Osvědčení úpadku dlužníka a osvědčení majetku dlužníka

Osvědčení úpadku dlužníka a osvědčení majetku dlužníka, postačujícího k úhradě nákladů konkursu, není náležitostí návrhu na prohlášení konkursu, ani podmínkou konkursního řízení.

Podmínkou pro prohlášení konkursu není, aby bylo osvědčeno, že dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu.

Osvědčení úpadku dlužníka a osvědčení majetku dlužníka, postačujícího k úhradě nákladů konkursu, není náležitostí návrhu na prohlášení konkursu, ani podmínkou konkursního řízení.

Podmínkou pro prohlášení konkursu není, aby bylo osvědčeno, že dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu.

Krajský obchodní soud v Ostravě ve věci sp. zn. 8 K 27/96 vyslovil názor, že nezbytnou náležitostí návrhů na prohlášení konkursu je „osvědčení majetku dlužníka”. Krajský soud v Hradci Králové ve věci sp. zn. 28 K 1 034/95 uvedl, že bez osvědčení skutečnosti, z nichž lze soudit, že dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu, nelze návrh věcně vyřídit.

Ukládá-li ustanovení § 4 odst. 2 zákona věřiteli, aby v návrhu na prohlášení konkursu uvedl okolnosti, které osvědčují, že dlužník je v úpadku a že má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu, vymezuje tím obsahové náležitosti návrhu (to, co má být v návrhu tvrzeno, aby byl způsobilý k věcnému projednání). Jinak řečeno, v návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka a o majetku postačujícím k úhradě nákladů konkursu logicky vzato vyplývá.

Vedle charakteristiky vlastní splatné pohledávky proti dlužníkovi (§ 4 odst. 2, věta první, zákona) tedy musí věřitel v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku nebo údaje, z nichž usuzuje, že dlužník zastavil platby, případně konkrétní okolnosti, které jej vedou k závěru o předlužení dlužníka. Pouhé konstatování, že „dlužník je v úpadku” nebo že „je insolventní” anebo „je předlužen”, není uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

Také samo tvrzení, že „dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu”, neodpovídá požadavku na obsahové náležitosti návrhu na prohlášení konkursu, neboť věřitel tím činí vlastní závěr o majetku dlužníka, aniž ovšem uvádí okolnosti způsobilé onen závěr osvědčit. Návrh musí obsahovat takové údaje, z nichž lze usuzovat, že dlužník jistý (druhově či jinak charakterizovaný) majetek má. Požadavku ustanovení § 4 odst. 2, věty první, zákona, že navrhující věřitel „musí uvést okolnosti, které osvědčují, že dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu”, vyhovuje i tvrzení, že dlužník žádný majetek ve skutečnosti nemá, popřípadě že jeho majetek k úhradě nákladů konkursu nemůže postačovat. Uvedené ovšem platí jen tehdy, je-li z návrhu patrno, že věřitel jeho podáním nesleduje poměrné uspokojení své pohledávky z dlužníkova majetku (srov. § 2 odst. 3 zákona), nýbrž je srozuměn se zamítnutím návrhu podle ustanovení § 12a odst. 3 zákona.

Povinnost uvést okolnosti způsobilé osvědčit úpadek a majetkové poměry dlužníka v návrhu nelze zaměňovat s jejich vlastním osvědčením. To, zda věřitel okolnosti uvedené v návrhu vskutku osvědčil, má význam pro rozhodnutí soudu o návrhu na prohlášení konkursu.

Závěr soudu, že úpadek dlužníka nebyl osvědčen, se projeví ve věcném rozhodnutí soudu (zamítnutím návrhu); v žádném případě nelze z tohoto závěru zpětně usuzovat na vady návrhu na prohlášení konkursu, eventuálně dovozovat, že za dané situace nejsou splněny podmínky pro další pokračování v konkursním řízení (že tu jsou překážky, jež soudu brání o věci meritorně rozhodnout). Názor, že nedostatek osvědčení úpadku dlužníka způsobuje nedostatek podmínky řízení, pro který řízení musí být zastaveno (§ 103, § 104 o. s. ř.), nemá oporu ani v ustanovení § 12a odst. 1 zákona. Jestliže se v tomto ustanovení hovoří o splnění „zákonem stanovených podmínek” pro prohlášení konkursu, mají se tu zjevně na zřeteli podmínky (předpoklady), za nichž lze návrhu věcně vyhovět, nikoli tedy podmínky řízení, které vymezují situace, za nichž lze ve věci jednat (v řízení pokračovat). I v tomto podání má tedy neexistence zákonem stanovených podmínek za následek věcné rozhodnutí soudu - zamítnutí návrhu.

Závěr, že nebylo osvědčeno, že by dlužník měl majetek postačující k úhradě nákladů konkursu, nemůže vést k zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu s odůvodněním, že ve smyslu ustanovení § 12a odst. 1 zákona nebyly „splněny ostatní zákonem stanovené podmínky”. Nejistota v tom, zda dlužník má nějaký majetek, není důvodem pro zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu. Je též nepochybné, že ze závěru, podle kterého existence majetku dlužníka nebyla osvědčena, jejž soud činí až v průběhu řízení, nelze ani zde zpětně usuzovat na vadu návrhu na prohlášení konkursu a rovněž se tím nezakládá překážka, jež by bránila dalšímu pokračování konkursního řízení (nejde o nedostatek podmínky řízení). Osvědčení, zda dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu, je významné jen z hlediska ustanovení § 12a odst. 3 zákona, podle kterého soud návrh na prohlášení konkursu zamítne, je-li zřejmé, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Toto ustanovení se co do svého obsahu zásadně liší od ustanovení § 5 zákona ve znění účinném do 31. 5. 1996, podle kterého podmínkou prohlášení konkursu bylo, aby dlužník měl majetek postačující alespoň k úhradě nákladů řízení.

Od 1. 6. 1996 nelze po navrhovateli (ať již jím je věřitel, dlužník nebo jiná osoba) požadovat, aby osvědčil, že dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu, neboť citované ustanovení neváže zamítnutí návrhu k neexistenci (nedoložení) majetku, který k úhradě nákladů konkursního řízení postačuje, nýbrž pojí je až k závěru soudu, že nedostatek takového majetku je zřejmý. Jinak řečeno, bude-li soud mít o (ne) existenci majetku dlužníka postačujícího k úhradě nákladů konkursního řízení pochybnosti, je vyloučeno, aby o věci rozhodl podle § 12a odst. 3 zákona. Vedle závěrů plynoucích z porovnání obou zákonných textů dokládá obsahovou změnu, k níž tu došlo, i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 94/1996 Sb. ČR, kterým bylo citované ustanovení do zákona o konkursu a vyrovnání vtěleno. V této důvodové zprávě se mimo jiné uvádí že: „Do ustanovení § 12 byly z důvodů systematických zařazeny překážky prohlášení konkursu, které dříve byly uvedeny v § 1 odst. 4, v § 2 odst. 2, v § 5 a v § 5d písm. a).... K věcné změně došlo u překážky nepostačujícího majetku (§ 12a odst. 3). Soud napříště nebude mít povinnost před prohlášením konkursu zjišťovat rozsah majetku, ale zamítne návrh jen při zřejmém nedostatku potřebného majetku”. Ustanovení § 12a odst. 3 zákona bylo přitom z vládního návrhu převzato do zákona bez legislativních úprav. Nepřesná je tudíž například úvaha Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 28 K 1 034/95, podle níž „navrhovatel - nijak neosvědčil, že má dlužník majetek postačující k úhradě nákladů konkursu”. Správně oproti tomu postupoval Vrchní soud v Praze pod sp. zn. 4 Ko 318/96, jestliže nepokládal existenci majetku dlužníka, postačujícího k úhradě nákladů konkursu, za podmínku pro prohlášení konkursu.

Podá-li návrh na prohlášení konkursu dlužník, je možné závěr, že jeho majetek zřejmě nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, s jistotou učinit až poté, co se k této otázce vyjádří (budou moci vyjádřit) věřitelé dlužníka (srov. též § 4 odst. 3 zákona). Obdobně to platí (zejména s přihlédnutím k důsledkům, jež zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu podle § 12a odst. 3 zákona má - srov. dále bod XXI. tohoto stanoviska), podá-li návrh na prohlášení konkursu věřitel (eventuálně další osoba, o níž to stanoví zákon), který (shodně s pozdějším vyjádřením dlužníka) tvrdí, že dlužník žádný majetek nemá. Vhodným se tu jeví např. zveřejnění příslušné výzvy adresované potenciálním věřitelům dlužníka v Obchodním věstníku.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

• Tweet