Nařízení Vlády ze dne 18. dubna 2001, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 18. dubna 2001,
kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci
Vláda nařizuje podle § 133a odst. 6 a § 134c odst. 7 a k provedení § 134 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/ /2000 Sb.:
(1) Tímto nařízením se stanoví rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení, minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, rozsah a bližší podmínky poskytování ochranných nápojů a hygienické požadavky na pracovní prostředí a pracoviště.
(2) Toto nařízení se nevztahuje na uměleckou a artistickou činnost, s výjimkou dílen umělecké výroby, a dále na prodejní stánky umístěné na volném prostranství, s výjimkou stánků provozujících stravovací služby. Na pracoviště provozoven stravovacích služeb se nevztahují požadavky upravené v § 3 a 4, § 6, § 25 a 26, § 28 ani v přílohách č. 1, 4, 6 a 11 k tomuto nařízení.
(3) Tímto nařízením nejsou dotčeny obecné technické požadavky na výstavbu1) a zvláštní požadavky na pracovní prostředí a pracoviště stanovené zvláštními právními předpisy.2)
(4) Podle tohoto nařízení se hodnotí podmínky ochrany zdraví žáků středních škol včetně učilišť, odborných učilišť, speciálních škol a školských zařízení při práci, která je součástí přípravy na povolání. Pracoviště dalších právnických nebo fyzických osob, které mají oprávnění k činnosti v daném oboru, pokud se na nich provádí příprava žáků na povolání, musí vyhovovat požadavkům tohoto nařízení.
Při zjišťování a hodnocení faktorů pracovních podmínek se postupuje podle tohoto nařízení a zvláštních právních předpisů.3) Není-li zjišťování a hodnocení faktorů pracovních podmínek takto upraveno, postupuje se podle metod obsažených v české technické normě. Při použití jiné metody musí být doloženo, že je z hlediska záchytnosti, přesnosti a reprodukovatelnosti výsledků alespoň ekvivalentní metodě uvedené v české technické normě.
(1) Konstrukce a uspořádání pracovišť se řeší tak, aby bylo zajištěno denní osvětlení pracovišť a byla omezována tepelná zátěž zaměstnanců slunečním zářením. Osvětlovací otvory musí být upraveny tak, aby vnitřní prostory pracoviště byly dostatečně chráněny proti přímému slunečnímu záření. Osvětlení nesmí být příčinou oslňování.
(2) Osvětlení pracovišť denním, umělým, popřípadě sdruženým osvětlením musí odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě.
(3) Pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení, a předpokládaná doba pobytu zaměstnance na těchto pracovištích je delší než 4 hodiny za směnu (dále jen ,,trvalá pracoviště"), se mohou zřizovat a provozovat jen v případě, že jde o
- a)
- pracoviště pouze s nočním provozem,
- b)
- pracoviště, které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu,
- c)
- pracoviště, jehož účel nebo konstrukce neumožňují zřídit dostačující počet osvětlovacích otvorů,
- d)
- pracoviště, na němž zpracovávaný materiál, povaha výrobků nebo činnosti vyžadují vyloučení denního světla nebo zvláštní požadavky na osvětlení, které nelze docílit denním světlem, nebo
- e)
- zajištění ochrany zdraví zaměstnanců před nepříznivými vlivy, jejichž zdrojem je technologie, nebo před pronikáním škodlivin z výrobní nebo jiné činnosti (například velíny).
(4) Osvětlovací soustavy a části vnitřních prostor pracoviště odrážející světlo musí být pravidelně čištěny ve lhůtách odpovídajících nejméně normovým hodnotám a trvale udržovány v takovém stavu, aby vlastnosti osvětlení byly zachovány.
(5) Pracoviště, na nichž jsou zaměstnanci při výpadku umělého osvětlení vystaveni ve zvýšené míře možnosti úrazu nebo jiného poškození zdraví, musí být vybavena dostačujícím nouzovým osvětlením.
(1) Na trvalých pracovištích, s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Za mimořádně chladný den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty nižší než --15 °C. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C. Přípustné mikroklimatické podmínky a způsob jejich stanovení upravuje část A přílohy č. 1 k tomuto nařízení.
(2) Na pracovištích, kde jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů, a na ostatních pracovištích za mimořádně teplých dnů musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovně tepelné zátěže; tyto hodnoty a doby výkonu práce jsou upraveny v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení.
(3) Dlouhodobě a krátkodobě únosné hodnoty pracovně tepelné zátěže, způsob jejího hodnocení a doba výkonu práce na pracovištích v podzemí sloužících k dobývání nerostných surovin a k výstavbě podzemních děl hornickým způsobem jsou upraveny v části C přílohy č. 1 k tomuto nařízení.
(4) Přípustné povrchové teploty pevných materiálů a kapalin, s nimiž přichází kůže do přímého styku, jsou upraveny v části D přílohy č. 1 k tomuto nařízení.
(5) Práce při teplotách nižších, než jsou hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek podle odstavce 1, může být vykonávána na otevřených a polootevřených pracovištích a na uzavřených pracovištích, na nichž musí být z technologických důvodů udržována teplota nižší, než je teplota přípustná. K ochraně zdraví musí být pro zaměstnance, kteří jsou exponováni chladu, zřízeny ohřívárny s vybavením pro prohřívání rukou. Ochranný oděv musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organismu, daných teplotou tělesného jádra 36 až 37 °C. Pokud rychlost proudění vzduchu překračuje 1,8 m.s-1, musí být tepelně izolační vlastnosti ochranného oděvu voleny tak, aby byla splněna uvedená podmínka v závislosti na teplotě vzduchu korigované podle skutečné rychlosti proudění vzduchu na pracovním místě. Přepočet teploty vzduchu na korigovanou teplotu je uveden v tabulce v části E přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Jestliže korigovaná teplota vzduchu klesne pod 4 °C, musí být zaměstnanci vybaveni vhodným typem rukavic. Vy-stavení nechráněné kůže vzduchu, jehož korigovaná teplota je nižší než --20 °C, nesmí překročit 20 minut. Práce nelze vykonávat na pracovištích, na kterých je korigovaná teplota vzduchu nižší než --30 °C.
(6) Vstupy do hal s trvalými pracovišti, které se během směny otevírají přímo do venkovního prostoru, musí být v zimě zabezpečeny proti vnikání studeného vzduchu.
(1) K ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže či zátěže chladem se poskytují zaměstnancům ochran-né nápoje. Ochranné nápoje se poskytují na pracovišti nebo v jeho bezprostřední blízkosti tak, aby byly snadno a bezpečně dostupné.
(2) Ochranné nápoje se poskytují
- a)
- při práci vykonávané za podmínek, kdy tepelná zátěž z pracovního prostředí spolu s fyzickou zátěží vede ke ztrátě tekutin zaměstnance potem a dýcháním vyšší než 1 litr za směnu,
- b)
- na venkovních pracovištích a při obsluze venkovních strojů včetně dopravních prostředků, jejichž kabiny nejsou vybaveny účinným klimatizačním zařízením, jestliže teplota vzduchu na pracovním místě po dobu přesahující polovinu směny se rovná nebo je vyšší než 28 °C,
- c)
- na pracovištích s teplotou 4 °C a nižší.
(3) Ochranné nápoje podle odstavce 2 písm. a) a b) se poskytují v množství odpovídajícím nejméně 70 % tekutin ztracených za směnu potem a dýcháním. Na pracovištích uvedených v odstavci 2 písm. c) se poskytují teplé nápoje v množství alespoň půl litru za směnu.
(4) Ochranné nápoje musí být zdravotně nezávadné, musí mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Množství alkoholu v nich nesmí překročit 1 hmotnostní procento; nápoje pro mladistvé nesmí obsahovat alkohol.
(1) Na všech pracovištích musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby byly pro zaměstnance zajištěny tepelné a vlhkostní podmínky vyhovující již od počátku pracovní směny a aby koncentrace chemických látek a prachu v pracovním ovzduší nepřekračovaly nejvyšší přípustné hodnoty upravené v přílohách č. 2 a 3 k tomuto nařízení. Koncentrace chemických látek a prachu v pracovním ovzduší, jejichž zdrojem není technologický proces, nesmí překračovat 30 % hodnoty jejich přípustných expozičních limitů.
(2) Nucené větrání musí být použito, pokud by bylo přirozené větrání nedostačující k zajištění ochrany zdraví zaměstnanců, je-li rovina podlahy pracoviště níže než 2 m pod úrovní terénu, a dále tam, kde umístění pracoviště neumožňuje zřízení dostatečných větracích otvorů. Další požadavky na nucené větrání a místní odsávání jsou stanoveny v části A přílo- hy č. 4 k tomuto nařízení. Klimatizovaná pracoviště musí splňovat prostorové požadavky upravené v části B přílohy č. 4 k tomuto nařízení.
(3) Plynné chemické látky a aerosoly, které vznikají při činnosti strojů, technických zařízení nebo jiné technologické činnosti, musí být podle technických možností zachyceny přímo u zdroje. Zachycení se provede zakrytím zdroje nebo jeho vybavením místním odsáváním. Místní odsávání musí být v provozu souběžně s technickým výrobním zařízením a musí být zabezpečeno tak, aby při vypnutí odsávacího zařízení bylo souběžně zastaveno technické výrobní zařízení.
(4) Vzduch přiváděný na pracoviště vzduchotechnickým zařízením musí obsahovat takový podíl venkovního vzduchu, který postačuje pro snížení koncentrace plynných látek a aerosolů pod hodnoty přípustných expozičních limitů a nejvyšších přípustných koncentrací. Množství přiváděného venkovního vzduchu na 1 zaměstnance však nesmí být nižší než hodnoty uvedené v bodu 1 části A přílohy č. 4 k tomuto nařízení. Podíl venkovního vzduchu v celkovém množství přiváděného vzduchu přitom nesmí klesnout pod 15 %. Související prostorové požadavky na klimatizovaná pracoviště jsou upraveny v části B přílohy č. 4 k tomuto nařízení.
(5) Na klimatizovaných pracovištích se zvláštními nároky na čistotu ovzduší a s počtem zaměstnanců nepřevyšujícím 10 zaměstnanců se připouští snížení podílu venkovního vzduchu v rozsahu stanoveném v bodu 6 části A přílohy č. 4 k tomuto nařízení.
(1) Celková fyzická zátěž zaměstnance nesmí překročit nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v části A přílohy č. 5 k tomuto nařízení.
(2) Lokální svalová zátěž nesmí překročit nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v části B přílohy č. 5 k tomuto nařízení. Při měření lokální svalové zátěže musí být dodrženy zásady stanovené v části D přílohy č. 5 k tomuto nařízení.
(3) Prostorové požadavky na pracoviště a pracovní místo související s fyzickou zátěží zaměstnance jsou upraveny v příloze č. 6 k tomuto nařízení.
(1) Ruční manipulací s břemeny se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, které v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek zahrnuje zejména možnost poškození páteře zaměstnance.
(2) Ruční manipulace s břemeny jako rizikový faktor musí být omezována. Pokud je ruční manipulace s břemeny nevyhnutelná, musí být pracoviště uspořádána tak, aby byla manipulace s břemeny co nejbezpečnější a neohrožovala zdraví zaměstnanců. Musí být učiněna vhodná organizační opatření a použity vhodné mechanizační prostředky k omezení rizika, zejména poškození páteře. Podmínky dané práce musí být před jejím zahájením posouzeny a vyhodnoceny zejména po stránce vlastností břemene a musí být přijata opatření především k ochraně bederní páteře před jejím poškozením.
(3) Zaměstnanci musí být před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemeny seznámeni s všeobecnými údaji a podle možností i s přesnými údaji o hmotnosti a vlastnostech břemene, o umístění jeho těžiště, o jeho nejtěžší straně a s přesnými údaji o správném uchopení a zacházení s břemeny a s nebezpečím, jemuž mohou být vystaveni při nesprávné ruční manipulaci s břemeny, zejména
- a)
- s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze, při excentrickém umístění těžiště břemene,
- b)
- s nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména nedostatek prostoru ve svislém směru, práce na nerovném, kluzkém a vratkém pracovním povrchu a práce v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách,
- c)
- se stavy, které zvyšují riziko poškození páteře, zejména příliš častá nebo příliš dlouho trvající fyzická námaha, nedostatečný tělesný odpočinek, nedostatečná doba na zotavení a vnucené tempo práce.
Podle výsledků hodnocení zdravotního rizika musí být k ochraně zdraví zaměstnanců pracovní podmínky upraveny zejména vhodnými organizačními opatřeními, vybavením zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky nebo použitím vhodných technických prostředků tak, aby bylo zajištěno vyloučení nebo omezení rizika, především poškození bederní páteře nebo onemocnění pohybového aparátu. Za vhodné technické prostředky se považují mechanická zařízení k vyloučení ruční manipulace s břemeny nebo k jejímu omezení. Nelze-li ruční manipulaci s břemeny nahradit vhodnými technickými prostředky, musí být ruční manipulace řešena s ohledem na hmotnost břemen, četnost a způsoby manipulace s nimi, možnosti jejich uchopení a s ohledem na celosměnový energetický výdej. Přípustné hmotnosti při ruční manipulaci s břemeny jsou stanoveny v části C přílohy č. 5 k tomuto nařízení.
(1) Prací ve vnuceném tempu se rozumí takový způsob práce, při kterém si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob.
(2) Monotónní prací se rozumí práce, která je spojena po dobu více než polovinu směny s trvale se opakujícími stejnými úkony.
(3) Mimo práce uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou pracemi spojenými s psychickou zátěží též
- a)
- trvalé vkládání dat do počítače,
- b)
- práce ve třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu při rotaci směn v intervalech delších než jeden kalendářní týden,
- c)
- práce spojené s opakujícími se psychicky zatěžujícími faktory, vyvolanými prací vykonávanou pod časovým tlakem, vysokými nároky na sociální interakci a interpersonální aktivity,
- d)
- práce pouze v nočních směnách.
(4) Práce uvedené v odstavcích 1 a 2 a v odstavci 3 písm. a) musí být v zájmu omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnanců přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání alespoň 5 až 10 minut po každých dvou hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností, případně zaměstnanců.
(1) Prací na zařízeních se zobrazovacími jednotkami se rozumí práce na soustavě zařízení obsahující zobrazovací jednotku, klávesnici či jiné vstupní zařízení, software a další volitelné příslušenství včetně pracovního stolu nebo pracovní plochy, pracovního sedadla a bezprostředního pracovního okolí.
(2) Hodnocení rizika práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami musí zahrnovat zejména zjištění a vyhodnocení možnosti nepříznivého vlivu této práce na zrak a psychickou zátěž, jakož i možnosti vzniku obtíží pohybového aparátu z nevhodně uspořádaného pracovního místa. Hodnocení rizika musí dále přihlédnout k tomu, že současné působení jednotlivých faktorů může zvyšovat závažnost výsledného působení.
(1) Práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami musí být během pracovní směny přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, jejichž účelem je snížit pracovní zátěž vyplývající z povahy práce se zobrazovací jednotkou. Bezpečnostní přestávky v délce 5 až 10 minut musí být zařazeny po každých dvou hodinách nepřetržité práce.
(2) Požadavky na pracoviště se zobrazovacími jednotkami jsou upraveny v příloze č. 7 k tomuto nařízení.
Ustanovení § 11 a 12 se nevztahují na kabiny řidičů pro obsluhu vozidel a strojního zařízení, počítačové systémy v dopravních střediscích, počítačové systémy určené převážně pro veřejné užívání, přenosné systémy používané na pracovišti po omezenou dobu, kalkulátory, registrační zařízení pokladen, zařízení, která mají malou obrazovku určenou pro bezprostřední používání údajů nebo výsledků měření, na psací stroje tradiční konstrukce a psací stroje označované jako psací stroje s okénkem.
(1) Hodnocení zdravotního rizika pro zaměstnance, kteří jsou při práci vystaveni účinkům chemických látek a chemických přípravků4) (dále jen ,,chemické látky") nebo prachu, které se považují za zdraví škodlivé, zahrnuje
- a)
- zjištění přítomnosti chemické látky a prachu na pracovišti,
- b)
- zjištění nebezpečných vlastností chemické látky a prachu, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnanců,
- c)
- využití údajů z bezpečnostních listů upravených zvláštním právním předpisem,4)
- d)
- zjištění úrovně, typu a trvání expozice,
- e)
- popis technologických a pracovních operací s chemickou látkou nebo spojených s vývinem prachu,
- f)
- využití dat o přípustných expozičních limitech, nejvyšších přípustných koncentracích nebo ukazatelích biologických expozičních testů, zejména přijatých členskými státy Evropské unie,
- g)
- posouzení účinku opatření, která byla stanovena příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví,
- h)
- využití závěrů již provedených lékařských prohlídek a vyšetření a dalších informací z dostupných zdrojů.
(2) Přípustné expoziční limity jsou celosměnové časově vážené průměry koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž mohou být podle současného stavu znalostí vystaveni zaměstnanci při osmihodinové pracovní době,5) aniž by u nich došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jejich pracovní schopnosti a výkonnosti. Výkyvy koncentrace chemické látky nad hodnotu přípustného expozičního limitu až do hodnoty nejvyšší přípustné koncentrace musí být v průběhu směny kompenzovány jejím poklesem tak, aby nebyla hodnota přípustného expozičního limitu překročena. Přípustné expoziční limity platí za předpokladu, že zaměstnanec je zatěžován tělesnou prací, při které jeho průměrná plicní ventilace nepřekračuje 20 litrů za minutu, a doba výkonu práce nepřesahuje 8 hodin. V případě vyšší plicní ventilace nebo delší doby výkonu práce se přípustné expoziční limity stanoví podle čás-ti E přílohy č. 5 k tomuto nařízení.
(3) Nejvyšší přípustné koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší jsou koncentrace látek, kterým nesmí být zaměstnanec v žádném časovém úseku pracovní směny vystaven. S ohledem na možnosti chemické analýzy lze při hodnocení pracovního ovzduší porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací dané chemické látky časově vážený průměr koncentrací této chemické látky po dobu nejvýše 10 minut.
(4) Nejvyšší přípustné koncentrace a přípustné expoziční limity chemických látek, jakož i zásady pro stanovení přípustných expozičních limitů směsí chemických látek a dále základní zásady hodnocení inhalační expozice a strategie měření škodlivin v pracovním ovzduší jsou upraveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Přípustné expoziční limity pro prach a postup při stanovení azbestových a jiných vláken je upraven v příloze č. 3 k tomuto nařízení. Inhalační expozicí se rozumí expozice chemickým látkám nebo prachu cestou dýchacího ústrojí.
(5) Hodnocení zdravotního rizika musí být provedeno i s ohledem na další činnosti, jako je například údržba nebo úklid, u nichž lze z jejich povahy předpokládat, že mohou být spojeny s možností značného zvýšení expozice zaměstnanců chemickým látkám nebo prachu. Hodnocení zdravotního rizika musí brát v úvahu též možnost nehod a havárií. Pokud nepostačují dostupná technická opatření k omezení expozice zaměstnanců při takových činnostech a situacích na hygienicky přijatelnou míru, musí být
- a)
- do doby odstranění příčin abnormální expozice omezen počet zaměstnanců jen na ty, kteří provádějí nezbytné práce,
- b)
- zaměstnancům podle písmene a) poskytnuty osobní ochranné pracovní prostředky odpovídající dané chemické látce nebo prachu a očekávané míře expozice,
- c)
- kontaminovaný prostor vymezen kontrolovaným pásmem, jde-li o havárii spojenou s únikem chemických látek do pracovního prostředí a pokud je to účelné vzhledem k povaze uniklých látek a jejich množství. Doba expozice zaměstnanců chemickým látkám, kteří vykonávají v kontrolovaném pásmu nezbytné práce, musí být zkrácena na co nejmenší míru.
(6) Hygienicky přijatelnou mírou podle odstavce 5 se rozumí snížení rizika na úroveň stanovenou přípustnými expozičními limity a nejvyššími přípustnými koncentracemi.
(7) Kontrolovaným pásmem se rozumí ucelená a jednoznačně určená část pracoviště, oddělená od ostatního prostoru, viditelně označená a zajištěná tak, aby do ní nemohly vstupovat nepovolané osoby.
(1) Při práci s jakoukoliv látkou, při které může dojít k absorbci olova do lidského organismu, musí být určen způsob a míra expozice zaměstnanců olovu. Postup a výsledky hodnocení expozice musí být konzultovány se zaměstnanci nebo jejich zástupci. Příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu, a metoda hodnocení expozice olovu jsou upraveny v příloze č. 8 k tomuto nařízení.
(2) Jestliže posouzení expozice podle odstavce 1 prokáže, že
- a)
- koncentrace olova ve vzduchu je vyšší než jedna třetina přípustného expozičního limitu 50 mg.m-3, ale je nižší než tento přípustný expoziční limit, nebo
- b)
- plumbaemie je u jednotlivých zaměstnanců vyšší než 300 mg Pb.l-1 krve a nižší než 400 mg Pb.l-1 krve,
musí být o tom informováni zaměstnanci nebo jejich zástupci a musí být přijata opatření pro minimalizaci rizika způsobeného vstupem olova do organismu. Měření koncentrace olova v ovzduší a biologické monitorování expozice zaměstnanců musí být prováděno alespoň jedenkrát za rok. Biologické monitorování musí vždy zahrnovat stanovení plumbaemie.
(3) Jestliže posouzení expozice prokáže, že
- a)
- koncentrace olova ve vzduchu je vyšší než přípustný expoziční limit 50 mg.m-3, nebo
- b)
- plumbaemie je u jednotlivých zaměstnanců vyšší než 400 mg Pb.l-1 krve,
musí být informováni zaměstnanci nebo jejich zástupci o riziku a o opatřeních přijatých k jeho minimalizaci, koncentrace olova v ovzduší musí být monitorována každé 3 měsíce a plumbaemie u zaměstnanců stanovena v rozmezí 2 až 6 měsíců.
(4) Při opakovaně zjišťovaném překračování biologických limitů expozice musí být zajištěny preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců, které musí být u každého jednotlivce uzavřeny posouzením jeho zdravotní způsobilosti k práci při dané expozici. Frekvenci vyšetřování plumbaemie u zaměstnanců, stejně jako případné vyřazení zaměstnance z expozice olovu a jeho návrat k práci, spojené s expozicí, stanoví lékař závodní preventivní péče. U zaměstnance, který je vyřazen z práce spojené s expozicí olovu na podkladě posudku lékaře závodní preventivní péče, musí být vyšetřována plumbaemie po celou dobu jeho vyřazení každý měsíc.
(5) Hodnocení expozice musí být revidováno vždy, když vznikne podezření, že je dosavadní hodnocení nesprávné, nebo došlo-li na pracovišti ke změně technologie či použitých materiálů.
(6) Četnost měření koncentrace olova v ovzduší a vyšetřování plumbaemie mohou být prováděny jen jednou za rok tehdy, když nedošlo k žádné změně materiálů a podmínek expozice a koncentrace olova v ovzduší ve dvou po sobě jdoucích měřeních nepřesáhly přípustný expoziční limit 50 mg.m-3 ani nejvyšší přípustnou koncentraci 200 mg.m-3 nebo nebylo- -li u žádného zaměstnance zjištěno překročení limitní hodnoty plumbaemie.
(1) Pokud je v pracovním ovzduší překračována hodnota přípustného expozičního limitu olova, musí být zjištěn důvod tohoto překročení a přijata příslušná opatření k nápravě, jakož i ověřena jejich účinnost kontrolním měřením koncentrace olova ve vzduchu. Lékař závodní preventivní péče posoudí, zda je třeba neprodleně provést stanovení biologických ukazatelů u zaměstnanců exponovaných olovu.
(2) Tam, kde účinná opatření k omezení expozice nemohou být přijata vzhledem k jejich povaze či náročnosti během 1 měsíce a další stanovení koncentrací olova ve vzduchu prokazují, že jsou hodnoty přípustného expozičního limitu stále překračovány, nesmí se na pracovišti pokračovat v práci, dokud nejsou provedena náhradní opatření pro ochranu zdraví zaměstnanců. Pokud je jejich nezbytnou součástí ochrana dýchacích cest vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky, nelze tento způsob ochrany považovat za trvalé opatření a jeho užití musí být u každého zaměstnance omezeno na nezbytnou dobu.
(3) Při nehodách, které mohou vést k významnému zvýšení expozice zaměstnanců olovu, musí být provedena opatření upravená v § 14 odst. 5.
(4) Při pracích, u kterých se dá předpokládat, že bude překročena hodnota přípustného expozičního limitu nebo nejvýše přípustná koncentrace olova v pracovním ovzduší (§ 15), a u nichž technická opatření pro omezení koncentrace ve vzduchu nejsou rozumně dosažitelná,6) určí zaměstnavatel po konzultaci se zaměstnanci nebo jejich zástupci opatření potřebná pro zajištění ochrany zaměstnanců před započetím těchto prací.
(5) Je-li u zaměstnance zjištěno překročení hodnoty plumbaemie 400 mg Pb.l-1, musí být neprodleně provedena opatření potřebná ke zjištění příčin tohoto překročení a k jejich odstranění. Zaměstnanec může být na podkladě posouzení lékaře závodní preventivní péče převeden na jinou práci spojenou s menší expozicí olovu a podrobovat se častějším lékařským vyšetře- ním.
(6) Pro omezení rizika vstupu olova do organismu musí být zajištěn vyčleněný prostor, v němž zaměstnanci mohou jíst, pít a kouřit, aniž jsou vystaveni riziku kontaminace olovem. Zejména v horkých provozech, kde musí zaměstnanci častěji pít, musí být zajištěna pitná voda nebo jiné nápoje, které nejsou kontaminovány olovem. Zaměstnanci musí být vybaveni vyhovujícím ochranným oděvem pro práci s olovem a dalšími potřebnými osobními ochrannými pracovními prostředky. Ochranný oděv musí být uložen odděleně od civilního oděvu. Čištění může být prováděno jen v prádelnách nebo čistírnách, které jsou pro tento druh práce určeny a vybaveny, pokud zaměstnavatel sám nemá možnost takového praní nebo čištění. Při převážení musí být ochranný oděv uložen v uzavřených kontejnerech.
(1) Chemické karcinogeny a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity a mutageny jsou chemické látky a pracovní procesy uvedené v příloze č. 9 k tomuto nařízení. Chemickými karcinogeny jsou i další chemické látky označené podle zvláštního právního předpisu7) větou R 45 nebo R 49, dále cytostatika a prach tvrdých dřev. Mutageny jsou chemické látky uvedené v příloze č. 9 k tomuto nařízení a další látky označené podle zvláštního právního předpisu7) větou R 46.
(2) Za chemické karcinogeny nebo mutageny se považují i chemické přípravky, které obsahují 0,1 % nebo vyšší podíl chemických látek uvedených v odstavci 1, pokud jejich klasifikace není upravena zvláštním právním předpisem jinak.7)
Pokud může být jakákoli činnost spojena s expozicí zaměstnance chemickým karcinogenům nebo mutagenům, musí být stanoveny typ, výše a trvání této expozice, aby mohla být vyhodnocena veškerá nebezpečí pro zdraví zaměstnanců a stanovena odpovídající opatření. Hodnocení se opakuje pravidelně alespoň jedenkrát ročně a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, která může mít vliv na výši expozice zaměstnance chemickým karcinogenům nebo mutagenům. Při hodnocení výše rizika musí být zhodnoceny všechny cesty expozice zaměstnance včetně vstřebávání kůží a další skutečnosti, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnance.
(1) Zaměstnavatel musí omezit, pokud je to technicky možné, používání karcinogenů a mutagenů na pracovištích zejména použitím látek, přípravků nebo postupů, které nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné pro zdraví.
(2) Jestliže z výsledků hodnocení expozice karcinogenům nebo mutagenům vyplyne, že je riziko pro zdraví zaměstnanců významné, a nelze-li karcinogeny a mutageny z technických důvodů nahradit látkami, přípravky nebo uplatněním postupů, které nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné pro zdraví, musí zaměstnavatel zajistit, aby výroba nebo používání karcinogenů a mutagenů byly prováděny, pokud je to technicky uskutečnitelné, v uzavřeném systému. Není-li uplatnění uzavřeného systému technicky možné, musí zaměstnavatel zajistit, aby byla snížena expozice zaměstnanců na co nejnižší technicky dosažitelnou úroveň.
(3) Kdekoliv je používán chemický karcinogen nebo mutagen, musí zaměstnavatel provést tato ochranná opatření:
- a)
- omezit množství karcinogenu nebo mutagenu na pracovišti,
- b)
- omezit počet exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných zaměstnanců na co nejnižší míru,
- c)
- upravit pracovní procesy a jejich technologické řízení tak, aby bylo možné vyloučit nebo minimalizovat únik karcinogenů nebo mutagenů na pracoviště,
- d)
- zachycovat chemické karcinogeny a mutageny u zdroje, zajistit místní odsávání a celkové větrání, které musí být řešeno tak, aby bylo slučitelné s požadavky na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí,
- e)
- zabezpečit vhodné analytické postupy pro měření karcinogenů a mutagenů v pracovním prostředí, zvláště pro včasnou detekci abnormálních expozic v důsledku nepředvídatelné události nebo havárie,
- f)
- používat vhodné pracovní postupy a metody práce,
- g)
- poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky podle zvláštního právního předpisu,8)
- h)
- zabezpečit oddělené uložení pracovních a ochranných oděvů a občanského oblečení zaměstnanců; řádné skladování pracovních a ochranných oděvů na místě k tomu určeném, kontrolu jejich funkčnosti a čištění před a po každém použití,
- i)
- zabezpečit účelná hygienická opatření, zejména pravidelné čištění podlah, stěn a povrchů pracoviště,
- j)
- vypracovat havarijní plány pro případ mimořádné situace, která může mít za následek abnormálně vysokou expozici chemickým karcinogenům nebo mutagenům; informovat zaměstnance nebo jejich zástupce o abnormálních expozicích, jejich příčinách a opatřeních k nápravě,
- k)
- zajistit prostředky pro bezpečné skladování, uchovávání, přepravu a zacházení s chemickými karcinogeny a mutageny včetně používání těsně uzavřených kontejnerů; zařízení, kontejnery a obaly, které obsahují karcinogeny nebo mutageny, jasně, čitelně a viditelně označit způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem,4)
- l)
- viditelně označit, stanovit a kontrolovat zákaz jídla, pití a kouření na pracovištích, kde je riziko kontaminace karcinogeny nebo mutageny; pro účely jídla a pití vyhradit zvláštní prostory,
- m)
- zajistit pro zaměstnance sanitární a pomocná zařízení s odpovídajícím vybavením a provedením,
- n)
- zajistit a ověřovat znalosti zaměstnanců o právních předpisech vydaných k ochraně zdraví,
- o)
- zajistit pravidelné sledování zdravotního stavu zaměstnanců.
(4) Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o neočekávaných příhodách a nehodách, při nichž může dojít k jejich abnormální expozici. Do doby, než jsou odstraněny příčiny abnormální expozice a nastane normální stav,
- a)
- mají do postiženého prostoru přístup pouze zaměstnanci provádějící opravy a jiné nezbytné práce,
- b)
- těmto zaměstnancům musí být poskytnuty ochranné oděvy a osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně dýchacího ústrojí, které musí používat,
- c)
- trvání expozice každého z těchto zaměstnanců musí být omezeno na co nejkratší nezbytně nutnou dobu,
- d)
- zaměstnanci, kteří nejsou vybaveni osobními ochrannými pracovními prostředky, uvedenými v písmenu b), nesmí do postiženého prostoru vstupovat.
(5) Při určitých činnostech, například při údržbě, u nichž lze z jejich povahy usuzovat, že mohou být spojeny s významně zvýšenou expozicí zaměstnanců, jejíž omezení již není možné technickými prostředky,
- a)
- stanoví zaměstnavatel opatření potřebná ke zkrácení doby expozice a k ochraně zdraví zaměstnanců při těchto činnostech po konzultaci se zaměstnanci nebo jejich zástupci,
- b)
- musí být exponovaným zaměstnancům poskytnuty ochranné oděvy a osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně dýchacího ústrojí, které musí používat po celou dobu trvání zvýšené expozice; tato doba však musí být u každého zaměstnance omezena na nezbytnou míru,
- c)
- musí být řádně označen prostor, v němž se provádějí uvedené činnosti, a musí do něho být zamezen přístup nepovolaným osobám.
(1) Kontrolované pásmo se zřizuje, jde-li o práci, při níž se zachází s chemickými karcinogeny a mutageny skupiny 1, a jde-li o pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity, uvedenými v příloze č. 9 k tomuto nařízení. V laboratořích se zřizuje kontrolované pásmo, jsou-li chemické karcinogeny skupiny 1 používány k jiným účelům než jako reagenční činidla nebo pro účely kalibrace. Při pracích s dalšími chemickými karcinogeny označenými ve smyslu zvláštního právního předpisu7) větou R 45 nebo R 49 nebo při pracích s mutageny označenými větou R 46, jakož i při pracích spojených s expozicí prachu tvrdých dřev se zřizuje kontrolované pásmo tehdy, jsou-li tyto práce zařazeny podle zvláštního právního předpisu9) do kategorie třetí nebo čtvrté.
(2) Jde-li o látky, které mohou být významně vstřebávány pokožkou, zahrnují se do kontrolovaného pásma i příslušející sanitární zařízení.
(3) Kontrolované pásmo podle odstavce 1 se nezřizuje na pracovištích zdravotnických zařízení, s výjimkou pracovišť přípravy roztoků cytostatik.
(1) Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou aktinolit, amosit, anthofylit, chrysotil, krokydolit a tremolit.
(2) Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnanců azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délka větší než 5 mm, průměr menší než 3 mm a poměr délky k průměru větší než 3 : 1 v pracovním ovzduší.
(3) Při práci s azbestem musí být dodržována opatření k ochraně zdraví podle § 19, a to v rozsahu odpovídajícím jeho fyzikálním a chemickým vlastnostem. Pro tyto práce se zřizuje kontrolované pásmo obdobně podle § 20 odst. 2.
(4) Koncentrace azbestu v pracovním ovzduší musí být snížena na co nejmenší rozumně dosažitelnou míru, vždy však na hodnotu nižší, než je hodnota přípustných expozičních limitů stanovená pro daný druh azbestu v příloze č. 3 k tomuto nařízení.
(5) Měření a hodnocení azbestu v ovzduší pracovišť se provádí způsobem stanoveným v příloze č. 3 k tomuto nařízení, a to nejméně každé 3 měsíce a vždy, když dojde k provedení technické nebo technologické změny, která může ovlivnit expozici zaměstnanců. Četnost měření může být snížena na jedno za rok, nedošlo-li k podstatné změně pracovních podmínek a výsledky dvou předcházejících měření nepřekročily polovinu přípustného expozičního limitu.
(6) Při odstraňování staveb nebo jejich částí, v nichž byly použity stavební materiály obsahující azbest, musí být dodržena tato opatření k ochraně zdraví zaměstnanců:
- a)
- technologické postupy používané při zacházení se stavebními materiály obsahujícími azbest musí být upraveny tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do ovzduší,
- b)
- azbest a materiály obsahující azbest musí být odstraněny, je-li to možné, před prováděním prací,
- c)
- odpady z materiálů obsahujících azbest musí být sbírány a odstraňovány z pracoviště v utěsněných obalech označených nápisem upozorňujícím na obsah azbestu,
- d)
- prostor, v němž se provádí odstraňování staveb nebo jejich částí, musí být vymezen kontrolovaným pásmem; v kontrolovaném pásmu nelze jíst, pít ani kouřit; pro tyto účely musí být vyhrazeno a řádně označeno místo, které není kontaminováno azbestem,
- e)
- zaměstnanci v kontrolovaném pásmu musejí být vybaveni ochranným oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím. Ochranný oděv musí být ukládán odděleně od občanského oděvu na místě k tomu určeném a řádně označeném; po každém použití musí být provedena kontrola, zda není ochranný oděv poškozen, a musí být vyčištěn. Je-li ochranný oděv poškozen, musí být před dalším použitím opraven. Bez kontroly a následně provedené opravy nebo výměny poškozené části nelze ochranný oděv znovu použít. Ochranný oděv zůstává na označeném místě u zaměstnavatele. Pokud je prán nebo čištěn mimo podnik zaměstnavatele, přepravuje se v uzavřených kontejnerech,
- f)
- pro zaměstnance musí být zajištěny umývárny, sprchy a další sanitární zařízení a pomocná zařízení potřebná s ohledem na povahu práce,
- g)
- musí být vypracován plán prací obsahující údaje o
1. místu vykonávané práce,
2. povaze a pravděpodobném trvání práce,
3. metodách používaných pro práce s materiály obsahujícími azbest,
4. zařízení používaném pro ochranu zdraví zaměstnanců vykonávajících práci s azbestem a materiály obsahujícími azbest a pro ochranu jiných osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště,
5. opatřeních k ochraně zdraví při práci.
(7) Opatření uvedená v odstavci 6 písm. a), c), d), e) a f) se vztahují i na jiné práce, které mohou být zdrojem expozice azbestu.
(8) Hlášení o pracích, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu, musí obsahovat náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem.9)
(9) Tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti osob a podmínky pro zacházení s azbestem stanovené zvláštním právním předpisem.4)
(1) Biologickými činiteli jsou všechny mikroorganismy, buněčné kultury a endoparaziti, kteří mohou vyvolat infekční onemocnění a alergické nebo toxické projevy. Pod pojmem mikroorganismus se rozumí mikrobiologický objekt buněčný nebo nebuněčný, schop-ný replikace nebo přenosu genetického materiálu. Pod pojmem buněčná kultura se rozumí buňky pocházející z mnohobuněčného organismu, které rostou in vitro.
(2) Biologické činitele se třídí podle míry rizika infekce do 4 skupin, a to
- a)
- biologický činitel skupiny 1, u něhož není pravděpodobné, že by mohl způsobit onemocnění člověka,
- b)
- biologický činitel skupiny 2, který může způsobit onemocnění člověka a může být nebezpečím pro zaměstnance. Je však nepravděpodobné, že by se rozšířil do prostředí mimo pracoviště. Obvykle je dostupná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění,
- c)
- biologický činitel skupiny 3, který může způsobit závažné onemocnění člověka a představuje závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí z hlediska možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště. Obvykle je dostupná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění,
- d)
- biologický činitel skupiny 4, který způsobuje u člověka závažné onemocnění a představuje závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí rozšíření do prostředí mimo pracoviště, přičemž obvykle není dostupná žádná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění.
(3) Seznam biologických činitelů s jejich zařazením do skupin je uveden v příloze č. 10 k tomuto nařízení.
(1) Při jakékoliv činnosti, která může být spojena s expozicí zaměstnanců biologickým činitelům, musí být stanovena povaha, míra a doba expozice tak, aby bylo možné zhodnotit veškerá rizika pro zdraví zaměstnanců a rozhodnout o nezbytných opatřeních k ochraně jejich zdraví.
(2) Při činnostech, které zahrnují expozici několika skupinám biologických činitelů, musí být vyhodnoceno riziko na základě nebezpečí, které představují všechny přítomné biologické činitele, přičemž míru rizika určuje nejnebezpečnější činitel.
(3) Hodnocení musí být obnovováno vždy, kdykoliv dojde ke změně podmínek, která může mít vliv na expozici zaměstnanců biologickým činitelům.
(4) Hodnocení musí vycházet ze všech dostupných informací včetně údajů o
- a)
- zařazení biologických činitelů, které jsou nebo by mohli být nebezpeční pro lidské zdraví, do skupiny podle seznamu uvedeného v příloze č. 10 k tomuto nařízení,
- b)
- doporučení kompetentních institucí k ochraně zdraví zaměstnanců při práci s některým biologickým činitelem, při níž jsou nebo mohou být vystaveni tomuto činiteli,
- c)
- onemocněních souvisejících s prací, jimiž mohou být zaměstnanci postiženi,
- d)
- potenciálních alergenních nebo toxických účincích, které se mohou vyskytnout u zaměstnanců jako důsledek práce,
- e)
- výskytu nemocí z povolání u zaměstnanců.
(1) Jestliže z výsledků hodnocení rizika vyplývá, že expozice nebo potenciální expozice se týká biologického činitele skupiny 1, není třeba uplatňovat zvláštní specifické požadavky na ochranu zdraví zaměstnance, ale musí být dodržovány obecné požadavky ochrany zdraví při práci.
(2) Jestliže z výsledků hodnocení rizik při činnosti, která nezahrnuje vědomý záměr pracovat s biologickým činitelem nebo jej používat, vyplývá, že mu mohou být v důsledku různých okolností zaměstnanci vystaveni, uplatňují se požadavky ochrany zdraví zaměstnanců obdobně jako při práci spojené s pravidelnou expozicí biologickému činiteli, a to až do doby, než výsledky hodnocení prokáží, že opatření není třeba činit.
(3) Dovoluje-li to povaha činnosti, je nutno se používání nebezpečného biologického činitele vyhnout a nahradit ho biologickým činitelem, který podle současného stavu poznání není v podmínkách, v nichž je používán, nebezpečný, případně je méně nebezpečný pro zdraví zaměstnanců.
(4) Pokud z výsledků hodnocení vyplývá, že je práce s biologickými činiteli spojena s rizikem, musí být expozice zaměstnanců zamezena. Pokud to není technicky proveditelné, musí být riziko expozice sníženo na úroveň potřebnou k ochraně zdraví zaměstnanců. Za tím účelem se uplatňují tato opatření k ochraně zdraví zaměstnanců:
- a)
- udržování počtu exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných zaměstnanců na co nejnižší možné úrovni,
- b)
- úprava pracovních procesů a technických ochranných opatření, která směřují k vyloučení nebo minimalizaci úniku biologických činitelů do pracovního prostředí,
- c)
- používání osobních ochranných pracovních prostředků, nelze-li jiným způsobem vyloučit expozici,
- d)
- hygienická opatření, jejichž cílem je prevence nebo snížení nahodilého přenosu nebo úniku biologického činitele z pracoviště,
- e)
- označování pracovišť značkou pro biologické riziko; vzor bezpečnostní značky je upraven v příloze č. 10 k tomuto nařízení,
- f)
- zjišťování přítomnosti používaných biologických činitelů mimo uzavřený systém, pokud jsou potřebné testy účelné a technicky proveditelné,
- g)
- zajištění prostředků včetně bezpečných a identifikovatelných kontejnerů (popřípadě i příslušně upravených) pro snadné shromažďování, ukládání a likvidaci odpadu zaměstnanci,
- h)
- úpravy nutné pro bezpečnou manipulaci s biologickými činiteli a jejich přepravu v rámci pracoviště.
(5) Pro práce s biologickými činiteli zařazené podle zvláštního právního předpisu9) do třetí nebo čtvrté kategorie se zřizuje kontrolované pásmo.
(6) Při všech činnostech, které jsou spojeny s možností ohrožení zdraví zaměstnanců biologickými činiteli, musí opatření k ochraně zdraví zaměstnanců zahrnovat
- a)
- zákaz jídla, pití a kouření v pracovních prostorech, kde je nebezpečí kontaminace biologickými činiteli, a zákaz vstupu v osobních ochranných pracovních prostředcích mimo vymezená pracoviště,
- b)
- zajištění sanitárních zařízení odpovídajících povaze provozu,
- c)
- poskytování ochranných oděvů a jiných osobních ochranných pracovních prostředků zaměstnancům,
- d)
- ukládání osobních ochranných pracovních prostředků na místě k tomu určeném, jakož i jejich kontrolu, čištění a dezinfekci, pokud možno před každým použitím, avšak vždy po použití; opravu vadných osobních ochranných pracovních prostředků nebo jejich výměnu před dalším použitím,
- e)
- vypracování postupů pro bezpečné odebírání, manipulaci a zpracování vzorků materiálů lidského nebo živočišného původu,
- f)
- odstraňování pracovních oděvů a osobních ochran-ných pracovních prostředků, které mohou být kontaminovány biologickými činiteli v prostoru pracoviště; předtím, než se přikročí k jejich dekontaminaci nebo vyčištění, popřípadě k jejich zničení, se uloží odděleně od ostatního šatstva,
- g)
- vybavení pracoviště písemnou instrukcí obsahující minimálně postup při závažné havárii nebo nehodě při manipulaci s biologickými činiteli a vždy, jde-li o práce nebo jakékoliv manipulace s biologickými činiteli skupiny 4,
- h)
- očkování, pokud je účelné, zvláště těch zaměstnanců, kteří nejsou imunní vůči biologickým činitelům, jimž jsou nebo mohou být vystaveni,
- i)
- informování zaměstnanců nebo jejich zástupců o každé havárii nebo nehodě při manipulaci s biologickými činiteli.
(1) Při hodnocení rizika biologických činitelů ve zdravotnických a veterinárních zařízeních musí být věnována zvláštní pozornost nebezpečí představovanému biologickými činiteli, o kterých je známo, že jsou nebo je u nich podezření, že mohou být přítomny u lidí, zvířat anebo v materiálech nebo vzorcích, které jsou jim odebírány, jakož i dalším rizikům daným povahou práce v těchto zařízeních.
(2) V zařízeních uvedených v odstavci 1 musí být
- a)
- stanoveny vhodné postupy dekontaminace a dezinfekce,
- b)
- užívány postupy umožňující bezpečnou manipulaci s kontaminovaným odpadem a jeho bezpečnou likvidaci.
(3) V zařízeních určených pro izolaci pacientů, u nichž jsou příčinou onemocnění biologičtí činitelé skupiny 3 nebo 4 nebo u nichž je podezření na tuto infekci, a v zařízeních pro izolaci takto infikovaných nebo nemocných zvířat musí být zajištěna k minimalizaci rizika opatření odpovídající dané skupině biologických činitelů podle tabulky č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení.
(1) V laboratořích a v místnostech pro laboratorní zvířata, která byla záměrně infikována biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4 nebo která jsou jejich nosiči, popřípadě jsou v tomto ohledu podezřelá, musí být přijata tato opatření:
- a)
- laboratoře, jejichž činnost zahrnuje manipulaci s biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4 pro účely výzkumu, vývoje, výuky nebo diagnostiky, musí v zájmu omezení rizika infekce odpovídat požadavkům na izolaci provozu uvedeným v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,
- b)
- v návaznosti na vyhodnocení zdravotních rizik podle § 23 a po zajištění materiálních a technických požadavků na izolaci, které odpovídají daným biologickým činitelům a míře rizika, se stanoví další opatření v souladu s požadavky upravenými v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení. Činnosti zahrnující manipulaci s bio-logickými činiteli smějí být vykonávány, jde-li o biologické činitele skupin 2, 3 nebo 4, pouze v pracovních prostorech odpovídajících alespoň požadavkům uvedeným pro danou skupinu v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,
- c)
- laboratoře, v nichž se zachází s materiálem, u kterého není jisté, zda neobsahuje biologické činitele, kteří mohou být nebezpeční pro zdraví člověka, ale jejichž činnost není přímo zaměřena na práce s biologickými činiteli, jako je například jejich kultivace, musí odpovídat alespoň požadavkům pro pracoviště s biologickými činiteli zařazenými do skupiny 2. Úroveň zabezpečení těchto laboratoří musí odpovídat skupině 3 nebo 4, pokud je podezření, že je to zapotřebí, a orgán ochrany veřejného zdraví na základě zvláštního právního předpisu nestanoví jinak.10)
(2) Při průmyslových procesech, při nichž se používají biologičtí činitelé skupin 2, 3 nebo 4, musí úroveň opatření k ochraně zdraví zaměstnanců odpovídat zásadám uvedeným v odstavci 1 písm. b) a dále musí být zajištěna tato opatření:
- a)
- izolace procesů podle požadavků uvedených v tabulce č. 2 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,
- b)
- při všech činnostech spojených s používáním biologických činitelů, při nichž nelze s konečnou platností vyhodnotit rizika pro zdraví zaměstnanců, avšak je podezření, že mohou být při zamýšlené činnosti významná, smějí být potřebné práce vykonávány pouze na pracovištích odpovídajících požadavkům uvedeným v tabulce č. 2 přílohy č. 10 k tomuto nařízení pro skupinu 3.
O dalších opatřeních může na podkladě vyhodnocení rizika rozhodnout na základě zvláštního právního předpisu orgán ochrany veřejného zdraví.11)
Pokud je nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikových faktorů při práci, musí být během této práce zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec odložit osobní ochranný pracovní prostředek. Počet bezpečnostních přestávek a jejich trvání se upravuje podle charakteru práce a pracovních podmínek. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován rizikovým faktorům překračujícím hygienické limity.
(1) Objekty určené pro pracovní činnost musí být zásobeny pitnou vodou12) v množství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců a zajištění první pomoci. Dále musí být zabezpečena teplá voda pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. Na pracovištích s rizikem infekce, na prašných pracovištích a na pracovištích, na nichž se pracuje s látkami, které mohou poškodit zdraví zaměstnanců, zejména s látkami působícími dráždění pokožky, alergizaci, s toxickými a vysoce toxickými chemickými látkami, s biologickými činiteli a s karcinogeny a mutageny, musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Na pracovištích s žíravinami musí být zajištěna i možnost vyplachování oka pitnou vodou.
(2) Voda pro technologické účely, která přichází do kontaktu s povrchem lidského těla, musí mít alespoň teplotu lidského těla.
(1) Sanitárními zařízeními se rozumí šatny, umývárny, sprchy a záchody. Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi, zařízení na sušení pracovních oděvů, ohřívárny, místnosti pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro poskytování první pomoci a prostory pro uskladnění úklidových prostředků.
(2) Pracoviště musí být vybavena sanitárními a pomocnými zařízeními v rozsahu upraveném přílohou č. 11 k tomuto nařízení.
Na pracoviště zřízená přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení se nevztahují požadavky na denní osvětlení podle § 3 odst. 2. Na tato pracoviště se dále nevztahují požadavky na spojení chodu technického výrobního zařízení a chodu místního odsávání uvedené v § 6 odst. 3 a dále požadavky na světlé výšky v prostorech klimatizovaných pracovišť uvedené v bodech 3 a 4 části B přílohy č. 4 k tomuto nařízení, světlé výšky trvalých pracovišť uvedené v bodech 2 až 5 přílohy č. 6 k tomuto nařízení a světlé výšky prostorů sanitárních zařízení uvedené v bodě 1 přílohy č. 11 k tomuto nařízení.
Pracoviště zřízená přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení je nutno nejpozději do 1. ledna 2003 uvést do souladu s požadavky na
- a)
- nucené větrání a klimatizovaná pracoviště uvedenými v části A přílohy č. 4 k tomuto nařízení,
- b)
- pracoviště a pracovní místo uvedenými v bodech 3 až 9 přílohy č. 7 k tomuto nařízení,
- c)
- provedení a vybavení pracovišť s biologickými činiteli zařazenými do skupin 2 a 3 uvedenými v tabulkách č. 1 a 2 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,
- d)
- sanitární zařízení uvedenými v bodech 2 až 4 přílohy č. 11 k tomuto nařízení.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhláše- ní.
––––––––––––––––––––
- 1)
- Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.
- 2)
- Například vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
- 3)
- Například zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání atomové energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.
- 4)
- Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 352/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb. a zákona č. 458/2000 Sb.
- 5)
- § 83 a násl. zákoníku práce.
- 6)
- § 134c odst. 1 zákoníku práce.
- 7)
- Nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek.
- 8)
- Vyhláška č. 204/1994 Sb., kterou se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, ve znění vyhlášky č. 279/1998 Sb.
- 9)
- Vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.
- 10)
- § 41 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
- 11)
- § 84 odst. 1 písm. r) zákona č. 258/2000 Sb.
- 12)
- § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. Vyhláška č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly.
