PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 238/2000 Sb., zákonem č. 128/2002 Sb., zákonem č. 286/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 520/2002 Sb.
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
PŘEDSEDA VLÁDY
vyhlašuje
úplné znění zákona č. 218/1999 Sb.,
o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon),
jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 238/2000 Sb., zákonem č. 128/2002 Sb.,
zákonem č. 286/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 520/2002 Sb.
ZÁKON
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
(1) Branná povinnost je povinnost státního občana České republiky (dále jen ,,občan") připravovat se k obraně státu a osobně se účastnit plnění úkolů ozbrojených sil České republiky (dále jen ,,ozbrojené síly").
(2) Branná povinnost zahrnuje odvodní povinnost, služební povinnost a další povinnosti stanovené tímto zákonem.
(3) Náklady spojené s brannou povinností hradí stát.
(1) Branná povinnost vzniká dnem, v němž občan dosáhne věku 18 let, a zaniká dosažením věku 60 let, pokud nezanikne z důvodů stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.1)
(2) Občané starší 60 let mají brannou povinnost jen tehdy, konají-li mimořádnou službu po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu anebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena. Vojáci z povolání mají brannou povinnost do dosažení věku 62 let.
(3) Osoby, které nabyly státní občanství České republiky po dovršení věku 18 let, podléhají branné povinnosti ode dne nabytí tohoto občanství.
(4) Ženám může být uložena jen odvodní povinnost a povinnost k mimořádné službě po dobu válečného stavu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.
(1) Občané, kteří nepodléhají branné povinnosti, a cizinci2) mohou požádat o její dobrovolné převzetí počínaje dnem, v němž dosáhli věku 18 let. Žádost o dobrovolné převzetí branné povinnosti občan podává příslušné územní vojenské správě, cizinec Ministerstvu obrany (dále jen ,,ministerstvo").
(2) O žádosti občana o dobrovolné převzetí branné povinnosti rozhoduje náčelník územní vojenské správy. V řízení o žádosti cizince o dobrovolné převzetí branné povinnosti se postupuje podle § 54 odst. 6.
(1) Branná povinnost nebo dobrovolně převzatá branná povinnost zaniká
- a)
- osobám, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní důvod,
- b)
- osobám, které se staly trvale neschopnými vojenské činné služby na základě odvodního řízení nebo přezkumného řízení,
- c)
- osobám, které pozbyly státní občanství České republiky,
- d)
- občanům, kteří nastoupili k výkonu civilní služby nebo kteří této služby byli zproštěni anebo kterým bylo vykonání této služby prominuto,
- e)
- ženám, které základní nebo náhradní službu nenastoupily nebo se k jejímu výkonu staly dočasně neschopné anebo z ní byly předčasně propuštěny na základě přezkumného řízení,
- f)
- osobám, které převzaly dobrovolně brannou povinnost, a to na základě jejich jednostranného prohlášení.
(2) O zániku branné povinnosti brance, odvedence a vojáka podle odstavce 1, podle § 2 a podle § 48 odst. 5 vydá příslušná územní vojenská správa osvědčení.
(1) Zřizují se územní vojenské správy jako vojenské správní úřady prvního stupně a Hlavní doplňovací úřad jako vojenský správní úřad druhého stupně.
(2) Názvy, sídla a územní obvody vojenských správních úřadů jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.
(1) Vojenské správní úřady vykonávají státní správu podle tohoto zákona a dalších zvláštních právních předpisů. Jejich místní příslušnost se řídí místem trvalého pobytu fyzických osob nebo sídlem právnických osob.
(2) Vojenské správní úřady jako vojenské orgány současně plní úkoly obrany státu.
(1) Občan je povinen v roce, v němž dovrší věk 18 let, před zahájením odvodního řízení vyplnit dotaz-ník zaslaný mu příslušnou územní vojenskou správou poštovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo obecních úřadů, vyžádat jeho doplnění ošetřujícím lékařem a se 2 fotografiemi, odpovídajícími jeho současné podobě, jej této územní vojenské správě bez zbytečného odkladu vrátit. Jestliže je občan zbaven způsobilosti k právním úkonům, vyplní dotazník jeho opatrovník;2a) jestliže je postižen vadou nebo nemocí, pro kterou není schopen dotazník vyplnit, učiní tak za něj osoba blízká.2b)
(2) Občan v dotazníku uvede jméno, příjmení, rodné číslo, adresu trvalého pobytu, dosažené vzdělání, zaměstnání, zvláštní schopnosti a znalosti, subjektivní údaje o svém zdravotním stavu, jméno, příjmení, adresu trvalého pobytu rodičů nebo manželky anebo družky. V dotazníku je povinen uvést pravdivé informace.
(3) Součástí dotazníku jsou údaje o zdravotním stavu zjištěné na základě preventivní prohlídky provedené v příslušném období podle zvláštního právního předpisu3) a výsledků nových vyšetření provedených v období od poslední preventivní prohlídky do vyplnění dotazníku.
(4) Ošetřující lékař4) je povinen provést preventivní prohlídku ve stanoveném rozsahu,5) pokud nebyla dosud provedena, a vyplnit zdravotní část dotaz-níku.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor dotaz-níku.
(1) Odvodní povinnost je povinnost podrobit se odvodnímu řízení.
(2) Odvodní povinnost je pravidelná, mimořádná a dobrovolná.
(3) Obsahem odvodního řízení je povinnost občana dostavit se k odvodu, podrobit se lékařské prohlídce, popřípadě odborným vyšetřením a vyšetření osobnostní způsobilosti.
(4) Odvodní povinnost vzniká občanům dnem, v němž dosáhnou věku 18 let, a zaniká dosažením věku 60 let.
(5) Odvodní povinnost zaniká pravomocným odvodním rozhodnutím o schopnosti nebo trvalé neschopnosti k vojenské činné službě.
(6) Občan, který má odvodní povinnost, je brancem.
(1) Účelem odvodu je vzít brance do vojenské evidence a rozhodnout o jeho schopnosti k vojenské činné službě na základě zjištěné zdravotní způsobilosti a výsledků dalších vyšetření podle § 8 odst. 3. K provádění odvodů se zřizují u územních vojenských správ odvodní komise a u Hlavního doplňovacího úřadu vyšší odvodní komise.
(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné a dobrovolné.
(3) Územní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každý kalendářní rok muže, kteří v daném roce dosáhnou věku 18 let, na základě seznamu. Seznamy pořizují k 1. lednu každého kalendářního roku pověřené obecní úřady,6) v jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu, a předkládají je příslušné územní vojenské správě do 15. ledna. Seznam obsahuje jméno a příjmení, rodné číslo a adresu trvalého pobytu.
(4) Seznamy občanů, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí, pořizují zastupitelské úřady České republiky, v jejichž obvodu občané žijí. Seznam s údaji podle odstavce 3 zasílá Ministerstvo zahraničních věcí ministerstvu do 31. ledna každého kalendářního roku.
(5) Na žádost náčelníka územní vojenské správy k provedení odvodů zajistí obecní úřad obce s rozšířenou působností místnosti, jejich vybavení, otop a údržbu, a krajský úřad lékaře, ostatní zdravotnické pracovníky a materiální zabezpečení lékařských prohlídek.
(1) Odvodní komise u územní vojenské správy působí ve složení
- a)
- předseda -- náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím určený,
- b)
- členové -- zástupce obecního úřadu obce s rozšířenou působností určený starostou a 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí ředitel krajského úřadu na žádost náčelníka územní vojenské správy.
(2) Přípravu členů odvodní komise provádí Hlavní doplňovací úřad. Účast členů odvodní komise stanovených v odstavci 1 písm. b) na přípravě zajistí v přenesené působnosti starosta obce a ředitel krajského úřadu.
(3) Mimo členů odvodní komise, osob určených náčelníkem územní vojenské správy a brance mohou být odvodu přítomny jen osoby pověřené orgány nadřízenými územní vojenské správě.
(4) Odvodu mohou být přítomni též zástupci obce, z níž jsou branci povoláni k odvodu.
(1) Při odvodu se branci podrobují lékařské prohlídce. Lékařské prohlídce mohou být přítomni jen zdravotničtí pracovníci. Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav brance, zejména ve vztahu k požívání alkoholických nápojů, jiných návykových látek nebo AIDS, odešlou ho k odbornému vyšetření do zdravotnického zařízení, které určí. Při odvodu lze pohovorem zjišťovat další znalosti a schopnosti brance a jeho zájem o výkon odborných činností v ozbrojených silách.
(2) Podle výsledku lékařské prohlídky, popřípadě výsledku odborného vyšetření posoudí lékaři zdravotní způsobilost brance k vojenské činné službě.
(3) Podle výsledku lékařské prohlídky odvodní komise rozhodne
- a)
- o schopnosti brance k vojenské činné službě, nebo
- b)
- o trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě, anebo
- c)
- o odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro nemoc nebo vadu.
(4) Odvodní rozhodnutí může být ze zdravotních důvodů odročeno nejdéle na dobu 3 let. Do této doby musí být rozhodnuto o schopnosti nebo trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě; tato doba se prodlužuje o důvody uvedené v § 12 odst. 3.
(5) Proti odvodnímu rozhodnutí se může branec odvolat k vyšší odvodní komisi; za stavu ohrožení státu a válečného stavu není odvolání přípustné.
(6) Odvodní rozhodnutí, podle kterého je branec povinen vojenskou činnou službou, se nazývá odvedením. Od právní moci tohoto odvodního rozhodnutí je branec vojákem a do dne nástupu vojenské činné služby se nazývá odvedencem.
(7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti branců k vojenské činné službě při odvodu a stupně zdravotní způsobilosti.
(1) Občané, kteří podléhají pravidelnému odvodu, jsou povinni dostavit se k němu na místo a v době stanovené povolávacím rozkazem vydaným územní vojenskou správou, prokázat svoji totožnost a předložit příslušné doklady, zejména řidičský průkaz a doklady o nejvyšším dosaženém vzdělání. Povolávání občanů se provádí doručením povolávacích rozkazů zpravidla poštovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo obecních úřadů. Jestliže občan povolávací rozkaz neobdrží, je povinen dostavit se k pravidelnému odvodu na místo a v období stanoveném veřejnou vyhláškou. Občan, který se dlouhodobě zdržuje v zahraničí, se dostaví k pravidelnému odvodu po návratu do České republiky.
(2) Občan, který se bez náležité omluvy nebo bez vážných důvodů na první předvolání k pravidelnému odvodu nedostaví, může být předveden.
(3) Za vážné důvody, pro které se občan nemůže dostavit k pravidelnému odvodu, se považují
- a)
- dočasná pracovní neschopnost, při které zdravotní stav a léčebný režim neumožňují podle ošetřujícího lékaře cestu,
- b)
- zajištění, zadržení, zatčení, výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody,
- c)
- jiné překážky, které vznikly nezávisle na něm a které mu zabránily dostavit se včas; o tom však musí předložit potvrzení obecního úřadu, policie nebo jiného správního úřadu místa, kde překážka vznikla.
(4) Občané, kteří se nemohli dostavit ve stanovené době k pravidelnému odvodu z důvodů uvedených v odstavci 3, jsou povinni neodkladně ohlásit příslušné územní vojenské správě pominutí překážek. Pravidelnému odvodu se podrobí dodatečně.
(5) Občané zcela neschopní vojenské činné služby se k pravidelnému odvodu nepovolávají. Za zcela neschopné vojenské činné služby se považují občané bez končetiny, nevidomí, neslyšící, němí, zbavení způsobilosti k právním úkonům, postižení vadou nebo nemocí, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat, nebo postižení těžkou formou nevyléčitelné nemoci.
(6) Pravidelný odvod občanů zproštěných povinnosti dostavit se k pravidelnému odvodu provede odvodní komise bez jejich účasti na základě dokladů předložených příslušné územní vojenské správě.
(7) Vláda může stanovit nařízením pozastavení pravidelné odvodní povinnosti podle potřeb doplňování ozbrojených sil.
(1) Dobrovolné odvody se konají v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(2) Dobrovolnému odvodu podléhají pouze občané a cizinci, kteří převzali dobrovolně brannou povinnost, nebo cizinci, kterým byl povolen dobrovolný vstup do ozbrojených sil.
(3) O dobrovolném odvodu platí přiměřeně ustanovení o pravidelných odvodech.
(1) Vyšší odvodní komise u Hlavního doplňovacího úřadu působí ve složení
- a)
- předseda -- ředitel Hlavního doplňovacího úřadu nebo zástupce jím určený,
- b)
- členové -- vojenský lékař a vojenský právník, jejichž účast zajistí ředitel Hlavního doplňovacího úřadu.
Ve vyšší odvodní komisi nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky.
(2) Vyšší odvodní komise
- a)
- řídí a kontroluje činnost odvodních komisí,
- b)
- rozhoduje o odvolání proti odvodnímu rozhodnutí,
- c)
- přezkušuje pravomocné odvodní rozhodnutí vydané odvodní komisí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby.
(3) Vyšší odvodní komise odvodní rozhodnutí nebo pravomocné odvodní rozhodnutí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby, potvrdí nebo změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
(1) Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí vydaného odvodní komisí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby, provádí vyšší odvodní komise, jestliže je podezření, že bylo vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, nebo bylo vydáno v rozporu s tímto zákonem anebo jiným zvláštním právním předpisem.
(2) Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí, jako mimořádný opravný prostředek, je přípustné jen do 3 let od nabytí právní moci tohoto odvodního rozhodnutí; bylo-li vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, je přípustné kdykoli.
(3) O přezkoušení platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech a o průběhu odvodu. Je-li třeba odborného vyšetření, může být občan odeslán i do jiného zdravotnického zařízení, než které provádělo původní vyšetření.
(1) Služební povinnost je povinnost včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu. Vzniká dnem nabytí právní moci odvodního rozhodnutí o schopnosti k vojenské činné službě.
(2) Vojenská činná služba zahrnuje
- a)
- základní službu,
- b)
- náhradní službu,
- c)
- vojenská cvičení,
- d)
- mimořádnou službu.
(3) Zvláštním druhem vojenské činné služby je služba vojáka z povolání vykonávaná jako zaměstnání ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu.7)
(4) Voják je povinen plnit služební povinnost osobně podle svého zdravotního stavu a své fyzické zdatnosti, psychických schopností a podle svých znalostí.
(5) Vojáci, kteří plní některou z povinností uvedených v odstavcích 2 a 3, jsou vojáky v činné službě; ostatní vojáci jsou vojáky mimo činnou službu.
(1) Základní služba trvá 12 měsíců; začíná dnem jejího nastoupení u vojenského útvaru nebo vojenského zařízení anebo vojenského záchranného útvaru7a) (dále jen ,,vojenský útvar") a končí dnem propuštění od vojenského útvaru.
(2) Ministerstvo započítá do této doby vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
(3) Průběh základní služby upravuje zvláštní právní předpis.8)
(1) Náhradní služba se vykonává místo základní služby a trvá 3 měsíce; začíná dnem jejího nastoupení u vojenského útvaru a končí dnem propuštění od vojenského útvaru.
(2) K náhradní službě je voják určen ze zákona, na žádost nebo z moci úřední.
(3) Ministerstvo do náhradní služby započítá vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
(4) Průběh náhradní služby upravuje zvláštní právní předpis.8)
(1) K náhradní službě ze zákona určí náčelník územní vojenské správy občany, kteří bez vlastní viny byli odvedeni po 31. prosinci roku, v němž dovršili věk 30 let, nebo bez vlastní viny nenastoupili základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 30 let.
(2) Určení k náhradní službě ze zákona se nevztahuje na občany, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí.
(1) K náhradní službě na žádost lze určit odvedence a vojáky v základní službě, kteří dosud nevykonali 3 měsíce základní služby, nebo vojáky, kterým byla základní služba přerušena, aniž vykonali 3 měsíce základní služby, požádají-li o to ze závažných rodinných, sociálních nebo hospodářských důvodů. Na určení k náhradní službě na žádost není právní nárok.
(2) Žádost o určení k náhradní službě podává odvedenec příslušné územní vojenské správě, voják služebnímu orgánu.9)
(3) K žádosti o určení k náhradní službě žadatel připojí prohlášení o rodinných, sociálních nebo hospodářských poměrech. Udává-li žadatel jako důvod zdravotní stav osob blízkých, připojí potvrzení ošetřujícího lékaře.
(4) O žádostech odvedenců o určení k náhradní službě rozhoduje náčelník územní vojenské správy; o žádostech vojáků v základní službě rozhoduje služební orgán.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah závažných důvodů pro možné určování k náhradní službě na žádost.
(1) Pominou-li důvody, pro něž byl žadatel určen k náhradní službě v době, kdy by jinak měl ještě konat základní službu, je povinen tuto okolnost neprodleně ohlásit příslušné územní vojenské správě.
(2) Náčelník územní vojenské správy rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zruší, jestliže důvody pominuly nebo důvody pro určení k náhradní službě nebyly dány anebo došlo-li k neoprávněnému určení k náhradní službě. Odvolání proti rozhodnutí o zrušení určení k náhradní službě nemá odkladný účinek.
(3) Odvedenec nebo voják, kterému bylo rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zrušeno po pominutí důvodů, se povolá k základní službě jen na dobu, jež končí dnem, kterým by základní služba skončila, kdyby nebyl určen k náhradní službě; do základní služby se započítá doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, a doba, po kterou trvaly důvody pro určení k náhradní službě. Zbývá-li do dokončení základní služby doba kratší než 3 měsíce, zbývající část základní služby promine náčelník příslušné územní vojenské správy.
(4) Odvedenec nebo voják, kterému bylo rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zrušeno proto, že důvody pro určení nebyly dány nebo došlo k neoprávněnému určení k náhradní službě, se povolá k základní službě nebo k dokončení základní služby.
(1) K náhradní službě z moci úřední určí náčelník územní vojenské správy odvedence, kteří žádají o přijetí do služebního poměru10) podle zvláštních právních předpisů.
(2) K náhradní službě z moci úřední lze určit odvedence a vojáky, kteří dosud nevykonali 3 měsíce základní služby a kterých není třeba k doplnění ozbrojených sil. Jejich počet stanoví ministerstvo. O určení odvedence k náhradní službě rozhoduje náčelník územní vojenské správy, o určení vojáka k náhradní službě rozhoduje služební orgán. Pro určení k náhradní službě platí přiměřeně § 20.
(3) Rozhodnutí o určení k náhradní službě podle odstavce 1 se zruší, pominou-li důvody; rozhodnutí podle odstavce 2 lze zrušit z důvodů potřeb ozbrojených sil. Proti rozhodnutí o zrušení určení k náhradní službě z moci úřední není přípustné odvolání.
(4) Po nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavce 3 se odvedenci a vojáci určení k náhradní službě povolají k základní službě jen na dobu končící dnem, kterým by základní služba skončila, kdyby nebyli určeni k náhradní službě; pokud služební poměr podle zvláštních právních předpisů10) nevznikl, povolávají se vojáci určení k náhradní službě k dokončení základní služby v zákonné výměře.
(1) Odvedenci nastupují základní nebo náhradní službu zpravidla v kalendářním roce, ve kterém byli odvedeni, nebo v roce následujícím.
(2) Odvedenci, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí, nastupují základní nebo náhradní službu až po návratu do České republiky.
(3) Odvedence povolává do základní nebo náhradní služby příslušná územní vojenská správa. Povolávací rozkaz se odvedencům doručuje zpravidla poš-tovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo obecních úřadů.
(4) Odvedenec je povinen dostavit se k určenému vojenskému útvaru v době, která je stanovena povolávacím rozkazem, prokázat svoji totožnost, předložit příslušné doklady, zejména řidičský průkaz a zdravotní průkaz, a podrobit se lékařské prohlídce vojenským lékařem.
(5) Odvedenec, který se nemohl dostavit ve stanovené době k určenému vojenskému útvaru ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů, je povinen neprodleně to oznámit územní vojenské správě, která ho povolává, a předložit potřebná potvrzení obdobně jako při odvodu.
(6) Odvedenec je povinen pominutí důvodů nenastoupení základní nebo náhradní služby neprodleně oznámit územní vojenské správě, která ho povolává. K nastoupení základní nebo náhradní služby se povolá zpravidla v následujícím nástupním termínu.
(1) Odvedencům nebo vojákům, kterým byla přerušena základní služba místo určení k náhradní službě, anebo vojákům, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba (dále jen ,,odvedenec"), kteří se připravují na své povolání, nebo vyžadují-li to jiné důvody hodné zvláštního zřetele, lze na jejich žádost povolit odklad základní nebo náhradní služby, a to nejdéle do nástupního dne v roce, v němž dovrší věk 26 let, studentům vysokých škol do ukončení studia, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž dovrší věk 30 let.
(2) Žádost doplněná potvrzeními, které osvědčují důvody, se podává příslušné územní vojenské správě.
(3) O odkladu základní nebo náhradní služby rozhoduje náčelník územní vojenské správy. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(4) Odvedenec, kterému byl odklad povolen, je povinen pominutí důvodů odkladu do 8 dnů oznámit příslušné územní vojenské správě.
(5) Pominou-li důvody, pro které byl odklad základní nebo náhradní služby povolen, náčelník územní vojenské správy povolení odkladu zruší. Odvolání proti rozhodnutí o zrušení odkladu nemá odkladný účinek.
(6) Odvedenec se povolá do základní nebo náhradní služby nebo k jejímu dokončení v roce, v němž odklad skončil, nebo v roce následujícím.
(7) Vojákům v základní nebo náhradní službě lze povolit dodatečně odklad na žádost, kterou podávají služebnímu orgánu. O žádostech rozhoduje ministerstvo. Ustanovení odstavců 1 až 6 platí obdobně.
(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou důvody hodné zvláštního zřetele pro povolení odkladu základní nebo náhradní služby.
(1) Vojákům, kteří nemohou být určeni k náhradní službě podle § 20 odst. 1 jenom proto, že vykonali základní službu delší než 3 měsíce, lze základní službu přerušit. Při přerušení základní služby služební orgán vojáky ze základní služby předčasně propustí.
(2) Pominou-li důvody přerušení základní služby, voják je povinen tuto okolnost neprodleně hlásit příslušné územní vojenské správě. Voják se povolá k základní službě jen na dobu končící dnem, kterým by základní služba skončila, kdyby nebyla přerušena.
(3) Vojákům, kterým byla základní služba přerušena podle § 26 a u nichž nastaly důvody pro určení k náhradní službě na žádost, lze o tyto důvody přerušení rozšířit.
(4) Náčelník územní vojenské správy rozhodnutí o přerušení základní služby zruší, jestliže důvody pominuly nebo důvody nebyly dány anebo došlo-li k neoprávněnému přerušení, a vojáka povolá k dokončení přerušené základní služby. Odvolání proti rozhodnutí o zrušení přerušení základní služby nemá odkladný účinek.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou důvody pro přerušení základní služby místo určení k náhradní službě.
(1) Základní služba se přeruší vojákům
- a)
- vykonávají-li funkce uvedené v § 33,
- b)
- rozhodne-li se tak na základě přezkumného řízení,
- c)
- kterým by měla být udělena zdravotní dovolená na dobu zbývající k dokončení základní služby, nepřesahuje-li tato doba 30 kalendářních dnů,12)
- d)
- kterým byl dodatečně povolen odklad,
- e)
- kteří byli vzati do vazby,
- f)
- dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody,
- g)
- kteří se svémocně vzdálili, dnem následujícím po uplynutí 30 dnů svémocného vzdálení.
(2) Základní službu lze přerušit vojákům,
- a)
- mají-li být vyrovnány přebytečné počty,
- b)
- jde-li o hromadné propuštění jednoho nástupního termínu.
(3) Při přerušení základní služby služební orgán vojáky ze základní služby předčasně propustí.
(4) Pominou-li důvody přerušení základní služby, vojáci se povolají k dokončení základní služby, pokud jim zbytek nebyl prominut.
(1) Náhradní služba se přeruší vojákům z důvodů uvedených v § 26 odst. 1 písm. a), b), d) až g). Při přerušení náhradní služby služební orgán vojáky z náhradní služby předčasně propustí.
(2) Pominou-li důvody přerušení náhradní služby, vojáci se povolají k dokončení náhradní služby, pokud jim zbytek nebyl prominut.
(1) Ze základní nebo náhradní služby se propustí vojáci po jejím vykonání, popřípadě po nahrazení zameškané služby, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Před propuštěním ze základní nebo náhradní služby je voják povinen podrobit se lékařské prohlídce vojenským lékařem.
(1) Odvedencům nebo vojákům, jejichž sourozenec zemřel v přímé souvislosti s výkonem vojenské činné služby nebo jejichž zvlášť závažné rodinné důvody nelze účinně řešit podle § 20, 24 nebo 25, lze vykonání základní nebo náhradní služby nebo její nevykonanou část prominout.
(2) Odvedencům, kteří byli určeni k náhradní službě a kteří bez vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 30 let, nenastoupili náhradní službu, se vykonání náhradní služby promine.
(3) Odvedencům, kteří z vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 35 let, nenastoupili základní nebo náhradní službu, lze vykonání základní nebo náhradní služby prominout.
(4) Vojákům, kterým byla základní služba přerušena podle § 26 odst. 1 písm. a) až f) a odstavce 2, se zbytek základní služby, nepřesahuje-li 3 měsíce, promíjí. Jde-li při přerušení podle § 26 odst. 2 písm. b) o dobu kratší než 15 kalendářních dnů, započítává se tato doba jako vykonaná vojenská činná služba.
(5) Vojákům, kterým byla náhradní služba přerušena podle § 26 odst. 1 písm. a), b), d) až f), se zbytek náhradní služby, nepřesahuje-li 15 kalendářních dnů, promíjí.
(6) Rozhodnutí o prominutí základní nebo náhradní služby nebo jejího zbytku a započítání do vojenské činné služby vydává ministerstvo nebo příslušná územní vojenská správa.
(1) Celkový rozsah vojenských cvičení činí nejvýše
- a)
- u mužstva a poddůstojníků v záloze 12 týdnů,
- b)
- u rotmistrů, praporčíků, důstojníků a generálů v záloze 16 týdnů.
(2) Vojáci z povolání jsou po zařazení do zálohy povinni vykonávat vojenská cvičení jako ostatní vojáci v záloze.
(3) Ministerstvo stanoví počet a délku jednotlivých vojenských cvičení podle potřeb výcviku nebo zajištění bojové pohotovosti ozbrojených sil tak, aby nebyl překročen celkový rozsah vojenských cvičení.
(4) Ministerstvo může prominout konání některých vojenských cvičení, je-li vycvičeno více osob, než je třeba pro doplňování v mobilizaci, a vojákům v záloze, kteří vzhledem k vykonávanému zaměstnání nebo jiné přípravě jsou schopni plnit v potřebném rozsahu úkoly ozbrojených sil.
(5) Ministerstvo může vojákům v záloze, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí, prominout vykonání všech nebo některých vojenských cvičení zejména z rodinných nebo sociálních důvodů.
(6) Vojákům v záloze může na jejich žádost územní vojenská správa povolit, aby konali též vojenská cvičení dobrovolná. Vojenská cvičení dobrovolná se nezapočítávají do celkového rozsahu vojenských cvičení stanoveného v odstavci 1.
(7) Zavádí-li se nová výzbroj a jiné technické prostředky, vyžadují-li to potřeby výcviku nebo plnění úkolů ozbrojených sil anebo záchranné práce při pohromách ohrožujících životy, zdraví, životní prostředí nebo značné majetkové hodnoty, mohou být povoláni vojáci v záloze k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nezbytně nutnou. Výjimečné vojenské cvičení ministerstvo započítá do celkového rozsahu vojenských cvičení. Výjimečné vojenské cvičení lze konat i nad celkový rozsah vojenských cvičení stanovený v odstavci 1, nejvýše však do jednonásobku tohoto rozsahu.
(8) Vojákům v záloze může na jejich žádost územní vojenská správa povolit odklad vykonání vojenských cvičení na jiné období roku, popřípadě na příští rok. Žádost o odklad vojenských cvičení podává voják v záloze příslušné územní vojenské správě. O odklad vojenského cvičení může se souhlasem vojáka v záloze žádat i zaměstnavatel. Podání žádosti nemá odkladný účinek.
(9) O odkladu rozhoduje náčelník územní vojenské správy. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(10) Vojáky v záloze povolává na vojenské cvičení územní vojenská správa zpravidla nejméně 4 týdny přede dnem nástupu. Výjimečně lze povolat k okamžitému nastoupení vojenského cvičení. Vojáci v záloze povolaní na vojenské cvičení jsou povinni dostavit se ve stanovenou dobu na určené místo. Povolání vojáků v záloze na vojenské cvičení se provádí doručením povolávacího rozkazu zpravidla poštovní zásilkou nebo vojáky v záloze určenými k osobním úkonům anebo prostřednictvím správních nebo obecních úřadů.
(11) O nastoupení vojáků v záloze na vojenské cvičení a jejich propuštění z vojenského cvičení platí obdobně § 23 a 28.
(12) Z vojenského cvičení se předčasně propustí vojáci, u kterých při nástupu vojenský lékař zjistí neschopnost k vojenské činné službě pro nemoc nebo úraz, kteří se pro nemoc nebo úraz stanou na zbývající dobu vojenského cvičení neschopnými vojenské činné služby, dále ti, kteří byli během vojenského cvičení vzati do vazby nebo kteří byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody, kterým byl během vojenského cvičení povolen odklad vojenského cvičení, anebo ti, kteří se svémocně vzdálili. Doba, po kterou konali vojenské cvičení, se započítá do celkové doby vojenských cvičení.
(13) Průběh vojenských cvičení a pracovněprávní nároky z toho vyplývající upravují zvláštní právní předpisy.8),13)
(1) Vojáci konající základní nebo náhradní službu a vojenské cvičení jsou povinni nahradit vojenskou činnou službu, kterou zameškali překročením dovolené, výkonem kázeňského trestu vězení nebo svémocným vzdálením.
(2) Nahrazuje se zameškaná doba, která dosahuje délky celého kalendářního dne. Kratší doba se nahrazuje pouze tehdy, jestliže její souhrn v průběhu vojenské činné služby dosáhne délky 24 hodin.
(3) Nahrazování zameškané vojenské činné služby podle odstavce 1 se může prominout, kromě nahrazování doby delší než 24 hodin zameškané svémocným vzdálením.
(4) Nahrazování zameškané vojenské činné služby začíná dnem následujícím po dni splnění stanovené délky vojenské činné služby.
(5) Doba zameškaná výkonem kázeňského trestu vězení nebo svémocným vzdálením v době nahrazování se již nenahrazuje.
Prezident republiky stanoví v řádu způsob propouštění vojáků ze základní nebo náhradní služby a z vojenského cvičení, důvody, pro které lze prominout nahrazování zameškané základní nebo náhradní služby a vojenského cvičení, a služební orgán, který o prominutí může rozhodnout.
(1) Poslanci a senátoři Parlamentu, předseda a členové vlády, soudci Ústavního soudu, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, občané ve funkcích s diplomatickými a konzulárními výsadami a imunitami, ředitelé krajských úřadů, hejtmani krajů a starostové obcí se po dobu výkonu funkce k vojenské činné službě nepovolávají nebo se jim vojenská činná služba přeruší. Vojenské cvičení takto zameškané se promíjí.
(2) Obdobně podle odstavce 1 se postupuje při zvolení do funkcí v zastupitelstvech vyšších územních samosprávných celků a v obecních zastupitelstvech, pro jejichž výkon jsou členové těchto zastupitelstev uvolněni ze svého zaměstnání.
(3) Kandidáti na poslance a senátory Parlamentu a kandidáti do zastupitelstev územních samosprávných celků se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní nebo náhradní služby anebo se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu trvání volební kampaně.
(4) Odboroví funkcionáři, kterými se rozumějí členové příslušných odborových orgánů a příslušných vyšších odborových orgánů, které jsou oprávněny vystupovat v právních vztazích jménem příslušné odborové organizace, se nepovolávají k výkonu základní nebo náhradní služby anebo na vojenské cvičení v době od vyhlášení stávky do jejího ukončení.
(1) Občané, kteří jsou ve služebním poměru podle zvláštních právních předpisů10) (dále jen ,,příslušníci sborů") a vykonali základní nebo náhradní službu, jsou po dobu trvání tohoto poměru osvobozeni od služební povinnosti, kterou by jinak byli povinni.
(2) Příslušníci sborů jsou povinni do 8 dnů oznámit příslušné územní vojenské správě skončení služebního poměru. Podléhají-li branné povinnosti, mají služební povinnost jako vojáci v záloze.
(3) Vojenská hodnost propuštěných příslušníků sborů se stanoví podle potřeb ozbrojených sil; může se upravit podle hodnosti dosažené v předchozím služebním poměru.
(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou odborné a vojenské požadavky pro úpravu vojenské hodnosti podle odstavce 3.
(1) Pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu se vytváří záloha.
(2) Zálohu tvoří vojáci propuštění z vojenské činné služby, odvedenci, kterým byla základní nebo náhradní služba prominuta, a příslušníci sborů propuštění ze služebního poměru; jsou to vojáci mimo činnou službu.
(3) Do zálohy se zařazují vojáci dnem následujícím po dni propuštění z vojenské činné služby a odvedenci, kterým byla základní nebo náhradní služba prominuta, dnem následujícím po vydání rozhodnutí o prominutí a setrvávají v ní po dobu, po kterou se na ně vztahuje branná povinnost.
(4) Část vojáků v záloze se již v míru předurčuje pro doplnění ozbrojených sil.
(5) Vojáci v záloze, kteří jsou předurčeni pro doplnění ozbrojených sil a kteří uzavřou dohodu k dobrovolnému udržování své vojenskoodborné připravenosti na dobu dvou až pěti let, tvoří aktivní zálohu dobrovolnou.
(6) Dohodu jménem státu uzavírá územní vojenská správa. Dohoda musí být písemná a jejím obsahem je stanovení doby, po kterou bude voják zařazen do aktivní zálohy dobrovolné, funkce a vojenský útvar, pro který je předurčen, a rozsah vojenských cvičení dobrovolných po dobu závazku. Dohodu lze písemně zrušit před uplynutím doby, na kterou je uzavřena, podle potřeb vojáka nebo ozbrojených sil.
(7) Právní poměry vojáků v aktivní záloze dobrovolné upravuje zvláštní právní předpis.8)
(1) Při přezkumném řízení se posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců a vojáků k vojenské činné službě na základě závažných změn jejich zdravotního stavu, které vedou ke změně schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu. Zdravotní způsobilost se zjiš-ťuje při lékařské prohlídce podle potřeby doplněné o odborné vyšetření.
(2) K provádění přezkumného řízení se zřizují přezkumné komise u územních vojenských správ, u vojenských nemocnic a u Ústavu leteckého zdravotnictví.
(3) Přezkumná komise u územní vojenské správy posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců, vojáků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba, a vojáků v záloze; působí ve složení
- a)
- předseda -- náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím určený,
- b)
- členové -- 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí ředitel krajského úřadu na žádost náčelníka územní vojenské správy.
(4) Přezkumná komise u vojenské nemocnice posuzuje zdravotní způsobilost vojáků v činné službě kromě vojenského leteckého personálu; působí ve složení
- a)
- předseda -- ředitel vojenské nemocnice nebo zástupce jím určený,
- b)
- členové -- 2 lékaři vojenské nemocnice určení ředitelem vojenské nemocnice.
(5) Přezkumná letecká komise u Ústavu leteckého zdravotnictví posuzuje zdravotní způsobilost vojenského leteckého personálu; působí ve složení
- a)
- předseda -- ředitel Ústavu leteckého zdravotnictví nebo zástupce jím určený,
- b)
- členové -- 2 lékaři Ústavu leteckého zdravotnictví určení ředitelem Ústavu leteckého zdravotnictví.
(6) Členem přezkumné komise nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky.
(7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti odvedenců a vojáků k vojenské činné službě při přezkumném řízení, stupně zdravotní způsobilosti a základní dokumentaci pro přezkumné řízení.
(1) K přezkumnému řízení povolává odvedence a vojáky mimo činnou službu povolávacím rozkazem příslušná územní vojenská správa, vojáky v činné službě služební orgán. Povolaní odvedenci a vojáci jsou povinni se k přezkumnému řízení dostavit a prokázat svoji totožnost. Za vážné důvody, pro které se nemohou k přezkumnému řízení dostavit, se považují důvody uvedené v § 12 odst. 3. Odvedenec nebo voják, který se dlouhodobě zdržuje v zahraničí, se dostaví k přezkumnému řízení po návratu do České republiky.
(2) K přezkumnému řízení se nepovolávají odvedenci a vojáci zcela neschopní vojenské činné služby podle § 12 odst. 5. Přezkumné řízení provede přezkumná komise bez jejich účasti na základě předložených dokladů.
(3) Podle výsledků lékařské prohlídky přezkumná komise rozhodne o schopnosti, snížené schopnosti a dočasné nebo trvalé neschopnosti k vojenské činné službě.
(4) Bylo-li vydáno přezkumné rozhodnutí o dočasné neschopnosti k vojenské činné službě, musí být nejdéle do 3 let od nabytí právní moci tohoto přezkumného rozhodnutí rozhodnuto v novém přezkumném řízení o schopnosti nebo trvalé neschopnosti odvedence a vojáka k vojenské činné službě; tato doba se prodlužuje o důvody uvedené v § 12 odst. 3.
(5) Proti přezkumnému rozhodnutí se může odvedenec a voják odvolat k příslušné vyšší přezkumné komisi; za stavu ohrožení státu a za válečného stavu není odvolání přípustné.
(1) K rozhodování o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí se zřizují tříčlenné vyšší přezkumné komise u Hlavního doplňovacího úřadu a u Generálního štábu Armády České republiky.
(2) Vyšší přezkumná komise u Hlavního doplňovacího úřadu rozhoduje o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí přezkumné komise u územní vojenské správy. Její složení stanoví ředitel Hlavního doplňovacího úřadu; členy musí být 2 vojenští lékaři.
(3) Vyšší přezkumná komise u Generálního štábu Armády České republiky rozhoduje o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí přezkumné komise u vojenské nemocnice. Její složení stanoví náčelník Generálního štábu Armády České republiky; členy musí být 2 vojenští lékaři.
(4) Vyšší přezkumná letecká komise u Generálního štábu Armády České republiky rozhoduje o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí přezkumné letecké komise u Ústavu leteckého zdravotnictví. Její složení stanoví náčelník Generálního štábu Armády České republiky; členy musí být 2 vojenští lékaři.
(5) Členem vyšší přezkumné komise nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky, ani ten, kdo rozhodoval v prvním stupni.
(6) Vyšší přezkumná komise přezkumné rozhodnutí potvrdí nebo změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
(1) Přezkoušení pravomocného přezkumného rozhodnutí vydaného přezkumnou komisí, podle něhož byla odvedenci nebo vojákovi stanovena trvalá neschopnost k vojenské činné službě, provádí vyšší přezkumná komise, jestliže je podezření, že bylo vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, nebo bylo vydáno v rozporu s tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.
(2) Přezkoušení pravomocného přezkumného rozhodnutí, jako mimořádný opravný prostředek, je přípustné jen do 3 let od právní moci tohoto přezkumného rozhodnutí; bylo-li vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, je přípustné kdykoli.
(3) O přezkoušení platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech a o průběhu odvodu. Je-li třeba odborného vyšetření, může být občan odeslán i do jiného zdravotnického zařízení, než které provádělo původní vyšetření.
(4) Vyšší přezkumná komise pravomocné přezkumné rozhodnutí potvrdí nebo změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
(1) Méně závažné změny zdravotního stavu, které nevedou k neschopnosti k vojenské činné službě, ale pouze ke změně stupně zdravotní způsobilosti u od-vedenců, mužstva a poddůstojníků v činné službě a v záloze a u mužstva a poddůstojníků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba podle § 25, § 26 odst. 1 písm. a), c) až g) a § 27 odst. 1, se posuzují mimo přezkumné řízení.
(2) Posouzení stupně zdravotní způsobilosti a jeho změnu mimo přezkumné řízení provádí
- a)
- u mužstva a poddůstojníků v základní nebo náhradní službě anebo na vojenském cvičení vojenský lékař,
- b)
- u odvedenců, mužstva a poddůstojníků v záloze a u mužstva a poddůstojníků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba podle § 25, § 26 odst. 1 písm. a), c) až g) a § 27 odst. 1, lékař určený do přezkumné komise územní vojenské správy.
(3) Proti závěru posouzení stupně zdravotní způsobilosti se nelze odvolat.
(1) Osobními úkony pro potřeby ozbrojených sil se rozumí činnost vojáků v záloze, která souvisí s mimořádnými opatřeními.
(2) Bylo-li nařízeno mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby ozbrojených sil požadovat osobní úkony od vojáků v záloze, kteří mohou být pro tento případ předem určeni příslušnou územní vojenskou správou. Tito vojáci nejsou po dobu plnění osobních úkonů vojáky v činné službě, ale podléhají vojenské kázeňské pravomoci a mají trestní odpovědnost i za trestné činy vojenské.
(3) Vojáci v záloze předem určení k osobním úkonům vykonávají nezbytnou přípravu. Pro povolání k této přípravě, o jejím nastoupení a propuštění z ní platí přiměřeně § 30.
(4) Pro povolání k osobním úkonům, nastoupení k osobním úkonům a propuštění z nich platí přiměřeně § 47 a 48.
(5) Povoláním vojáků v záloze k mimořádné službě se ruší jejich určení k osobním úkonům.
Mimořádnými opatřeními jsou
- a)
- povolání vojáků v záloze k mimořádné službě v počtu nepřesahujícím počet vojáků v záloze 7 nejmladších ročníků narození,
- b)
- mobilizace ozbrojených sil,
- c)
- mimořádné odvody,
- d)
- mimořádná služba.
(1) Po vyhlášení stavu ohrožení státu může prezident republiky na návrh vlády nařídit, aby byli povoláni vojáci v záloze k mimořádné službě v rozsahu podle § 42 písm. a).
(2) Po dobu stavu ohrožení státu nelze propustit z vojenské činné služby vojáky, kteří v této době dosáhli věku 60 let.
(3) Mimořádná opatření zrušuje prezident republiky na návrh vlády.
(1) Po vyhlášení válečného stavu prezident republiky na návrh vlády nařizuje mobilizaci ozbrojených sil.
(2) Mobilizace ozbrojených sil může být všeobecná nebo částečná. Všeobecná mobilizace ozbrojených sil se vztahuje na všechny vojáky v záloze kromě těch, kteří mají dočasné úlevy ze služební povinnosti nebo kteří jsou zproštěni mimořádné služby, a na celé státní území. Částečná mobilizace ozbrojených sil se vztahuje na část vojáků v záloze nebo na část státního území.
(3) Mobilizace se zrušuje demobilizací. Demobilizaci nařizuje prezident republiky na návrh vlády.
(1) Okamžikem vyhlášení válečného stavu jsou vojáci, kteří dlí mimo území České republiky, povinni dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení mimořádné služby, kromě těch, kteří mají dočasné úlevy ze služební povinnosti.
(2) Prezident republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit mimořádnou službu podle odstavce 1, aby se přihlásili do ozbrojených sil spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat. Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnout.
(3) Za válečného stavu se konají jen mimořádné odvody a dobrovolné odvody.
(4) Vojákům v záloze, kteří nebyli povoláni k vojenské činné službě, může příslušná územní vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost o povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.
(1) Za válečného stavu občané podléhající branné povinnosti a dosud neodvedení mají mimořádnou odvodní povinnost. Jsou povinni podrobit se mimořádným odvodům, které nařizuje prezident republiky na návrh vlády.
(2) Dobu konání mimořádných odvodů stanoví veřejná vyhláška.
(3) Občané jsou povinni přihlásit se k mimořádným odvodům u obecního úřadu v místě jejich trvalého pobytu.
(4) Pro mimořádné odvody platí přiměřeně § 11 a 12.
(1) Za stavu ohrožení státu a za válečného stavu vykonávají všichni vojáci, kteří jsou v činné službě, mimořádnou službu, a to ode dne účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.
(2) Za stavu ohrožení státu a za válečného stavu se odvedenci a vojáci mimo činnou službu povolávají k mimořádné službě.
(3) Povolání vojáků v záloze a odvedenců k mimořádné službě se provádí zpravidla povolávacím rozkazem vydaným územní vojenskou správou, veřejnou vyhláškou nebo mobilizační výzvou oznámenou prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
(4) Povolávací rozkazy doručují vojáci v záloze určení k osobním úkonům, správní nebo obecní úřady. Mohou se přepravovat i jako poštovní zásilka.
(5) Vojáci v záloze a odvedenci odvedení při mimořádných odvodech jsou povinni dostavit se na stanovené místo v době uvedené v povolávacím rozkaze; pokud povolávací rozkaz neobdrží, jsou povinni dostavit se na stanovené místo v době uvedené ve veřejné vyhlášce nebo v mobilizační výzvě.
(6) O nastoupení mimořádné služby, není-li stanoveno jinak, platí obdobně ustanovení o nastoupení základní služby. Povolaní vojáci a odvedenci jsou povinni při nástupu k vojenskému útvaru upozornit na své zdravotní potíže, a pokud je toho třeba, podrobit se lékařské prohlídce vojenským lékařem.
(1) Mimořádná služba končí nejpozději do 30 dnů od zrušení mimořádných opatření nebo od nařízení demobilizace.
(2) Vojáci, kteří vykonávali mimořádnou službu, se propustí z vojenské činné služby, pokud délka mimořádné služby je shodná s délkou základní služby nebo byla delší anebo jsou starší 60 let. Pokud délka mimořádné služby byla kratší než délka základní nebo náhradní služby, postupuje se podle ustanovení upravujících základní nebo náhradní službu. Vojáci, kteří vykonávali vojenskou činnou službu jako své povolání ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu,7) se propustí z vojenské činné služby, jen mohou- -li být propuštěni podle tohoto zvláštního právního předpisu.
(3) Z mimořádné služby se propouští buď jednotlivě nebo hromadně. Pro propouštění z mimořádné služby platí obdobně § 26 a 28.
(4) Vojáci propuštění z mimořádné služby se zařazují do zálohy, pokud podléhají branné povinnosti.
(5) Ženám odvedeným při mimořádných odvodech a osobám, které dobrovolně vstoupily do ozbrojených sil jen na dobu válečného stavu, zaniká branná povinnost dnem propuštění z mimořádné služby.
(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit občany, u nichž je v důležitém zájmu bezpečnosti České republiky třeba, aby mohli dále vykonávat civilní zaměstnání. Vojáci v záloze mladší 35 let mohou být zproštěni mimořádné služby jen z důvodů hodných zvláštního zřetele.
(2) Žádost o zproštění mimořádné služby po- dávají zaměstnavatelé pro své zaměstnance u územní vojenské správy, v jejímž obvodu mají sídlo. Správní úřady mohou žádat o zproštění pro občany po projednání s jejich zaměstnavatelem.
(3) Povinnosti k mimořádné službě lze zprostit předem v míru nebo za stavu ohrožení státu anebo za válečného stavu.
(4) Územní vojenská správa rozhoduje o zproštění a vede evidenci zproštěných občanů. Rozhodnutí o zproštění mimořádné služby nabývá účinnosti, je-li provedeno v míru, dnem vyhlášení mimořádných opatření, je-li provedeno za mimořádných opatření, dnem, kdy územní vojenská správa rozhodla o zproštění. Rozhodnutí o zproštění mimořádné služby se doručuje žadatelům.
(5) Zaměstnavatelé jsou povinni oznámit pominutí důvodů, pro něž bylo zproštění provedeno, územní vojenské správě, která zproštění provedla, a územní vojenské správě místa trvalého pobytu zproštěného zaměstnance.
(6) Zproštění mimořádné služby může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí o zproštění mimořádné služby lze po pominutí důvodů nebo v důležitém zájmu ozbrojených sil zrušit.
(7) Proti rozhodnutí o zproštění mimořádné služby a o zrušení zproštění za stavu ohrožení státu a válečného stavu není odvolání přípustné.
(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou důvody důležitého zájmu bezpečnosti České republiky a důvody hodné zvláštního zřetele, pro které lze zprostit mimořádné služby, dobu, na kterou lze zproštění omezit, a postup při zprošťování.
(1) Ministerstvo, vojenské správní úřady a vojenské útvary vedou vojenskou evidenci pro potřebu ozbrojených sil v rozsahu osobních údajů stanovených tímto zákonem, přitom postupují podle zvláštního právního předpisu.14) Údaje z vojenské evidence si mohou vzájemně poskytovat. Údaje z vojenské evidence lze poskytovat také orgánům veřejné správy pouze v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem1) a také na žádost fyzické osoby, o které se vojenská evidence vede.
(2) Vojenskou evidencí se rozumí shromažďování, zpracovávání a uchovávání osobních údajů, které souvisejí s brannou povinností. Vede se počínaje shromažďováním informací o občanech před zahájením odvodního řízení podle § 7 po dobu 60 let. Zpracováváním vojenské evidence se rozumí vyhodnocování osobních údajů pro rozhodování o schopnosti osob k vojenské činné službě, pro jejich povolávání do ozbrojených sil a zařazování do funkcí v ozbrojených silách.
(3) Zaměstnanci orgánů uvedených v odstavci 1, kterými se rozumějí vojáci v činné službě a občanští zaměstnanci, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili ve vojenské evidenci. Tato povinnost trvá i po skončení služebního poměru nebo pracovněprávního vztahu.
(1) Občané před vznikem branné povinnosti, branci, odvedenci a vojáci mimo činnou službu předkládají veškerá podání ve věcech branné povinnosti příslušné územní vojenské správě.
(2) Občan, který má více státních občanství a vykoná vojenskou službu v ozbrojených silách jiného státu, jehož je také státním občanem nebo byl tímto státem zproštěn branné povinnosti, je povinen předložit o tom doklady příslušné územní vojenské správě.
(3) Branci, odvedenci a vojáci mimo činnou službu jsou povinni neodkladně hlásit změnu adresy místa trvalého pobytu, změnu v přípravě na povolání, zaměstnavatele a zaměstnání, dlouhodobý pobyt v zahraničí a návrat do České republiky, úrazy a vážná onemocnění, a předložit příslušné doklady.
(4) Územní vojenské správy mohou povolat osoby uvedené v odstavcích 2 a 3 k jednání, je-li jejich osobní účast nutná.
(1) Vojenskými doklady, které jsou veřejnými lis-tinami, jsou vojenská knížka, povolávací rozkaz a osvědčení o zániku branné povinnosti.
(2) Vojenská knížka obsahuje fotografii, titul, jméno, příjmení, rodné číslo, osobní známku, vojenskou hodnost, vojenský útvar, údaje o plnění služební povinnosti a vojenské odbornosti. Vojenská knížka se vydává vojákům v základní nebo náhradní službě, odvedencům povolaným do mimořádné služby a vojákům v záloze.
(3) Vojenská knížka se nepřipojuje jako příloha k návrhům a podáním. Voják v činné službě a voják mimo činnou službu je povinen ztrátu nebo poškození vojenské knížky hlásit nadřízenému nebo příslušné územní vojenské správě.
(4) Povolávací rozkaz obsahuje důvod povolání, titul, jméno, příjmení, rodné číslo, adresu místa trvalého pobytu povolávaného, dobu a místo, kam se povolaný má dostavit; dále podle důvodu povolání obsahuje zejména adresu pracoviště a způsob přepravy. Povolávací rozkaz se doručuje do vlastních rukou.
(5) Osvědčení o zániku branné povinnosti obsahuje titul, jméno, příjmení, rodné číslo a důvod zániku branné povinnosti.
(6) Vojenské doklady vydávají územní vojenské správy, vojenské útvary nebo ministerstvo.
(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzory vojenských dokladů.
(1) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu musí mít občané, kteří podléhají branné povinnosti, k cestování do zahraničí souhlas.
(2) Souhlas k cestování do zahraničí může udělit brancům, odvedencům a vojákům mimo činnou službu příslušná územní vojenská správa, vojákům v mimořádné službě ministerstvo.
(3) Proti rozhodnutí o nevydání souhlasu k cestování do zahraničí není přípustné odvolání.
(1) Občan smí vstoupit do ozbrojených sil jiných států jen s povolením prezidenta republiky. Žádost podává příslušné územní vojenské správě.
(2) Žádost o povolení vstupu do ozbrojených sil jiných států předkládá prezidentovi republiky ministerstvo po projednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí.
(3) Povolení udělené podle odstavce 1 může prezident republiky kdykoli odvolat. Povolení pozbývá platnosti při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Tím není dotčeno ustanovení § 45 odst. 2.
(4) Občan, který má více státních občanství, může vykonávat vojenskou službu v ozbrojených silách jiného státu, jehož je také státním občanem, bez povolení prezidenta republiky.
(5) Občan je po dobu vojenské služby v ozbrojených silách jiného státu osvobozen od plnění branné povinnosti v České republice.
(6) Cizinec může dobrovolně vstoupit do ozbrojených sil jen s povolením prezidenta republiky. Žádost podává ministerstvu, které ji po projednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí předkládá prezidentu republiky.
(1) Obec proplácí brancům jízdné autobusem nebo v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku vynaložené na cestu z místa trvalého pobytu na území České republiky k odvodu, ke stanovené lékařské prohlídce, odbornému vyšetření a zpět.
(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností proplácí náklady spojené s pronájmem místností k odvodu, jejich vybavením, otopem a údržbou po dobu odvodu.
(3) Krajský úřad proplácí náklady spojené s vyplňováním zdravotní části dotazníku ošetřujícími lékaři podle § 7 odst. 4 a jeho vyhodnocením lékařem odvodní komise, náklady na lékařské prohlídky a jejich materiální zabezpečení, na zdravotnické pracovníky odvodních komisí včetně jejich přípravy, na odborná vyšetření branců pro potřebu odvodu a náklady na odvolání proti odvodnímu rozhodnutí.
(4) Územní vojenská správa proplácí občanům jízdné autobusem nebo v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku vynaložené na cestu z místa trvalého pobytu na území České republiky k přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí nebo přezkoušení přezkumného rozhodnutí a zpět. Dále proplácí jízdné odvedencům a vojákům mimo činnou službu k přezkumnému řízení, vojákům propuštěným ze základní nebo náhradní služby, z vojenského cvičení, z mimořádné služby a osobních úkonů pro potřeby ozbrojených sil a osobám povolaným k jednání podle § 51 odst. 4. Proplácí též odborná vyšetření občanů pro potřebu přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí nebo přezkoušení přezkumného rozhodnutí. Proplácí náklady na přezkumné řízení odvedenců a vojáků mimo činnou službu, na odvolání proti přezkumnému rozhodnutí a na přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí a přezkumného rozhodnutí a náklady na posuzování zdravotní způsobilosti mimo přezkumné řízení.
(5) Vojenský útvar nebo ministerstvo proplácejí odvedencům a vojákům mimo činnou službu jízdné autobusem nebo v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku vynaložené na cestu z místa trvalého pobytu na území České republiky k nástupu základní nebo náhradní služby, vojenského cvičení, mimořádné služby a k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil do místa uvedeného v povolávacím rozkaze. Vojákům v činné službě proplácí jízdné k přezkumnému řízení podle zvláštních právních předpisů.7),8)
(6) Ministerstvo proplácí náklady na přezkumné řízení, na odvolání proti přezkumnému rozhodnutí a na přezkoušení pravomocného přezkumného rozhodnutí, které se týká vojáků v činné službě.
(7) Občan, který se nedostavil bez vážného důvodu k přezkoušení, nebo bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě bylo způsobeno trestným činem, je povinen nahradit náklady vynaložené na přezkoušení. Je-li nutné předvedení občana do zdravotnického zařízení nebo jiného místa řízení, hradí náklady za předvedení předvedený občan.
(1) Správní úřady, orgány územní samosprávy, soudy, státní zastupitelství a zaměstnavatelé jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona a dalších právních předpisů vydaných podle něj.
(2) Soudy oznamují vzetí do vazby, rozhodnutí o schválení narovnání, pravomocné odsouzení brance, odvedence nebo vojáka mimo činnou službu územní vojenské správě příslušné podle místa jejich trvalého pobytu a vojáka v činné službě příslušnému vojenskému útvaru.
(3) Věznice oznamují propuštění brance, odvedence nebo vojáka mimo činnou službu z vazby, jejich přijetí k výkonu trestu odnětí svobody a propuštění z něj příslušné územní vojenské správě. Propuštění vojáka z povolání z vazby, jeho přijetí k výkonu trestu odnětí svobody a jeho propuštění oznamují příslušnému vojenskému útvaru. Přijetí vojáka v základní nebo náhradní službě a na vojenském cvičení k výkonu trestu odnětí svobody oznamují příslušnému vojenskému útvaru; jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a z vazby oznamují příslušné územní vojenské správě.
(4) Správní úřady podle své působnosti a orgány územní samosprávy v přenesené působnosti spolupracují s územními vojenskými správami při vedení vojenské evidence zejména tak, že oznamují, kteří branci, odvedenci a vojáci mimo činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho odhlásili, nabyli nebo pozbyli státní občanství České republiky a získali nebo ztratili řidičské oprávnění. Na základě dožádání územních vojenských správ zjišťují pobyt branců, kteří se nedostavili k odvodu nebo přezkoušení, odvedenců a vojáků mimo činnou službu, kteří se nedostavili k přezkumnému řízení, přezkoušení nebo nenastoupili vojenskou činnou službu.
(5) Orgány pověřené vedením matrik zasílají kopii úmrtního listu brance, odvedence nebo vojáka mimo činnou službu územní vojenské správě podle místa jejich posledního trvalého pobytu. Při úmrtí vojáka v činné službě zasílají kopii úmrtního listu vojenskému útvaru, jehož byl voják příslušníkem.
(6) Zdravotnická zařízení jsou povinna na vyžádání lékařů odvodních komisí, vyšší odvodní komise, přezkumných komisí a vyšších přezkumných komisí pro potřebu posuzování zdravotní způsobilosti občanů k výkonu vojenské činné služby provádět lékařské prohlídky a odborná vyšetření, vydávat lékařské nálezy, posudky a podávat zprávy o průběhu jejich nemocí a pořizovat výpisy ze zdravotnické dokumentace.
(7) Zaměstnavatelé mohou vyžadovat od svých zaměstnanců předložení vojenského dokladu ke zjištění údajů potřebných pro jejich zproštění mimořádné služby. Zaměstnanci jsou povinni tomuto požadavku vyhovět.
(1) Stanoví-li mezinárodní smlouva Parlamentem schválená, vyhlášená a pro Českou republiku závazná něco jiného než tento zákon, platí ustanovení této mezinárodní smlouvy.
(2) Ministerstvo osobám, které nabyly státní občanství České republiky, osobám, které mají více státních občanství, a občanům započítá podle odstavce 1 do celkové doby základní nebo náhradní služby, popřípadě vojenských cvičení dobu vojenské služby nebo její část, kterou vykonali v ozbrojených silách jiných států, a může jim stanovit vojenskou hodnost.
(3) Vojenská služba vykonaná v ozbrojených silách spojeneckého státu podle § 45 odst. 2 na podkladě výzvy prezidenta republiky se započítává jako mimořádná služba konaná podle § 47.
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro řízení podle něj správní řád.
Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
(1) Úkoly okresních a jim na roveň postavených vojenských správ a orgánů nadřízených těmto správám přecházejí ke dni účinnosti tohoto zákona na vojenské správní úřady zřízené tímto zákonem.
(2) Rozhodnutí, která do dne účinnosti tohoto zákona vydaly okresní a jim na roveň postavené vojenské správy a orgány nadřízené těmto správám podle dosavadních předpisů, zůstávají nedotčena.
(3) Řízení, která před účinností tohoto zákona zahájily a neskončily okresní a jim na roveň postavené vojenské správy, orgány nadřízené těmto správám, odvodní komise, vyšší odvodní komise, přezkumné komise a vyšší přezkumné komise, dokončí vojenské správní úřady a komise zřízené podle tohoto zákona; při řízení postupují podle tohoto zákona.
Branná povinnost, která občanovi vznikla podle § 5 odst. 2 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za brannou povinnost podle tohoto zákona.
Vojáci, kteří nastoupí k výkonu nebo k dokončení základní služby počínaje dnem účinnosti tohoto zákona, vykonají základní službu v trvání
- a)
- 9 měsíců, jde-li o absolventa vojenské katedry nebo absolventa vysoké školy zařazeného do vojenské přípravy na vysokých školách, který tuto přípravu ukončil závěrečnými zkouškami,
- b)
- 11 měsíců, jde-li o absolventa vysoké školy zařazeného do vojenské přípravy na vysokých školách, který ukončil část této přípravy zápočtem.
Vojáci, kteří nastoupili k výkonu nebo k dokončení náhradní služby na dobu 5 měsíců přede dnem účinnosti tohoto zákona, se propustí z této služby, jestliže ji vykonali v délce nejméně 3 měsíců. Ustanovení § 31 zůstávají nedotčena.
Vojákyním v základní službě, které byly předčasně propuštěny na trvalou dovolenou rozhodnutím přezkumné komise nebo pro těhotenství podle § 36 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů, přede dnem účinnosti tohoto zákona, zaniká branná povinnost podle § 4 odst. 1 písm. e).
Vojáci, kteří jsou vojáky ve výslužbě podle § 25 odst. 4 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů, jsou ke dni účinnosti tohoto zákona vojáky v záloze, jestliže podléhají branné povinnosti.
Zrušují se:
1. Zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon.
2. Zákon č. 19/1958 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb.
3. Zákon č. 64/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon.
4. Zákon č. 72/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon.
5. Zákon č. 227/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.
6. Zákon č. 164/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7. Zákon č. 188/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1999.
Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.
Zákon č. 128/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), ve znění zákona č. 238/2000 Sb., zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení (1. května 2002).
Zákon č. 286/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), ve znění zákona č. 238/2000 Sb. a zákona č. 128/2002 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.
Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.
Zákon č. 520/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.
––––––––––––––––––––
- 1)
- Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění pozdějších předpisů.
- 2)
- § 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.
- 2a)
- § 27 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
- 2b)
- § 116 občanského zákoníku.
- 3)
- § 29 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.
- 4)
- § 18 odst. 3 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.
- 5)
- Vyhláška č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek.
- 6)
- § 60 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 302/1992 Sb.
- 7)
- Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.
- 7a)
- § 2 odst. 2 až 4 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění zákona č. 352/2001 Sb.
- 8)
- Zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze.
- 9)
- § 2 odst. 1 zákona č. 220/1999 Sb.
- 10)
- Například zákon č. 221/1999 Sb., zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
- 12)
- § 20 zákona č. 220/1999 Sb.
- 13)
- § 125 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
- 14)
- Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
