(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 5226/2007, ze dne 1.9.2009)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců: a) A. S., b) A. P., a c) K. S., zastoupených advokátem, proti žalovanému Ing. T. K., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 4 C 293/2005, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. září 2007, č. j. 18 Co 182/2007-56, tak, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. září 2007, č. j. 18 Co 182/2007-56, a usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27. února 2007, č. j. 4 C 293/2005-48, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chrudimi k dalšímu řízení.

Z odůvodnění :
 
Okresní soud v Chrudimi („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. března 2006, č. j. 4 C 293/2005-25, zastavil „řízení o vydání rozhodnutí, kterým má být určeno, že jsou žalobci vlastníky pozemku parc. č. 119 o výměře 82 m2 v k. ú. R., vedeného u Katastrálního úřadu pro P. k., pracoviště Ch.“, a dále rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že o věci bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u tamního okresního soudu pod sp. zn. 5 C 156/91, a že rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žaloba podaná proti F. a L. P. o vyklizení dílu E pozemkové parcely č. 119, představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté.

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 31. července 2006, č. j. 18 Co 245/2006-35, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení žalobce postupem podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) vyzval k doplnění návrhu vylíčením rozhodujících skutečností nutných k objasnění toho, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Uvedl, že „žalobci musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek, na jehož základě uplatňují svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožní soudu jeho jednoznačnou individualizaci – nemožnost záměny s jiným skutkem – a také určitou právní kvalifikaci“, s tím, že budou poučeni ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř.

Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 27. února 2007, č. j. 4 C 293/2005-48, rozhodl, že „žaloba ze dne 31. 10. 2005, kterou se žalobci domáhají určení, že jsou vlastníky pozemku parc. č. 119 o výměře 82 m2 na LV 56 (správně 61 – viz č. l. 20) v katastrálním území R. u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště v Ch., se odmítá“, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že žalobci nevyhověli jeho výzvě obsažené v usnesení z 11. 1. 2007, č. j. 4 C 293/2005-42, když „dostatečně nevylíčili v potřebném rozsahu rozhodné skutečnosti“,  přičemž  „bez tohoto upřesnění nelze v řízení pokračovat“.

Odvolací soud k odvolání žalobců usnesením ze dne 11. září 2007, č. j. 18 Co 182/2007-56, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.  Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil a shrnul, že „žaloba a její doplnění postrádají kromě označení sporného pozemku jakékoliv další vylíčení rozhodných skutečností, z nichž by soud mohl dovodit předmět tohoto sporu a posoudit podmínky řízení, zejména otázku překážky věci pravomocně rozhodnuté“. Žaloba podle něho postrádá údaje o tom, z čeho žalobci dovozují pasivní legitimaci žalovaného a jaké skutečnosti mají být dokazovány.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání s tím, že „dosavadní rozhodování soudů vycházelo z nesprávného právního posouzení předmětné věci“. K výtce soudu, že skutkový děj není v žalobě dostatečně popsán, namítají, že v řízení se jedná o konkrétní pozemek, upřesněný geometrickým zaměřením, vnesený do katastrálního operátu; jde o konkrétní část výměry pozemku v konkrétním katastrálním území s konkrétním číslem. Nejde tedy o věc zaměnitelnou s jinou věcí; soudy nikdy neuvedly, čím je vyvráceno tvrzení žalobců a vždy jen požadovaly „vylíčení skutečností rozhodných pro věc“. Odvolací soud se nevyrovnal s „historickou záležitostí vývoje výměry parcely“ vlivem pohybu terénu a pozdější digitalizace. Žalobci nabyli vlastnictví celého pozemku koupí a vydržení vlastnictví jeho části, možná vlivem nepřesného oplocení, nemohlo nastat. Základem sporu není číselné označení pozemku, ale jeho rozloha, a tou se soud dosud nezabýval. Navrhují, aby dovolací soud rozhodl tak, aby „se věc vrátila soudu I. stupně k novému řízení a rozhodnutí“.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

V návrhu na zahájení řízení je třeba provést zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. aby skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004, Soudní rozhledy, 2003, č. 6). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3233). Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé.

Žaloba podaná dovolateli obsahuje jak označení sporného pozemku, vyplývá z ní, že žalobci navrhují, aby bylo určeno jejich (spolu)vlastnické právo k němu, uvádějí, že toto právo nabyli kupní smlouvou dne 10. března 1987. Z toho je zřejmé, čeho se domáhají a o co opírají svoje spoluvlastnické právo k pozemku. V další části uvádějí, že „námitky žalovaného vydržení jsou bez právního významu“ a že předmětný pozemek žalovaný nemohl nikdy vydržet, protože byl vždy předmětem sporů. Podává se tedy, že žalovaný uplatňuje ke spornému pozemku vlastnické právo nabyté vydržením, a že žalobci jeho právo popírají s tím, že bylo vždy sporné. Předmět řízení je tedy vymezen a nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že žalobci neuvedli, na základě jakých skutečností nabyli vlastnické právo a že žaloba zcela postrádá rozhodné skutečnosti o tom, z čeho dovozují žalobci pasivní věcnou legitimaci žalovaného (zda tyto skutečnosti uplatněné právo skutečně zakládají, již není otázkou určitosti žaloby). Na tomto závěru ovšem nic nemění ani skutečnost, že žaloba, sepsaná advokátem, je na samé hranici projednatelnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dán a že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz