Insolvence, dovolání a přechodná ustanovení
Jelikož insolvenční řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, nýbrž podle insolvenčního zákona, neuplatní se (byť insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na dovolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (v aktuálním znění).
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 45/2014, ze dne 30.4.2014)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v insolvenční věci dlužnice H.K., bytem v K., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 13087/2013, o insolvenčním návrhu dlužnice, o záloze na náklady insolvenčního řízení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. J.J., advokátkou se sídlem v K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. ledna 2014, č. j. KSPL 27 INS 13087/2013, 2 VSPH 1660/2013-A-29, tak, že dovolání odmítl.
Z odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. září 2013, č. j. KSPL 27 INS 13087/2013-A-15, zastavil Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) insolvenční řízení zahájené insolvenčním návrhem dlužnice podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), pro neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 7.000,- Kč.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v této insolvenční věci bylo vydáno 2. ledna 2014, takže s přihlédnutím k části první, článku II zákona č. 294/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb. , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, se možnost přiměřené aplikace občanského soudního řádu pro dovolací řízení poměřuje ustanovením § 7 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014. Jelikož insolvenční řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, nýbrž podle insolvenčního zákona, neuplatní se v této věci (byť insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na dané dovolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (v aktuálním znění).
Nejvyšší soud pak dovolání dlužnice odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Napadené rozhodnutí je souladné se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, uveřejněném pod číslem 103/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dostupném i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
( zdroj: www.nsoud.cz )
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
