(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 25 Cdo 3742/2023-127 ze dne 25.4.2024)

Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně: Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem P., zastoupená Mgr. M.D., advokátem se sídlem P., proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem P., o 62 312 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 226/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 23 Co 172/2023-106, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 23 Co 172/2023-106, spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 10. 2022, č. j. 24 C 226/2021-80, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, č. j. 24 C 226/2021-80, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 62 312 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně jako pojistitelka ze smlouvy o havarijním pojištění vozidla značky Škoda Octavia, RZ: XY (dále jen „vozidlo Octavia“), požadovala tuto částku jako náhradu za vyplacené pojistné plnění provozovateli vozidla Octavia společnosti ŠkoFIN s. r. o. za škodu vzniklou na voze, jehož řidička nehodu nezpůsobila. Soud vyšel ze zjištění, že dne 15. 12. 2018 došlo k dopravní nehodě, při které řidiči a provozovateli vozidla značky Škoda Roomster, RZ: XY (dále jen „vozidlo Roomster“), pojištěného pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla u žalované, náhle vběhla do cesty srna, která byla přední částí tohoto vozidla odhozena na protijedoucí vozidlo Octavia a poškodila je. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 2927 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že škoda na vozidle Octavia byla vyvolána zvláštní povahou provozu, ale nebyla způsobena okolnostmi majícími původ v provozu vozidla Roomster. Jeho řidič se podle § 2927 odst. 2 věty druhé o. z. zprostil odpovědnosti, neboť nemohl střetu se srnou zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Žalobkyni proto nevznikl vůči žalované nárok na úhradu regresní pohledávky podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 23 Co 172/2023-106, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho právním závěrem, že náhlé vběhnutí srny včetně jejího odhození na protijedoucí vozidlo není okolností mající původ v provozu, ale neodvratitelnou událostí, která objektivně nemá svůj původ „uvnitř“ provozu a která nesouvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Jedná se o událost, které nemohlo být provozovatelem zabráněno ani nemohla být objektivně odvrácena, a to ani při vynaložení takového úsilí, jež by bylo možné vynaložit. Jde v podstatě o tzv. kvalifikovanou (nikoliv prostou) náhodu neboli vyšší moc (vis maior). Nepředvídatelné chování zvířete není možné považovat za okolnost mající původ v provozu, a proto je naplněn liberační důvod podle § 2927 odst. 2 o. z., v jehož důsledku provozovatel vozidla Roomster neodpovídá za škodu způsobenou střetem jeho vozidla se srnou následně odraženou na vozidlo Octavia.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že se odvolací soud při řešení otázky příčinné souvislosti odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1976/2020 a sp. zn. 30 Cdo 996/2021). Nesouhlasí se závěrem, že škodu na vozidle Octavia způsobilo nepředvídatelné chování zvířete, neboť následkem vběhnutí srny do vozovky byl pouze první střet, totiž náraz do vozu Roomster, a až tento následek byl příčinou odhození srny do jízdní dráhy vozidla Octavia. Podle dovolatelky má i odhození předmětu dopravním prostředkem původ v jeho provozu, což jako jeden z charakteristických projevů tohoto provozu navenek vylučuje možnost uplatnění liberačního důvodu provozovatelem. Tato právní otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Lze však obdobně k vyloučení možnosti liberace dospět i rozborem starší judikatury řešící odpovědnost za škodu způsobenou jiskrami z parní lokomotivy či odlétnuvším kamenem (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 948/2010 a sp. zn. 25 Cdo 2729/99). Tradičně je předmět odhozený vozidlem považován za okolnost mající původ v provozu vozidla, jak plyne též z rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Co 489/2010 a Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 272/2013. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví (tedy že jej změní tak, že se mění rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobkyni 62 312 Kč s příslušenstvím).

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na hmotněprávní otázce, zda odhození zvířete vběhnuvšího do vozovky vozidlem na jiné vozidlo je okolností mající původ v provozu vozidla (liberační důvod podle § 2927 odst. 2 o. z.), která dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Dovolání je důvodné.

5. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

6. Podle § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

7. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

8. Podle § 2927 odst. 2 o. z. se povinnosti nahradit škodu nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

9. Podle § 2932 o. z. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

10. Podle § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

11. Protože v posuzované věci vznikla škoda na vozidle Octavia specifickým působením vozidla Roomster, řídí se vypořádání nároků mezi provozovateli obou vozidel ustanovením § 2932 o. z., pokud je možné mechanismus vzniku škody podřadit pod pojem provozu obou motorových vozidel. Toto ustanovení navazuje na právní úpravu tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele dopravy či dopravního prostředku obsaženou v § 2927 a násl. o. z. a je pro něj rozhodná účast, kterou měli provozovatelé na způsobení vzniklé škody. Vypořádání závislé na této účasti předpokládá zhodnocení všech skutkových okolností konkrétního střetu provozů, zejména pak těch, které byly hlavními příčinami vzniklé škody. Objektivní míru účasti na vzniklé škodě vyjadřuje i případné zaviněné jednání nebo opomenutí některého provozovatele (některých provozovatelů), pokud jím byla založena příčinná souvislost vedoucí ke vzniku škody. Jde-li o takové okolnosti anebo taková jednání nebo opomenutí, s nimiž škodlivý výsledek nebyl v příčinné souvislosti, není splněn zákonný předpoklad účasti na vzniklé škodě a nevzniká tedy ani odpovědnost, ani důvod k vypořádání (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR z 15. 11. 1972, Cpjf 93/71, č. 64/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Pojem střetu provozů není v zákoně definován, ovšem podle soudní judikatury a právnické literatury nezahrnuje jen srážku vozidel, nýbrž i širší způsoby vzájemné interakce, kdy je kolize zprostředkována uvolněnou částí vozidla či nákladu, věcí vyhozenou z vnitřního prostoru přepravovanou osobou nebo uniklou provozní kapalinou, a kdy dokonce i nehmotné působení oslněním dálkovými světly či agresivním způsobem jízdy může mít zásadní vliv na pohyb jiného vozidla. Z tohoto pohledu není důvodu vyloučit z definice střetu provozů ani odražení zvířete jedoucím vozidlem na vozidlo jiné.

12. Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku nevyžaduje jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), která vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce, jak předvídá obecné ustanovení § 2895 o. z. (též tzv. odpovědnost za výsledek). Odpovědná osoba (provozovatel) se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačního důvodu (§ 2927 odst. 2 o. z.). Zákon tím poskytuje zvýšenou ochranu poškozenému a reflektuje skutečnost, že dopravní prostředky představují více či méně složitá technická zařízení, s čímž jsou spojeny zvýšené nároky na jejich ovládání, vozidla mají zpravidla vyšší hmotnost a pohybují se začasté vyšší rychlostí, a vykazují proto zvýšené riziko vzniku škod pro přepravované osoby či pro okolí. Zpřísněná objektivní odpovědnost se spojuje právě s těmito projevy typickými pro provoz zařízení, zejména s jeho působením na okolí či dovnitř způsobem, který je výsledkem vlastností dopravního prostředku, schopného přemisťovat se z místa na místo a přepravovat přitom osoby či věci.

13. Liberační důvod je formulován v § 2927 odst. 2 větě druhé o. z. požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po provozovateli požadovat, aby zabránil vzniku škody při své dopravní činnosti. Možnost zproštění se povinnosti nahradit škodu liberací je však omezena podmínkou věty první tohoto ustanovení jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla. Pod poněkud nejasný pojem okolností majících původ v provozu (které liberaci vylučují) zahrnuje dosavadní judikatura příkladmo selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (srov. zhodnocení úrovně rozhodování soudů ve věcech odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, schváleného plénem bývalého Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. Cpj 10/83, č. 3/1984 Sb. rozh. obč.), nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté (srov. rozhodnutí téhož soudu ze dne 27. 10. 1971, sp. zn. 1 Cz 42/71, č. 9/1972 Sb. rozh. obč.), technický stav dopravního prostředku (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne 29. 1. 1970, sp. zn. 3 Cz 43/69, č. 80/1970 Sb. rozh. obč.). Naopak za okolnosti nemající původ v provozu (a tedy umožňující liberaci) jsou pokládány „vnější“ vlivy (z pozdější judikatury například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 948/2010, uveřejněné pod C 9719 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“). Tato judikatura vztahující se k ustanovením § 427 a § 428 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2012, je s ohledem na prakticky shodné znění § 2927 o. z. nadále použitelná. Takto podávaný příkladmý výčet však pokrývá jen některé z okolností a ani jejich rozlišení na vnitřní a vnější není dostatečně přesné k vystižení podstaty problému.

14. Z povahy věci je zřejmé, že okolnosti mající původ v provozu mohou tvořit pouze podmnožinu případů, v nichž byla škoda vyvolána zvláštní povahou provozu dopravy či vozidla; jinak by vymezení, kdy lze liberovat a kdy nikoliv, postrádalo rozlišovací schopnost, případně by bylo obsoletním, jestliže by se oba pojmy shodovaly. Rozlišení okolností vylučujících liberaci na vlivy působící zevnitř vozidla a zvenčí k vysvětlení pojmů nepřispívá, protože dosavadní judikatura popisuje některé jevy, které lze podřadit každé z těchto složek. Je tedy zřejmé, že není významné, odkud (z jakého místa) tyto okolnosti působí, nýbrž jakým způsobem a s jakým výsledkem se projevily vůči dopravnímu prostředku (též jeho obsluze, technice či organizačním opatřením) tak, že vyvolaly škodlivé působení zvláštních vlastností provozu. Jinými slovy nejprve musí být zřejmé, že újmu vyvolala zvláštní povaha provozu (jinak se vůbec neaplikuje § 2927 o. z.), a pouze tehdy lze zvažovat, zda šlo zároveň o okolnosti mající původ přímo v provozu samém (liberace je vyloučena) nebo o okolnosti jiné, tedy se samotným provozem přímo nespojené (liberace přichází v úvahu).

15. Není pochyb o tom, že samotný pohyb spojený s rychlostí a kinetickou energií dopravního prostředku je specifickou vlastností jeho provozu. Pokud v souvislosti s těmito fyzikálními jevy dojde k vymrštění věci nacházející se v jízdní dráze vozidla, např. kamene, který způsobí škodu na čelním skle jiného automobilu (srov. stanovisko občianskoprávneho kolégia Najvyššieho súdu Slovenskej republiky ze dne 3. 6. 2014, Cpj 5/2014, publikované pod č. 135/2014 Zbierky stanovísk Najvyššieho súdu a rozhodnutí súdov Slovenskej republiky, které podle téměř totožné právní úpravy poukazuje zejména na účinek valivého pohybu kol), či uvolněné kanálové šachtice (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1036/2004, Soubor C 3184 a 3185), případně k poražení sloupu, lešení a podobných konstrukcí na jiné vozidlo, dochází k takovéto škodě v souvislosti s provozem motorového vozidla, tj. s jeho činností a pohybem. I když se škodu působící předmět nachází mimo vozidlo, které jej uvedlo do pohybu, bez zvláštních vlastností jeho provozu by zůstal na svém místě a k jeho přenosu a ke vzniku škody by nedošlo. Provoz motorového vozidla je tedy příčinou pohybu věci, která nárazem do jiného vozidla způsobí škodu. I když je živé zvíře smysly nadaným tvorem a jako na věc se na ně nahlíží (obdobně), jen neodporuje-li to povaze záležitosti (§ 494 o. z.), a v tomto případě nebylo před svým nárazem do vozidla Roomster nehybné, nejsou tyto rozdíly rozhodující, protože i zde se samotný pohyb a rychlost vozidla projevily jako osobitá a specifická vlastnost jeho provozu, bez níž by k odhození zvířete nedošlo, a nebyla by tak způsobena škoda. Navíc od momentu první srážky již zvíře neovládalo své počínání a vlivem působení vozidla začalo působit jako neživá letící věc. Chování zvířete tedy bylo přerušeno srážkou s vozidlem a jeho další pohyb byl již závislý na okolnostech, které mají původ v provozu motorového vozidla, které ho srazilo (rychlosti, směru pohybu vozidla atd.).

16. Pojem okolností, které nemají původ v provozu, naplňují pouze ti činitelé, kteří ať zevnitř či zvenčí působí takovou silou či způsobem, že dokáží vyvolat negativní projevy zvláštní povahy dopravního provozu, k nimž by jinak (nebýt těchto specifických okolností) nedošlo. Vnější síla musí převládnout při škodní události natolik, aby zvlášť kvalifikovaná okolnost zakládající objektivní odpovědnost byla v porovnání s ní bez podstatného významu. V poměrech objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravy či dopravního prostředku to znamená, že negativní účinek pohybu vozidel a organizace či řízení jejich provozu byl „nastartován“ vnější okolností (míněno pojmově nikoliv prostorově), která neleží v dopravní sféře provozovatele vozidla či dopravy. Musí přitom jít o okolnost natolik silnou, že překonala vlastnosti provozu a převažujícím způsobem zapříčinila jejich negativní dopad na okolí či dovnitř. Ustálená soudní judikatura sem řadí zejména živelní události či extrémní povětrnostní vlivy nezvladatelně zasahující do pohybu vozidla, jejich důsledky působící vůči provozu vozidla (pád stromu či kamení na vozidlo, sesuv půdy), nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem), srov. již v odstavci 13 citovaná rozhodnutí či z nedávné doby rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023, a ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2246/2023. Je pravdou, že vedle lidského chování zmiňuje dřívější judikatura bez bližšího odůvodnění i počínání zvířete (zejména zhodnocení č. 3/1984 Sb. rozh. obč.), ovšem musí jít o srovnatelně živelné, silné a nečekané působení mimo dopravní sféru provozovatele než pouhý pohyb po komunikaci, jakkoliv i ten může být pro řidiče nečekaný či těžko řešitelný. Ostatně i náhlý jízdní manévr řidiče v reakci na výskyt zvířete na komunikaci vedený snahou se mu vyhnout, je považován za okolnost mající původ v provozu a hodnotí se v rámci míry účasti na střetu provozů.

17. Pouze v případě takových okolností, které nesouvisí s provozem vozidla, avšak přesto vyvolají negativní působení zvláštních vlastností dopravy či dopravního prostředku, může se provozovatel odpovědnosti zprostit, prokáže-li zároveň, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, tedy že okolnostem, jež vyvolaly škodlivý účinek, nemohl předejít a eliminovat jejich působení na provoz vozidla. Odhození lesní zvěře, která vběhla do vozovky, na jiné vozidlo, nelze považovat za okolnost, která nemá původ v provozu vozidla, jež do zvířete narazilo. Obdobně jako závady ve sjízdnosti či předměty ležící na vozovce patří i zvěř do okruhu objektů, které lze spojovat s povahou provozu, neboť s jistou mírou pravděpodobnosti zasahuje do pohybu vozidel (spadá tedy do dopravní sféry provozovatele), která projíždějí zalesněnou oblastí či v blízkosti polí. Na toto místo nebo úsek pozemní komunikace, kde může docházet k častému výskytu divoké zvěře ostatně upozorňuje i výstražná dopravní značka „Zvěř“ (A 14 přílohy 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb. , kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích). Negativním účinkům pohybu zvěře se čelí řadou opatření, mezi něž patří chemické odpuzovače, oplocení či podchody nebo mosty pro zvěř, z čehož je zřejmé, že výskyt zvěře (či jeho riziko) na pozemních komunikacích není nikterak výjimečný a samotná srážka s vozidlem zpravidla nepředstavuje natolik silný vnější vliv, který by převládl nad vlastnostmi pohybujícího se vozidla, aby jej bylo možno označit za okolnost, která nemá původ v provozu dopravního prostředku.

18. V poměrech posuzované věci se z toho podává, že ze zjištěného skutkového stavu (jeho správnost není dovolací soud oprávněn přezkoumávat, neboť způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. je pouze nesprávné právní posouzení věci) nevyplývají ohledně průběhu škodní události žádné okolnosti nemající původ v provozu, neboť kinetická energie vozidla Roomster odmrštila srnu, jejíž pád na protijedoucí vozidlo Octavia byl hlavní příčinou jeho poškození. Projevily se tudíž vlastnosti typické pro provoz automobilu (rychlost a pohyblivost hmotného tělesa a následný přenos síly na sražené zvíře). Již tím je tedy uplatnění liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. vyloučeno a nebylo namístě zkoumat, zda takovému působení vozidla mohl jeho provozovatel zabránit vynaložením veškerého úsilí, které lze po něm požadovat.

19. Z toho je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod je naplněn a že v otázce zproštění se povinnosti žalované hradit újmu je napadené rozhodnutí věcně nesprávné. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

20. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Kromě posouzení popsaných otázek vztahujících se k výkladu § 2927 a § 2932 o. z. soud nepřehlédne, že nárok havarijní pojistitelky proti škůdci (zde pojistitelky jeho odpovědnosti) se odvíjí od tzv. zákonné cesse (§ 2820 o. z.), při níž poskytnutím pojistného plnění vstupuje havarijní pojistitel do práv poškozeného.