Usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy
V situaci, kdy odvolání konkursního věřitele proti usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy bylo odmítnuto jako opožděné, nelze otázku včasnosti takového odvolání řešit prejudiciálně při projednání a rozhodnutí o opravných prostředcích proti rozvrhovému usnesení.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 3584/2009, ze dne 29.11.2010)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadce Zemědělského obchodního družstva K., družstva, se sídlem v K., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 K 74/98, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání konkursní věřitelky E. U., zastoupené Mgr. Z. K., advokátkou, se sídlem v P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2009, č. j. 2 Ko 303/2008-603, tak, že dovolání se odmítá.
Z odůvodnění:
Usnesením ze dne 25. září 2008, č. j. 95 K 74/98-567, rozvrhl Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) mezi úpadcovy věřitele výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce.
K odvolání konkursních věřitelů 1/ E. U. a 2/ V. K., Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Dovolání konkursní věřitelky E. U. proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolatelka však nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního právního významu.
Podstata dovolací argumentace (v rovině obou uplatněných dovolacích důvodů obsažených v § 241a odst. 2 o. s. ř.) tkví v polemice se závěrem odvolacího soudu, že usnesení konkursního soudu o schválení dodatečné konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (ze dne 14. února 2008, č. j. 95 K 74/98-515), nabylo právní moci. Konkrétně dovolatelka tvrdí, že její odvolání proti tomuto usnesení bylo včasné a odvolací soud je nesprávně odmítl jako opožděné (usnesením ze dne 10. června 2008, č. j. 2 Ko 136/2008-535).
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v situaci, kdy odvolání dovolatelky proti usnesení konkursního soudu ze dne 14. února 2008 (o schválení dodatečné konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty) bylo odmítnuto jako opožděné posledně označeným usnesením odvolacího soudu z 10. června 2008 (dovolání dovolatelky proti tomuto usnesení odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud jako objektivně nepřípustné usnesením ze dne 25. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 1101/2009), nelze otázku včasnosti takového odvolání řešit prejudiciálně při projednání a rozhodnutí o opravných prostředcích proti rozvrhovému usnesení. Chtěla-li dovolatelka zpochybnit správnost usnesení o odmítnutí jejího odvolání, mohla a měla tak učinit prostřednictvím žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 657/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
( zdroj: www.nsoud.cz )
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
