Uvedení v omyl
Za situace, kdy osoba v jejíž prospěch byl poskytnut úvěr, nemusela předkládat poskytovateli úvěru žádné doklady o účelu použití prostředků získaných z úvěru, nelze dojít k závěru, že tímto jednáním poskytovatele uvedla v omyl.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 5 Tdo 779/2003, ze dne 9.9.2003)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání obviněného Ing. V. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 9 To
Z odůvodnění :
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 20 T 7/200
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný Ing. V. Š. dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného Ing. V. Š. uvedla, že těžiště dovolacích námitek je nutno spatřovat v argumentaci, podle které popis skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá právní kvalifikaci trestného činu podvodu podle § 250 odst.
V závěru vyjádření k dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla odmítnout dovolání obviněného Ing. V. Š. podle § 265i odst.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno v souladu s ustanovením § 265a odst.
Nejvyšší soud neshledal důvody k odmítnutí dovolání podle § 265i odst.
Vrchní soud v Praze a v návaznosti na něj i Krajský soud v Českých Budějovicích vycházel ze základní premisy, že peníze na účtu, který měla spol. H. B., a. s., u IPB, a. s., nejsou věcí ve smyslu § 248 tr. zák. a že nepatřily spol. H. B., a. s., ale patřily IPB, a. s., která s nimi mohla volně disponovat a využívat je ke svému podnikání, takže tyto peníze nebyly obviněnému svěřeny. Tyto předpoklady a z nich učiněné závěry však neodpovídají zjištěnému skutkového stavu.
Trestného činu podvodu podle § 250 odst.
Nejvyšší soud zhodnotil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a zjistil, že v něm nejsou uvedeny takové skutečnosti, z kterých by vyplývalo, že obviněný uvedl poskytovatele úvěru (IPB, a. s.), resp. některého z pracovníků IPB, a. s., v omyl. Vyplývá to zejména z výpovědi svědka Mgr. L. D., někdejšího ředitele IPB, a. s., pobočky ve S., který jednoznačně uvedl, že klient mohl úvěr čerpat, aniž by musel předkládat doklady o účelu použití úvěru (č. l. 63 spisu 20 T 7/200
Za situace, kdy osoba v jejíž prospěch byl úvěr poskytnut, nemusela předkládat poskytovateli úvěru žádné doklady o účelu použití prostředků získaných z úvěru, nelze dojít k závěru, že tímto jednáním ho uvedla v omyl. Z toho lze učinit pouze závěr, že obviněný použil úvěr v rozporu s účelovým určením, což v době, kdy obviněný takto jednal, nebylo trestným činem, protože takové jednání je trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2 tr. zák. až od
Pro vyřešení otázky, o jaký trestný čin v případě obviněného Ing. V. Š. půjde, je nutné se zabývat tím, co bylo předmětem útoku. Obviněný nepřevedl na Z. V. peníze bezhotovostní operací, ale předal mu je v hotovosti, a proto předmětem útoku nemohly být peníze na bankovním účtu. V okamžiku, kdy obviněný peníze vybral z bankovního účtu, tak již byly věcí ve smyslu § 248 tr. zákona a byly již ve vlastnictví spol. H. B., a. s., a nikoli ve vlastnictví IPB, a. s.
Obviněný jako ředitel spol. H. B., a. s., i jako její prokurista byl oprávněn s těmito penězi nakládat, ale nikoli libovolným způsobem. Jak bylo prokázáno zápisem z jednání představenstva spol. H. B., a. s., ze dne 4.
Pachatel si ve smyslu § 248 tr. zák. přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření, např. znemožní navrátit věc jejímu původnímu určení. Obviněný Ing. V. Š. tím, že peníze předal Z. V., znemožnil spol. H. B., a. s., aby peníze z úvěru byly použity na provozní potřeby hotelu, a to v podstatě trvale, protože ani do současné doby Z. V. peníze spol. H. B., a. s., nevrátil. To však musel obviněný reálně předpokládat, protože o Z. V. v době, kdy mu peníze půjčoval, neměl žádné věrohodné a vyčerpávající informace. Jde proto o trestný čin zpronevěry podle § 248 odst.
Z toho, co je uvedeno výše, je zřejmé, že k dokonání trestného činu pronevěry podle § 248 odst.
Nejvyšší soud se neztotožnil se závěrem nejvyšší státní zástupkyně, podle něhož dovolání obviněného Ing. V. Š. lze odmítnout podle § 265i odst.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze 5. 2. 2003, sp. zn. 9 To
Vrchní soud v Praze v dalším řízení znovu projedná odvolání obviněného Ing. V. Š. z hledisek, na která v tomto rozhodnutí upozornil Nejvyšší soud. Bude-li to považovat za nutné, doplní dokazování výslechem obviněného Ing. V. Š. a výslechem Z. V. k objasnění vzájemných vztahů, eventuálně provede další důkazy přicházející v úvahu, přičemž je vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz