(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 242/2012, ze dne 17.2.2012)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. M. M., zastoupené JUDr. K. U., advokátem, se sídlem v P., proti žalovaným 1/ Ing. E. U., 2/ JUDr. J. K., 3/ L. U., 4/ Mgr. D. U. a 5/ V. Ch., o zaplacení částky 520.000,-Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 83/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. srpna 2011, č. j. 8 Cmo 143/2011-201, tak, že Nejvyšší soud vyzývá žalobce Ing. M. M., aby do tří dnů od doručení toho usnesení zaplatil Krajskému soudu v Plzni ke sp. zn. 42 Cm 83/2004 soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 18 písmene b/ Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném do 31. srpna 2011, 5.000,- Kč. Nebude-li soudní poplatek z dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 17. prosince 2010, č. j. 42 Cm 83/2004-177, zamítl Krajský soud v Plzni žalobu, jíž se žalobce vůči žalovaným domáhal zaplacení částky 520.000,- Kč z titulu náhrady škody.

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Žalobce podal dne 16. listopadu 2011 proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Při jeho podání žalobce neuhradil soudní poplatek a soud prvního stupně předložil věc Nejvyššímu soudu s poukazem na to, že žalobce je od soudních poplatků osvobozen. Tento jeho názor zjevně vycházel z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 2007, č. j. 42 Cm 83/2004-47, jímž bylo žalobci v předchozích fázích řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu.

Potud ovšem soud prvního stupně přehlédl, že usnesení, jímž bylo za řízení před soudem prvního stupně přiznáno účastníku řízení osvobození od soudních poplatků, platí jen do pravomocného skončení řízení; na dovolací řízení se nevztahuje (srov. k tomu v literatuře shodně např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953-954).

Podle položky 18 písm. b/ Sazebníku soudních poplatků (jenž tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích), ve znění účinném ke dni podání dovolání (tj. ve znění účinném do 31. srpna 2011, pro věc rozhodném se zřetelem k článku II bodu 1. části první zákona č. 218/2011 Sb. ), činí soudní poplatek z dovolání v posuzované věci částku 5.000,- Kč.

Dovolatel přitom o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nežádal.

Se zřetelem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích a vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání v zákonem určené výši, přičemž jej současně poučil o následcích případné nečinnosti (§ 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích).

Soudem předurčeným k zastavení dovolacího řízení, nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, je soud prvního stupně (srov. § 3 odst. 2 zákona o soudních poplatcích).

( zdroj: www.nsoud.cz )

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz