labem, společnost SIGNUM, spol. s r. o., Hustopeče u Brna, společnost TETRAGON CB, spol. s r. o., České Budějovice, a společnost Vodafone Czech Republic, a. s., Praha 10 odkázány se zbytkem požadavků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. per analogiam byly společnosti JIHOSTAV speciál, s. r. o., Novohradská 21, České Budějovice, a PREFA-BETON Cheb, s. r. o., Podhradská 7, Cheb odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. T. prostřednictvím obhájce Mgr. Karla Hostaše dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podrobnostech dovolatel uvedl, že soudy se nevypořádaly s jeho obhajobou, podle níž cena předmětného díla byla cenou, za kterou bylo reálné dílo pořídit a že jedinou příčinou podnikatelského nezdaru byly průtahy spojené s nekvalitními subdodávkami a jejich vadami. To, že cena díla byla cenou reálnou, mělo být předmětem například znaleckého posudku. Nebylo prokázáno, zda dovolatelem tvrzené vady subdodávek měly vliv na zdržení provádění díla, navíc doložil protokoly o vadách způsobených subdodavateli. Proto není spravedlivé, aby měl dovolatel hradit náhradu škody způsobenou subdodavateli.

Ve skutkové větě není popsána subjektivní stránka jednání dovolatele, ze skutkové věty odvolacího soudu ani nelze zjistit, zda jeho zavinění bylo úmyslné nebo nedbalostní, případně zda jde o vědomou či nevědomou nedbalost. V souvislosti s tím odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1383/2005. Forma zavinění má vliv i na otázku intertemporality. Odvolací soud ani v jednom ze svých rozhodnutí nezjistil formu zavinění, a proto nemůže obstát jeho závěr, že čin je potřeba posuzovat podle starého trestního zákona. Dovolatel dále namítal nesprávné zjištění svého zavinění jako vědomé nedbalosti. Podle dovolatele nebylo prokázáno, že by od počátku smluvního vztahu věděl, že dílo nemůže ve stanovené době a za stanovenou cenu dokončit a bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane. V jeho případě se jedná pouze o nevědomou nedbalost.

Dovolatel také namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, a to pokud jde o výši způsobené škody, a to i v adhezním řízení. Napadené rozsudky jsou v tomto ohledu kusé a prakticky nepřezkoumatelné. Společnost dovolatele nebyla v žádném obchodně právním vztahu s firmami AMONT, A. P. F., D. B. B., J. H., M. T., P. H., A. a P. K. – z. p. Tyto si objednával pouze subdodavatel dovolatele K. M., a proto nelze dovolateli uložit povinnost, aby jim nahradil způsobenou škodu. Společnosti C plastik, F. M. – S., Indu – Light Praha, J. P. P+P, JIHOSTAV speciál, M. P. T., MANE HOLDING, M. P. E., O. Š., OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA, PREFA - BETON Cheb, Strabag, Telespoj, TETRAGON CB, Z. – P. J. nedodržely termín subdodávek nebo je provedly s vadami, k čemuž soud nepřihlédl a neprokázal skutečnou výši škody, tedy neúplně zjistil výši škody v rámci kvalifikované skutkové podstaty a nepřípustně zvýhodnil poškozené. Dokazování tedy nebylo doplněno o zjištění skutečné výše škody, což mohlo mít vliv na správnost a úplnost skutkových zjištění a tedy i na právní posouzení skutku jak ve výroku o vině, tak ve výroku o náhradě škody.

Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu obviněný V. T. poznamenal, že rozhodování soudů nižších stupňů nese znaky libovůle a nepředvídatelnosti rozhodnutí. Odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí dal podle dovolatele nalézacímu soudu návod, jak má hodnotit důkazy, což považuje za nepřípustný zásah do zásady volného hodnocení důkazů, nezávislosti soudu a porušení čl. 6 Úmluvy. V novém hlavním líčení u nalézacího soudu nedošlo ke změně důkazní situace, přesto odůvodnění jeho rozsudku bylo ve shodě s návodným hodnocením důkazů odvolacím soudem. Soudy se navíc nezabývaly principem „ultima ratio“, když vztahy tohoto trestního řízení, jsou čistě obchodně právní. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 897/2005 a nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 4/04 a I. ÚS 558/01, dále odkázal na ustanovení § 420 a násl. občanského zákoníku a § 373 a násl. obchodního zákoníku.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 4 To 94/2011, případně i rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 3 T 116/2009, a příslušnému soudu přikázal, aby tuto věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl bez jeho účasti v neveřejném zasedání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného V. T. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila tak, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou námitky skutkové, tedy takové, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, jehož se domáhá.

Zásadní rozdíl mezi skutkovými podstatami trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e), 4 tr. zák. a přečinu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zákoníku spočívá ve způsobu požadovaného zavinění. Pro trestnost pachatele je u trestného činu předlužení třeba, aby se pachatel jednání uvedeného v objektivní stránce trestného činu dopustil úmyslně nebo z vědomé nedbalosti. U trestného činu způsobení úpadku podle § 224 tr. zákoníku je stanoven předpoklad spáchání trestného činu jak v situaci, kdy se pachatel dopustí jednání uvedeného v objektivní stránce trestného činu z nevědomé, tak z vědomé nedbalosti, kdy však její stupeň musí být vyšší a musí jít o nedbalost hrubou. Teprve v případě vyřešení otázky zavinění je možné rozhodnout o tom, která právní úprava je pro obviněného příznivější. Příznivost té či oné právní úpravy je totiž vždy třeba vztahovat ke konkrétnímu činu konkrétního pachatele. Pokud by totiž dospěly soudy k závěru, že se obviněný trestného jednání shodně popsaného v obou konkurujících si skutkových podstatách dopustil z nevědomé nedbalosti, bylo by pro obviněného příznivější posouzení podle trestního zákona č. 140/1961 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, neboť s takovou formou zavinění při stanovení trestnosti pachatele trestní zákon u trestného činu předlužení nepočítal. Pokud by však soud dospěl k závěru, že se obviněný dopustil skutku z vědomé nedbalosti, zcela zjevně by pro něj byla příznivější nová právní úprava trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, neboť ten hranici spáchání trestného činu posouvá vzhledem k zavinění až na nedbalost hrubou, která je kvalitativně odlišná od prosté vědomé nedbalosti. Krajský soud v Českých Budějovicích se otázkou zavinění obviněného důsledně nezabýval, což vyplývá především z toho, že forma zavinění není z popisu skutku v rozsudečném výroku seznatelná.

S názorem soudů obou stupňů o tom, že obviněný počal se svojí malou stavební firmou realizovat značně riskantní dodávku stavby je podle státní zástupkyně třeba souhlasit. Je však třeba obezřetně hodnotit, do jaké míry takové počínání obviněného přesáhlo rámec obvyklého podnikatelského rizika ve stavebnictví. Mezi faktory, které ovlivnily úspěšnost předmětného projektu „Opravy a rekonstrukce a přístavba areálu SIKO v Č. B.“, je třeba zahrnout problémy spojené s projektovou dokumentací, váznoucí spolupráci s investorem a nekvalitní dodávky subdodavatelů. Právě odstraňování závad subdodávek, ke kterým došlo již v počátku stavby, způsobily nesoulad v harmonogramu prací, kdy původně dohodnutí subdodavatelé museli být nahrazováni jinými, kteří nemohli garantovat ceny, se kterými obviněný v původním rozpočtu stavby počítal s tím, že se automaticky prodlužovala doba výstavby, kdy investor uvedenou objektivní situaci nezohlednil a uplatnil smluvní pokutu ze smlouvy o dílo, která byla vázána na prodlení s dokončením stavby. Veškeré uvedené okolnosti měly vliv jako objektivní okolnosti na dobu dodání díla. Tyto okolnosti v uvedeném rozsahu nemohl obviněný před realizací díla očekávat, ani s nimi počítat. Vzhledem ke shora uvedenému reálnému stavu bylo třeba vyhodnocovat zavinění obviněného. Je zřejmé, že obviněný čin spáchal z vědomé nedbalosti. Obviněný byl schopen rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářely možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákoníkem, neboť byl schopen zhodnotit fatální následky, ke kterým by mohlo dojít v průběhu výstavby v případě zpoždění některých subdodávek, případně při dodání některých vadných dodávek, zvláště v situaci, kdy neměl vytvořené žádné rezervy pro řešení takové situace. Obviněný si evidentně měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Objektivní míra potřebné opatrnosti byla dána charakterem činnosti, který zakázkou ve stavebnictví při respektování předmětné smlouvy o dílo, kdy od obviněného byla vyžadována taková opatrnost jaká je přiměřená okolnostem a situaci, kterou svým jednáním sám vyvolal. Pokud jde o subjektivní míru opatrnosti, tato byla ovlivňována zejména vlastnostmi, zkušenostmi, znalostmi a okamžitým stavem obviněného a okolnostmi konkrétního případu. Právě okolnosti konkrétního případu nabyly v posuzované trestní věci takových kvalit, že není možné dospět k závěru, že by se obviněný předmětného trestného činu dopustil z hrubé nedbalosti. Při hodnocení přístupu obviněného k poškození věřitelů je třeba zhodnotit i přístup a chování obviněného v průběhu konkurzního řízení, kdy se správcem konkurzní podstaty náležitě spolupracoval a do konkurzní podstaty pro uspokojení svých věřitelů, byť v malé míře, dal i vlastní finanční prostředky. O snaze obviněného nepoškodit věřitele svědčí i skutečnost, že si v průběhu stavby nevybíral žádný hospodářský výsledek.

Na základě shora uvedených zjištění je třeba dospět k závěru, že nová právní úprava je pro obviněného zřetelně příznivější, neboť pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je třeba vyšší intenzita zavinění ve formě hrubé nedbalosti, přičemž uvedenou intenzitu obviněný svým jednáním nenaplnil, a to zejména vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, kdy subjektivní hledisko náležité opatrnosti bylo značně snižováno těmi okolnostmi, které nebyly závislé na obviněném, ani jím nebyly vyvolané.

V posuzované trestní věci je rovněž třeba přihlédnout, tak jak navrhuje obviněný, k zásadě subsidiarity trestní represe s tím, že k vyřešení věci postačí prostředky soukromého práva. Pokud jde o otázku výše způsobené škody je třeba obviněnému přisvědčit v tom, že tato měla být stanovena v rozsahu řádně provedených neuhrazených prací, nikoli v rozsahu nárokovaném poškozenými, neboť pouze uvedený rozsah odpovídá kritériím uvedeným v § 137 tr. zákoníku.

Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 4 To 94/2011, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 3 T 116/2009, a aby Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným V. T. vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

Obviněný V. T. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání, jako je tomu i v případě obviněného V. T. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Právě z těchto hledisek se Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů jak ze strany nalézacího, tak i odvolacího soudu ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného V. T.

Trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zák. se dopustí, kdo byť i z vědomé nedbalosti [§ 5 písm. a) tr. zák.], si přivodí předlužení tím, že učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, a způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Obchod nebo operace nemusí znamenat jen přímé vydání z majetku pachatele, ale může jít též o zadlužení (zatížení) majetku pachatele takovým obchodem či operací. Jedná se zde o tzv. odvážný obchod či operaci, protože se vymyká běžnému podnikatelskému riziku, které je jinak podstupováno. Obchod či operace se musí alternativně buď vymykat pravidelné podnikatelské činnosti pachatele, nebo být v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům (může jít též o kombinaci obojího). Skutečnost, zda obchod nebo operace nenáleží k pravidelné podnikatelské činnosti pachatele, bude třeba posoudit podle konkrétních okolností každého případu s ohledem na to, jaký je vymezený předmět podnikání pachatele, zda je pachatel vůbec oprávněn podnikat, v jakém rozsahu obvykle podnikal apod. Od toho se musí odvíjet i úvaha, zda jde o překročení rámce obvyklého podnikatelského rizika, když je zřejmé, že každé podnikání je spojeno s určitou mírou rizika, jejíž přiměřenost závisí na mnoha okolnostech, počínaje oborem podnikání a konče zkušenostmi každého podnikatele. Otázku, zda jde o hrubý nepoměr k majetkovým poměrům pachatele při překročení rámce obvyklého podnikatelského rizika je nutno posoudit na základě porovnání povahy a finanční náročnosti obchodu nebo operace a jeho/jejího finančního krytí. Z hlediska závěru o hrubém nepoměru v tomto smyslu záleží jen na skutečném výsledném poměru vzájemného srovnání těchto veličin. Byť nejsou obecně stanovena žádná finanční hlediska pro možnost učinit závěr o hrubém nepoměru obchodu či operace k majetkovým poměrům podnikatele, je zřejmé, že rozsah určitého obchodu a jeho majetkový dopad musí být způsobilý vyvolat úpadek. Přitom je třeba uvážit, že každé podnikání je spojeno s určitou mírou rizika, jejíž přiměřenost závisí na mnoha okolnostech, počínaje oborem podnikání a konče schopnostmi a zkušenostmi každého podnikatele.

Z hlediska zavinění se vyžaduje, aby si dlužník přivodil stav předlužení buď úmyslně (§ 4 tr. zák.), přičemž úmysl může být přímý i nepřímý, nebo z vědomé nedbalosti ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák. Proto by nepostačovalo, kdyby se pachatel dostal do tohoto stavu jen z nevědomé nedbalosti podle § 5 písm. b) tr. zák., tj. pokud nevěděl, že může způsobit takový následek, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Předpokladem trestní odpovědnosti podle § 256c odst. 1 tr. zák. tedy je, že pachatel věděl o tom, že způsoby uvedenými pod písm. a) až e) tohoto ustanovení (nebo některým z nich) si může přivodit stav předlužení, a buď takový stav přímo chtěl způsobit, nebo byl srozuměn s tím, že jej způsobí, anebo bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že k takovému následku nedojde. Konkrétní forma zavinění a případná přiměřenost důvodů, na které pachatel spoléhal, se vždy posuzuje podle individuálních okolností každého jednotlivého případu. Škodou velkého rozsahu ve smyslu § 256c odst. 4 tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč. Rovněž zde bude škodu představovat zejména hodnota zmařené pohledávky věřitele, resp. její neuspokojené části. Z hlediska zavinění postačí k trestní odpovědnosti za tento těžší následek jeho způsobení z nedbalosti, a to i nedbalosti nevědomé [§ 6 písm. a) tr. zák.], protože zákon zde nevyžaduje zavinění úmyslné.

Přečinu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, a způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Subjektivní stránka vyžaduje alternativně zavinění úmyslné, nebo z nedbalosti, přičemž může jít o vědomou, i nevědomou nedbalost, ale co do její intenzity se vyžaduje hrubá nedbalost ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku. Úmyslné nebo hrubě nedbalé jednání pachatele musí předcházet stavu úpadku, který si tím pachatel způsobí. Podle legální definice je trestný čin spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákoníkem. Nejde o žádnou další, zvláštní formu nedbalosti, ale jen o její vyšší intenzitu požadovanou z důvodu, aby se zabránilo nadměrnému uplatňování trestní represe v méně závažných případech charakterizovaných nižší mírou zavinění. K trestnímu postihu nestačí samotné zjištění stavu úpadku, stejně tak není trestný ten, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, jedná některým ze způsobů uvedených v § 224 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, jestliže to u něj nemá za následek vznik stavu úpadku. Pokud se týká zákonných znaků, jak jsou vymezeny v písmenu e) § 224 odst. 1 tr. zákoníku, platí pro ně vzhledem ke shodné dikci totéž, co již bylo uvedeno u trestného činu předlužení podle § 256c tr. zák. Způsobením škody velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč. Škodu zde může představovat zejména zmaření uspokojení pohledávek věřitelů, ať již stávajících, nebo nových, jestliže je pachatel v důsledku svého úpadku nebude schopen řádně a v plném rozsahu uspokojit. Z hlediska zavinění zde postačí k trestní odpovědnosti za tento těžší následek jeho způsobení z nedbalosti [§ 17 písm. a) tr. zákoníku], protože zákon nevyžaduje zavinění úmyslné.

Nejvyšší soud považuje za potřebné především uvést, že nalézací soud na stranách 33 až 34 odůvodnění svého rozsudku konstatuje, s jakými problémy se obviněný V. T. setkával od počátku realizace stavby, tj. odřeknutí prvního subdodavatele pro lukrativnější zakázku, vady betonu, potíže s obvodovým pláštěm, rozpor s projektem v podobě nosného sloupu, nedostatečná součinnost generálního projektanta, absence řádného technického dozoru, požadavek investora stavby na jejím pokračování i v nevyhovujících klimatických podmínkách a další. Na straně 34 rozsudku nalézací soud dochází k závěru, že obviněný uzavřel pro svou firmu nepříznivou či minimálně velmi problematickou smlouvu, což je kromě ceny díla zřejmé z ujednání o tom, že vícepráce jdou na vrub zhotovitele a nemají vliv na termín dokončení díla. K tomu dále dovodil, že si náležitě neošetřil minimalizaci rizik např. pečlivými smlouvami se subdodavateli, včetně sankcí za nesplnění jejich povinností, či kótacemi cen nebo přistoupením na vícepráce či pozastávky prací jen za podmínky prodloužení termínu předání díla, neboť jinak by musel mít takové finanční i materiální zázemí, včetně vlastních lidských zdrojů, aby jím dokázal podnikatelské riziko pokrýt, aby tak zachoval spravedlivě požadovatelnou míru opatrnosti. Tuto však rozhodně nezachoval a akceptoval i nepředvídatelné momenty, které měly zásadní vliv na dobu realizace díla i jeho kvalitu. Za situace, kdy obviněný měl nedostatek vlastních zdrojů k realizaci díla a musel ho tak zajistit cestou subdodávek, mu však k jejich vhodnému vyjednání, smluvnímu ošetření a koordinaci jejich provedení chyběl obchodně – právní aparát a jeho vlastní předchozí zkušenosti se v tomto projevily jako zásadně nedostačující. Firma obviněného rovněž nepřiměřeně reagovala na vývoj stavby, kdy objednává další subdodávky již v době ztrátovosti stavby, neboť ke dni 31. 8. 2005 (viz znalecký posudek – č. l. 137/I) již její závazky činily 15.034.000,- Kč, z toho byly závazky v hodnotě 12.235.000,- Kč již splatné a od společnosti SIKO, a. s., bylo možné očekávat pouze fakturační příjem ve výši 7.250.000,- Kč. Obviněný také nepostupoval s patřičnou mírou opatrnosti, když akceptoval provádění víceprací bez provázanosti s prodloužením termínu na dokončení stavby, ač v období od 8. 3. 2005 do 18. 11. 2005 došlo k 10-ti dohodám o provedení víceprací, ale na žádnou z nich přiměřeně nereagoval trváním na sjednání prodloužení termínu díla. Při reklamaci tvrzených vad subdodávek obviněný nepostupoval s péčí řádného hospodáře a ne vždy řádně a včas vymáhal úhradu nákladů vynaložených jeho firmou a odstraňování údajných subdodavatelských vad. Navíc ani nepřistoupil k přefakturování odstraňovacích nákladů těm subdodavatelům, kteří podle jeho tvrzení odvedli vadné dílo a vady pak řádně a včas po reklamaci neodstranili, ale není v tomto směru známa ani žádná obchodní žaloba firmy obviněného na některého ze subdodavatelů (srov. str. 34 až 36 rozsudku). Subjektivní stránkou jednání obviněného V. T. se nalézací soud zabývá na straně 37 odůvodnění rozsudku s tím, že jednal minimálně ve formě hrubé nedbalosti. Výhodnost použití nového trestního zákoníku pro obviněného Trobla shledává nalézací soud na straně 37 rozsudku.

Odvolací soud ke svému prvnímu rozhodnutí ve věci poznamenal, že v jeho odůvodnění nikterak nehodnotil důkazy provedené prvostupňovým soudem, ale velmi podrobně popsal objektivní skutečnosti zřejmé ze spisu, obsah uzavřených smluv, naznačil problémy, které důsledkem těchto objektivních skutečností na stavbě nastaly a které nebyly hodnoceny prvostupňovým soudem. Rozhodně přitom neporušil ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř., nehodnotil provedené důkazy za prvostupňový soud. Pokud by nebyl zvolen postup uplatněný ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu, znamenalo by to samotné popření přezkumného principu odvolacího řízení (srov. str. 24 rozsudku odvolacího soudu). Následně se odvolací soud na stranách 25 až 27 odůvodnění svého rozsudku zabýval okolnostmi, z nichž dovodil subjektivní stránku jednání dovolatele. Podle odvolacího soudu tento musel vědět, že jeho subdodavatelé budou požadovat proplacení svých prací a materiálu v nejbližší možné době po ukončení prací, on byl přitom při plnění této povinnosti zcela závislý na zálohových platbách od investora, kterými byla vlastně celá stavba financována. Obviněnému jako stavaři muselo být pak zřejmé, že se mohou vyskytnout problémy s kvalitou subdodávek, které se promítnou do ochoty investora poskytovat zálohové platby. To vše při absolutním nedostatku vlastních finančních prostředků obviněného. Následně se odvolací soud zabýval nevýhodností a tvrdostí uzavřené smlouvy o dílo, přičemž z ní pramenících rizik si dovolatel musel být vědom. Zásadně podcenil riziko, že nebude mít finanční krytí na úhradu víceprací svým partnerům objednané vícepráce provádějícím, přičemž termín úhrady těchto víceprací obviněnému byl v podstatě zcela odvislý od investora. Následně odvolací soud zdůraznil, že další otázkou v oblasti přiměřenosti reakcí STAVSPRINTU na vývoj stavby je posouzení patřičné míry opatrnosti spočívající v tom, že STAVSPRINT akceptoval provádění více prací bez provázanosti s prodloužením termínu na dokončení stavby (srov. str. 25 až 27 rozsudku odvolacího soudu). O vědomosti obviněného o značných rizicích podle odvolacího soudu svědčí i jeho první výpověď v přípravném řízení, kdy obviněný si při absolutním nedostatku vlastního kapitálu byl a musel být vědom všech rizik pro něho pramenících z uzavřených smluv s investorem (srov. str. 28 rozsudku odvolacího soudu). Při posuzování výhodnosti staré a nové právní úpravy trestního zákoníku s ohledem na subjektivní stránku stíhaného trestného činu, odvolací soud poznamenal, že nový trestní zákoník nemůže být pro obviněného příznivější, neboť rozšiřuje okruh potencionálních pachatelů (srov. str. 28 až 29 rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o kvalitu subdodávek, odvolací soud uvedl, že z konkurzního spisu je zřejmé, že pouze v ojedinělých případech došlo k popření pohledávky přihlášené subdodavateli do konkurzního řízení. I kdyby snad bylo možno uvěřit tvrzení obviněného o tom, že subdodavatelské vady řádně reklamoval, avšak poté, co subdodavatelé k jejich odstraňování řádně a včas nepřistoupili, tak musel na jejich opravy sjednat další subdodávky, pak vyvstává otázka, proč obviněný nepřistoupil k přefakturování odstraňovacích nákladů těm subdodavatelům, kteří podle něho odvedli vadné dílo a vady řádně a včas neodstranili. V tomto směru nebyla zjištěna žádná obchodní žaloba STAVSPRINTu na některého ze subdodavatelů a významná je pak zejména takřka nulová aktivita úpadce při popírání pohledávek přihlášených do konkurzu (srov. str. 27 rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o výrok o náhradě škody, odvolací soud zohlednil, že v případě poškozené společnosti JIHOSTAV speciál a společnosti PREFA – BETON Cheb, obviněný v rámci konkurzního řízení zcela popřel uplatňované částky. To z důvodů výhrad oprávněnosti vystavených faktur z hlediska kvality provedených prací. Celková výše způsobené škody obviněným tak klesla na 12.064.867,17 Kč oproti dřívějším 13.823.989,47 Kč.

Nejvyšší soud se zabýval jak napadenými rozhodnutími soudů nižších stupňů, tak i přiloženým spisovým materiálem. Předně přezkoumal námitku dovolatele spočívající v tom, že rozhodování soudů nižších stupňů nese znaky libovůle a nepředvídatelnosti rozhodnutí, když odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí dal podle dovolatele nalézacímu soudu návod, jak má hodnotit důkazy. K tomu dovolatel dále poznamenal, že v novém hlavním líčení u nalézacího soudu nedošlo ke změně důkazní situace, přesto odůvodnění jeho rozsudku bylo ve shodě s návodným hodnocením důkazů odvolacím soudem. Nejvyšší soud se tak zabýval usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 4 To 471/2010, ve srovnání s rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 3 T 116/2009, a dospěl k následujícím zjištěním. Krajský soud v Českých Budějovicích nalézacímu soudu uložil, aby vyhodnotil, zda si ve smlouvě o dílo obviněný ošetřil rizika plynoucí z předmětné stavby a zachoval potřebnou míru opatrnosti, zda byla společnost dovolatele připravena na zakázku takového rozsahu, zda dovolatel mohl či nemohl vědět, že vyjednávací pozice jeho firmy je odlišná od pozice velkých a známých firem, s čímž souvisí požadavek na posouzení otázky zpracování cenové nabídky pro objednatele, tedy zda a nakolik při tom dovolatel zachoval patřičnou míru opatrnosti. Konečně také odvolací soud uložil nalézacímu soudu, aby se zaměřil na přiměřenost reakcí dovolatele na vývoj stavby, na jeho postup při reklamaci tvrzených vad subdodávek, popřípadě liknavý postup při vymáhání nákladů vynaložených na odstraňování subdodavatelských vad a zda lze v jeho jednání spatřovat hrubou nedbalost. Následně měl nalézací soud upřesnit výši škody. Z dikce ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že odvolací soud může vrátit věc soudu prvního stupně, aby ji projednal v potřebném rozsahu, a proto soud prvního stupně nemusí ve všech případech po vrácení věci odvolacím soudem provádět znovu celé hlavní líčení. Je tedy důležité, aby odvolací soud při vrácení věci přesně vymezil rozsah potřebného projednání, popřípadě vyslovil svůj právní názor (§ 264 odst. 1 tr. ř.). Potřebný rozsah je tedy přímo závislý na zjištění vad ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) až f) tr. ř., které by měly být v rozhodnutí odvolacího soudu přesně označeny a novým rozhodnutím soudu prvního stupně odstraněny. Přihlédne-li se k tomuto právnímu názoru, odvolací soud podle Nejvyššího soudu postupoval formálně-právně v souladu se zákonem a nepochybil ani nalézací soud, který se ve svém novém rozhodnutí zaměřil na vytknuté vady a s těmito se následně i vypořádal, jak mu bylo soudem vyššího stupně uloženo. Aniž by v té souvislosti Nejvyšší soud hodnotil, zda odvolací soud splnil v souladu se zákonem svou přezkumnou povinnost ve smyslu § 254 tr. ř. (tím se bude Nejvyšší soud zabývat níže) nemá zásadních výtek k závěrům odvolacího soudu, jak je rozvedl v odůvodnění svého rozsudku ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 4 To 94/2011, neboť svými pokyny v zásadě neporušil ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. a nehodnotil provedené důkazy za prvostupňový soud (srov. str. 24 rozsudku odvolacího soudu).

Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dále zejména namítal, že ve skutkové větě není popsána subjektivní stránka jeho jednání, ze skutkové věty odvolacího soudu ani nelze zjistit, zda jeho zavinění bylo úmyslné nebo nedbalostní, případně zda jde o vědomou či nevědomou nedbalost. V souvislosti s tím odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1383/2005. Forma zavinění má vliv i na otázku intertemporality. Odvolací soud ani v jednom ze svých rozhodnutí nezjistil formu zavinění, a proto nemůže obstát jeho závěr, že čin je potřeba posuzovat podle starého trestního zákona. Dovolatel dále namítal nesprávné zjištění svého zavinění jako vědomé nedbalosti. Podle dovolatele nebylo prokázáno, že by od počátku smluvního vztahu věděl, že dílo nemůže ve stanovené době a za stanovenou cenu dokončit a bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane. V jeho případě se jedná pouze o nevědomou nedbalost.

Odvolací soud se v závěru svého rozsudku zabýval porovnáním skutkových podstat přečinu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, u nějž je z hlediska naplnění subjektivní stránky možná forma zavinění z vědomé i nevědomé nedbalosti, kdy k oběma formám nedbalostního zavinění se vztahuje hrubá nedbalost, a trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e) tr. zák., u nějž je naplnění subjektivní stránky podmíněno jednáním z vědomé nedbalosti, nikoliv tedy z nedbalosti nevědomé, z čehož následně obecně dovodil, že při porovnání těchto dvou skutkových podstat je evidentní, že právní úprava nového trestního zákoníku nemůže být pro obviněného příznivější, neboť rozšiřuje okruh potencionálních pachatelů. Tento postup odvolacího soudu však řeší otázky časové působnosti pouze v obecné rovině a bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu, které jsou rozhodné z hlediska § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Takový postup není správný. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu konkrétní čin pachatele je nutno podřadit nejprve pod souhrn trestněprávních norem, které byly v účinnosti v době spáchání činu, neboť trestnost činu se zásadně posuzuje podle doby jeho spáchání, a poté pod souhrn trestněprávních norem podle pozdějšího zákona, aby bylo možno posoudit, který ze zákonů v úvahu přicházejících je příznivější (§ 16 odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 1 tr. zákoníku). Souhrn všech v úvahu přicházejících trestněprávních norem (právních předpisů) ovlivňuje nejen rozhodnutí, zda vůbec je posuzovaný konkrétní čin určitého pachatele trestným činem, ale i o jaký trestný čin a jaké povahy a závažnosti se jedná, zda pro tento trestný čin bude konkrétní pachatel uznán vinným a jaký trest z hlediska druhu a výměry mu bude uložen (popř. zda bude upuštěno od potrestání), anebo zda věc bude postoupena k mimosoudnímu projednání, poněvadž by čin mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění [srov. též § 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b), § 222 odst. 2 a § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Při úvaze o použití § 2 odst. 1 tr. zákoníku je třeba vždy posoudit, zda použití nového zákona vcelku, tzn. jak z hlediska ustanovení zvláštní části tr. zákoníku, tak i se zřetelem k ustanovení obecné části tr. zákoníku, je pro pachatele příznivější (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1962, sp. zn. 2 To 34/1962, publikované pod č. 19/1962 Sb. rozh. tr., shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 1990, sp. zn. 1 To 9/1990, publikované pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). Použití nového práva je tehdy pro pachatele příznivěj jestliže jeho ustanovení – posuzována jako celek – skýtají výsledek pachateli příznivější než právo dřívější. Trestněprávními normami, jejichž souhrn může být rozhodující pro posouzení trestnosti činu z hlediska, který souhrn norem jako celek je pro pachatele příznivější, zejména jsou: ustanovení popisující druhově určitý trestný čin a určující trestní sankci, jakož i ustanovení vymezující pojem trestného činu, ustanovení o zákonnosti a subsidiaritě trestní represe, ustanovení o zavinění a omylu, ustanovení o okolnostech vylučujících protiprávnost, ustanovení o promlčení a dalších základech trestní odpovědnosti, ustanovení o trestnosti účastenství (organizátorství, návod a pomoc) a ustanovení o jednotlivých vývojových stadiích trestné činnosti (příprava, pokus, dokonaný trestný čin), ustanovení o místní a osobní působnosti zákona, ustanovení o ukládání trestů a o okolnostech pro stanovení druhu trestu a jeho výměry, o podmínkách použití vyšší trestní sazby, ustanovení o stanovení trestu v případě souběhu trestných činů, ustanovení o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody a ustanovení o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody, včetně ustanovení o podmíněném odkladu výkonu tohoto trestu s dohledem, ustanovení o upuštění od potrestání, včetně ustanovení o upuštění od potrestání s dohledem, ustanovení o počítání času, o obsahu určitých pojmů v zákoně výslovně definovaných, ustanovení o zániku trestnosti (např. účinnou lítostí nebo promlčením trestního stíhání), aboliční ustanovení amnestií. Pro otázku, kterého souhrnu trestněprávních norem bude použito, je rozhodující porovnání, které z těchto různých posouzení je jako celek pro pachatele příznivější. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzována jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000, uveřejněn pod č. 12, ve sv. 21 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).

Odvolací soud tak měl správně podřadit trestný čin, kterého se dopustil obviněný, nejprve pod souhrn trestněprávních norem, které byly v účinnosti v době spáchání činu, a poté pod souhrn trestněprávních norem podle pozdějšího zákona, aby mohl posoudit, který z v úvahu přicházejících zákonů je příznivější. Jednou z rozhodných okolností, jak již bylo uvedeno shora, je také forma zavinění pachatele, neboť rozhodnutí o této otázce má potom vliv na posouzení trestnosti souzeného trestného činu. V tomto směru je možno poukázat i na závěry, které Nejvyšší soud již vyslovil v usnesení ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1298/2011 (publikované pod č. T 1435., v sešitě 80/2011 Souboru rozhodnutí trestních Nejvyššího soudu ČR). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že pro závěr, podle kterého zákona má být čin posouzen, je třeba vzít v úvahu především zásadní odlišnost ve vymezení zákonných znaků trestného činu podle obou zákonů, a to pokud jde o subjektivní stránku trestného činu. Z tohoto judikátu i pro případ obviněného V. T. z hlediska právního posouzení podle v úvahu přicházejících ustanovení § 256c odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zák. a § 224 odst. 1 písm. e), odst. 4 tr. zákoníku vyplývá, že pokud by soud posoudil jednání obviněného jako spáchané z nevědomé nedbalosti, nebylo by jeho jednání podle dřívějšího trestního zákona vůbec trestné, a proto by pro obviněného bylo příznivější posouzení podle trestního zákona č. 140/1961 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, neboť s takovou formou zavinění trestní zákon u trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e) tr. zák. nepočítal. Pokud by soud kvalifikoval jeho jednání jako vědomou nedbalost, ale nikoliv hrubou, poté by pro něj byla naopak příznivější nová úprava v trestním zákoníku, neboť ten hranici spáchání odpovídajícího trestného činu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku z hlediska zavinění posouvá až na nedbalost hrubou, která je kvalitativně odlišná od prosté vědomé nedbalosti, a soud by jej tedy také musel zprostit obžaloby. Obviněný V. T. by tak mohl být uznán vinným a odsouzen pouze v případě, pokud by soud dospěl k závěru o jeho hrubé vědomé nedbalosti (srov. § 224 odst. 1 tr. zákoníku). Uvedené pochybení týkající se posouzení časové působnosti zejména na straně odvolacího soudu je závažné i vzhledem k tomu, že otázkou zavinění obviněného V. T. se důsledně nezabýval, což vyplývá, jak na to důvodně poukázal nejen obviněný ve svém dovolání, ale i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém shora uvedeném vyjádření, především z toho, že forma zavinění zejména ve vztahu k hrubé nedbalosti není z popisu skutku v rozsudečném výroku napadeného rozsudku vůbec zjistitelná (v právní větě se uvádí jen „z vědomé nedbalosti“). Vyjádření subjektivní stránky v odůvodnění tohoto rozsudku je rovněž z hledisek shora uvedených zásadně nedostačující. Přitom uvedené formy zavinění pachatele je potřeba vztahovat k oběma znakům písmene e) jak trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 tr. zák., tak i přečinu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 tr. zákoníku, jak o nich bude pojednáno níže.

K tomu Nejvyšší soud ještě dodává, že pokud se týká zavinění pachatele, vždy je nutno jej dovozovat časově k okamžiku, kdy pachatel učinil nad rámec obvyklého podnikatelského rizika příslušný obchod či operaci (srov. Púry, F., Kuchta, J. Postih úpadkových deliktů podle nového trestního zákoníku s přihlédnutím k úpravě přípustného rizika. Bulletin advokacie. 2011, č. 9, s. 13 až 24), když tento závěr platí pro případ právního posouzení podle starého trestního zákona i nového trestního zákoníku. Proto z hlediska zavinění nelze zásadně přeceňovat okolnosti, které vznikly v průběhu realizace stavby, jimiž se odvolací soud sice velmi obsáhle zabýval, aniž by se však náležitě vypořádal s tím, zda obviněný mohl při podpisu smlouvy předpokládat tak velký rozsah problémů s jednotlivými subdodavateli. Z těchto hledisek nemá pro posouzení rozhodných otázek většího významu ani zkoumání, zda a s jakou intenzitou uplatňoval dovolatel zjištěné vady a popíral závazky v konkurzním řízení. Pokud se týká hodnocení obchodně manažerských zkušeností obviněného, odvolací soud pouze odkázal na výpověď obviněného v hlavním líčení, kde obviněný uvedl, že pohledávky tzv. „srovnal“ tím, že některým subdodavatelům nabídl práci stavbyvedoucího u svého nynějšího zaměstnavatele, anebo že je pokládá za vyřízené s ohledem na další spolupráci svého stávajícího zaměstnavatele se zmíněným subdodavatelem, ač je evidentní, že k úhradě takto nabízeným „quasi-zápočtem“ právně nemůže dojít (srov. str. 25 až 26 rozsudku odvolacího soudu). Takovéto hodnocení, byť poněkud „nešťastné“ obhajoby obviněného, není přiléhavé, neboť z vyjádření o „srovnání“ či „vyřízení“ závazku nelze bez dalšího dovozovat nedostatek obchodně-manažerských zkušeností či schopností. Podle názoru Nejvyššího soudu tím obviněný jen chtěl doložit, že se i těmito uvedenými způsoby snažil situaci postižených poškozených řešit, když již nebyl schopen své závazky uhradit. Proto nelze tuto snahu obviněného pomoci svým subdodavatelům nabídkou míst nebo spolupráce s jeho nynějším zaměstnavatelem, hodnotit v jeho neprospěch, jak to činí odvolací soud. Při hodnocení přístupu obviněného k poškození věřitelů je třeba naopak zvažovat i přístup a chování obviněného v průběhu konkurzního řízení, kdy se správcem konkurzní podstaty náležitě spolupracoval a do konkurzní podstaty pro uspokojení svých věřitelů, byť v malé míře, dal i vlastní finanční prostředky. Z hlediska snahy obviněného dále nepoškozovat věřitele je třeba posoudit i námitku státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství obsaženou v jejím vyjádření k dovolání obviněného spočívající v tom, že si obviněný v průběhu stavby nevybíral žádný hospodářský výsledek.

Za podstatné pochybení obou soudů nižších stupňů Nejvyšší soud také považuje, jak namítal i dovolatel, že mělo být zkoumáno a eventuálně mělo být předmětem znaleckého posudku zjištění, zda nabídka ceny díla, jak ji učinil obviněný V. T. jako jediný jednatel a společník společnosti STAVSPRINT, společnosti SIKO CB, a. s., a která nakonec byla základem Smlouvy o dílo č. .................. s předmětem "Opravy, rekonstrukce a přístavba areálu SIKO v Č. B." (s cenou díla ve výši 35.000.000,- Kč bez DPH), byla cenou reálnou. S tím také souvisí řádné přezkoumání zákonných znaků § 256c odst. 1 písm. e) tr. zák. a § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.

Z hlediska posouzení subjektivní stránky jsou významné i skutečnosti vztahující se k naplnění znaku „překročení obvyklého podnikatelského rizika“. V této souvislosti je důležité z hlediska závěru o překročení obvyklého podnikatelského rizika, zda byly jednáním obviněného V. T. naplněny oba alternativní znaky vztahující se k předmětnému obchodu, tedy jednak, zda tento obchod nenáležel k jeho pravidelné podnikatelské činnosti a jednak byl i v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, anebo naopak byl jeho jednáním naplněn jen jeden z nich. Pokud se týká znaku „učinění obchodu nenáležejícího k pravidelné podnikatelské činnosti“, podle názoru Nejvyššího soudu nebylo soudy nižších stupňů dostatečně posouzeno, zda obviněný svým jednáním skutečně tento znak naplnil. Předmětem podnikání společnosti STAVSPRINT byl velkoobchod, specializovaný maloobchod, provádění staveb, jejich změn a odstraňování, úprava nerostů a dobývání rašeliny, bahna a jejich úprava a nakládání s odpady (vyjma nebezpečných). Podle výpovědi obviněného „měli zakázky v milionových hodnotách na rekonstrukcích – úpravy skladových hal ve V. atd.“ (srov. str. 17 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud k této obhajobě jen poznamenal, že dovolatel se „odborně po profesní stránce … etabloval pouze na stavbě rodinných domků, jak potvrdili svědci J., K., Ing. R. i C. a na rekonstrukčních stavebních pracích v objektech bankovních domů za jejich provozu“ (srov. str. 32 rozsudku nalézacího soudu). Předmětem Smlouvy o dílo ze dne 21. 10. 2004 byla příprava území, oprava, rekonstrukce a přístavba vzorkovny a skladu, komunikace a zpevněné plochy, terénní a sadové úpravy, oplocení, vodovod, kanalizace, rozvody NN, slaboproud a vnitroareálové osvětlení (viz č. l. 1071 až 1087 spisu). Bylo tedy třeba se podrobně zabývat tím, zda skutečně STAVSPRINT měl „zakázky v milionových hodnotách na rekonstrukcích – úpravy skladových hal ve V. atd.“ a jaký byl rozdíl oproti rekonstrukcím „v objektech bankovních domů za jejich provozu“, zvláště když oba soudy vycházejí i z toho, že jedním z důvodů pro vítězství ve výběrovém řízení bylo, že „přišel s nejlepším řešením způsobu rekonstrukce za provozu společnosti SIKO CB, a. s.“, což příliš nesvědčí jejich závěru o nedostatečných manažerských zkušenostech a schopnostech obviněného V.T. Těmito skutečnostmi se oba soudy dostatečně nezabývaly z hlediska, zda se písemně zavázal ke zhotovení díla, které nenáleželo k jeho pravidelné podnikatelské činnosti, a v důsledku toho došlo z jeho strany k překročení obvyklého podnikatelského rizika.

Hrubý nepoměr k majetkovým poměrům pachatele při překročení rámce obvyklého podnikatelského rizika ve smyslu § 256c odst. 1 písm. e) tr. zák., ale i § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je nutno posoudit na základě porovnání povahy a finanční náročnosti obchodu nebo operace, v tomto konkrétním případě dodávky stavebního díla, v závislosti na jejím organizačním i materiálním zabezpečení ze strany dodavatele včetně jeho personálních, materiálních (např. dopravní, strojní a jiné vybavení) a finančních prostředků nutných pro realizaci takového obchodu nebo operace na straně jedné a jejího finančního krytí a nutné součinnosti ze strany odběratele na straně druhé, což zahrnuje zejména dohodnutý způsob financování a potřebné spolupráce ze strany odběratele v průběhu realizace (např. vyplacení finanční zálohy na počátku realizace, další financování jednotlivých etap, zajišťování a financování víceprací, předání díla a vypořádávání případných reklamací apod.). Z hlediska závěru o hrubém nepoměru v tomto smyslu záleží jen na skutečném výsledném poměru vzájemného srovnání těchto veličin.

S ohledem na to bude třeba znovu posoudit, zda v době, kdy obviněný V. T. učinil nabídku a podepsal smlouvu o dílo, byla nabídnutá a následně dohodnutá cena díla z uvedených hledisek cenou reálnou. Ze znaleckého posudku Ing. Zbyňka Ziby ze dne 31. 1. 2007 (č. l. 70 až 132 spisu) vyplynulo, že hospodářský výsledek společnosti STAVSPRINT byl v roce 2004, tj. v době, kdy byla podepsána smlouva o dílo (21. 10. 2004), kladný, a činil 170 tis. Kč (srov. č. l. 73 spisu). V novém řízení se proto bude třeba zaměřit na zjištění, zda v době, kdy dovolatel učinil svou nabídku a následně podepsal se zadavatelem smlouvu o dílo, odpovídala cena díla v té době cenám ve stavebnictví obvyklým, tedy zda cena díla nebyla podhodnocena, a zda za tuto cenu bylo reálné provést sjednané dílo. Je zřejmé, že naplnění zkoumaného znaku mělo být již v řízení před nalézacím soudem vyřešeno znaleckým posudkem z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, se zaměřením na ceny a odhady staveb, neboť jde o odbornou otázku. Byť nejsou obecně stanovena žádná finanční hlediska pro možnost učinit závěr o hrubém nepoměru obchodu či operace k majetkovým poměrům podnikatele, z dikce uvedených ustanovení vyplývá, že rozsah určitého obchodu a jeho majetkový dopad musí být způsobilý vyvolat úpadek (srov. Púry, F., Kuchta, J. Postih úpadkových deliktů podle nového trestního zákoníku s přihlédnutím k úpravě přípustného rizika. Bulletin advokacie. 2011, č. 9, s. 13 až 24). Přitom je třeba uvážit, že každé podnikání je spojeno s určitou mírou rizika, jejíž přiměřenost závisí na mnoha okolnostech, počínaje oborem podnikání a konče schopnostmi a zkušenostmi každého podnikatele.

Také z tohoto důvodu by mělo být znalecky posouzeno, zda nabídnutá a sjednaná cena byla k datu podepsání předmětné smlouvy o dílo cenou reálnou nebo naopak způsobilou zapříčinit úpadek společnosti STAVSPRINT, jejímž jediným jednatelem a společníkem byl obviněný V. T. Teprve poté by měl nalézací soud posoudit i ostatní okolnosti případu, které měly vliv na vznik úpadku. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že velmi obezřetně je třeba v tomto směru hodnotit skutečnost, že společnost STAVSPRINT nepatřila mezi největší firmy a že na většinu prací si musela sjednat subdodavatele, když takovýto způsob vyřizování zakázek není ve stavebnictví ničím neobvyklým.

Konečně také Nejvyšší soud posuzoval námitky obviněného T. spočívající v tom, že jeho společnost nebyla v žádném obchodně právním vztahu s firmami AMONT, A. P. F., D. B. B., J. H., M. T., P. H., AU. a P. K. – z. p. Tyto si podle tvrzení dovolatele objednával pouze subdodavatel obviněného T., K. M., a proto nelze dovolateli uložit povinnost, aby jim nahradil způsobenou škodu. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že svědek K. M. u hlavního líčení potvrdil, že všechny zemní práce nedělal a zapojil i jiné firmy. Z jeho výpovědi také vyplynulo, že faktury od těchto jiných firem byly vystavovány na firmu dovolatele (srov. č. l. 2870 spisu). Tyto skutečnosti jsou dále prokazovány fakturami na č. l. 497, 566, 685, 1957, 2030, 2076 a 2173 spisu, které byly vystaveny na společnost STAVSPRINT. Dovolatel u hlavního líčení popřel, že by výše vyjmenované firmy objednával (srov. č. l. 2859 až 2862 spisu), ovšem proti jeho tvrzení stojí například výpovědi svědka P. K. (srov. úřední záznam na č. l. 683 spisu) a J. H. (srov. č. l. 2081 spisu) o tom, že jednali či že u nich objednávku učinil obviněný V. T. Jelikož u těchto dvou firem bylo zřejmě prokázáno, že objednávku učinil obviněný, odvolací soud ve výroku rozsudku správně uložil obviněnému v těchto případech povinnost k náhradě škody postupem podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. Poškozený P. H., A., ve výrocích odvolacího soudu týkajících se náhrady škody vůbec uveden není (a to ani ve výroku nalézacího soudu), když s požadavkem na náhradu škody se řádně a včas připojili jen někteří poškození (srov. str. 38 rozsudku nalézacího soudu). V případě společnosti AMONT nebyla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody, neboť tuto společnost odvolací soud odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. zcela na řízení ve věcech občanskoprávních. V případě poškozeného A. P. F. bylo ze spisového materiálu Nejvyšším soudem zjištěno, že zakázka byla objednána K. M. (srov. č. l. 1959 spisu), přesto byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody této společnosti podle § 228 odst. 1 tr. ř. Také u zbylých poškozených – D. B. B. a M. T. – nevyplývá zatím ze závěrů obou soudů, že by objednávky na provedení prací učinil obviněný, ačkoli mu byla odvolacím soudem uložena povinnost uhradit jim podle § 228 odst. 1 tr. ř. náhradu škody (poškozený M. T. byl se zbytkem svých požadavků podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních). Nalézací soud se tak bude muset v novém řízení konkrétně vypořádat s uvedenou obhajobou obviněného, a to zejména, zda u dovolatelem namítaných poškozených (A. P. F., D. B. B. a M. T.) vzešla skutečně objednávka z jeho strany a zda tzv. subdodávky (práce případně materiál atd.) byly vynaloženy ve prospěch společnosti STAVSPRINT, a poté znovu posoudí, zda jsou u obviněného splněny podmínky pro uložení povinnosti k náhradě škody nebo zda uvedené poškozené odkáže na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dovolatel také namítal, že poškození C plastik, F. M. – S., Indu – Light Praha, J. P. P+P, Jihostav speciál, M. P. T., MANE HOLDING, M. P. E., O. Š., OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA, PREFA BETON Cheb, Strabag, Telespoj, TETRAGON CB, Z. – P. J. nedodržely termín subdodávek nebo je provedly s vadami, k čemuž soud nepřihlédl a neprokázal skutečnou výši škody, tedy neúplně zjistil výše škody v rámci kvalifikované skutkové podstaty a nepřípustně zvýhodnil poškozené. Dokazování tedy nebylo podle dovolatele doplněno o zjištění skutečné výše škody, což mohlo mít vliv na správnost a úplnost skutkových zjištění jak ve výroku o vině, tak výroku o náhradě škody. Pokud se týká společností JIHOSTAV speciál a PREFA – BETON Cheb, odvolací soud zohlednil, že dovolatel v těchto případech zcela popřel v rámci konkurzního řízení uplatňované částky (srov. str. 29 rozsudku odvolacího soudu), a tak tyto společnosti podle § 229 odst. 3 tr. ř. per analogiam odkázal se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud se týká společností TETRAGON CB, C plastik a MANE HOLDING, tyto vyrozuměly soud o částkách, v jakých byly uspokojeny v konkurzním řízení (srov. č. l. 3008 spisu). Následně nalézací soud od výší škod, které byly těmto firmám způsobeny a které jsou uvedeny ve výroku o vině, odečetl částky, které jim byly uhrazeny ze skončeného konkurzního řízení. S ohledem na to nalézací soud, stejně jako soud odvolací rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil dovolateli povinnost nahradit těmto firmám zbytek způsobené škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tyto společnosti se zbytkem požadavků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (k tomu také srov. str. 38 rozsudku nalézacího soudu). Pokud se týká společnosti M. P. T., v žádném výroku odvolacího soudu týkajícího se náhrady škody, tato společnost nefiguruje. U zbylých společností, tj. F. M. – S., Indu – Light Praha, J. P. P + P, M. P. E., O. Š., OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA, Strabag, Telespoj, Z. – P. J., nebyly v konkurzním řízení popřeny dovolatelem jejich pohledávky, a proto soud v návaznosti na výrok o vině přistoupil ke stanovení povinnosti dovolatele nahradit těmto společnostem podle § 228 odst. 1 tr. ř. náhradu vzniklé škody. Pouze v případě společnosti Z. – P. J. Nejvyšší soud zaznamenal pochybení soudu, neboť na č. l. 3025 jmenovaná společnost sdělila soudu, že jí bylo částečně hrazeno z konkurzního řízení a výsledná škoda se tak snížila na 49 465,70 Kč, avšak ve výroku rozsudku odvolacího soudu je uvedena částka 50.000,- Kč. V novém řízení bude nutné, aby nalézací soud odstranil tuto nesrovnalost. Všechny tyto výroky jsou však především závislé na rozhodnutí o vině obviněného V. T.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci shledal, že jsou naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a proto k důvodně podanému dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 4 To 94/2011, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 3 T 116/2009, podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal, aby věc obviněného V. T. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

V novém řízení Okresní soud ve Strakonicích napraví všechny vady a nedostatky, které byly Nejvyšším soudem zejména v řízení předcházejícím napadenému rozsudku zjištěny a shora v podrobnostech popsány. V návaznosti na to je třeba se také zabývat uplatněním zásady subsidiarity trestní represe, která jako jedna ze základních zásad trestního práva, vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní prostředek. Z uznávaného principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio, vyplývá, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. V tomto směru je třeba, aby byla soudy respektována relevantní judikatura Ústavního soudu, kde je možno např. poukázat na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 541/10, z něhož se podává, že „umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat ústavněprávní limity, v daném případě princip proporcionality (způsobilost, nezbytnost a adekvátnost užití trestněprávního prostředku ochrany). Ústavní soud k tomu např. v nálezu pod sp. zn. IV. ÚS 469/04 konstatoval: „Z ústavního hlediska žádný soud nemůže přehlížet zjevnou skutečnost, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní práva či svobody, a jen důsledné respektování principu ultima ratio (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).“ Obdobně již opakovaně judikoval i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí pod sp. zn. 7 Tz 230/2000, 5 Tdo 897/2005 nebo 5 Tdo 563/2008). V daném případě je tedy třeba, aby nalézací soud znovu zvážil a posoudil všechny zmíněné konkrétní okolnosti, jež jsou spoluurčující z hlediska uplatnění principu „ultima ratio“ vyplývajícího z obecně platné zásady subsidiarity trestní represe (srov. § 12 odst. 2 tr. zákoníku).

( zdroj: www.nsoud.cz )

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

• Tweet