Vrácení věci

Rozhodnutí podle § 80 odst. 1 věta druhá přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže vzhledem k zjištěným okolnostem (např. prokázanému vlastnickému právu) o uplatněném právu na věc ze strany konkrétní osoby nevznikají žádné pochybnosti.

(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 4 Tz 76/2007, ze dne 8.11.2007)

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V.  M., proti pravomocnému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn.  6 ZT 482/2006, a podle  § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 6 ZT 482/2006 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 80 odst. 1 tr. ř., § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a  § 148 odst. 1 písm. c)  tr. ř. v neprospěch obviněného V. M. Napadené usnesení Nejvyšší soud České republiky zrušil, zrušil i usnesení policejního komisaře Policie České republiky, Městského ředitelství Brno, Služby kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. MRBM-141/TČ-03-2006, z 3. 11. 2006, jakož i též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Městskému soudu v Brně přikázal,  aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 6 ZT 482/2006, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněného V. M., stíhaného pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., ze dne 9. 11. 2006, a to proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Městského ředitelství Brno, Služby kriminální policie  a vyšetřování, odboru obecné kriminality, B., P., vydanému dne 3. 11. 2006,  sp. zn. MRBM-141/TČ-03-2006, kterým bylo dle § 80 odst. 1 věty druhé tr. ř. vydáno osobní motorové vozidlo tovární značky VW Passat Variant, černé barvy, pojišťovně A.,  V. – A.,  se  sídlem  v B.  ve  S.  r.  N.  – prostřednictvím firmy N. – N. P., H. u B. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 10. 1. 2007.

Proti pravomocnému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 6 ZT 482/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 80 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že podle protokolu o vydání věci ze dne 24. 7. 2006 vydal obviněný V. M. osobní vozidlo zn. VW Passat Tdi,  společně s klíči  a ovladačem vozidla. Policejní orgán – Policie České republiky, Městské ředitelství v Brně, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality v Brně, poté usnesením ze dne 2. 11. 2006 podle § 80 odst. 1 věta druhá tr. ř. vydal totéž osobní vozidlo zn. VW Passat Variant,  černé barvy  osobě R. S., bytem S.,  J. Proti tomuto usnesení si obviněný V. M. podal v zákonné lhůtě stížnost, v níž poukázal na to, že předmětné vozidlo zakoupil řádně v autobazaru, pouze některé náhradní díly na vozidle byly vyměněny, karoserie ale zůstala původní. Současně obviněný ve stížnosti požádal o řádnou identifikaci všech dílů karoserie a jejich porovnání s výrobním listem u firmy V. Dozorový státní zástupce usnesením ze dne 10. 1. 2007 podle § 149 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení policejního orgánu zrušil s tím, že ve věci nebylo v době rozhodování policejního orgánu provedeno zcela dostatečné šetření k předmětnému vozidlu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a že policejní orgán neměl k dispozici všechny dostupné materiály vztahující se k tomuto vozidlu,  konkrétně pak zejména materiály k pojistnému plnění vyplacenému pojišťovnou poškozenému R. S., kterému bylo vozidlo odcizeno a z pojistného plnění pak  uhrazena celá vzniklá škoda.

Následně policejní orgán usnesením ze dne 3. 11. 2006 (ještě před rozhodnutím o výše uvedené stížnosti obviněného V. M.) rozhodl podle § 80 odst. 1, věta druhá tr. ř. o vydání předmětného osobního automobilu pojišťovně A., V.-A., se sídlem v B. ve S. r. N. – prostřednictvím firmy N.-N. P.,  H. u B. Proti tomuto rozhodnutí si obviněný V. M. opět podal stížnost, v níž požádal o řádné vyšetření, porovnání kupních smluv a především porovnání identifikačních znaků čísla karoserie a dalších identifikačních znaků dílů karoserie s identifikačním listem vozidla z koncernu V. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně poté usnesením ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 6 ZT 482/2006, stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.     

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn.  6 ZT 482/2006, namítá, že jak policejní orgán, tak i v navazujícím rozhodnutí dozorový státní zástupce pochybili ve svém rozhodnutí, neboť s ohledem na skutečnosti zjištěné v přípravném řízení a v době rozhodování obou orgánů činných v trestním řízení známé nebyly odůvodněny závěry o tom, že osoba, která uplatňuje právo na vydání věci, toto  právo  skutečně  má, a  že o právu na věc není pochyb. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně se tedy dle názoru ministra spravedlnosti v napadeném usnesení a v řízení předcházejícím důsledně neřídil ustanoveními § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 80 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 6 ZT 482/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. M. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2   tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející,  a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Dle § 78 odst. 1 věty první tr. ř. kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat.

Dle § 80 odst. 1 tr. ř. není-li věci, která byla podle § 78 tr. ř. vydána nebo podle § 79  tr. ř. odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

Při rozhodování o vrácení věci důležité pro trestní řízení, jež byla podle § 78 tr. ř. vydána nebo podle § 79 tr. ř. odňata, je tedy nutné vycházet z obsahu § 80 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky z protokolu o vydání (odnětí) věci ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. ČVS: MRBM-141/TČ-03-2006, zjistil, že obviněný V. M. dobrovolně vydal pro účely trestního řízení osobní vozidlo zn. VW Passat  Tdi,  společně s klíči a ovladačem vozidla. Dle úředního záznamu policejního orgánu ze dne 24. 7. 2006 se jednalo o vozidlo původní barvy černá metalíza, rok výroby 2005, na vozidle nebyly patrny stopy po přelakování. Prohlídkou vozidla byla zjištěna zjevná manipulace s příčkou, na které je umístěno číslo VIN, štítek  s číslem VIN, který je umístěn v motorovém prostoru, byl vyhodnocen jako neoriginální. Dále bylo prohlídkou vozidla zjištěno, že ve vozidle je namontován motor v provedení diesel 2.0 TDi, typ BGW, s nečitelným číslem motoru a manuální 6-ti rychlostní převodovka. Na místě tomu obvyklém bylo nalezeno číslo PKN ve tvaru ---.

Lustrací u importéra VW Praha bylo dle  zjištěno, že dle výrobce se má jednat o vozidlo VW Passat Variant, černé barvy (kód barvy A1), s motorem 1.9 TDi, typ motoru AVF,  s automatickou převodovkou, které bylo vyrobeno dne 4.  9. 2002 a určeno pro trh České republiky.

Lustrací u Škoda auto-divize VW bylo  zjištěno původní VIN vozidla. U importéra VW Praha bylo pak zjištěno dle VIN, že se má jednat o osobní vozidlo zn. VW Passat Variant, barvy černá metalíza (kód barvy 2T), s motorem 2.0 TDi, typ motoru BGW, které bylo vyrobeno dne 29. 3. 2005 a určeno pro trh N. Do vozidla byla namontována manuální 6-ti rychlostní převodovka. Toto vozidlo bylo dne 26. 1. 2006 odcizeno na parkovišti lyžařského areálu Š., V. n. J., původní  RZ, mpz: „D“.   

Ze závěrů odborného vyjádření Policie České republiky – SJmK, OKTE v Brně, ze dne 14. 8. 2006 vyplývá, že prohlídkou předmětného zajištěného vozidla bylo v místech obvyklých pro značení VIN vozidla VW Passat zjištěno VIN ve tvaru. Zkoumáním nebyl zjištěn zásah do jednotlivých znaků tohoto čísla. Zkoumáním okolí vyznačeného VIN byly na konstrukčním dílu zjištěny rozdílnosti ve skladbě nátěrových vrstev v okolí VIN a  ve vzdálenějších místech od VIN. Tato skutečnost nasvědčuje možnosti výměny části přepážky s vyznačeným VIN. Zkoumání k nalezení místa případného místa svaru nebylo pro značný rozsah destruktivního zásahu provedeno. Dle odborného vyjádření je výrobní číslo motoru u tohoto typu vozidla VW za daných podmínek zkoumání nepřístupné. Jeho zjištění vyžaduje částečnou demontáž zařízení motorového prostoru vozidla ke zpřístupnění výrobního čísla a aplikaci metalografických metod zkoumání.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že výrobní číslo karoserie odcizeného vozidla se neshodovalo s výrobním číslem vozidla, které obviněný V. M. dne 24. 7. 2006 dobrovolně vydal pro účely trestního řízení podle § 78 odst. 1 tr. ř. Ohledáním i odborným zkoumáním byly sice zjištěny skutečnosti svědčící o výměně části přepážky s vyznačeným VIN, avšak původní číslo karoserie předmětného vozidla se nepodařilo zjistit. Policii  se nepodařilo zjistit ani číslo motoru vydaného vozidla a nemohlo tak být porovnáno s číslem motoru vozidla odcizeného. Naproti tomu podle čísla PKN bylo lustrací u Škoda auto-divize VW zjištěno VIN vozidla, které bylo 26. 1. 2006 odcizeno R. S. Tehdy provedenými důkazy tedy nebylo dostatečně a nepochybně prokázáno, zda motor a karoserie zajištěného vozidla je motorem a karoserií vozidla, které bylo dne 26. 1. 2006 odcizeno, a zda bylo tedy toto vozidlo majetkem pana R. S., v jehož prospěch provedla plnění pojišťovna A., V.-A., se sídlem v B. ve S. r. N. 

Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 6 ZT 482/2006 a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon, neboť pokud bylo rozhodnuto o vydání předmětného vozidla, aniž by bylo jednoznačně prokázáno, že  motor a karoserie zajištěného vozidla je motorem a karoserií vozidla odcizeného a že tedy není pochyb o právu na věc, je napadené rozhodnutí v rozporu  s ustanovením § 80 odst. 1 věta druhá  tr. ř.

V daném případě totiž s ohledem na skutkový stav věci nelze v souladu s § 2 odst. 6  tr. ř. učinit jednoznačný závěr o právu k věci. Jestliže právo k věci uplatňuje více osob, je nezbytné jako předběžnou otázku ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. vyřešit, zda osoba, která uplatňuje právo na vydání věci, toto právo skutečně má a zda o právu na věc není pochyb. Přitom se postupuje zejména podle předpisů civilního práva, a proto si příslušný orgán činný v trestním řízení musí opatřit potřebné důkazy pro své rozhodnutí. Při pochybnostech o právu k věci nemůže a ani nesmí dojít k vydání věci, neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny v takovém případě věc uložit do úschovy a osobu, která si na věc činí nárok, upozorní, aby jej uplatnila v občanskoprávním řízení. Rozhodnutí podle § 80 odst. 1 věta druhá přichází tedy v úvahu jedině tehdy, jestliže vzhledem k zjištěným okolnostem (např. prokázanému vlastnickému právu) o uplatněném právu na věc ze strany konkrétní osoby nevznikají žádné pochybnosti.

Vzhledem ke shora uvedenému a ke skutečnosti, že k předmětnému vozidlu uplatňoval nárok jednak obviněný V. M. a dále pak z titulu vyplacení pojistného plnění R. S. i pojišťovna A., V.-A., se sídlem v B. ve S. r. N., je dle nározu Nejvyššího soudu České republiky nutná aplikace § 80  odst. 1 tr. ř. věty třetí, podle kterého se při pochybnostech věc (předmětné osobní vozidlo) uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán (§ 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.) zamítne stížnost, není-li důvodná, v opačném případě postupuje podle § 149 odst. 1 tr. ř., když zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď rozhodne sám ve věci, nebo uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Městského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 6 ZT 482/2006 jednoznačně vyplývá, že státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně v této trestní věci nepostupoval důsledně podle § 80 odst. 1 tr. ř., § 147 odst. 1 a § 149 odst. 1 tr. ř., když vadné rozhodnutí policejního orgánu nezrušil a předmětné vozidlo do úschovy neuložil, čímž porušil zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Podle § 2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 trestního řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Brně a v řízení předcházejícím nebyl zjištěn  skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy byly chybně zhodnoceny, v důsledku čehož byl napadeným usnesením a v řízení předcházejícím porušen zákon i v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.  v neprospěch obviněného V. M. 

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 6 ZT 482/2006 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 80 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného V. M. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil stejně jako jemu předcházející rozhodnutí policejního komisaře. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Brně, který nyní tuto trestní věc projednává, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování respektoval všechna výše uvedená zákonná ustanovení, zejména ustanovení  § 80 odst. 1 věta třetí tr. ř. Dále bude potřebné při rozhodování zabývat se i znaleckým posudkem znalce P. K., který předložil soudu obhájce obviněného V. M. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. M., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

• Tweet