Zvýhodnění věřitele
Zvýhodnění věřitele spočívá v tom, že se mu dostane od dlužníka, který není schopen plnit své splatné závazky, plnění neodpovídajícího zásadě poměrného a rovnoměrného uspokojení, a to na úkor ostatních věřitelů téhož dlužníka. Zvýhodnění věřitele v tomto smyslu nevyžaduje, aby byl takový věřitel na úkor ostatních uspokojen zcela; postačí, jestliže od pachatele obdrží více, než by odpovídalo poměrnému a rovnoměrnému uspokojení všech věřitelů. Trestní odpovědnost pachatele ovšem nevzniká, pokud by sice plně uspokojil pohledávku jenom jednoho z více věřitelů, avšak učinil tak s odůvodněným předpokladem získání dalších prostředků na uspokojení věřitelů ostatních. Přednostní uspokojení pohledávky jednoho věřitele nesolventním dlužníkem samo o sobě nestačí, jednání pachatele musí být učiněno s úmyslem zmařit tímto způsobem možnost uspokojení pohledávek ostatních věřitelů.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 4 Tz
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne
Z odůvodnění :
Trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne
a) odebral dne 3.
b) dne 22. 6.
c) dne 9. 5.
d) na fakturu č. 29
e) v době od
f) dne 27. 3.
g) dne 20.
h) ve dnech
ch) v květnu
i) dne 25. 6.
j) v době od října
k) v měsíci březnu až květnu
l) v měsíci červnu
m) v měsíci srpnu až říjnu
n) dne 29. 5.
takto získanými penězi ve výši celkem
Dále byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst.
a) v době od 26. 7.
b) dne 25.
c) v měsíci září a říjnu
d) dne 28. 9.
e) v říjnu a v listopadu
f) v době od května
g) v měsíci prosinci
h) v roce 2000 odebral od Obecního úřadu v Č., okr. R., na faktury nezjištěných čísel služby v podobě užívání skládky v celkové hodnotě
Za to byl obviněnému J. Š. uložen podle § 256a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že samosoudce při vydávání trestního příkazu nerespektoval ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a ustanovení § 3
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle § 3
Trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. spáchá ten, kdo úmyslným jednáním ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem, uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním. Podvodným jednáním může být i zamlčení podstatných skutečností, které spočívá v neuvedení jakýchkoli skutečností, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k jednání podváděné osoby by nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně jiných okolností.
Znakem subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. je zavinění ve formě úmyslu, zavinění se přitom musí vztahovat na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty daného trestného činu.
Trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. spáchá ten, kdo jako dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní věřitele jiného. Trestný čin zvýhodňování věřitele je jedním z tzv. úpadkových deliktů, základním předpokladem pro naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu je existence úpadku na straně obviněného. Trestným činem zvýhodňování věřitele je porušováno právo věřitele na uspokojení jeho pohledávky odpovídající zásadám konkursního a vyrovnacího řízení, objektem tohoto trestného činu je tedy ochrana majetkových práv věřitelů. V případě tohoto trestného činu zvýhodněný věřitel sice dostává to, co mu po právu patří, ale protože dlužník není schopen uspokojit všechny své věřitele, uspokojením jednoho věřitele zkracuje věřitele ostatní. Za takové situace je třeba postupovat podle zákona o konkursu a vyrovnání a věřitele uspokojit jen poměrně a rovnoměrně.
Objektivní stránka trestného činu podle § 256a tr. zák. spočívá v tom, že pachatel zmaří, byť jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele na úkor ostatních. Za zmaření lze považovat nemožnost věřitele dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka. Zvýhodnění věřitele spočívá v tom, že se mu dostane od dlužníka, který není schopen plnit své splatné závazky, plnění neodpovídajícího zásadě poměrného a rovnoměrného uspokojení, a to na úkor ostatních věřitelů téhož dlužníka. Zvýhodnění věřitele v tomto smyslu nevyžaduje, aby byl takový věřitel na úkor ostatních uspokojen zcela; postačí, jestliže od pachatele obdrží více, než by odpovídalo poměrnému a rovnoměrnému uspokojení všech věřitelů. Trestní odpovědnost pachatele ovšem nevzniká, pokud by sice plně uspokojil pohledávku jenom jednoho z více věřitelů, avšak učinil tak s odůvodněným předpokladem získání dalších prostředků na uspokojení věřitelů ostatních.
Dále je třeba uvést, že přednostní uspokojení pohledávky jednoho věřitele nesolventním dlužníkem samo o sobě nestačí, neboť i trestný čin zvýhodňování věřitele je trestným činem úmyslným, takže jednání pachatele musí být učiněno s úmyslem zmařit tímto způsobem možnost uspokojení pohledávek ostatních věřitelů. Samotné přednostní plnění jednomu z více věřitelů nesolventním dlužníkem tedy ještě neznamená, že se tak stalo s úmyslem zmařit uspokojení ostatních věřitelů, vždy je třeba zkoumat všechny konkrétní okolnosti a důvody uspokojení jen některého z více věřitelů nesolventním dlužníkem.
V projednávané trestní věci zjistil Nejvyšší soud z trestního spisu, že obviněný J. Š. při výslechu v přípravném řízení uvedl, že skutečnosti uvedené ve sdělení obvinění jsou sice pravdivé, ale že situace, kdy neplatil svým věřitelům, byla zapříčiněna tím, že někdy v roce
Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že dokazování v přípravném řízení nebylo dostatečně zaměřeno na všechny zákonné znaky skutkových podstat trestných činů podvodu a zvýhodňování věřitele, pro které bylo obviněnému sděleno obvinění a následně podána obžaloba.
Z hlediska kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu zvýhodňování věřitele je třeba uvést, že dokazování v přípravném řízení nebylo dostatečně zaměřeno na existenci, resp. vznik úpadku obviněného jako základního předpokladu pro naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu. K tomu, aby bylo možno uznat obviněného vinným trestným činem poškozování věřitele, je nezbytné prokázat, že obviněný byl v době stíhaného jednání v úpadku, jinak řečeno, je třeba prokázat vznik úpadku na straně obviněného ještě před tím, než došlo k jeho jednání, kterým mělo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele. Pokud by obviněný nebyl v úpadku, nebyl by ani povinen postupovat ve vztahu k věřitelům podle zásad konkursního řízení, tedy uspokojovat je rovnoměrně a poměrně, a nemohl by naplnit skutkovou podstatu podle § 256a tr. zák.
V dosavadním řízení také nebylo prokázáno, kterým věřitelům a z jakých důvodů obviněný J. Š. v předmětné době své závazky plnil. Je třeba uvést, že v napadeném trestním příkazu ve skutkové větě týkající se trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. nejsou specifikovány všechny zákonné znaky tohoto trestného činu, neboť zde chybí jakékoli vymezení věřitelů, kterým měl obviněný J. Š. plnění poskytnout, stejně tak není uvedeno, v jaké výši mělo být obviněným plnění poskytnuto. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že právě poskytnutí konkrétního plnění některému konkrétnímu věřiteli je jednáním naplňujícím skutkovou podstatu uvedeného trestného činu za předpokladu, že se tak stane na úkor věřitele jiného.
Na základě důkazů shromážděných v přípravném řízení nelze dále považovat za spolehlivě prokázaný úmysl obviněného J. Š. ve vztahu ke všem znakům skutkové podstaty podle § 256a tr. zák. Obviněný vypověděl, že důvodem jeho finančních potíží bylo neplnění závazků ze strany odběratele, v důsledku čehož se dostal do druhotné platební neschopnosti, dále uvedl, že i přesto se snažil své závazky postupně plnit. V řízení nebylo spolehlivě prokázáno, z jakých důvodů obviněný J. Š. v předmětné době některé závazky plnil a jiné nikoli, zda si byl vědom, že k uspokojení některých věřitelů dojde na úkor věřitelů jiných a zda byl s takovým následkem alespoň srozuměn.
Z hlediska kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu podvodu je třeba uvést, že ani v tomto případě nelze považovat za spolehlivě prokázaný podvodný úmysl obviněného J. Š., zejm. zda obviněný v době uzavírání jednotlivých smluv věděl, že nebude schopen plnit závazky těmito smlouvami založené, a zda byl s takovým následkem svého jednání alespoň srozuměn, či zda měl přiměřené důvody, pro které se spoléhal, že uvedený následek nenastane. V případě některých dílčích jednání obviněného také není zcela zřejmé, zda obviněný skutečně zamlčel ve vztahu k poškozeným relevantní podstatné skutečnosti a naplnil tak skutkovou podstatu trestného činu podvodu i po objektivní stránce.
Nejvyšší soud konečně poukazuje i na skutečnost, že podnikatelské aktivity byly Okresním soudem v Rakovníku kvalifikovány jako dva rozdílné trestné činy, ačkoli se jednání obviněného ve všech stíhaných případech kvalitativně nezměnilo. Není zřejmé, proč Okresní soud v Rakovníku jednání obviněného v letech
Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že skutkový stav uvedený ve výroku napadeného trestního příkazu nebyl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy ve smyslu § 3
Pokud samosoudce Okresního soudu v Rakovníku neshledal důvody pro postup podle § 3
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne
Okresnímu soudu v Rakovníku bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti dodává, že v dalším řízení bude zapotřebí, aby dokazování bylo doplněno o všechny další důkazy, které by mohly prokázat existenci objektivních a zejména subjektivních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, popř. trestného činu zvýhodňování věřitele, zejména výslech obviněného, popř. dalších svědků, ke způsobu hospodaření obviněného v kritické době, k počtu aktuálně existujících, převzatých a realizovaných zakázek a způsobu vedení účetnictví společnosti. Vzhledem k tomu, že pro posouzení otázek souvisejících s hospodařením společnosti bude zapotřebí odborných znalostí, bude nutno k řízení přibrat znalce z oboru ekonomiky - účetnictví, který by měl vypracovat příslušný znalecký posudek.
Nejvyšší soud upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. Š., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz