Při rozhodování o návrhu na přistoupení účastníka podle § 92 OSŘ nelze vzít v úvahu jen podmínky tohoto ustanovení, ale také zda jsou ohledně osoby, která má do řízení vstoupit, splněny i ostatní podmínky řízení včetně podmínky věcné příslušnosti daného soudu.

Z odůvodnění.

Navrhovatel se proti odpůrci, akciové společnosti, domáhal zaplacení 713 321,15 Kč s přísl. Dalším podáním navrhl navrhovatel, aby jako odpůrce 2. přistoupil do řízení pan Š. Ž.
Napadeným usnesením soud prvního stupně návrhu nevyhověl a vstup dalšího odpůrce nepřipustil. Uvedl, že Š. Ž. je fyzickou osobou nezapsanou v obchodním rejstříku, pokud jde o něj, není tedy dána věcná příslušnost soudu prvního stupně a nejsou tedy, pokud jde o něj, splněny podmínky řízení.
Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl, že přistoupení účastníka se připouští. Uvedl v odvolání zejména, že z ustanovení § 92 odst. 1 OSŘ nevyplývají žádné podmínky omezující dispoziční úkon navrhovatele. Je právem navrhovatele určit okruh účastníků. Protože je příslušný proti dosavadnímu odpůrci, je v této věci soud prvého stupně příslušný i proti Š. Z., protože věc nelze řešit ohledně každého z nich v samostatném řízení.
Odvolací soud usnesení potvrdil z těchto důvodů:
Odvolací soud konstatuje, že je nesporné, že Š. Ž. není zapsán v obchodním rejstříku. Je tedy zřejmé, že i odvolatel to uznává, že pokud jde o spor vedený proti takovému odpůrci není příslušný krajský soud rozhodující v obchodních věcech v prvním stupni, a to podle § 9 odst. 3 OSŘ a je tedy věcně příslušný soud okresní. Naproti tomu odpůrce, akciová společnost, je osobou, u níž věcná příslušnost krajských soudů rozhodujících v prvním stupni v obchodních věcech v úvahu přichází. Spornou otázkou je, zda to samo o sobě stačí k tomu, aby bylo možno připustit, aby vedle tohoto odpůrce se stal dalším odpůrcem subjekt, který je fyzickou osobou v obchodním rejstříku nezapsanou.
Odvolatel vychází z toho, že ustanovení § 92 odst. OSŘ, pokud jde o připuštění přistoupení dalšího účastníka, žádné další podmínky nestanoví a vychází z dispozičního práva navrhovatele spor o další účastníky rozšířit. Pokud by bylo možné vycházet jen z tohoto ustanovení, je pravdou, že zde žádné další podmínky stanoveny nejsou, v případě dalších odpůrců není třeba ani jejich souhlasu s přistoupením. Toto ustanovení však nelze vykládat odtrženě od celého kontextu občanského soudního řádu. Tedy i pokud jde o účastníka nově přistoupivšího, musí být splněny všechny podmínky pro dané řízení. Mezi tyto podmínky patří nepochybně i věcná příslušnost soudu, který ve věci jedná. Zatímco pro místní příslušnost občanský soudní řad v ustanovení § 11 odst. 2 výslovně řeší situaci, kdy by bylo k řízení místně příslušných více soudů, pro věcnou příslušnost to stanoveno není, a tedy skutečnost, že pokud jde o jednoho z odpůrců, je věcně příslušný určitý soud, nezakládá to automaticky věcnou příslušnost pro ostatní odpůrce. Tedy ani kdyby již od počátku v návrhu byl jako odpůrce 2. označen Š. Ž., nebyl by soud prvního stupně, pokud jde o něj, věcně příslušný a návrh, pokud se jeho týká, musel by být postoupen soudu věcně příslušnému. Proto ani později nemůže být pro takto definovaného účastníka věcná příslušnost soudu prvního stupně založena.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz