PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 196/1993 Sb., zákonem č. 321/1993 Sb., zákonem č. 42/1994 Sb., zákonem č. 136/1994 Sb., zákonem č. 258/1994 Sb., zákonem č. 133/1995 Sb., zákonem č. 151/1997 Sb., zákonem č. 208/1997 Sb., zákonem č. 129/1999 Sb., zákonem č. 17/2000 Sb., zákonem č. 22/2000 Sb., zákonem č. 100/2000 Sb., zákonem č. 241/2000 Sb., zákonem č. 256/2000 Sb., zákonem č. 141/2001 Sb., zákonem č. 262/2001 Sb., zákonem č. 477/2001 Sb., zákonem č. 276/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 575/2002 Sb. a zákonem č. 322/2003 Sb. ZÁKON o dani z přidané hodnoty

Sbírka: 414/2003 | Částka: 136/2003

5.12.2003

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

414

PŘEDSEDA VLÁDY
vyhlašuje
úplné znění zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty,
jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 196/1993 Sb., zákonem č. 321/1993 Sb.,
zákonem č. 42/1994 Sb., zákonem č. 136/1994 Sb., zákonem č. 258/1994 Sb., zákonem č. 133/1995 Sb.,
zákonem č. 151/1997 Sb., zákonem č. 208/1997 Sb., zákonem č. 129/1999 Sb., zákonem č. 17/2000 Sb.,
zákonem č. 22/2000 Sb., zákonem č. 100/2000 Sb., zákonem č. 241/2000 Sb., zákonem č. 256/2000 Sb.,
zákonem č. 141/2001 Sb., zákonem č. 262/2001 Sb., zákonem č. 477/2001 Sb., zákonem č. 276/2002 Sb.,
zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 575/2002 Sb. a zákonem č. 322/2003 Sb.

ZÁKON
o dani z přidané hodnoty

      Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

      Tento zákon upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen ,,daň"), které podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku, zboží z dovozu a nepravidelná mezinárodní autobusová přeprava osob uskutečňovaná zahraničním provozovatelem v tuzemsku (dále jen ,,příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku").

§ 2

Vymezení základních pojmů

      (1)  Pro účely tohoto zákona je zdanitelným plněním

a)
dodání zboží a převod nemovitostí nebo přechod nemovitostí při veřejné dražbě (dále jen ,,převod nemovitostí"), při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření,

b)
poskytování služeb

uskutečněné v tuzemsku při podnikání,¹) a to i v případě, že se jedná o činnost vykazující všechny znaky podnikání, kromě toho, že je prováděna podnikatelem, pokud zákon nestanoví jinak.

      (2)  Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)
zbožím věci movité, tepelná a elektrická energie, plyn a voda; za zboží se nepovažují peníze a cenné papíry, pokud tento zákon nestanoví jinak,

b)
službami všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti, a převod nebo využití práv,

c)
obratem výnosy za zdanitelná plnění, u osob účtujících v soustavě podvojného účetnictví nebo příjmy za zdanitelná plnění, u osob účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví a u osob, které ne-jsou považovány za účetní jednotku; do obratu se nezahrnují plnění osvobozená od daně podle § 25 a daň u plátce daně (dále jen ,,plátce"),

d)
daní na vstupu daň u plátce, kterou vůči němu uplatní jako součást ceny za jím přijatá zdanitelná plnění jiný plátce, nebo daň, která je vyměřena při dovozu zboží,

e)
daní na výstupu daň, kterou je plátce povinen uplatnit jako součást ceny za jím uskutečněná zdanitelná plnění,

f)
odpočtem daně daň na vstupu upravená popřípadě podle § 20,

g)
vlastní daňovou povinností převýšení daně na výstupu nad odpočtem daně za příslušné zdaňovací období,

h)
nadměrným odpočtem převýšení odpočtu daně nad daní na výstupu za příslušné zdaňovací období,

i)
daňovou povinností vlastní daňová povinnost nebo nadměrný odpočet,

j)
zvýšením daňové povinnosti zvýšení vlastní daňové povinnosti nebo snížení nadměrného odpočtu,

k)
snížením daňové povinnosti snížení vlastní daňové povinnosti nebo zvýšení nadměrného odpočtu,

l)
správcem daně příslušný územní finanční orgán²) (dále jen ,,finanční orgán"), s výjimkou dovozu zboží a příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku, kde je správcem daně celní úřad, pokud zákon nestanoví jinak,

m)
osobním automobilem silniční motorové vozidlo, které má v technickém průkazu zapsanou kategorii osobní automobil nebo M1. Pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie zvláštním předpisem,

n)
ojetým osobním automobilem osobní automobil, při jehož prvním pořízení nemohl být uplatněn nárok na odpočet daně,

o)
dokladem o použití doklad o použití zboží nebo služeb pro účely nesouvisející s podnikáním nebo pro osobní spotřebu plátce podle § 7 odst. 2, pokud zákon nestanoví jinak,

p)
tuzemskem území České republiky, kromě svobodných celních pásem a svobodných celních skladů,

q)
daňovým dokladem běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2, opravný daňový doklad podle § 15a odst. 2, doklad o použití podle § 12 odst. 5, splát-kový kalendář podle § 12 odst. 8, zjednodušený daňový doklad podle § 12 odst. 9, daňový dobropis a daňový vrubopis podle § 13, písemné celní prohlášení podle § 43 odst. 5 a § 45 odst. 3, doklad o zaplacení podle § 12 odst. 7 a 11 a jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem; za daňový doklad se považuje i doklad převedený do elektronické formy^2a) podle § 12 odst. 4,

r)
finančním pronájmem (finančním leasingem) přenechání zboží nebo nemovitosti za úplatu do užívání, jestliže si strany ve smlouvě o poskytnutí zboží či nemovitosti sjednají, že uživatel je oprávněn nebo povinen nabýt zboží nebo nemovitost, která je předmětem smlouvy, během platnosti této smlouvy nebo po jejím zániku,

s)
základní sazbou sazba daně 22 %,

t)
sníženou sazbou sazba daně 5 %,

u)
zásilkovým prodejem prodej zboží, při kterém prodávající zašle zboží kupujícímu na dobírku, s výjimkou prodeje podle kupní smlouvy podle obchodního zákoníku,

v)
dovozem zboží vstup zboží do tuzemska,

w)
vývozem zboží výstup zboží z tuzemska,

x)
hlavní činností subjektů, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, činnosti, k nimž byly založeny nebo zřízeny,

y)
splátkovým prodejem dodání zboží nebo převod nemovitosti na základě kupní smlouvy, při kterých k úhradě kupní ceny dochází ve splátkách po nabytí vlastnictví ke zboží nebo nemovitosti kupujícím,

z)
nájmem věci i podnájem věci, pokud tento zákon nestanoví jinak,

aa)
organizační složkou organizační složka zahraniční osoby, umístěná v tuzemsku za účelem podnikání,^2d)

ab)
obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, které patří osobě podléhající dani, a o těchto majetkových hodnotách je nebo má být účtováno, případně jsou evidovány podle § 11,

ac)
majetkem vytvořeným vlastní činností hmotný a nehmotný majetek včetně zásob oceněný vlastními náklady podle zvláštního právního předpisu,^3c) nebo reprodukční pořizovací cenou zjištěnou podle zvláštního právního předpisu,^10a)

ad)
stavbou veškerá stavební díla jako výsledek stavební činnosti, tvořící prostorově ucelenou nebo alespoň technicky samostatnou část stavby spolu s jejími součástmi; patří sem zařízení a předměty pevně spojené se stavebním dílem, včetně bytů a nebytových prostor; stavbou se rozumí i stavba, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí,

ae)
nedokončenou stavbou stavba, na kterou nebylo doposud vydáno kolaudační rozhodnutí, a stavba, na které byly provedeny změny vyžadující stavební povolení podle zvláštního právního předpisu,^2f) na něž nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí; za nedokončenou stavbu se nepovažují zařízení a stavby, které nevyžadují stavební povolení podle zvláštního právního předpisu,^2g) tyto zařízení a stavby jsou vždy považovány za stavbu podle písmene ad),

af)
kolaudací kolaudace nové stavby, případně kolaudace, která je provedena po změně stavby podle zvláštního právního předpisu,²ⁱ) pokud cena této změny bez daně je vyšší než 30 % zůstatkové ceny^3b) stavby ke dni zahájení stavebního řízení,

ag)
bankou osoba, která může v tuzemsku vykonávat činnost podle zvláštního právního předpisu,^2h)

ah)
technickým zhodnocením provedení změn na majetku stanovených zvláštním právním předpisem,^16c)

ai)
číselným kódem Harmonizovaného systému číselný kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku ve znění platném k 1. lednu 2002,

aj)
zahraniční osobou právnická osoba mající sídlo v zahraničí nebo fyzická osoba, která nemá v České republice trvalý pobyt nebo dlouhodobé vízum k pobytu; zahraniční osoba podnikající v tuzemsku prostřednictvím organizační složky se považuje pro účely tohoto zákona za osobu, která má sídlo, místo podnikání nebo trvalý pobyt v tuzemsku.

§ 2a

Vymezení pojmu peníze

      (1)  Penězi se pro účely tohoto zákona rozumějí platné bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny. Za platné bankovky, státovky a mince se považují i takové, jejichž platnost byla ukončena, ale lze je za platné bankovky, státovky a mince vyměnit.

      (2)  Za zboží se pro účely zákona také považují

a)
bankovky a mince české měny v okamžiku jejich dodání výrobcem České národní bance nebo při jejich dovozu Českou národní bankou,

b)
bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kursu vyhlašovaného Českou národní bankou,

c)
materializované cenné papíry v okamžiku jejich dodání výrobcem emitentovi nebo při jejich dovozu emitentem.

§ 2b

Místo plnění

      (1)  Místem plnění je při dodání zboží

a)
místo, kde se zboží nachází v době, kdy se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat, je-li dodání zboží spojeno s přepravou nebo odesláním zboží; přitom nezáleží na tom, kdo přepravu nebo odeslání zboží uskutečňuje,

b)
místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno, je-li dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží,

c)
místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje, je-li dodání zboží uskutečňováno bez přepravy nebo odeslání.

      (2)  Místem plnění při převodu nemovitosti a nedokončené stavby je místo, kde se nemovitost nebo nedokončená stavba nachází.

      (3)  Místem plnění při poskytování služeb je

a)
místo, kde má právnická osoba poskytující službu své sídlo, pokud nemá své sídlo v tuzemsku, provozovna, ve které služby poskytuje, pokud tento zákon nestanoví jinak,

b)
místo, kde má fyzická osoba poskytující službu provozovnu, pokud nemá provozovnu, bydliště, případně místo, kde se obvykle zdržuje, pokud tento zákon nestanoví jinak,

c)
místo, kde se nemovitost nachází, při poskytování služeb vztahujících se k nemovitostem, včetně služeb realitních kanceláří, odhadců a služeb architektů a stavebního dozoru,

d)
místo, kde se přeprava začíná uskutečňovat, při poskytování přepravních služeb, pokud tento zákon nestanoví jinak,

e)
místo, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány, při poskytování služeb souvisejících s kulturními, uměleckými, sportovními, vědeckými, výchovnými, zábavními a podobnými činnostmi včetně zprostředkování a organizování těchto činností a vedlejších souvisejících služeb, ubytovacích služeb, služeb veřejného stravování, průvodcovských služeb, poradenských služeb, finančních služeb, pojišťovnictví, obchodních a zprostředkovatelských služeb, advokátních, informačních a překladatelských služeb a vzdělávacích činností.

§ 3

Osoby, které jsou povinny platit daň

      (1)  Osobami, které jsou povinny platit daň, jsou v tuzemsku osoby, v jejichž prospěch je zdanitelné plnění uskutečňováno, a při dovozu zboží osoby, jimž má být propuštěno zboží, pokud zákon nestanoví jinak.

      (2)  V případě příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku je povinen zaplatit daň zahraniční provozovatel.

ČÁST DRUHÁ

UPLAT¶OVÁNÍ DANĚ U ZDANITELNÜHO
PLNĚNÍ V TUZEMSKU

HLAVA I

SUBJEKTY DANĚ

§ 4

Osoby podléhající dani

      Osobami podléhajícími dani jsou fyzické a právnické osoby, které podnikají v tuzemsku, případně uskutečňují činnost vykazující všechny znaky podnikání, kromě toho, že je prováděna podnikatelem. Osobami podléhajícími dani nejsou osoby, které uskutečňují pouze zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25.

§ 5

Plátci

      (1)  Plátci jsou osoby podléhající dani, jejichž obrat za nejbližších nejvýše 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne částku 2 000 000 Kč, a to od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat. Tyto osoby jsou povinny předložit žádost o registraci podle zákona o správě daní a poplatků nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat.

      (2)  Plátci jsou také osoby podléhající dani, jejichž individuální obrat nepřekročí částku podle odstavce 1, pokud se jedná o osoby, které uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení³) nebo jiné obdobné smlouvy, a pokud celkový obrat těchto osob v rámci sdružení i mimo něj překročí částku uvedenou v odstavci 1. Tyto osoby jsou povinny předložit jednotlivě přihlášku k registraci ve lhůtách uvedených v odstavci 1 a plátci se stávají od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat. Pokud osoba podléhající dani, která není plátcem, uzavře smlouvu o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem, je povinna předložit přihlášku k registraci ke dni uzavření této smlouvy a tímto dnem se stává plátcem. Osoby podléhající dani, které společně podnikají na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy a nejsou plátci, jsou povinny předložit přihlášku k registraci k datu účinnosti uvedenému na osvědčení o registraci účastníka sdružení, který je zaregistrován jako plátce nejdříve, a od tohoto data se stávají plátci.

      (3)  Osoby podléhající dani, jejichž obrat nepřesáhne částku podle odstavce 1, jsou plátci od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci. Tyto osoby mohou předložit žádost o registraci plátce kdykoliv.

      (4)  O zrušení registrace mohou plátci požádat nej-dříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uve-deného na osvědčení o registraci, pokud jejich obrat nepřesáhl za nejbližších nejvýše 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 2 000 000 Kč, pokud tento zákon nestanoví jinak. O zrušení registrace je oprávněn požádat plátce, který přestane být osobou podléhající dani. Plátci podle odstavce 2 mohou za podmínek uvedených ve větě první požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení. Při rozpuštění sdružení mohou požádat všichni účastníci sdružení o zrušení registrace až po vypořádání majetku ve sdružení. Obratem účastníka sdružení je pro účely zrušení registrace součet jeho obratu ze zdanitelných plnění uskutečňovaných mimo sdružení a podílu obratu sdružení připadajícího na účastníka tohoto sdružení. Podíl obra-tu připadající na účastníka sdružení se stanoví podle smlouvy, jinak rovným dílem.

      (5)  V případě zrušení registrace je plátce povinen odvést daň z obchodního majetku evidovaného, nebo který měl být evidován ke dni zrušení registrace, u kterého uplatnil odpočet daně, případně odpočet daně z obratu nebo dovozní daně nebo který pořídil za ceny bez daně nebo daně z obratu. Tato povinnost se týká i dovezeného zboží, které plátce užívá na základě smlouvy o finančním pronájmu a které bylo propuš-těno do volného oběhu a které není k datu zrušení registrace součástí obchodního majetku plátce, a to z ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu.^10a) Při stanovení daně plátce postupuje u obchodního majetku, u kterého uplatnil odpočet daně podle § 19a odst. 1, tak, že odvede daň ze zůstatkové ceny pořízeného hmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu,^3b) ze zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku zjiš-těné podle zvláštního právního předpisu,^3c) z hodnoty nedokončeného pořizovaného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu a pořizovací ceny zásob zjištěné podle zvláštního právního předpisu.^3c) U obchodního majetku, u kterého uplatnil odpočet daně podle § 19a odst. 3, postupuje tak, že odvede daň ze zůstatkové ceny pořízeného hmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu, ze zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu, z hodnoty nedokončeného pořizovaného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a pořizovací ceny zásob zjištěné podle zvláštního právního předpisu, kterou upraví koeficientem podle § 20. O tuto částku sníží daň na vstupu, a to v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období. Toto ustanovení se nevztahuje na obchodní majetek vytvořený vlastní činností, na osobní automobily pořízené od osoby, která není plátcem, a na stavby, pokud ke zrušení registrace dojde po uplynutí 5 let od jejich kolaudace nebo nabytí.

      (6)  Dojde-li ke zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen odvést daň podle odstavce 5. To neplatí, pokud osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu^3e) pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a současně je plátcem daně nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 20 dnů ode dne úmrtí plátce. Správce daně zaregistruje tuto osobu ke dni následujícímu po dni úmrtí plátce. Ke dni vydání majetku dědici, případně správci dědictví, který nebude pokračovat v živnosti po zemřelém plátci, je osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu,^3e) která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti, povinna odvést daň z vydaného majetku podle odstavce 5. Tato povinnost se nevztahuje na případ, kdy je majetek vydáván dědici, případně správci dědictví, který bude pokračovat v živnosti a současně je plátcem a nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 20 dnů ode dne vydání majetku dědici, případně správci dědictví. Správce daně zaregistruje tuto osobu ke dni následujícímu po dni vydání majetku dědici, případně správci dědictví. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle § 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku.

      (7)  Pokud se osoba podléhající dani stane plátcem, je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u obchodního majetku evidovaného ke dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci způsobem uvedeným v § 19 až 22. Odpočet daně je možno uplatnit pouze u obchodního majetku pořízeného nejdříve 12 měsíců před dnem účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. Podmínkou pro uplatnění odpočtu jsou daňové doklady nebo doklady vystavené plátcem, které obsahují cenu včetně daně. Nárok se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci a výše daně se vypočte způsobem uvedeným v § 17 odst. 3. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na obchodní majetek vytvořený vlastní činností. Odpočet daně se uplatní ze zůstatkové ceny pořízeného hmotného majetku zjiš-těné podle zvláštního právního předpisu,^3b) ze zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu,^3c) z hodnoty nedokončeného pořizovaného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku zjiš-těné podle zvláštního právního předpisu^3c) a pořizovací ceny zásob zjištěné podle zvláštního právního před-pisu.^3c) V případě majetku nabytého vkladem se odpočet daně uplatní z ceny, která byla v době jeho vložení základem daně u vkladatele, snížené o příslušnou částku odpisů stanovených podle výše uvedených druhů majetku.

      (8)  Plátci jsou také osoby podléhající dani, které nabývají majetek na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního zákona,^3a) a to ode dne nabytí majetku. Tyto osoby jsou povinny předložit přihlášku k registraci nejpozději do 20 dnů ode dne nabytí majetku.

      (9)  Při přeměně obchodní společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu,^3d) které byly plátcem, se stávají plátci všechny osoby podléhající dani, na které přechází nebo je převáděno jmění ze společnosti nebo družstva zrušených bez likvidace, a to ke dni zápisu přeměny společnosti nebo družstva do obchodního rejstříku nebo ke dni zápisu převodu jmění na společníka do obchodního rejstříku. Tyto osoby jsou povinny předložit přihlášku k registraci do 20 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Zrušení společnosti nebo družstva bez likvidace se nepovažuje za zrušení registrace ve smyslu odstavce 5 s povinností uplatnit daň na výstupu, pokud se všechny nástupnické osoby staly plátci. Při změně právní formy na jinou formu podle zvláštního právního předpisu,^3d) kdy právnická osoba nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejich společníků, právnická osoba nepřestává být plátcem. Právnická osoba je povinna do 20 dnů ode dne zápisu změny právní formy v obchodním rejstříku oznámit tuto změnu správci daně, který ji vyznačí na osvědčení o registraci. Obdobně se postupuje v případě, kdy

a)
fyzická osoba, která je plátcem, ukončí svou podnikatelskou činnost tím způsobem, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v této činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem,

b)
dojde ke zrušení právnické osoby, která je plátcem, založené jedinou fyzickou osobou a v činnosti zaniklé právnické osoby pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel,

c)
dojde k přeměně, sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku nebo subjektu, který není založen nebo zřízen za účelem podnikání, jsou-li plátci.

      (10)  O zrušení registrace mohou plátci uvedení v odstavcích 6, 8 a 9 požádat nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy se stali plátci podle odstavce 6, 8 nebo 9, pokud jejich obrat nepřesáhne za tyto tři měsíce částku 500 000 Kč. Při zrušení registrace jsou plátci povinni odvést daň podle odstavce 5.

§ 6

Osoby mající zvláštní vztah k plátci

      (1)  Za osoby, které mají zvláštní vztah k plátci, se pro účely tohoto zákona považují

a)
osoby, které jsou ekonomicky, personálně nebo jinak spojené s plátcem,

b)
osoby, které jsou v pracovněprávním⁴) nebo v jiném obdobném vztahu k plátci,

c)
osoby, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení³) nebo jiné obdobné smlouvy.

      (2)  Ekonomicky nebo personálně spojenými osobami se rozumí, jestliže se jedna osoba podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění druhé osoby, nebo jestliže se shodné právnické nebo fyzické osoby přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění obou osob anebo fyzické osoby blízké.⁵) Jinak spojenými osobami se rozumí osoby, které vytvořily obchodní vztah za účelem snížení daňové povinnosti některé z nich. Účastí na kontrole nebo jmění se rozumí vlastnictví více než 25 % podílů na základním jmění nebo podílů s hlasovacím právem.

HLAVA II

PŘEDMĚT DANĚ

§ 7

Předmět daně

      (1)  Předmětem daně jsou veškerá zdanitelná plnění za úplatu i bez úplaty včetně nepeněžitého plnění v tuzemsku, pokud tento zákon nestanoví jinak.

      (2)  Za zdanitelná plnění se pro účely tohoto zákona považuje také

a)
použití zboží, služeb, staveb a nedokončených staveb, u kterých byl uplatněn odpočet daně nebo které byly pořízeny bez daně plátcem pro účely nesouvisející s jeho podnikáním, a použití plnění vytvořených vlastní činností plátce pro účely nesouvisející s jeho podnikáním,

b)
použití osobního automobilu a vratných lahví vlastní výroby v případech, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4,

c)
technické zhodnocení motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo které bylo oprávněně nakoupeno za cenu bez daně z obratu, jehož výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4,

d)
technické zhodnocení^16c) najatého majetku provedené nájemcem, u kterého byl uplatněn odpočet daně nebo bylo pořízeno bez daně,

e)
vyřazení majetku, u něhož byl uplatněn odpočet daně nebo byl pořízen bez daně, z obchodního majetku plátce, který je fyzickou osobou, pro osobní potřebu, pokud tento zákon nestanoví jinak,

f)
užívání osobního automobilu pořízeného plátcem za účelem dalšího prodeje, a to i v případě jeho pořízení formou finančního pronájmu, jestliže nemá plátce nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4,

g)
přeúčtování služeb, které byly poskytnuty s mís-tem plnění mimo tuzemsko a jsou v tuzemsku přeúčtovány za cenu vyšší než pořizovací,

h)
dodání zahraničního zboží^3g) v celních režimech, ve kterých nevznikla povinnost vyměření daně, nebo je-li zboží dočasně uskladněno, s výjimkou případů, kdy dovážející osoba takové zboží vyveze zpět do zahraničí, přičemž se musí jednat o stejnou osobu, která zboží dovezla, pokud je prodáváno za cenu vyšší než pořizovací, případně pokud jeho cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu^10a) převyšuje jeho pořizovací cenu,^3c)

i)
předání dovezeného zboží další osobě, jestliže byl dovozcem uplatněn nárok na odpočet daně po propuštění tohoto zboží do volného oběhu, přičemž předmětné zboží zůstává ve vlastnictví zahraniční osoby,

j)
činnosti uskutečňované organizační složkou ve prospěch svého zřizovatele nebo jeho organizačních složek v jiném státě.

      (3)  Použití stavby podle odstavce 2 písm. a) a vyřazení stavby z obchodního majetku plátce podle odstavce 2 písm. e) je zdanitelným plněním pouze v případě, že ode dne kolaudace nebo nabytí stavby, případně jejího vložení do obchodního majetku do dne uskutečnění zdanitelného plnění podle § 9 odst. 1 písm. k) nebo q) neuplynulo více než 5 let. Technické zhodnocení najatého hmotného majetku podle odstavce 2 písm. d) je zdanitelným plněním pouze tehdy, pokud ode dne jeho provedení, v případě stavby ode dne kolaudace, pokud stavba kolaudaci podléhá, do dne jeho přeúčtování na pronajímatele nebo do dne ukončení nájmu neuplynulo více než 5 let.

      (4)  Vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě se považuje za zdanitelné plnění pouze při vložení osobě, která není plátcem, pokud vkladatel při nabytí vkládaného majetku uplatnil odpočet daně, případně odpočet daně z obratu nebo dovozní daně nebo pokud byl pořízen bez daně nebo bez daně z obratu.

      (5)  Vydání vypořádacího podílu^5a) v nepeněžité podobě nebo podílu na likvidačním zůstatku^5b) v nepeněžité podobě se považuje za zdanitelné plnění, pouze pokud u něho byl uplatněn odpočet daně, případně odpočet daně z obratu nebo dovozní daně nebo byly pořízeny bez daně nebo bez daně z obratu.

      (6)  Za zdanitelné plnění se u subjektů, které ne-jsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, považují činnosti prováděné v rámci jejich hlavní činnosti.

      (7)  Za zdanitelné plnění se považují opravy najatého hmotného majetku provedené nájemcem nad rámec obvyklého udržování. Za obvyklé udržování se považuje udržování, jehož rozsah je uveden v nájemní smlouvě a které je spojeno s každodenním užíváním, bez něhož nelze majetek využívat pro účely uvedené v nájemní smlouvě. Pokud rozsah obvyklého udržování není výslovně uveden v nájemní smlouvě, pak se pro účely tohoto ustanovení vychází z vymezení povinností nájemce podle zvláštního právního předpisu.^5c)

§ 8

Plnění, která nejsou zdanitelná

      Zdanitelným plněním není

a)
dodání zahraničního zboží^3g) v režimech, kdy dosud nevznikla povinnost vyměřit daň,

b)
vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě jako náhrady podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

c)
bezúplatné poskytnutí reklamního nebo propagačního předmětu, který je opatřen obchodním jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož pořizovací cena bez daně nepřesahuje 200 Kč, nejde-li o reklamní nebo propagační předmět, který je předmětem spotřební daně,

d)
prodej a nájem majetku, který není součástí obchodního majetku plátce, který je fyzickou osobou, s výjimkou podnájmu majetku,

e)
dodání osobního automobilu, při jehož pořízení nebyl uplatněn nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4, pokud

      1.  při prodeji prodejní cena nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně,
      2.  při bezúplatném dodání cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu^10a) nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně, nebo
      3.  při dodání formou finančního pronájmu reprodukční pořizovací cena^3c) nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně,

f)
dodání osobního automobilu pořízeného formou finančního pronájmu, pokud

      1.  při prodeji prodejní cena nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně u vlastníka, od kterého byl osobní automobil pořízen,
      2.  při bezúplatném dodání cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu^10a) nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně u vlastníka, od kterého byl osobní automobil pořízen, nebo
      3.  při dodání formou finančního pronájmu reprodukční pořizovací cena^3c) nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně,

g)
dodání osobního automobilu pořízeného od osoby, která není plátcem, pokud tento zákon nestanoví jinak, nebo od osoby, pro niž jeho prodej nebyl zdanitelným plněním, nebo prodej osobního automobilu plátcem daně, který jej pořídil přede dnem registrace podle § 5, pokud

      1.  při prodeji prodejní cena nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně,
      2.  při bezúplatném dodání cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu^10a) nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně, nebo
      3.  při dodání formou finančního pronájmu reprodukční pořizovací cena^3c) nepřevyšuje vstupní cenu včetně daně,

h)
vyřazení osobního automobilu z obchodního majetku plátce, který je fyzickou osobou, do osobního užívání, pokud byl pořízen od osoby, která není plátcem, nebo pokud byl pořízen od osoby, pro niž nebyl prodej zdanitelným plněním, nebo byl pořízen přede dnem registrace plátce,

i)
dodání vratných lahví, při jejichž koupi nebyl uplatněn nárok na odpočet podle § 19 odst. 4 nebo byly pořízeny bez daně,

j)
bezúplatné poskytnutí zdanitelných plnění, při jejichž pořízení nebyl uplatněn nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 10 nebo která byla pořízena pro účely reprezentace^16b) bez daně,

k)
převod obchodního podílu,^5e) případně převod členství v družstvu,^5f)

l)
postoupení pohledávky, pokud tento zákon nestanoví jinak,

m)
dočasné přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné osobě podle zvláštního právního předpisu,^5h)

n)
bezúplatný převod vlastnického práva k movité věci, který je uskutečněn při poskytnutí úvěru bankou a k němuž dojde mezi subjektem, kterému banka poskytla úvěr, a touto bankou; stejně se posuzuje i bezúplatný zpětný převod vlastnického práva k téže movité věci mezi bankou a subjektem, kterému byl poskytnut úvěr, po splacení úvěru,

o)
dodání osobního automobilu, který byl pořízen za účelem dalšího prodeje a byl u něho uplatněn nárok na odpočet daně, ale z důvodu změny účelu použití u něho vznikla povinnost uplatnění daně podle § 7 odst. 2 písm. f), pokud je prodejní cena v úrovni bez daně nižší nebo stejná než základ daně při uplatnění daně podle § 7 odst. 2 písm. f),

p)
dodání osobního automobilu, který leasingová společnost nakoupila za účelem finančního pronájmu a u kterého uplatnila nárok na odpočet daně a z důvodu předčasného ukončení smlouvy o finančním pronájmu u osobního automobilu vznikla povinnost uplatnění daně podle § 7 odst. 2 písm. f), pokud je prodejní cena v úrovni bez daně nižší nebo stejná než základ daně při uplatnění daně podle § 7 odst. 2 písm. f),

q)
dodání automobilu, který vznikl přestavbou osobního automobilu, při jehož pořízení nebyl uplatněn odpočet daně, pokud prodejní cena automobilu včetně daně nepřevyšuje součet pořizovací ceny včetně daně osobního automobilu, z něhož byla přestavba automobilu provedena, a pořizovací ceny jeho technického zhodnocení včetně daně.

HLAVA III

USKUTEČNĚNÍ ZDANITELNÜHO PLNĚNÍ,

VZNIK DA¶OVÜ POVINNOSTI

A VYSTAVOVÁNÍ DA¶OVîCH DOKLAD®

§ 9

Uskutečnění zdanitelného plnění

      (1)  Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné

a)
při prodeji zboží podle kupní smlouvy dnem dodání,⁶) v ostatních případech dnem převzetí nebo zaplacení zboží, a to tím dnem, který nastane dříve, pokud tento zákon nestanoví jinak,

b)
při prodeji novin, časopisů a ostatních periodik, kdy je úhrada prováděna formou předplatného, dnem zaplacení předplatného, a pokud je předplatné placeno zálohově, dnem vyúčtování záloh,

c)
při zásilkovém prodeji zboží dnem přijetí platby prodávajícím,

d)
při převodu stavby, nedokončené stavby nebo pozemku dnem doručení rozhodnutí o právních účincích vkladu do katastru nemovitostí, a nedochází-li k zápisu změny vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření vkladem, dnem zápisu změny vlastnického práva nebo práva hospodaření^6a) nebo zaplacením, a to tím dnem, který nastane dříve, pokud tento zákon nestanoví jinak,

e)
při poskytování služeb dnem jejich poskytnutí nebo zaplacení, a to tím dnem, který nastane dříve,

f)
při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo zaplacením nebo převzetím a předáním díla nebo jeho dílčí části, a to tím dnem, který nastane dříve,

g)
při dodání tepelné a elektrické energie, plynu a vody a v případě telekomunikačních služeb dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem skutečného zjištění spotřeby, pokud je stanoven příslušnými technickými a provozními předpisy dodavatele uvedených médií,

h)
při přeúčtování služeb, elektrické energie, tepla, plynu nebo vody podle § 14 odst. 13 dnem zjištění výše přeúčtovávané částky nebo zaplacením, a to tím dnem, který nastane dříve,

i)
při převodu nebo využití práv dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu nebo využití práv; je-li sjednán způsob stanovení ceny a ke dni, ke kterému dochází k převodu nebo využití práv, není známa její výše, dnem zaplacení,

j)
při zdanitelném plnění uskutečněném bez úplaty dnem uvedeným ve smlouvě nebo převzetím, případně poskytnutím, a to tím dnem, který nastane dříve,

k)
při zdanitelném plnění uskutečněném pro účely nesouvisející s podnikáním plátce podle § 7 odst. 2 písm. a) dnem použití zboží, služby, stavby nebo nedokončené stavby,

l)
při použití osobního automobilu vlastní výroby v případech, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4, dnem převodu do hmotného investičního majetku, popřípadě dnem, kdy měl být tento převod proveden,

m)
při použití vratných lahví vlastní výroby v případech, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4, dnem převodu do evidence zásob,

n)
při použití motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo které bylo oprávněně nakoupeno za cenu bez daně z obratu, pro technické zhodnocení, jehož výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4, dnem schválení technické způsobilosti dopravním inspektorátem Policie České republiky,

o)
při poskytování kombinace služeb spočívající v organizaci turistických zájezdů nebo pořádání výstav, trhů a kongresů, dnem poskytnutí poslední služby nebo zaplacením, a to tím dnem, který nastane dříve; v případě, že v rámci kombinace dochází k přeúčtování nakoupených služeb a den poskytnutí poslední služby předchází dni zjištění celkové výše přeúčtovávaných částek za tyto služby, dnem zjištění celkové výše přeúčtovávaných částek nebo zaplacením jednotlivých přeúčtovávaných částek, a to tím dnem, který nastane dříve,

p)
při technickém zhodnocení najatého hmotného majetku provedeném nájemcem [§ 7 odst. 2 písm. d)] dnem ukončení nájmu nebo dnem zaplacení technického zhodnocení vlastníkem najatého hmotného majetku, a to tím dnem, který nastane dříve,

q)
při vyřazení majetku z obchodního majetku plátce pro jeho osobní potřebu [§ 7 odst. 2 písm. e)] dnem vyřazení,

r)
při užívání osobního automobilu pořízeného plátcem za účelem dalšího prodeje [§ 7 odst. 2 písm. f)] dnem, kdy začal plátce osobní automobil užívat pro účely, kdy nemá nárok na odpočet daně,

s)
při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě (§ 7 odst. 4) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu, popřípadě jiná práva k tomuto vkladu, s výjimkou nemovitosti a nedokončené stavby, kdy se postupuje podle písmene d),

t)
při vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku (§ 7 odst. 5) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva k vydávanému majetku, s výjimkou nemovitosti a nedokončené stavby, kdy se postupuje podle písmene d),

u)
při opravě najatého hmotného majetku (§ 7 odst. 7) dnem uskutečnění opravy,

v)
při prodeji podniku nebo jeho části, nejde-li o zdanitelné plnění osvobozené od daně podle § 35, dnem účinnosti smlouvy;^6b) při prodeji podniku nebo jeho části ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu^6c) dnem příklepu; přechází-li při tomto prodeji i vlastnictví ke stavbě, považuje se převod vlastnictví k nemovitosti a nedokončené stavbě za samostatné zdanitelné plnění, které se považuje za uskutečněné dnem podle písmene d),

w)
při předání dovezeného zboží, ke kterému nepřechází vlastnické právo [§ 7 odst. 2 písm. i)], dnem předání zboží,

x)
v ostatních případech dnem zaplacení.

      (2)  Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze a v případech, kdy se úhrada za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu.

      (3)  V případě dílčích plnění se každé dílčí plnění považuje za samostatné zdanitelné plnění. Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle nájemní smlouvy,⁷) smlouvy o finančním pronájmu, smlouvy o dílo⁸) nebo jiné obdobné smlouvy uskutečňuje ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se přitom o celkové zdanitelné plnění, na které je sjednána platná smlouva. V případě zdanitelných plnění, kdy se během zdaňovacího období poskytuje na základě smlouvy dílčí plnění, se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. I v případě dílčích plnění uskutečněných podle smlouvy o dílo může plátce zdanitelné plnění považovat za uskutečněné dnem uvedeným v odstavci 1 písm. f). V případě nájemních smluv se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

      (4)  V případě zdanitelných plnění, kdy se během zdaňovacího období poskytuje na základě smlouvy opakované plnění, se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. Opakovaným plněním se rozumí uskutečnění zdanitelného plnění ve sjednaných lhůtách, přičemž se v rámci této smlouvy jedná o plnění shodným zbožím, službou nebo převodem a využitím práv.

      (5)  Přijetí zálohy se nepovažuje za uskutečnění zdanitelného plnění.

§ 10

Vznik povinnosti uplatnit daň na výstupu

      (1)  Povinnost uplatnit daň na výstupu vzniká dnem uskutečnění zdanitelného plnění, pokud zákon nestanoví jinak.

      (2)  V případě, že plátce uskutečnil zdanitelné plnění osvobozené od daně podle § 25, 46 a 47 nebo podléhající snížené sazbě a vystavil na toto zdanitelné plnění daňový doklad s nesprávně vyšší sazbou daně, vzniká povinnost uplatnit daň na výstupu, a to ve výši rozdílu mezi daní uvedenou na daňovém dokladu a daní na výstupu za uskutečněné zdanitelné plnění, dnem vystavení tohoto daňového dokladu.

      (3)  Daň na výstupu je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

§ 11

Evidence pro daňové účely

      (1)  Plátce je povinen vést v daňové evidenci veš-keré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, zejména údaje potřebné pro správné stanovení daňové povinnosti. Plátce je povinen vést daňovou evidenci v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání.

      (2)  Plátce je povinen vést také evidenci uskutečněných plnění, která nejsou zdanitelná. Plátce, který není účetní jednotkou, je povinen vést evidenci majetku, který užívá k podnikání.

      (3)  Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení³) nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro daňové účely podle odstav-ců 1 a 2 odděleně za činnost, pro kterou se sdružili. Evidenci vede určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona.

§ 12

Vystavování daňových dokladů, dokladů o použití a jejich obsah

      (1)  Plátce je povinen vyhotovit za každé zdanitelné plnění pro jiného plátce daňový doklad. V případě uskutečnění zdanitelného plnění podle § 7 odst. 2, 4, 5 a 7 je plátce povinen vyhotovit doklad o použití, případně daňový doklad, pokud se jedná o zdanitelné plnění pro jiného plátce. Daňový doklad nebo doklad o použití plátce vystaví nejpozději do 15 dnů od uskutečnění zdanitelného plnění, nejdříve však dnem uskutečnění zdanitelného plnění. Údaje o ceně a dani se na daňových dokladech uvádějí v české měně. Doklad vystavený před uskutečněním zdanitelného plnění není daňovým dokladem, s výjimkou splátkového kalendáře podle odstavce 8. Plátce není povinen vystavit daňový doklad nebo doklad o použití za zdanitelné plnění osvobozené od daně podle § 25.

      (2)  Běžný daňový doklad vystaví plátce, uskuteční-li zdanitelné plnění pro jiného plátce, pokud tento zákon nestanoví jinak. Běžný daňový doklad musí obsahovat

a)
obchodní firmu nebo jméno a příjmení, případně název, dodatek jména a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě trvalý pobyt nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b)
daňové identifikační číslo⁹) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

c)
obchodní firmu nebo jméno a příjmení, případně název, dodatek jména a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě trvalý pobyt nebo místo podnikání plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění,

d)
daňové identifikační číslo plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění,

e)
evidenční číslo dokladu,

f)
rozsah a předmět zdanitelného plnění,

g)
datum vystavení dokladu,

h)
datum uskutečnění zdanitelného plnění,

i)
výši ceny bez daně celkem,

j)
základní nebo sníženou sazbu daně, případně sdělení, že se jedná o zdanitelné plnění osvobozené od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo § 47,

k)
výši daně celkem zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích.

Za správnost údajů uvedených na běžném daňovém dokladu odpovídá plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění.

      (3)  Jsou-li součástí zdanitelného plnění uvedeného na daňovém dokladu plnění s různými sazbami daně, popř. osvobozené od daně, musí být na tomto dokladu uvedeny výše ceny bez daně celkem a výše daně celkem odděleně podle stanovených sazeb, popř. osvobození od daně, pokud tento zákon nestanoví jinak.

      (4)  Plátci a osoby, které byly plátci a jejichž registrace byla zrušena, jsou povinni uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně po dobu deseti let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost. Doklady je plátce povinen uchovávat v písemné nebo elektronické formě^2a) tak, jak byly vystaveny. Daňové doklady v písemné formě lze převést do elektronické formy a uchovávat v této formě za předpokladu, že metoda používaná pro převod a uchovávání zaručuje neměnnost obsahu daňového dokladu.

      (5)  Doklad o použití vystaví plátce při uskutečnění zdanitelného plnění podle § 7 odst. 2, 4, 5 a 7.
Doklad o použití musí obsahovat

a)
obchodní firmu nebo jméno a příjmení, případně název, dodatek jména a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě trvalý pobyt nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b)
daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

c)
účel použití,

d)
evidenční číslo dokladu,

e)
rozsah a předmět zdanitelného plnění,

f)
datum vystavení dokladu,

g)
datum uskutečnění zdanitelného plnění,

h)
výši ceny bez daně celkem,

i)
základní nebo sníženou sazbu daně, případně sdělení, že se jedná o zdanitelné plnění osvobozené od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo § 47,

j)
výši daně celkem zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích.

Za správnost údajů uvedených na dokladu o použití odpovídá plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění.

      (6)  Osoba podléhající dani, která není plátcem, nesmí vystavit doklad, který má náležitosti daňového dokladu. Vystaví-li jej, bude jí uložena pokuta podle zvláštního předpisu.^9a)

      (7)  Pro účely uplatnění odpočtu podle § 19 plní u zdanitelných plnění při hromadné přepravě osob funkci daňového dokladu doklad o zaplacení vystavený plátcem. Na tomto dokladu o zaplacení musí plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, uvést minimálně své obchodní jméno a cenu včetně daně celkem. Za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně z tohoto dokladu odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje. Daň se v tomto případě vypočte podle § 17 odst. 3.

      (8)  V případě nájemních smluv a smluv o finančním pronájmu může plnit funkci daňového dokladu i splátkový kalendář, který tvoří součást smlouvy nebo na který je ve smlouvě výslovně odkazováno, pokud obsahuje náležitosti podle § 12 odst. 2. Splátkový kalendář musí plátce uvádět v soupisu daňových dokladů v každém zdaňovacím období, kterého se týká. Za správnost údajů uvedených ve splátkovém kalendáři odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění.

      (9)  Plátce uskutečňující zdanitelná plnění s úhradou za hotové, prostřednictvím platební karty nebo šekem je povinen jinému plátci na požádání vystavit zjednodušený daňový doklad, a to ihned při uskutečnění zdanitelného plnění. Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen na zdanitelná plnění v ceně celkem včetně daně nejvýše 10 000 Kč. Na zjednodušeném daňovém dokladu musí plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, uvést údaje podle odstavce 2 písm. a), b), e), f), h) a j) a cenu včetně daně celkem. Za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného dokladu odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na zjednodušeném daňovém dokladu uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění. Daň vypočte podle ustanovení § 17 odst. 3 a uvede na zjednodušený daňový doklad. Zjednodušený daňový doklad nelze vystavit v případě, že se jedná o zdanitelné plnění, u něhož se základ daně stanoví podle § 14 odst. 15, a dále v případě, kdy se jedná o prodej tabákových výrobků^9b) a alkoholických nápojů.⁵⁵)

      (10)  Plátce, který nakupuje a prodává služby určené pro kompletaci služeb cestovního ruchu, není povinen vystavovat daňový doklad v případě plnění pro jiného plátce, který nechce uplatňovat nárok na odpočet daně. V tomto případě vystavuje doklad, na kterém uvede údaje podle odstavce 2 písm. a), b), e), h), j) a dále obchodní jméno plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, cenu včetně daně a sdělení, že uváděná cena obsahuje daň. Tento doklad je plátce povinen vystavit nejdříve dnem uskutečnění zdanitelného plnění a nejpozději do 15 dnů od tohoto dne. Pokud však plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, požaduje vystavení daňového dokladu, je plátce, který tato plnění poskytuje, povinen daňový doklad vystavit.

      (11)  Při dražbě zboží nebo nemovitosti na základě exekučního řízení prováděného státním orgánem, jehož majitelem je plátce, plní funkci daňového dokladu pro účely odpočtu podle § 19 doklad o zaplacení vystavený státním orgánem. Na dokladu o zaplacení uvede údaje podle odstavce 2 a sdělení, že se jedná o prodej v rámci exekučního řízení.

§ 13

Daňový dobropis a vrubopis

      (1)  Dojde-li k opravě základu daně podle § 15, plátce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, je povinen vyhotovit pro plátce, pro kterého uskuteč-nil zdanitelné plnění, daňový dobropis nebo daňový vrubopis, a to ke dni, kdy byla provedena oprava základu daně. Údaje o ceně a dani se v daňovém dobropise nebo v daňovém vrubopise uvádějí v české měně. Daňový dobropis nebo daňový vrubopis nelze použít k opravě sazby daně a výše daně podle § 15a.

      (2)  Daňovým dobropisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při opravě základu daně podle § 15 odst. 1.

      (3)  Daňovým vrubopisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při opravě základu daně podle § 15 odst. 2.

      (4)  Daňový dobropis a daňový vrubopis obsahují údaje stanovené v § 12 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), g), j) a dále,

a)
jde-li o daňový dobropis, číslo původního daňového dokladu, rozdíl mezi sníženou a původní cenou za zdanitelné plnění bez daně a tomu odpovídající daň zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích,

b)
jde-li o daňový vrubopis, číslo původního daňového dokladu, rozdíl mezi zvýšenou cenou, případně úhradou a původní cenou za zdanitelné plnění bez daně a tomu odpovídající daň zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích.

      (5)  Pokud se oprava základu daně týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady podle § 12, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy na daňovém dobropisu nebo daňovém vrubopisu, uvedeny pouze jednou. Ve vazbě na původní daňové doklady však musí být na daňovém dobropisu vždy uvedena čísla původních daňových dokladů, rozdíly mezi sníženou a původní cenou a tomu odpovídající částky daně a na daňovém vrubopisu čísla původních daňových dokladů, rozdíly mezi zvýšenou cenou, případně úhradou a původní cenou a tomu odpovídající částky daně.

HLAVA IV

ZÁKLAD DANĚ

§ 14

Základ daně a jeho výpočet

      (1)  Základem pro výpočet daně je cena¹⁰) za zdanitelné plnění, které neobsahuje daň, pokud tento zákon nestanoví jinak.

      (2)  Základem pro výpočet daně může být i cena včetně daně, a to zejména v případě uskutečňování zdanitelných plnění plátcům za hotové, uskutečňování zdanitelných plnění osobám, které nejsou plátci, a v případě zdanitelných plnění podle § 12 odst. 7.

      (3)  Základem daně je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu^10a) bez daně v případě

a)
bezúplatného zdanitelného plnění,

b)
použití zboží, služeb, staveb a nedokončených staveb pro účely nesouvisející s podnikáním plátce [§ 7 odst. 2 písm. a)],

c)
použití osobního automobilu a vratných lahví [§ 7 odst. 2 písm. b)],

d)
technického zhodnocení najatého hmotného majetku [§ 7 odst. 2 písm. d)],

e)
vyřazení majetku z obchodního majetku plátce [§ 7 odst. 2 písm. e)],

f)
použití osobního automobilu [§ 7 odst. 2 písm. f)],

g)
vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku (§ 7 odst. 5),

h)
předání dovezeného zboží, ke kterému nepřechází vlastnické právo, dovozcem další osobě [§ 7 odst. 2 písm. i)].

      (4)  V případě, že úhrada za zdanitelné plnění není považována za cenu podle zvláštních právních předpisů,¹⁰) je základem daně úhrada za zdanitelné plnění. Stejným způsobem se postupuje při stanovení základu daně v případě odměny správce konkursní podstaty podle zákona o konkursu a vyrovnání.

      (5)  Podléhá-li zdanitelné plnění spotřební dani,¹¹) základ daně zahrnuje i tuto daň.

      (6)  Poskytne-li plátce slevu z ceny za zdanitelné plnění, základ daně se sníží o částku této slevy.

      (7)  Je-li zdanitelné plnění uskutečněno osobě mající zvláštní vztah k plátci bez úplaty nebo je-li poskytnuta sleva z ceny, případně cena vyšší, než by byla cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu,^10a) základem daně je cena zjištěná podle zvláštního předpisu^10a) bez daně.

      (8)  Základem daně v případě snížení nebo zvýšení ceny je rozdíl mzi původní cenou a cenou po opravě.

      (9)  Základem daně je při vložení majetkového vkladu^10b) v nepeněžité podobě, které je zdanitelným plněním, hodnota nepeněžitého vkladu, která je včetně daně. Základem daně při prodeji majetku ve veřejné dražbě je kupní cena, za kterou byla věc vydražena, která se považuje za cenu včetně daně. V případě, že tato kupní cena je cenou za zdanitelná plnění s různými sazbami daně, zdanitelná plnění osvobozená od daně nebo plnění, která nejsou zdanitelnými plněními, stanoví se základ daně z této kupní ceny pro jednotlivá zdanitelná plnění v poměrné výši odpovídající poměru cen jednotlivých věcí zahrnutých do dražby. Obdobný postup se použije i v případě prodeje podniku nebo jeho části osobě, která není plátcem, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě nebo při prodeji stavby nebo nedokončené stavby včetně pozemku. Ceny jednotlivých zdanitelných plnění s rozdílnými sazbami daně, zdanitelných plnění osvobozených od daně nebo plnění, která se nepovažují za zdanitelná plnění, se zjišťují podle zvláštního právního předpisu.^10a) Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců, použije se cena z posudku, v němž je cena nejvyšší.

      (10)  Základem daně při prodeji zlata ve formě mezinárodně obchodovatelných uzančních slitků, zlatých mincí, zlatých medailí a zlata určeného pro výrobu zlatých mincí a medailí, které je prodáváno Českou národní bankou za cenu vyšší, než bylo nakoupeno, je rozdíl mezi cenou, za kterou bylo nakoupeno, a cenou bez daně, za kterou je prodáváno. Nelze-li nákupní cenu zjistit, je základem daně rozdíl mezi světovou tržní cenou zlata a cenou bez daně, za kterou je prodáváno. Pokud je prodáváno za cenu nižší, než bylo nakoupeno, základ daně je nula.

      (11)  Základem daně při prodeji platných mincí, kterou jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle kursu vyhlašovaného Českou národní bankou, je rozdíl mezi nominální hodnotou a cenou bez daně, za kterou jsou prodávány. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle kursu vyhlašovaného Českou národní bankou, základ daně je nula.

      (12)  Základem daně při prodeji platných československých poštovních cenin a kolků, které jsou prodávány za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo cena podle poštovního sazebníku, je rozdíl mezi nominální hodnotou nebo cenou podle poštovního sazebníku a cenou bez daně, za kterou byly prodány. Pokud jsou prodávány za ceny nižší, než je jejich nominální hodnota nebo cena podle poštovního sazebníku, základ daně je nula. Při prodeji cenin, jejichž platnost byla ukončena, je základem daně cena, která neobsahuje daň.

      (13)  Plátce, který nakoupil služby, elektrickou energii, teplo, plyn nebo vodu od jiného plátce, uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu a požaduje za tyto služby, elektrickou energii, teplo, plyn nebo vodu úhradu od jiných osob, je povinen za tato zdanitelná plnění uplatnit daň minimálně z pořizovací ceny bez daně, případně ve výši stanovené cenovými předpisy, pokud se jedná o cenu za zdanitelné plnění podléhající cenové regulaci, a ve výši platné sazby daně. Plátce, který neuplatnil nárok na odpočet daně, není povinen uplatnit daň v případě, že požaduje za tyto služby, elektrickou energii, teplo, plyn nebo vodu úhradu od jiných osob maximálně ve výši pořizovací ceny. V případě, že plátce nakoupí služby osvobozené od daně podle § 25 a požaduje za tyto služby úhradu od jiných osob, považují se tato plnění za osvobozená podle § 25 pouze tehdy, jestliže plátce použije maximálně pořizovací cenu.

      (14)  V případě závodního stravování je základem daně částka, kterou hradí zaměstnanec svému zaměstnavateli; tato částka se považuje za částku obsahující daň.

      (15)  Základem daně při dodání použitého zboží pořízeného od osob, které nejsou plátci, za účelem dalšího dodání v nezměněném stavu je přirážka k pořizovací ceně zjištěná jako rozdíl mezi prodejní cenou včetně daně, při bezúplatném dodání cenou uskutečněného zdanitelného plnění zjištěnou podle zvláštního právního předpisu^10a) a pořizovací cenou, za kterou bylo nakoupeno od osoby, která není plátcem, případně cenou přijatého zdanitelného plnění zjištěnou podle zvláštního právního předpisu.^10a) Oprava a technické zhodnocení nejsou považovány za změnu stavu. Daň se vypočte podle § 17 odst. 3. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Tento postup se uplatní také

a)
při dodání ojetého osobního automobilu pořízeného od plátce za účelem jeho dalšího dodání v nezměněném stavu,

b)
v případech, kdy plátce dodá osobní automobil, při jehož pořízení neuplatnil nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4 a toto dodání je zdanitelným plněním,

c)
při dodání osobního automobilu pořízeného formou finančního pronájmu, pokud toto dodání je zdanitelným plněním, je základem daně rozdíl mezi prodejní cenou včetně daně a vstupní cenou u vlastníka, od kterého byl osobní automobil pořízen,

d)
při dodání osobního automobilu pořízeného od osoby, která není plátcem, pokud toto dodání je zdanitelným plněním.

      (16)  Plátce, který dodává zboží společně s jeho instalací, je povinen rozdělit základ daně zvlášť pro zboží a zvlášť pro službu. Přitom je plátce povinen stanovit základ daně u zboží minimálně v úrovni ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu.^10a) Instalací se přitom rozumí zapojení zboží na rozvodné sítě nebo uvedení do provozu jiným způsobem, přičemž se nejedná o pevné zabudování zboží jako součásti stavby.

      (17)  Základem daně při poskytování kombinace služeb zařazené podle zvláštního právního předpisu¹³) do tříd SKP 63.30.11 (služby spojené s organizací turis-tických zájezdů) a 74.84.15 (služby související s pořádáním výstav, trhů a kongresů) je rozdíl mezi celkovou prodejní cenou za kombinaci a součtem pořizovacích cen za služby poskytované v rámci této kombinace stanovený v den vzniku povinnosti uplatnit daň na výstupu. Jestliže se základ daně změnil, postupuje se podle § 15.

      (18)  V případě použití motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo které bylo oprávněně nakoupeno za cenu bez daně z obratu, pro technické zhodnocení, jehož výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4, je základem daně zůstatková cena bez daně zjištěná podle zvláštního předpisu^3b) po technickém zhodnocení.

      (19)  Plátce, který dodává zboží uvedené v příloze č. 3, která je nedílnou součástí tohoto zákona, společně s jeho zabudováním jako součást stavby, je povinen rozdělit základ daně zvlášť pro zboží uvedené v příloze č. 3 a zvlášť pro ostatní zdanitelná plnění. Přitom je plátce povinen stanovit základ daně u zboží minimálně v úrovni ceny zjištěné podle zvláštního předpisu.^10a)

      (20)  Plátce, který dodává osobní automobily formou smlouvy o finančním pronájmu, je povinen rozdělit základ daně na vstupní cenu bez daně a přirážku nad úroveň vstupní ceny automobilu bez daně.

      (21)  V případě zrušení smlouvy o finančním pronájmu osobního automobilu před uplynutím sjednané lhůty a uzavření další smlouvy o finančním pronájmu vráceného osobního automobilu je základem daně původní vstupní cena osobního automobilu bez daně snížená o podíl z ceny, ze které, jako z dílčího základu daně, byla odvedena daň na výstupu podle původní smlouvy o finančním pronájmu a přirážka nad úroveň vstupní ceny bez daně.

      (22)  Základem daně při přeúčtování služeb podle § 7 odst. 2 písm. g) je rozdíl mezi prodejní a pořizovací cenou. Daň se vypočte podle § 17 odst. 3.

      (23)  Základem daně při dodání zahraničního zboží^3g) ve stanovených celních režimech podle § 7 odst. 2 písm. h) je rozdíl mezi prodejní cenou, případně cenou zjištěnou podle zvláštního právního předpisu^10a) a pořizovací cenou. Daň se vypočte podle § 17 odst. 3.

      (24)  Do základu daně se zahrnují dotace k cenám za zdanitelná plnění. Za dotace k cenám se nepovažují zejména dotace k hospodářskému výsledku a na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku.

§ 15

Oprava základu daně

      (1)  Plátce může opravit základ daně a výši daně

a)
při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,

b)
při snížení ceny na základě kvalitativních, dodacích a jiných podmínek sjednaných u zdanitelného plnění,

c)
při změně poměru cen za jednotlivá poskytnutá plnění v rámci sjednané ceny za kombinaci služeb spočívající v organizaci turistických zájezdů nebo pořádání výstav, trhů a kongresů, přičemž tato změna má za následek snížení daňové povinnosti.

      (2)  Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně

a)
při zvýšení ceny, nebo je-li na základě sjednaných kvalitativních, dodacích a jiných podmínek konečná úhrada vyšší než cena uvedená na daňovém dokladu,

b)
při změně poměru cen za jednotlivá poskytnutá plnění v rámci sjednané ceny za kombinaci služeb spočívající v organizaci turistických zájezdů nebo pořádání výstav, trhů a kongresů, přičemž tato změna má za následek zvýšení daňové povinnosti.

      (3)  Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění, u kterého se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění a které podléhá dani

a)
ve zdaňovacím období, ve kterém byl daňový dobropis doručen plátci, pro kterého se uskutečnilo zdanitelné plnění, jde-li o opravu základu daně podle odstavce 1,

b)
ve zdaňovacím období, ve kterém byla oprava základu daně provedena, jde-li o opravu základu daně podle odstavce 2.

      (4)  Opravu základu daně a výše daně v případě zdanitelných plnění uskutečněných pro jiného plátce provede plátce tak, že vystaví daňový dobropis nebo daňový vrubopis podle § 13.

      (5)  Opravu základu daně a výše daně v případě zdanitelných plnění uskutečněných pro osobu, která není plátcem, provede plátce tak, že vystaví doklad, který má náležitosti dokladu o použití podle § 12 odst. 5, s výjimkou písmen c) a g), a který obsahuje důvod opravy.

      (6)  Opravu základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění.

      (7)  Opravu základu daně a výše daně může provést pouze plátce, který byl plátcem ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění.

§ 15a

Oprava sazby daně a výše daně

      (1)  Pokud plátce po vyměření daně zjistí, že uskutečnil zdanitelné plnění a zároveň vystavil daňový doklad, přičemž u tohoto zdanitelného plnění uplatnil nesprávnou sazbu daně, osvobození od daně podle § 25, případně osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo § 47, a snížil tím svou daňovou povinnost, je povinen předložit samostatné dodatečné daňové přiznání podle odstavce 5.

      (2)  Pokud správce daně na základě vlastního zjištění dodatečně vyměří daň za zdanitelné plnění, na které plátce vystavil daňový doklad, přičemž u tohoto zdanitelného plnění plátce uplatnil nesprávnou sazbu daně, osvobození od daně podle § 25, případně osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo § 47, a snížil tím svou daňovou povinnost, plátce může vystavit opravný daňový doklad.

      (3)  Opravu podle odstavců 1 a 2 může plátce provést tak, že vystaví opravný daňový doklad, který bude obsahovat údaje stanovené v § 12 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), g) a dále

a)
pořadové číslo původně vystaveného daňového dokladu, na kterém plátce použil nesprávnou sazbu daně, popřípadě neoprávněně uplatnil osvobození od daně podle § 25, osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo § 47,

b)
základ daně z původně vystaveného daňového dokladu se záporným znaménkem, původně použitou sazbu daně a výši daně se záporným znaménkem,

c)
základ daně z původně vystaveného daňového dokladu, správnou sazbu daně a výši daně zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích.

      (4)  Opravu sazby daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění.

      (5)  Do dodatečného daňového přiznání uvede plátce původní základ daně se záporným znaménkem, a pokud se nejedná o opravu zdanitelného plnění osvobozeného podle § 25 nebo osvobozeného od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo § 47, uvede i výši daně na výstupu s nesprávnou sníženou sazbou se záporným znaménkem. Dále uvede základ daně s kladným znaménkem, a pokud se nejedná o zdanitelné plnění osvobozené podle § 25 nebo osvobozené od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo § 47, uvede s kladným znaménkem i výši daně na výstupu se správnou základní nebo sníženou sazbou.

      (6)  Pokud se po vyměření daně zjistí, že plátce uskutečnil zdanitelné plnění, přičemž u tohoto zdanitelného plnění uplatnil nesprávnou sazbu daně, osvobození od daně podle § 25, případně osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo § 47, a zvýšil tím svou daňovou povinnost, nelze opravu provést.

HLAVA V

SAZBY A VîPOČET DANĚ

§ 16

Sazby daně

      (1)  U zboží se uplatňuje základní sazba. U zboží uvedeného v příloze č. 1, která je nedílnou součástí tohoto zákona, a u tepelné energie, která se zařazuje do podpoložek celního sazebníku podle nosičů, se uplatňuje snížená sazba.

      (2)  Pro správné zatřídění zboží do číselného kódu podle přílohy č. 1 a přílohy č. 3 k tomuto zákonu je rozhodná informace celních orgánů o sazebním zařazení zboží.

      (3)  U peněz uvedených v § 2a odst. 2 písm. a) a u tabákových nálepek^13a) se uplatňuje snížená sazba. U peněz uvedených v § 2a odst. 2 písm. b) se uplatňuje základní sazba.

      (4)  U služeb se uplatňuje snížená sazba. U služeb a prací výrobní povahy¹³) uvedených v příloze č. 2, která je nedílnou součástí tohoto zákona, se uplatňuje základní sazba, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pokud plátce poskytuje v rámci zdanitelného plnění jak práce výrobní povahy uvedené v příloze č. 2, tak i práce výrobní povahy v této příloze neuvedené, uplatní se u poskytovaného zdanitelného plnění základní sazba. U služeb poskytovaných podle smlouvy mandátní¹⁴) se uplatní sazba daně platná pro zdanitelné plnění, které je na základě mandátní smlouvy uskutečňováno. U služeb poskytovaných podle smlouvy komisionářské,^14a) smlouvy o zprostředkování^14b) a smlouvy o obchodním zastoupení^14c) se uplatňuje základní sazba.

      (5)  U nedokončených staveb a staveb a stavebních prací zařazených podle zvláštního předpisu¹³) do oddílů 45 a 46 (klasifikace stavebních děl) se uplatňuje snížená sazba, pokud tento zákon nestanoví jinak.

      (6)  U nájmu movitých věcí včetně nájmu a půjčování osobních automobilů se uplatní základní sazba daně.

      (7)  U smluv o finančním pronájmu se uplatní stejná sazba jako u zboží nebo nemovitosti, které jsou předmětem této smlouvy.

      (8)  U přirážky nad úroveň vstupní ceny bez daně u smluv o finančním pronájmu osobních automobilů se uplatní snížená sazba.

      (9)  U nájmu nemovitostí a nedokončených staveb, pokud není zdanitelným plněním osvobozeným od daně podle § 30, se uplatní základní sazba daně. Základní sazba daně se uplatní i u krátkodobého nájmu stavby. Krátkodobým nájmem stavby se rozumí nájem včetně vnitřního movitého vybavení, případně dodání elektrické energie, tepla, plynu a vody, nejdéle na 48 hodin nepřetržitě.

§ 17

Výpočet daně

      (1)  Plátce je povinen si sám daň vypočítat.

      (2)  Daň se vypočítá jako součin základu daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně a ve jmenovateli číslo 100, pokud je základem daně cena, která neobsahuje daň. Vypočtená daň se zaokrouhlí na desetihaléře nahoru nebo se uvede v haléřích. Cena včetně daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako součet ceny bez daně a vypočtené daně po případném zaokrouhlení.

      (3)  Daň se vypočítá jako součin ceny včetně daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je příslušná výše sazby daně a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby, pokud je základem daně cena včetně daně. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa. Vypočtená daň se zaokrouhlí na desetihaléře nahoru nebo se uvede v haléřích. Cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl ceny včetně daně a vypočtené daně po případném zaokrouhlení.

      (4)  Je-li předmětem zdanitelného plnění zboží jako soubor předmětů, přičemž pro jednotlivé předměty, které jej tvoří, platí různé sazby, použije se sazba stanovená pro předmět, který dává zboží podstatný charakter. Souborem předmětů se rozumí výrobky z různých smíšených materiálů nebo spojené z různých částí, jakož i soubory výrobků pro drobný prodej.

      (5)  Při prodeji zboží nebo nemovitosti ve veřejné dražbě se daň vypočte podle odstavce 3.

      (6)  Při výpočtu daně u služeb nakoupených a poskytovaných v rámci kombinace služeb spočívající v organizaci turistických zájezdů nebo pořádání výstav, trhů a kongresů může plátce postupovat takto:

a)
služby pořízené od plátců za ceny včetně daně a služby s místem plnění mimo tuzemsko při prodeji již nezdaňuje, nemá však nárok na odpočet daně podle § 19,

b)
u služeb, které plátce sám poskytuje, a u služeb nakoupených od osob, které nejsou plátci, uplatňuje daň ve výši platné sazby.

§ 18

Stanovení daňové povinnosti u plátců, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu

      Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat příslušný finanční orgán o stanovení individuálního způsobu stanovení daňové povinnosti. Finanční orgán je povinen stanovit plátci na základě konkrétních podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 11 a zvláštního předpisu^8a) a individuální způsob stanovení daňové povinnosti. Finanční orgán zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje.

HLAVA VI

ODPOČET DANĚ

§ 19

Nárok na odpočet daně

      (1)  Pokud tento zákon nestanoví jinak, plátce má nárok na odpočet daně, pokud jím přijatá zdanitelná plnění, uskutečněná jiným plátcem nebo zboží z dovozu, použije při podnikání nebo při činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem.

      (2)  Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem zaúčtovaným podle zvláštního právního předpisu,^16a) případně evidovaným podle § 11 u plátců, kteří nejsou účetní jednotkou, který má všechny tímto zákonem předepsané náležitosti a který byl vystaven plátcem. V případě, že doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje plátce nárok podle zvláštního právního předpisu.^16d)

      (3)  Nárok na odpočet lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění.

      (4)  Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu, a to i formou finančního pronájmu, při technickém zhodnocení^16c) osobního automobilu a při nákupu vratných lahví. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.

      (5)  Odstavec 4 se nevztahuje na nákup osobních automobilů za účelem jejich dalšího prodeje, a to i formou finančního pronájmu, pokud je uskutečňován plátcem. Odstavec 4 se nevztahuje rovněž na nákup osobních automobilů a vratných lahví určených na vývoz, pokud je uskutečňován plátcem.

      (6)  Plátce má nárok na odpočet daně z přirážky nad úroveň vstupní ceny bez daně u finančního pronájmu osobního automobilu.

      (7)  Při použití motorového vozidla, které není součástí obchodního majetku plátce, pro služební účely, pokud jsou uplatňovány cestovní náhrady podle zvláštního právního předpisu, nelze uplatnit nárok na odpočet daně u pohonných hmot.

      (8)  Při použití osobního automobilu, který má plátce v obchodním majetku, pro účely nesouvisející s podnikáním, nemá plátce nárok na odpočet daně u pohonných hmot spotřebovaných pro účely nesouvisející s podnikáním. Pokud již u těchto pohonných hmot nárok na odpočet uplatnil, je toto použití pohonných hmot považováno za zdanitelné plnění podle § 7 odst. 2 písm. a).

      (9)  V případě použití přijatých zdanitelných plnění pro účely nesouvisející s podnikáním podle § 7 odst. 2 písm. a) je možno odpočet daně uplatnit nejpozději v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se podle § 9 odst. 1 písm. k) zdanitelné plnění uskutečnilo.

      (10)  Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, která nelze podle zvláštního právního předpisu^16b) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Plátce nemá nárok na odpočet u náhrad stravného na služebních cestách nad rámec cestovních náhrad,^16f) které nelze podle zvláštního právního předpisu^16g) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.

      (11)  Plátce, který je fyzickou osobou, nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která se týkají majetku, který není součástí jeho obchodního majetku. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20. Toto ustanovení se netýká majetku, který plátce užívá k podnikání nebo k činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem, na základě nájemní smlouvy nebo smlouvy o finančním pronájmu nebo výpůjčce.^16h)

      (12)  Plátce, který prodává podnik nebo jeho část,¹⁷) má nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje podniku nebo jeho části a u nichž do uskutečnění tohoto prodeje ještě nebyl uplatněn odpočet, s výjimkou osobních automobilů a vratných lahví, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle odstavce 4.

§ 19a

Uplatnění odpočtu daně

      (1)  Nárok na odpočet daně v plné výši má plátce u přijatých zdanitelných plnění uskutečněných jiným plátcem, která použije k uskutečnění zdanitelných plnění podléhajících dani na výstupu, zdanitelných plnění osvobozených od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 45, 45b, 46 a 47, zdanitelných plnění osvobozených od daně uvedených v § 20 odst. 2, případně k dosažení příjmů nebo výnosů za plnění, která nejsou zdanitelná, pokud tento zákon nestanoví jinak.

      (2)  Nárok na odpočet daně nemá plátce u přijatých zdanitelných plnění, která použije k dosažení příjmů nebo výnosů za svá uskutečněná zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25, s výjimkou zdanitelných plnění osvobozených od daně uvedených v § 20 odst. 2.

      (3)  Plátce je povinen zkracovat nárok na odpočet daně na vstupu způsobem uvedeným v § 20

a)
u přijatých zdanitelných plnění, která použije k dosažení obratu za jím uskutečněná zdanitelná plnění uvedená v odstavci 1, tak i k dosažení příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění uvedená v odstavci 2,

b)
u přijatých zdanitelných plnění, u nichž není zřejmé, zda je použije k dosažení obratu za svá uskutečněná zdanitelná plnění uvedená v odstav-ci 1 nebo k dosažení příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění uvedená v odstavci 2.

§ 20

Způsob krácení daně na vstupu

      (1)  U přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 je plátce povinen zkracovat nárok na odpočet daně, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce stanoví poměrnou část daně na vstupu u těchto přijatých zdanitelných plnění jako součin daně na vstupu u těchto přijatých zdanitelných plnění a koeficientu. Koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za uskutečněná zdanitelná plnění podléhající dani na výstupu a zdanitelná plnění osvobozená od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 45, 46 a 47 a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna uskutečněná zdanitelná plnění upravený podle odstavců 2, 3 a 4. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa. Jestliže součet cen za zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25, s výjimkou zdanitelných plnění osvobozených od daně uvedených v odstavci 2, je kladný a celkový součet cen bez daně za uskutečněná zdanitelná plnění podléhající dani na výstupu, zdanitelná plnění osvobozená od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 45, 46 a 47 je nulový nebo záporný, potom je koeficientem nula.

      (2)  Do součtu ve jmenovateli koeficientu podle odstavce 1 se neuvádí cena bez daně při prodeji podniku nebo jeho části, který je zdanitelným plněním osvobozeným od daně podle § 35, cena bez daně za převod pozemků, staveb a nedokončených staveb, který je zdanitelným plněním osvobozeným od daně podle § 30, a vklady sázejících přijaté provozovateli při provozování loterií a jiných podobných her podle zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který je zdanitelným plněním osvobozeným od daně podle § 34, mimo sázkových her provozovaných podle ustanovení § 2 písm. b), e), i), j) a k) zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Do koeficientu podle odstavce 1 se dále neuvádějí příjmy nebo výnosy za plnění, která nejsou zdanitelná, pokud tento zákon nestanoví jinak, a údaje o vývozu zboží, při kterém nedochází ke změně vlastnického práva ke zboží.

      (3)  U plátců, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, se do součtu ve jmenovateli koeficientu započítávají i dotace, příspěvky včetně členských příspěvků, popřípadě jiné finanční prostředky ze státního nebo místních rozpočtů a ze státních fondů.

      (4)  Plátce, který uskuteční bezúplatné plnění, které je osvobozené od daně podle § 25, je povinen toto plnění ocenit podle zvláštního právního předpisu,^10a) uplatňuje-li odpočet podle § 19. Toto plnění je plátce povinen uvést v součtu ve jmenovateli koeficientu.

      (5)  Plátce nemůže uplatnit nárok na odpočet daně za příslušné zdaňovací období u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3, pokud je koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 4 nižší než 0,05 včetně.

      (6)  Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně v plné výši za přijatá zdanitelná plnění podle § 19a odst. 3 v příslušném zdaňovacím období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 4 vyšší než 0,95 včetně.

      (7)  Po skončení kalendářního roku provede plátce způsobem stanoveným v odstavcích 1 až 6 vypořádání nároku na odpočet u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3, které uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období tohoto kalendářního roku. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 z údajů za celý rok a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 v jednotlivých zdaňovacích obdobích roku. Vypočtený nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 je součtem daně na vstupu za tato přijatá zdanitelná plnění za celý rok vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných zdanitelných plněních za celý rok.

      (8)  V případě, že v průběhu kalendářního roku dojde ke zrušení registrace nebo ukončení podnikání, provede plátce vypořádání nároku na odpočet u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3, způsobem stanoveným v odstavcích 1 až 6, za období od 1. ledna roku předcházejícího do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce. Vypořádání nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 v jednotlivých zdaňovacích obdobích vypořádávaného období. Vypočtený nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 je součtem daně na vstupu za tato přijatá zdanitelná plnění za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných zdanitelných plněních za vypořádávané období.

      (9)  V případě, že v průběhu kalendářního roku dojde ke zrušení registrace podle § 5 odst. 6 nebo 9, provede osoba oprávněná vypořádání nároku na odpočet u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3, způsobem stanoveným v odstavcích 1 až 6, za období od 1. ledna tohoto kalendářního roku do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce. Vypořádání nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 v jednotlivých zdaňovacích obdobích vypořádávaného období. Vypočtený nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 je součtem daně na vstupu za tato přijatá zdanitelná plnění za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných zdanitelných plněních za vypořádávané období.

      (10)  Plátce v případě opravy uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období dosud nevypořádaného roku, případně období provede opravu odpočtu daně s nově propočteným koeficientem s promítnutím všech oprav vztahujících se k opravovanému zdaňovacímu období.

      (11)  V případě opravy uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období některého z již vypořádaných 3 předcházejících kalendářních roků se pro opravu odpočtu daně použije nově vypočtený koeficient z údajů za celý rok, případně za vypořádávané období s promítnutím všech oprav. Současně je plátce u těchto zdaňovacích období povinen opravit vypořádání nároku na odpočet daně provedeného podle odstavců 7 až 9. K opravovanému zdaňovacímu období se oprava vypořádání vyměří. U zdaňovacích období jiných roků se nový koeficient již nepočítá a pro zkrácení nároku na odpočet daně se použije poslední vypočtený koeficient. V případě opravy pouze přijatých zdanitelných plnění za zdaňovací období již vypořádaná se pro zkrácení nároku na odpočet daně použije poslední vypočtený koeficient.

§ 21

Oprava odpočtu daně

      (1)  Opraví-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, základ daně podle § 15 odst. 1, je plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně provede plátce v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém obdržel daňový dobropis související s opravou základu daně.

      (2)  Opraví-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, základ daně podle § 15 odst. 2, může plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně, na základě přijatého daňového vrubopisu, může plátce provést nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla provedena oprava základu daně plátcem, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění, jehož se oprava týká.

      (3)  Opraví-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, výši daně podle § 15a odst. 3, může plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně, na základě přijatého opravného daňového dokladu, může plátce provést nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla provedena oprava výše daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění, jehož se oprava týká.

      (4)  Odpočet daně opravený podle odstavců 1, 2 a 3, týkající se přijatých zdanitelných plnění uvedených v § 19a odst. 3, podléhá dále úpravě podle § 20.

§ 22

Úprava odpočtu daně

      (1)  Uplatnil-li plátce nárok na odpočet daně podle § 19a odst. 1 a přijatá zdanitelná plnění použil pro účely uvedené v § 19a odst. 2 nebo 3, upraví plátce odpočet daně v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém ke změně použití došlo, a v tomto zdaňovacím období vzniká plátci daňová povinnost.

      (2)  Dojde-li k úpravě odpočtu daně podle odstavce 1 na základě změny použití pro účely stanovené v § 19a odst. 2, úpravu odpočtu daně provede plátce tak, že u těchto přijatých zdanitelných plnění sníží odpočet daně o částku, kterou vypočítá

a)
jako součin zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého hmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3b) nebo zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně uplatněné při pořízení a ve jmenovateli číslo 100, neuplynulo-li od jejich pořízení více než 5 let a u nemovitostí více než 10 let,

b)
jako součin ceny pořízeného hmotného a nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) nebo ceny pořízených zásob zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně uplatněné při pořízení a ve jmenovateli číslo 100, neuplynulo-li od jejich pořízení více než 5 let.

      (3)  Dojde-li k úpravě odpočtu daně podle odstavce 1 na základě změny použití pro účely stanovené v § 19a odst. 3, podléhá částka daně vypočtená podle odstavce 2 dále úpravě podle § 20.

      (4)  Neuplatnil-li plátce nárok na odpočet daně podle § 19a odst. 2 a přijatá zdanitelná plnění použil pro účely uvedené v § 19a odst. 1 nebo 3, může upravit plátce odpočet daně na základě přijatého daňového dokladu v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém ke změně použití došlo, a v tomto zdaňovacím období vzniká plátci nárok na odpočet daně.

      (5)  Dojde-li k úpravě odpočtu daně podle odstavce 4 na základě změny použití pro účely stanovené v § 19a odst. 1, úpravu odpočtu daně může provést plátce tak, že u těchto přijatých zdanitelných plnění uplatní odpočet daně v částce, kterou vypočítá

a)
jako součin zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého hmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3b) nebo zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně uplatněné při pořízení a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby, neuplynulo-li od jejich pořízení více než 5 let a u nemovitostí více než 10 let,

b)
jako součin ceny pořízeného hmotného a nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) nebo ceny pořízených zásob zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně uplatněné při pořízení a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby, neuplynulo-li od jejich pořízení více než 5 let.

      (6)  Dojde-li k úpravě odpočtu daně podle odstavce 4 na základě změny použití pro účely stanovené v § 19a odst. 3, podléhá částka daně vypočtená podle odstavce 5 dále úpravě podle § 20.

      (7)  Vypočtený koeficient podle odstavce 2 písm. a), odstavce 2 písm. b), odstavce 5 písm. a) a odstavce 5 písm. b) se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa.

§ 23 a 24

zrušeny

HLAVA VII

OSVOBOZENÍ OD DANĚ

§ 25

Osvobození od daně

      (1)  Od daně jsou osvobozena dále uvedená zdanitelná plnění za podmínek stanovených v § 26 až 35

a)
poštovní služby (§ 26),

b)
rozhlasové a televizní vysílání (§ 27),

c)
finanční činnosti (§ 28),

d)
pojišťovací činnosti (§ 29),

e)
převod a nájem pozemků a staveb, nájem dalších zařízení (§ 30),

f)
výchova a vzdělávání (§ 31),

g)
zdravotnické služby a zboží (§ 32),

h)
sociální pomoc (§ 33),

i)
loterie a jiné podobné hry (§ 34),

j)
prodej podniku (§ 35).

      (2)  Od daně jsou osvobozena zdanitelná plnění prováděná subjekty, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, v rámci hlavní činnosti (§ 35a).

§ 26

Poštovní služby

      (1)  Od daně jsou osvobozeny tyto poštovní služby

a)
dodání a vrácení poštovní zásilky,¹⁸)

b)
poštovní poukazy.¹⁸)

      (2)  Poštovní služby uvedené v odstavci 1 jsou osvobozeny od daně v případě, že jsou provozovány držitelem poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle zvláštního právního předpisu.¹⁸)

§ 27

Rozhlasové a televizní vysílání

      Rozhlasovým a televizním vysíláním se pro účely tohoto zákona rozumí rozhlasové a televizní vysílání prováděné provozovateli vysílání ze zákona,²¹) s výjimkou vysílání reklam,^21a) teleshoppingu^21b) a sponzorování.^21c)

§ 28

Finanční činnosti

      Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

a)
převod cenných papírů s výjimkou převodu uskutečněného obchodníkem s cennými papíry podle zvláštního právního předpisu,^22a)

b)
přijímání vkladů od veřejnosti,

c)
poskytování úvěrů a peněžních půjček,

d)
platební styk a zúčtování,

e)
vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků,

f)
poskytování bankovních záruk podle zvláštního právního předpisu,²³)

g)
otvírání akreditivu podle zvláštního právního předpisu,²⁴)

h)
obstarávání inkasa podle zvláštního právního předpisu,²⁵)

i)
směnárenská činnost,

j)
operace týkající se peněz,

k)
dodání zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní bankou od bank a od státu,

l)
organizování trhu s investičními instrumenty,^22b)

m)
přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních instrumentů na účet zákazníka,^22c)

n)
provádění pokynů týkajících se investičních instrumentů na cizí účet,^22c)

o)
obchodování s investičními instrumenty na vlastní účet,^22c)

p)
obhospodařování individuálních portfolií na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání se zákazníkem, je-li součástí tohoto portfolia některý z investičních instrumentů,^22c)

q)
upisování emise investičních instrumentů nebo její umísťování,^22c)

r)
vedení evidence zaknihovaných cenných papírů,^22d)

s)
vypořádání obchodů s investičními instrumenty,^22e)

t)
obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet klienta,

u)
úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; finanční činností není poskytování služeb, jejichž předmětem je vykupování dluhů a pohledávek,

v)
obhospodařování investičních fondů a podílových fondů podle zvláštního právního předpisu,^25a)

w)
vybírání rozhlasových a televizních poplatků,¹⁹)

x)
výplata dávek důchodového zabezpečení a vybírání opakujících se plateb obyvatelstva,

y)
zprostředkování spoření.

§ 29

Pojišťovací činnosti

      Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

a)
pojišťovací a zajišťovací činnosti podle zvláštního právního předpisu,^25b)

b)
zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví podle zvláštního právního předpisu,^25c) provozovaná pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím nebo zajišťovacím makléřem,

c)
penzijní připojištění se státním příspěvkem,

d)
zprostředkování penzijního připojištění se státním příspěvkem.

§ 30

Převod a nájem pozemků a staveb, nájem dalších zařízení

      (1)  Převod staveb s výjimkou nedokončených staveb a převodu uskutečněného do dvou let po kolaudaci nebo po nabytí stavby je osvobozen od daně.

      (2)  Převod staveb na základě smlouvy o finančním pronájmu je osvobozen od daně s výjimkou uzavření smlouvy do dvou let po nabytí nebo kolaudaci stavby.

      (3)  Převod pozemků, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření, je osvobozen od daně.

      (4)  Nájem pozemků a staveb, nájem bezpečnostních schránek a nájem trvale instalovaných měřicích zařízení podle § 16 odst. 9 pronajímaných vlastníkem bytů nebo nebytových prostor jako součást zařízení bytů nebo nebytových prostor je osvobozen od daně. Osvobození se nevztahuje na krátkodobý nájem podle § 16 odst. 9.

      (5)  Plátce se může rozhodnout, že nájem bude dani podléhat, pokud se jedná o nájem pozemků nebo staveb jiným plátcům pro účely podnikání. Zdaňování nájmu je povinen oznámit příslušnému finančnímu orgánu nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření nájemní smlouvy.

§ 31

Výchova a vzdělávání

      (1)  Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí

a)
výchovná a vzdělávací činnost zařazená podle zvláštního předpisu¹³) do oddílu SKP 80 (školské výkony a služby) poskytovaná v základních školách, základních uměleckých školách, učilištích, středních odborných učilištích a střediscích a pracovištích praktického vyučování, gymnáziích, středních odborných školách a speciálních školách,²⁸) vysokých školách²⁹) a předškolních zařízeních a školských zařízeních,³⁰)

b)
činnost prováděná za účelem rekvalifikace za- bezpečovaná pověřenými výchovně vzdělávacími zařízeními.³¹)

      (2)  Od daně je osvobozeno dodání zboží a poskytování služeb uskutečňované v rámci výchovné a vzdělávací činnosti osobami uvedenými v odstavci 1.

§ 32

Zdravotnické služby a zboží

      (1)  Od daně jsou osvobozeny služby zdravotnické péče zařazené podle zvláštního předpisu¹³) do pododdílu SKP 85.1 (zdravotní péče) poskytované oprávněnými subjekty³³) a vymezené zvláštními předpisy.³⁴) Od daně nejsou osvobozena zdanitelná plnění uskutečňovaná provozovnami oční optiky.

      (2)  Od daně je osvobozeno dodání zboží oprávněnými subjekty v rámci zdravotních výkonů podle odstavce 1. Od daně je osvobozeno dodání lidské krve a jejích složek k přímému klinickému využití, lidských orgánů a mateřského mléka. Od daně je osvobozeno též dodání stomatologických výrobků stomatologický-mi laboratořemi včetně oprav tohoto zboží, zařazených podle zvláštního předpisu¹³) do třídy SKP 33.10.92 (opravy a údržba lékařského zařízení).

      (3)  Od daně je osvobozen výdej nebo prodej léčiv,^34a) potravin určených pro zvláštní výživu^34b) a zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu oprávněnými subjekty.³³)

      (4)  Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zvláštních předpisů.³⁵)

§ 33

Sociální pomoc

      Od daně jsou osvobozeny služby sociální péče zařazené podle zvláštního předpisu¹³) do pododdílu SKP 85.3 (sociální péče), poskytované podle zvláštního předpisu³⁷) bez ohledu na to, kdo je poskytuje.

§ 34

Loterie a jiné podobné hry

      Od daně je osvobozeno provozování loterií a jiných podobných her,³⁸) s výjimkou služeb souvisejících s jejich provozováním zajišťovaných pro provozovatele jinými osobami.

§ 35

Prodej podniku

      Od daně je osvobozen prodej podniku nebo jeho části³⁹) plátci, a to i na základě smlouvy o finančním pronájmu.

§ 35a

Zdanitelná plnění prováděná v rámci hlavní činnosti subjekty, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání

      Od daně jsou osvobozena zdanitelná plnění prováděná v rámci hlavní činnosti subjekty, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání. Od daně není osvobozen u Státního zemědělského intervenčního fondu^39a) prodej zemědělských a potravinářských výrobků a u Správy státních hmotných rezerv^39b) prodej státních hmotných rezerv.

ČÁST TŘETÍ

ZDA¶OVACÍ OBDOBÍ A SPRÁVA

DANĚ V TUZEMSKU

§ 36

Zdaňovací období

      (1)  Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc, pokud obrat plátce za předchozí kalendářní rok dosáhl 10 000 000 Kč.

      (2)  Pokud obrat plátce za předchozí kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí. Plátce, jehož obrat za předcházející kalendářní rok přesáhl 2 000 000 Kč, si může zvolit za zdaňovací období kalendářní měsíc a tuto změnu oznámí finančnímu orgánu, v případě registrace uvede změnu do přihlášky k registraci. U plátce, který podniká společně s jinými plátci na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, se při stanovení zdaňovacího období vychází ze součtu obratu dosaženého všemi účastníky v rámci sdružení a obratu plátce dosaženého mimo sdružení.

      (3)  U nástupnické společnosti nebo družstva, které vznikly při přeměně^3d) formou splynutí, se při stanovení zdaňovacího období vychází ze součtu obratů zúčastněných společností nebo družstev. Při přeměně společnosti nebo družstva^3d) rozdělením se při stanovení zdaňovacího období nově založených nástupnických společností nebo družstev, případně nástupnických společností nebo družstev vzniklých při rozdělení sloučením, přiřadí ke každé nástupnické společnosti obrat zanikající společnosti nebo družstva v poměru, v jakém na ně bylo převedeno jmění ze zanikající společnosti nebo družstva. Při převodu jmění na společníka^3d) se při stanovení zdaňovacího období vychází z obratu společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka.

      (4)  Není-li znám obrat za předcházející kalendářní rok, vychází se pro stanovení zdaňovacího období podle odstavce 1 nebo 2 z předpokládaného ročního obratu v běžném roce.

      (5)  Prvním zdaňovacím obdobím plátce je kalendářní měsíc nebo kalendářní čtvrtletí, v němž nabyde účinnosti registrace plátce vyznačená v osvědčení o registraci.

      (6)  Změnu zdaňovacího období z měsíčního na čtvrtletní a nebo ze čtvrtletního na měsíční je možné provést nejdříve od počátku následujícího kalendářního roku. Plátce je povinen oznámit finančnímu orgánu změnu zdaňovacího období nejpozději do 31. ledna příslušného kalendářního roku.

§ 37

Daňové přiznání a splatnost daně

      (1)  Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání,⁴⁰) a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně u dovezeného zboží podle § 43, u kterého je splatnost daně stanovena zvláštním předpisem,^40b) a daně u příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku splatné ve lhůtě stanovené v § 48.

      (2)  Plátce, na jehož majetek byl prohlášen konkurz podle zvláštního právního předpisu,^40d) je povinen ke dni předcházejícímu prohlášení konkurzu podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo k prohlášení konkurzu. V průběhu konkurzu plátce podává daňové přiznání podle zvláštního právního předpisu.^40f)

      (3)  Plátce, který jako osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu,^3e) pokračuje po zemřelém plátci v živnosti, je povinen podat za zemřelého daňové přiznání ke dni úmrtí do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo k úmrtí plátce.

      (4)  V případě zániku společnosti nebo družstva po zrušení bez likvidace podle zvláštního právního předpisu^3d) je právní nástupce plátce povinen podat daňové přiznání ke dni zániku společnosti nebo družstva, a to za část zdaňovacího období ke dni zániku.

      (5)  Plátce, který jako určený účastník sdružení vede evidenci pro daňové účely za sdružení podle § 11 odst. 3, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti a zdanitelná plnění a daňovou povinnost z činnosti celého sdružení. Ostatní účastníci sdružení v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své vlastní činnosti.

§ 37a

Vracení nadměrného odpočtu

      (1)  Pokud vznikne v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu, a to i v případě prohlášení konkurzu. Tento postup se neuplatní, vznikne-li vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření. V tomto případě se postupuje podle zvláštního předpisu.^40a)

      (2)  Vznikne-li v důsledku uplatnění nadměrného odpočtu daňový nedoplatek, počítá se penále^40e) od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Toto penále se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu.

      (3)  Za den vzniku přeplatku v důsledku nadměrného odpočtu se považuje den vyměření.

§ 38

zrušen

§ 38a

Dodatečné daňové přiznání

      (1)  V dodatečném daňovém přiznání uvádí plátce pouze rozdíly oproti poslední známé daňové povinnosti příslušného zdaňovacího období.

      (2)  Dodatečné daňové přiznání je plátce povinen předložit v případě, že souhrnem oprav zvyšuje daňovou povinnost.

      (3)  V případě, že plátce snižuje souhrnem oprav daňovou povinnost, může předložit dodatečné daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem.^40c)

§ 39

Zrušení registrace

      (1)  Žádá-li plátce o zrušení registrace, je povinen prokázat, že důvody pro zrušení registrace uvedené v § 5 existují.

      (2)  Správce daně je oprávněn zrušit registraci plátce, pokud tento plátce neuskutečnil bez udání důvodu po dobu 12 po sobě následujících měsíců zdanitelné plnění nebo pokud neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona.

      (3)  V případě osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, může správce daně zrušit registraci plátce, pokud v průběhu tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců jeho obrat nepřesáhne částku 500 000 Kč.

      (4)  Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 má odkladný účinek a účinnost zrušení registrace nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace.

§ 40

Nesprávné uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období

      (1)  Uvedl-li plátce skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a nesnížil tím daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří.

      (2)  Uvedl-li plátce skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale stanoví penále ve výši 0,1 % z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení příjmu státního rozpočtu. Penále je splatné v náhradní lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 100 Kč.

      (3)  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije při uplatnění odpočtu daně po lhůtě uvedené v § 19 odst. 3.
§ 41

zrušen

ČÁST ČTVRTÁ

UPLATNĚNÍ DANĚ PŘI DOVOZU A VîVOZU

§ 42

Uplatnění celních předpisů

      Pro uplatnění daně při dovozu zboží platí ustanovení celních předpisů, pokud tento zákon dále nestanoví jinak.

§ 43

Dovoz zboží

      (1)  Dani podléhá

a)
zboží z dovozu a zboží, které v době umístění ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu získalo propuštěním do volného oběhu status českého zboží,

b)
české zboží,^44a) které je plátcem daně umístěno ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu, není vyvezeno do zahraničí a je původním nebo novým vlastníkem v nezměněném stavu vráceno zpět do tuzemska,

c)
české zboží,^44a) které je umístěno ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu, prošlo zpracovatelskými operacemi,^47b) není vyvezeno do zahraničí a je původním nebo novým vlastníkem ve změněném stavu vráceno zpět do tuzemska.

Daň u českého zboží vyměří a vybere celní orgán, tak jako by se jednalo o propuštění zboží do volného oběhu.

      (2)  Povinnost vyměřit daň při dovozu zboží vzniká dnem vzniku celního dluhu nebo porušením podmínek stanovených pro příslušný režim, do kterého je zboží pod celním dohledem propuštěno.

      (3)  Nárok na odpočet daně u zboží z dovozu má plátce za podmínek stanovených v § 19 až 22, pokud tento zákon nestanoví jinak.

      (4)  Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží propuštěno do příslušného režimu. Nárok na odpočet daně při dovozu zboží propuštěného do režimu dočasného použití uplatňuje plátce po ukončení tohoto režimu, není-li v režimu dočasného použití vydáno jiné rozhodnutí celního orgánu podle odstav-ce 5. Nárok na odpočet daně u zboží z dovozu nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž došlo k propuštění zboží do příslušného režimu, v případě zboží propuštěného do režimu dočasného použití po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž byl režim dočasného použití ukončen. V případě doměřené daně podle § 43 odst. 11 nelze uplatnit nárok na odpočet dodatečně vyměřené daně po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž došlo k dodatečnému vyměření daně. Plátce má nárok na odpočet daně u dovezených osobních automobilů propuštěných do režimu dočasného použití, pokud je tento režim ukončen jejich zpětným vývozem do zahraničí.

      (5)  Daňovým dokladem při dovozu je rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu nebo ukončení režimu dočasného použití vydané na tiskopisu písemného celního prohlášení. Daňovým dokladem je i jiné písemné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem za předpokladu, že je daň zaplacena. Daňovým dokladem u českého zboží vráceného zpět do tuzemska podle § 43 odst. 1 a § 44 odst. 2 je doklad používaný při propuštění zboží do volného oběhu nebo jiné písemné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem za předpokladu, že je daň zaplacena. Je-li celní prohlášení při dovozu zboží podáno plátcem se souhlasem celního orgánu elektronicky, je daňovým dokladem rozhodnutí celního orgánu.

      (6)  Zboží z dovozu je osvobozeno od daně, pokud se na něj vztahuje osvobození od cla. Od daně je osvobozena lidská krev a její složky k přímému klinickému využití, lidské orgány a mateřské mléko. U vrá-ceného českého zboží přizná celní úřad nárok na osvobození od daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla. Toto ustanovení se nevztahuje na dovezené zboží, které je osvobozeno od cla v rámci všeobecného systému celních preferencí.⁴⁵)

      (7)  Při dovozu zboží uskutečněném prostřednictvím nepřímého zástupce^47a) je tento zástupce povinen vyměřenou daň přeúčtovat zastoupené osobě, která je kupujícím ve vztahu k zahraničí nebo příjemcem zboží a musí být uvedena na daňovém dokladu. Nepřímý zástupce je povinen předat daňový doklad zastoupené osobě, která má nárok na odpočet daně podle odstav-ce 3. Daňový doklad musí obsahovat kód nepřímého zastoupení stanovený zvláštním předpisem^47f) a musí být doložen smlouvou o nepřímém zastoupení.

      (8)  Pokud je dovoz zboží uskutečňován nepřímým zástupcem podle odstavce 7 pro více zastoupených osob, je daňovým dokladem rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu⁴¹) nebo rozhodnutí o ukončení režimu dočasného použití^42a) vydané na tiskopisu písemného celního prohlášení,⁴²) které vystaví nepřímý zástupce samostatně na každou zastoupenou osobu.

      (9)  Při dovozu zboží, které zařazením patří do různých podpoložek celního sazebníku a u kterého se uplatní jednotná celní sazba,^47d) použije se základní sazba, pokud alespoň jeden druh zboží této sazbě daně podléhá.

      (10)  Pokud plátce uplatní nárok u celního orgánu, který rozhodne o vrácení daně z důvodů uplatněných pro její vrácení podle zvláštního právního předpisu^47e) a plátce již uplatnil nárok na odpočet v původní výši vyměřené a vybrané daně, daň celní orgán vrátí. Plátce je povinen snížit dříve uplatněný nárok na odpočet daně o částku vrácené daně, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vrácena.

      (11)  Jestliže plátce uplatnil nárok na odpočet daně v původní výši vyměřené a vybrané daně a následně dojde ke zvýšení jeho daňové povinnosti z důvodů nesrovnalostí podle § 16, 43 a 44, vzniká plátci povinnost tuto skutečnost oznámit celnímu orgánu, který daň dodatečně vyměří a vybere. Plátce má nárok na odpočet doměřené daně za podmínek stanovených v odstavci 4.

§ 44

Základ a výpočet daně u dovezeného zboží

      (1)  Základem daně u dovezeného zboží podle § 43 odst. 1 písm. a) je součet

a)
základu pro vyměření cla,

b)
cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží,

c)
příslušné spotřební daně.

      (2)  Základem daně u českého zboží

a)
podle § 43 odst. 1 písm. b), pokud nedochází ke změně vlastnického práva, je součet statistické hodnoty ke dni umístění zboží do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a případně spotřební daně; pokud dochází ke změně vlastnického práva, je součet pořizovací ceny nebo příslušné ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu^10a) a případně spotřební daně,

b)
podle § 43 odst. 1 písm. c) a u zboží, které v době umístění ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu získalo propuštěním do volného oběhu status českého zboží, které bylo plátcem umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a plátce navrhuje jeho propuštění do tuzemska, je výše nákladů na provedené zpracovatelské operace,

c)
podle § 43 odst. 1 písm. c) a u zboží, které v době umístění ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu získalo propuštěním do volného oběhu status českého zboží, bylo plátcem umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a jiná osoba navrhuje jeho propuštění, je součet pořizovací ceny a případně spotřební daně a výše nákladů na provedené zpracovatelské operace nebo příslušné ceny zjiš-těné podle zvláštního právního předpisu,^10a)

d)
podle § 43 odst. 1 písm. c) a u zboží, které v době umístění ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu získalo propuštěním do volného oběhu status českého zboží, bylo osobou, která není plátcem, umístěno do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a má být propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na provedené zpracovatelské operace.

      (3)  Náklady na provedené zpracovatelské operace se rozumí součet pořizovací ceny materiálu spotřebovaného při zpracování, případně ceny tohoto materiálu zjištěné podle zvláštního právního předpisu^10a) a mzdových nákladů vynaložených na provedení zpracovatelských operací. Materiálem spotřebovaným při zpracování se rozumí pouze materiál přidaný k českému zboží umístěnému ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu během zpracovatelských operací.

      (4)  U zboží propuštěného do režimu volného oběhu a českého zboží podle § 43 odst. 1 písm. b) a c) se daň vypočítá jako součin příslušného základu daně podle odstavce 1 nebo 2 a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně a ve jmenovateli číslo 100. Vypočtená daň se zaokrouhlí na celé koruny nahoru. U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se daň vypočte způsobem shodným s výpočtem cla.^47c)

      (5)  U zboží propuštěného do režimu dočasného použití činí částka daně za každý, byť jen započatý kalendářní měsíc, během kterého bylo zboží propuš-těno do režimu dočasného použití, 3 % z daně, která by měla být vyměřena za uvedené zboží, kdyby v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití bylo propuštěno do volného oběhu. Takto určená daň nesmí být vyšší než ta, která by byla vyměřena v případě propuštění tohoto zboží do volného oběhu v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití.

      (6)  U zboží propuštěného z režimu dočasného použití do režimu volného oběhu se daň vypočte způsobem shodným s výpočtem daně při propuštění zboží do režimu volného oběhu.

      (7)  U dováženého zboží se uplatňují sazby daně podle § 16.

      (8)  Dovoz osobního automobilu provozovaného v zahraničí před jeho dovozem do České republiky je považován pro účely tohoto zákona za dovoz nového osobního automobilu.

§ 45

Vývoz zboží

      (1)  Vývoz zboží do zahraničí uskutečněný plátcem je osvobozen od povinnosti uplatnit daň na výstupu včetně vývozu prostřednictvím osoby, která provádí přepravu zboží.

      (2)  Pro účely tohoto zákona je vývoz zboží uskutečněn, je-li zboží propuštěno do režimu vývozu,^48a) do režimu pasivního zušlechťovacího styku,⁴²) vystoupilo do zahraničí a na daňovém dokladu je celním úřadem uveden údaj o datu přechodu zboží přes státní hranice nebo umístění zboží do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma. Údaje o osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu za uskutečněný vývoz je plátce povinen uvést do daňového přiznání, a to nejdříve za zdaňovací období, ve kterém zboží vystoupilo z tuzemska, má-li daňový doklad.

      (3)  Daňovým dokladem při vývozu zboží je rozhodnutí o propuštění zboží do režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku vydané na tiskopisu písemného celního prohlášení⁴²) nebo rozhodnutí o propuštění zboží do režimu vývozu vydaném na tiskopisu písemného celního prohlášení s celně schváleným určením umístění do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu.

      (4)  Při vývozu zboží uskutečňovaném prostřednictvím nepřímého zástupce^47a) má nárok na osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu u vyváženého zboží zastoupená osoba, která je prodávajícím ve vztahu k zahraničí nebo odesilatelem, není-li zboží do zahraničí prodáváno. Nepřímý zástupce má povinnost předat daňový doklad zastoupené osobě, která musí být na daňovém dokladu uvedena. Daňový doklad musí obsahovat kód nepřímého zastoupení stanovený zvláštním předpisem^47f) a musí být doložen smlouvou o nepřímém zastoupení. Pokud je vývoz zboží uskutečňován nepřímým zástupcem pro více zastoupených osob, je daňovým dokladem rozhodnutí o propuštění zboží do režimu vývozu vydané na tiskopise písemného celního prohlášení a vystavené nepřímým zástupcem samostatně na každou zastoupenou osobu.

      (5)  Plátce nemá nárok na vrácení daně v případě zpět vyváženého zboží z režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení.

§ 45a

Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit

      (1)  Osobě požívající výsad a imunit podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,⁴⁸) (dále jen ,,osoba požívající výsad a imunit") se vrací daň zaplacená v cenách zboží a služeb (dále jen ,,zaplacená daň") na základě principu vzájemnosti, pokud je uplatnění tohoto principu možné. Tato osoba, které vzniká nárok na vrácení zaplacené daně, má pro tento účel postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

      (2)  Ministerstvo financí v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí stanoví vyhláškou vymezení okruhu osob požívajících výsad a imunit, den vzniku a zániku nároku na vrácení daně, roční limity pro výši vrácení daně, minimální hodnotu nakoupeného zboží nebo služeb rozhodnou pro uplatnění nároku na vrácení daně, rozsah a podmínky pro vrácení daně, vymezení principu vzájemnosti, způsob uplatňování nároku na vrácení daně a způsob jeho prokazování a určení místní příslušnosti správce daně, u kterého se nárok na vrácení daně uplatňuje.

§ 45b

Prodej zboží bez daně

      (1)  Ministerstvo financí udělí právnické nebo fyzické osobě na její žádost povolení k prodeji vybraného zboží za ceny bez daně v prodejnách Duty/tax free fyzickým osobám v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel zahraničních linek a povolení k prodeji vybraného zboží za ceny bez daně členům posádek letadel zahraničních linek při odletu z České republiky. Prodej zboží za ceny bez daně lze uskutečňovat jen na základě tohoto povolení.

      (2)  Žádost o povolení musí obsahovat

a)
obchodní jméno žadatele, u právnických osob sídlo, u fyzických osob bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště,

b)
daňové identifikační číslo žadatele,

c)
osvědčení o registraci k dani,

d)
označení místa, kde se prodejna nachází,

e)
souhlas příslušného celního úřadu s umístěním prodejny v tranzitním prostoru mezinárodních letišť s uvedením podmínek o kontrole výstupu zboží do zahraničí,

f)
souhlas provozovatele letiště s umístěním prodejny v tranzitním prostoru mezinárodních letišť,

g)
souhlas provozovatele letiště s prodejem zboží na palubách letadel zahraničních linek.

      (3)  Ministerstvo financí může udělit povolení za podmínky, že

a)
žadatel je registrován jako plátce,

b)
je vydán souhlas příslušného celního úřadu s umís-těním prodejny v tranzitním prostoru mezinárodních letišť,

c)
je vydán souhlas provozovatele letiště s umístěním prodejny v tranzitním prostoru mezinárodních letišť nebo prodejem zboží na palubách letadel zahraničních linek.

      (4)  Prodej zboží za ceny bez daně ve všech prodejnách Duty/tax free, které byly Ministerstvem financí povoleny, se uskutečňuje v přiměřeném množství pro osobní spotřebu, a to pouze osobám při přestupu státní hranice do zahraničí. V prodejnách Duty/tax free v tranzitním prostoru mezinárodních letišť se uskutečňuje prodej zboží za ceny bez daně po předložení platné letenky nebo palubní vstupenky s cílovou stanicí v zahraničí. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji zboží v prodejně Duty/tax free v tranzitním prostoru mezinárodních letišť na prodejním dokladu bylo vyznačeno číslo letu, druh zboží včetně ceny a na palubní vstupence otisk razítka, ze kterého je zřejmé, že prodej byl uskutečněn v prodejně Duty/tax free.

      (5)  Ministerstvo financí v povolení stanoví druhy zboží, které může být prodáváno za ceny bez daně.

      (6)  Ministerstvo financí udělené povolení odejme

a)
pokud povolení bylo uděleno na základě nepravdivých údajů,

b)
v případě, že právnická nebo fyzická osoba nedodržuje podmínky stanovené tímto zákonem a podmínky uvedené v povolení,

c)
dojde-li ke změně podmínek, za nichž bylo povolení uděleno.

      (7)  Na zboží umístěné v prodejnách typu Duty/ /tax free se pohlíží jako na zboží vyvezené.^48a) Jestliže je zboží nakoupené v prodejně Duty/tax free cestujícím dováženo zpět do tuzemska, podléhá dani při dovozu, pokud se na něj nevztahuje osvobození od cla.^48c)

§ 45c

Vracení daně v rámci zahraniční pomoci

      (1)  Obsahuje-li mezinárodní smlouva o nenávratné zahraniční pomoci, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv a kterou je Česká republika vázána, závazek, že zahraniční pomoc se osvobodí od daně nebo že z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která daň zaplatila, nárok na vrácení zaplacené daně (dále jen ,,vrácení daně").

      (2)  Osoba, která má nárok na vrácení daně podle odstavce 1, podá žádost o vrácení daně, která musí obsahovat

a)
obchodní firmu, případně název nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt žadatele,

b)
daňové identifikační číslo, případně rodné číslo žadatele,

c)
daňový doklad podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo doklad o prodeji zboží nebo služeb podle odstavce 4, který byl vystaven plátcem,

d)
doklad o zaplacení daně,

e)
potvrzení vydané Ministerstvem financí nebo subjektem, který má oprávnění Ministerstva financí, o zařazení nakoupeného zboží nebo poskytnuté služby v rámci nenávratné zahraniční pomoci a o původu finančních prostředků,

f)
prohlášení žadatele, který je plátcem, že daň, kterou žádá vrátit, neuplatní podle § 19.

      (3)  Pokud podá žádost o vrácení daně zahraniční osoba, která nemá v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt, neuvede v žádosti daňové identifikační číslo, případně rodné číslo. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud o vrácení daně zahraniční osoba nepožádá. V tomto případě žádost neobsahuje doklad o zaplacení, ale musí být v žádosti touto zahraniční osobou potvrzeno, že nárok na vrácení daně neuplatní. Tímto potvrzením nárok na vrácení daně zahraniční osobě zaniká.

      (4)  Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služeb je plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést

a)
obchodní firmu, případně název nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt plátce,

b)
daňové identifikační číslo plátce,

c)
obchodní firmu, případně název nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt osoby, pro kterou plátce uskutečňuje zdanitelné plnění,

d)
rozsah a předmět zdanitelného plnění,

e)
datum vystavení dokladu,

f)
datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g)
sazbu daně,

h)
výši daně celkem zaokrouhlenou na celé koruny nahoru,

i)
výši ceny bez daně celkem.

      (5)  Osoba, která uplatňuje nárok na vrácení daně podle odstavce 1, podává žádost místně příslušnému správci daně s výjimkou zahraniční osoby podle odstavce 3, která žádost podává Finančnímu úřadu pro Prahu 1.

      (6)  Osoba, která uplatňuje nárok na vrácení daně podle odstavce 1, má pro tento účel postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

      (7)  Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejpozději do 15 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Neuplatní-li se nárok na vrácení daně do 15 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, nárok zaniká.

      (8)  Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti.

      (9)  Pokud plátce uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 7, nezahrne tuto daň ve výši uplatňovaného nároku do daně na vstupu v daňovém přiznání.

      (10)  Pokud je zboží, u kterého byla vrácena daň, ve lhůtě do 12 kalendářních měsíců ode dne, kdy byla daň vrácena, prodáno, je osoba, které byla daň vrácena, povinna daň ve stejné výši neprodleně vrátit.

§ 45d

Vracení daně zahraničním osobám

      (1)  Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného a služeb poskytnutých v tuzemsku může uplatnit zahraniční osoba, která

a)
nepodniká v tuzemsku nebo neprovádí v tuzemsku činnosti vykazující všechny znaky podnikání a

b)
zboží a služby nakupuje pro účely svého podnikání.

      (2)  Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že příslušný cizí stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo, případně místo podnikání nebo trvalý pobyt,

a)
nevybírá daň z přidané hodnoty nebo podobnou daň nebo

b)
vybírá daň, ale daň vrací osobám podnikajícím v tuzemsku a nakupujícím zboží a služby pro účely podnikání v příslušném cizím státě.

      (3)  Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží a služeb

a)
zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu,

b)
cestovní služby, ubytovací a stravovací služby poskytnuté zahraniční osobě,

c)
zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby,

d)
telekomunikační služby,

e)
prodej, nájem, opravy motorových vozidel určených pro přepravu méně než 9 osob,

f)
uhlovodíková paliva a maziva^48f) s výjimkou nafty a bionafty,

g)
taxislužba.

      (4)  Zahraniční osoba podle odstavce 1 podává žádost o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1 na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí prostřednictvím zástupce, kterým může být pouze právnická nebo fyzická osoba se sídlem nebo trvalým pobytem v tuzemsku. Zástupce jedná v rozsahu písemné plné moci udělené zahraniční osobou. Písemná plná moc nesmí být v době podání žádosti starší 5 let ode dne jejího vystavení. Zástupce může před Finančním úřadem pro Prahu 1 zastupovat neomezený počet zahraničních osob. Jestliže je zástupcem právnická osoba a při řízení o vrácení daně ji nezastupuje statutární orgán, musí její zástupce předložit pro jednání plnou moc podepsanou statutárním orgánem. Nárok na vrácení daně vzniká dnem podání žádosti v českém jazyce.

      (5)  Žádost o vrácení daně musí obsahovat

a)
daňové doklady podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo originální doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem,

b)
plnou moc k zastupování zahraniční osoby, pokud žádost podává zástupce,

c)
potvrzení o registraci zahraniční osoby jako plátce daně z přidané hodnoty nebo jiné podobné daně, které vystaví správce daně se sídlem v příslušném cizím státě, v němž má žádající zahraniční osoba sídlo, místo podnikání nebo trvalý pobyt.

      (6)  Potvrzení o registraci zahraniční osoby musí obsahovat obchodní firmu nebo název, případně jméno a příjmení, sídlo, místo podnikání, případně trvalý pobyt, druh činnosti, případně předmět živnosti zahraniční osoby, její daňové identifikační číslo, označení příslušného správce daně v cizím státě, který potvrzení vystavuje, a sídlo tohoto správce daně. Potvrzení nesmí být v době podání žádosti o vrácení daně starší než 1 rok ode dne jeho vystavení.

      (7)  Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést

a)
obchodní firmu nebo jméno a příjmení, případně název, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt plátce,

b)
daňové identifikační číslo plátce,

c)
obchodní firmu nebo jméno a příjmení, případně název, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt zahraniční osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění,

d)
rozsah a předmět zdanitelného plnění,

e)
datum vystavení dokladu,

f)
datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g)
sazbu daně,

h)
výši daně celkem zaokrouhlenou na celé koruny nahoru,

i)
výši ceny bez daně celkem.

      (8)  Nárok na vrácení daně lze uplatnit za období kalendářního čtvrtletí nebo kalendářního roku. Žádost o vrácení lze podat po uplynutí kalendářního čtvrtletí, za které má být daň vrácena, jestliže částka daně je vyšší než 20 000 Kč. Jestliže částka daně, která má být vrácena, je vyšší než 10 000 Kč, ale nepřevyšuje 20 000 Kč, lze žádost o vrácení daně podat nejdříve po uplynutí kalendářního roku. Není-li nárok na vrácení daně uplatněn nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, nárok na vrácení daně zaniká.

      (9)  Daň se nevrací, pokud je částka daně nižší než 10 000 Kč.

      (10)  Zahraniční osobě, která má nárok na vrácení daně, Finanční úřad pro Prahu 1 daň vrátí nejpozději do dvou kalendářních měsíců ode dne následujícího po podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v české měně na účet zástupce nebo zahraniční osoby vedený u tuzemské banky.

      (11)  Finanční úřad pro Prahu 1 doklady předložené podle odstavce 5 písm. a) označí otiskem razítka a tyto doklady vrátí žadateli.

§ 45e

Vracení daně zahraničním fyzickým osobám při vývozu zboží

      (1)  Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku může uplatnit osoba, která

a)
nemá trvalý pobyt nebo obvyklé místo pobytu v tuzemsku a toto místo je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika,

b)
nepodniká v tuzemsku,

c)
je osobou starší 15 let

(dále jen ,,zahraniční fyzická osoba").

      (2)  Pro účely tohoto ustanovení se obvyklým místem pobytu rozumí místo, kde se osoba obvykle zdržuje po dobu nejméně 185 dnů v jednom kalendářním roce, je v tomto místě součástí domácnosti nebo v tomto místě vykonává své povolání nebo má byt.

      (3)  Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vrácení daně, pokud

a)
nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dnu, je vyšší než 2 500 Kč,

b)
nakoupené zboží podle písmene a) vyveze v ces-tovním styku,

c)
nakoupené zboží nemá obchodní charakter.^48j)

      (4)  Prodávající je povinen na vyžádání zahraniční fyzické osoby vystavit doklad o prodeji zboží, na kterém musí uvést tyto údaje:

a)
obchodní firmu nebo jméno a příjmení, případně název, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt plátce,

b)
daňové identifikační číslo plátce,

c)
rozsah a předmět zdanitelného plnění,

d)
evidenční číslo dokladu,

e)
datum uskutečnění zdanitelného plnění,

f)
sazbu daně,

g)
výši daně celkem zaokrouhlenou na celé koruny nahoru,

h)
výši ceny bez daně celkem.

      (5)  Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží:

a)
uhlovodíková paliva a maziva,^48f)

b)
tabákové výrobky,^48k)

c)
alkoholické nápoje,⁵⁵)

d)
potraviny a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného systému v kapitolách 01 až 21.

      (6)  Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, jestliže

a)
zahraniční osoba nakoupené zboží vyveze nejpozději do 60 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění uvedeného na dokladu o prodeji zboží,

b)
výstup zboží z tuzemska je potvrzen pohraničním celním úřadem na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí,

c)
zahraniční fyzická osoba doloží doklad o prodeji zboží vystavený plátcem, který se váže k vyváženému zboží, a potvrzený tiskopis o vývozu zboží podle písmene b).

      (7)  Zahraniční fyzická osoba je povinna pro účely vydání potvrzení o vývozu zboží předložit pohraničnímu celnímu úřadu vyvážené zboží, tiskopis o vývozu zboží a doklad o prodeji zboží. Kromě údajů předtiš-těných Ministerstvem financí a vyplněných zahraniční fyzickou osobou a potvrzení pohraničního celního úřadu nesmí tiskopis obsahovat úpravy provedené jinou osobou. Vývoz zboží a splnění podmínek podle odstavce 3 pohraniční celní úřad po předložení zboží zahraniční fyzickou osobou potvrdí s uvedením data o vývozu, pokud údaje na dokladu o prodeji zboží souhlasí s údaji uvedenými na tiskopisu o vývozu zboží a zboží uvedené v tomto tiskopisu je skutečně vyváženo. Pohraniční celní úřad doklad o prodeji zboží označí otiskem razítka a vrátí zahraniční fyzické osobě.

      (8)  Nárok na vrácení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba, případně jiná osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, aby pro zajištění vrácení daně jednala jejím jménem a v její prospěch.

      (9)  Pokud má plátce více prodejen, daň vrací vždy prodejna, která zboží prodala zahraniční fyzické osobě. Plátce je povinen daň vrátit

a)
zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a předloží doklad o prodeji zboží a tiskopis o vývozu zboží potvrzený pohraničním celním úřadem, nebo

b)
jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve prospěch zahraniční fyzické osoby, pokud předloží doklad o prodeji zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží pohraničním celním úřadem.

      (10)  Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění. Potvrzený tiskopis o vývozu zboží je plátce povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 12 odst. 4.

      (11)  Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato osoba nebo zmocněná jiná osoba nepředloží doklady uvedené v odstavci 10 prodávajícímu do 3 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

§ 45f

Vracení daně osobám se zdravotním postižením

      (1)  Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u osobního automobilu zakoupeného v tuzemsku, a to i formou finančního pronájmu. Při nákupu osobního automobilu formou finančního pronájmu nevzniká nárok na vrácení daně z přirážky leasingové společnosti.

      (2)  Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán příspěvek na zakoupení osobního automobilu.

      (3)  Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jeden osobní automobil nakoupený v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč.

      (4)  Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejdříve

a)
za kalendářní měsíc, ve kterém byl osobní automobil zakoupen, nebo

b)
při ukončení finančního pronájmu a převodu vlastnického práva na nájemce, pokud byl osobní automobil nakoupen formou finančního pronájmu.

      (5)  Při zakoupení ojetého osobního automobilu může osoba se zdravotním postižením uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu daně podle § 14 odst. 15.

      (6)  Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, a v případě nakoupeného osobního automobilu formou finančního pronájmu nejpozději do 6 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém bylo převedeno vlastnické právo na nájemce.

      (7)  Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího trvalého pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti.

      (8)  Žádost o vrácení daně musí obsahovat

a)
jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo zdravotně postižené osoby,

b)
rozhodnutí podle odstavce 2,

c)
daňový doklad podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem.

      (9)  Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést

a)
obchodní firmu, případně název nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt plátce,

b)
daňové identifikační číslo plátce,

c)
jméno a příjmení a trvalý pobyt osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění,

d)
rozsah a předmět zdanitelného plnění,

e)
datum vystavení dokladu,

f)
datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g)
sazbu daně,

h)
výši daně zaokrouhlenou na celé koruny nahoru,

i)
výši ceny bez daně celkem.

§ 45g

Vracení daně ozbrojeným silám cizích států

      (1)  Nárok na vrácení daně vzniká ozbrojeným silám vysílajícího státu,^48g) případně Organizaci Severoatlantické smlouvy, jestliže mezinárodní smlouva, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv a kterou je Česká republika vázána, stanoví, že vybrané druhy zboží, služeb a stavby se v tuzemsku osvobodí od daně.

      (2)  Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami podle odstavce 1 se rozumí

a)
uhlovodíková paliva a maziva^48f) pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil nebo civilní složky,

b)
stavby uskutečňované v rámci projektu bezpečnostních investic Organizace Severoatlantické smlouvy, včetně vybavení těchto staveb,

c)
služby související s provozem staveb uvedených v písmenu b).

      (3)  Vojenské orgány ozbrojených sil vysílajícího státu, případně Organizace Severoatlantické smlouvy uplatní nárok na vrácení daně prostřednictvím Ministerstva obrany u Finančního úřadu pro Prahu 1, a to na tiskopise vydaném Ministerstvem financí.

      (4)  Vojenské orgány ozbrojených sil vysílajícího státu, případně Organizace Severoatlantické smlouvy mají pro tento účel postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

      (5)  Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které jsou vystaveny plátcem.

      (6)  Na doklad podle odstavce 5 je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést

a)
obchodní firmu, případně název nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt plátce,

b)
daňové identifikační číslo plátce,

c)
název subjektu podle odstavce 1, pro který se uskutečňuje zdanitelné plnění,

d)
rozsah a předmět zdanitelného plnění,

e)
datum vystavení dokladu,

f)
datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g)
sazbu daně,

h)
výši daně zaokrouhlenou na celé koruny nahoru,

i)
výši ceny bez daně celkem.

      (7)  Finanční úřad pro Prahu 1 daň vrátí na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti nebo po dni, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti. Ministerstvo obrany vrátí daň osobám podle odstavce 1. Nárok na vrácení daně zaniká, není-li uplatněn u Finančního úřadu pro Prahu 1 nejpozději do 6 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

      (8)  Pokud je zboží, u kterého byla vrácena daň ve lhůtě do 12 kalendářních měsíců ode dne, kdy byla daň vrácena, prodáno, je subjekt, kterému byla daň vrá-cena, povinen daň ve stejné výši neprodleně vrátit.

§ 46

Poskytování služeb do zahraničí

      (1)  Poskytování služeb do zahraničí je osvobozeno od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Poskytováním služeb do zahraničí se pro účely tohoto zákona rozumí poskytování služeb s místem plnění v tuzemsku, pokud nejsou určeny pro využití, spotřebu nebo použití v tuzemsku s výjimkou telekomunikačních služeb. V případě telekomunikačních služeb se za služby poskytované do zahraničí považují telekomunikační služby poskytované osobám se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, které jsou oprávněny poskytovat telekomunikační služby.

      (2)  Za poskytování služeb do zahraničí podle odstavce 1 bez ohledu na místo jejich využití, spotřebu nebo použití je vždy považováno poskytování služeb zařazených podle zvláštního právního předpisu¹³) do pododdílů SKP 74.1 (služby právní, účetnické, vedení účtů, kontroly účtů; daňové poradenství; průzkum trhu a veřejného mínění), 74.4 (reklamní služby), 74.5 (zprostředkovací služby v oblasti zaměstnanos- ti a služby s tím související), skupiny 74.84 (ostatní služby převážně pro podniky, jinde neuvedené), tří-dy 63.30.11 (služby spojené s organizací turistických zájezdů) a zprostředkovatelské služby osobám, které nemají sídlo nebo trvalý pobyt v tuzemsku. Za služby poskytované do zahraničí podle tohoto odstavce nelze považovat služby poskytované v tuzemsku plátcem zahraničním osobám, které jsou oprávněny podnikat v tuzemsku prostřednictvím organizační složky. Za služby poskytované do zahraničí podle tohoto odstavce se nepovažují služby poskytované v tuzemsku plátcem osobám, které mají sídlo nebo trvalý pobyt ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu.

      (3)  Poskytování služeb do zahraničí osvobozených v tuzemsku od daně se nepovažuje za zdanitelné plnění osvobozené od daně podle § 25.

      (4)  Plátce poskytující služby do zahraničí podle odstavce 1 nebo 2 má nárok na odpočet daně na vstupu. Při uplatňování nároku na odpočet postupuje plátce podle § 19 až 22.

      (5)  Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který poskytuje služby do zahraničí, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení nebo písemnou smlouvou o úhradě poskytnutých služeb, potvrzenou zahraniční osobou, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění. Je-li služba do zahraničí poskytována plátci daně, je daňovým dokladem za tyto služby běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2.

      (6)  Plátce je povinen uvést vývoz služeb do daňového přiznání vždy za zdaňovací období, ve kterém byly služby poskytnuty. Jestliže plátce nemá doklad o zaplacení ani písemnou smlouvu podle odstavce 5, je povinen doložit správci daně nárok nejpozději do šesti měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k poskytnutí služeb. Pokud tak neučiní, může nárok prokázat podle zvláštního právního předpisu.^16d)

§ 47

Mezinárodní přeprava

      (1)  Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou se rozumí přeprava dopravním prostředkem

a)
z místa v zahraničí do místa v zahraničí přes tuzemsko,

b)
z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,

c)
z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,

d)
mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy,

e)
potrubím nebo elektrickým vedením

      1.  mezi dvěma pohraničními předacími místy,
      2.  od podacího pohraničního místa do místa v tuzemsku,
      3.  z místa v tuzemsku do pohraničního předacího místa,

je od povinnosti uplatňovat daň na výstupu osvobozena. Za mezinárodní přepravu se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy; tato přeprava se považuje za přepravní službu s místem zdanitelného plnění v tuzemsku. Pohraničním předacím místem se pro účely tohoto zákona rozumí místo na elektrickém vedení nebo potrubí, ve kterém dochází k měření množství zboží vstupujícího do tuzemska nebo vystupujícího z tuzemska.

      (2)  Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.

      (3)  Služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za tyto služby jsou považovány

a)
služby, které jsou bezprostředně spjaty s uskutečněnou mezinárodní přepravou a bez kterých by se tato přeprava nemohla uskutečnit, poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz uskutečňují, nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz zprostředkovávají,

b)
letecké služby^48h) a služby, poskytované plátcem při celním řízení prováděném pohraničním celním úřadem v souvislosti s mezinárodní přepravou v režimu tranzit.

      (4)  Služby související s mezinárodní přepravou osob jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za tyto služby jsou považovány

a)
služby, které jsou bezprostředně spjaty s uskutečněnou mezinárodní přepravou a bez kterých by se tato přeprava nemohla uskutečnit, poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu osob uskutečňují, nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu osob zprostředkovávají,

b)
letecké služby,^48h) stravovací a ubytovací služby v mezinárodní železniční a vodní přepravě osob a stravovací služby v mezinárodní letecké přepravě osob.

      (5)  Za služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz nelze považovat ubytovací služby, stravovací služby a opravy dopravních prostředků. Za služby související s mezinárodní přepravou osob nelze považovat opravy dopravních prostředků a ubytovací a stravovací služby s výjimkou stravovacích a ubytovacích služeb uvedených v odstavci 4 písm. b).

      (6)  Plátce daně uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 a plátce poskytující služby související s mezinárodní přepravou podle odstavců 3 a 4 má nárok na odpočet daně na vstupu. Plátce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 19 až 22 tohoto zákona.

      (7)  Mezinárodní nepravidelná přeprava osob podléhá dani, a to jak za výkony uskutečněné v tuzemsku, tak za výkony uskutečněné v zahraničí. Plátce mimo základ daně samostatně uvádí úhrady mající charakter poplatků a daní v zahraničí, tj. silniční daň, daň z přidané hodnoty za nepravidelnou přepravu osob v zahraničí, poplatky za použití dálnic, tunelů a také úhradu za parkování a hlídání dopravních prostředků; tyto úhrady v tuzemsku dani nepodléhají.

      (8)  Daňovým dokladem při uskutečňování mezinárodní přepravy podle odstavce 1 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem a plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje pomocí další osoby, písemnou smlouvou o přepravě věci s osobou, v jejíž prospěch je mezinárodní přeprava uskutečněna, a písemnou smlouvou o přepravě věci s osobou, která mezinárodní přepravu uskutečnila, přičemž taková osoba může uskutečnit mezinárodní přepravu rovněž pomocí dalších osob. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je mezinárodní přeprava uskutečňována. Daňovým dokladem při uskutečněné mezinárodní přepravě zboží potrubím nebo elektrickým vedením je doklad o zaplacení nebo písemná smlouva o úhradě poskytnutých služeb, potvrzená osobou, v jejíž prospěch se mezinárodní přeprava uskutečňuje, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Mezinárodní přeprava je uskutečněna jejím ukončením. Plátce uvádí uskutečnění mezinárodní přepravy do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla ukončena, v případě, že plátce uskutečňuje tuto přepravu pomocí dalších osob, za zdaňovací období, ve kterém zjistil výši přeúčtované částky.

      (9)  Daňovým dokladem při poskytování služeb souvisejících s mezinárodní přepravou podle odstav-ců 3 a 4 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce u služeb uvedených v odstavci 3 písm. a) a odstavci 4 písm. a) povinen doložit správci daně písemnou smlouvou s osobou, v jejíž prospěch je mezinárodní přeprava uskutečňována, s výjimkou zprostředkování prodeje letenek a jízdenek na mezinárodní přepravu osob. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce u služeb uvedených v odstavci 3 písm. b) a odstavci 4 písm. b) a u zprostředkování prodeje letenek a jízdenek na mezinárodní přepravu osob povinen doložit správci daně písemnou smlouvou s osobou, která mezinárodní přepravu uskutečňuje. Plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, může osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu doložit i přepravním dokladem podle odstavce 8. Služby související s mezinárodní přepravou uvádí plátce do daňového přiznání vždy za zdaňovací období, ve kterém byly poskytnuty, v případě, že plátce uskutečňuje tyto služby pomocí dalších osob, za zdaňovací období, ve kterém zjistil výši přeúčtované částky.

§ 48

Příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku

      (1)  Daňové povinnosti podléhá příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku.

      (2)  Daňová povinnost vzniká dnem překročení státní hranice České republiky do tuzemska.

      (3)  Základem daně je počet přepravovaných osob při vstupu do tuzemska, přičemž se do něj nezapočítává jeden řidič a jeden průvodce nebo vedoucí zájezdu.

      (4)  Sazba daně je 50 Kč za přepravovanou osobu, bez ohledu na počet ujetých kilometrů v tuzemsku.

      (5)  Daň je splatná při překročení státní hranice České republiky do tuzemska.

ČÁST PÁTÁ

ZÁVĚREČNÁ, PŘECHODNÁ

A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

§ 49

Uplatňování daně

      (1)  Daň podle tohoto zákona se uplatňuje pro všechna zdanitelná plnění uskutečněná počínaje dnem účinnosti zákona, pokud není stanoveno tímto zákonem jinak.

      (2)  Daň se neuplatňuje u osobního automobilu, pokud byl před datem účinnosti tohoto zákona oprávněně nakoupen za cenu včetně daně z obratu nebo včetně dovozní daně a u něhož nebyl uplatněn odpočet podle § 51 odst. 1.

§ 49a

Regulační opatření za stavu ohrožení státu a válečného stavu

      Po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda České republiky na dobu trvání stavu ohrožení nebo válečného stavu svým nařízením v nezbytném rozsahu pro zajištění nouzového nebo válečného státního rozpočtu⁴⁸ⁱ)

a)
provést úpravu platných sazeb daně,

b)
umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží a poskytovat stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování nároku na odpočet v plné výši.

§ 50

Registrace plátců daně při přechodu na nový systém daně

      (1)  Osoba, jejíž obrat v roce 1991 nebo od 1. ledna 1992 do 30. září 1992 přesáhl 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. prosince 1992, pokud do 31. prosince 1992 ne-ukončí podnikání.

      (2)  Osoba, jejíž celkový obrat za rok 1992 pře-sáhne 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. ledna 1993.

      (3)  Osoby, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavcích 1 a 2 a které se chtějí stát plátcem od 1. ledna 1993, mohou předložit žádost o registraci u příslušného finančního orgánu nejpozději do 20. prosince 1992.

      (4)  Osoby, které budou k 31. prosinci 1992 plátci daně z obratu a nepředloží do 20. prosince 1992 žádost o registraci plátce daně z přidané hodnoty, jsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně sníženou o částku daně odpovídající poměrné části oprávek podle účetního stavu k 31. prosinci 1992. Daň z obratu uvedou do posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992. Při nesplnění této povinnosti ve správné výši a ve stanovených lhůtách platí pro zvýšení daně, pokuty a penále předpisy o dani z obratu platné do 31. prosince 1992.

      (5)  Rozpočtové a příspěvkové organizace, účelové fondy federace a  >;státní fondy republik a obce, pokud jsou osobami podléhajícími dani, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavcích 1 a 2, mohou předložit žádost o registraci u příslušného finančního orgánu do 20. prosince 1992. Pokud tyto subjekty nepředloží žádost o registraci k tomuto datu, nejsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně.

      (6)  V průběhu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona může požádat osoba, která předložila žádost o registraci, o zrušení registrace, a to za podmínek stanovených zvláštním zákonem.^48b) V těchto případech neplatí ustanovení § 5 odst. 5. V tomto případě je plátce povinen odvést daň z obratu u majetku, který oprávněně do 31. prosince 1992 nakoupil za ceny bez daně z obratu, a to podle účetního stavu k datu zrušení registrace.

§ 51

Uplatňování daně u majetku kromě zásob materiálu a zboží při přechodu na nový systém daně

      (1)  Má-li osoba, která se nejpozději do 20. ledna 1993 zaregistruje jako plátce daně z přidané hodnoty k 1. lednu 1993 majetek kromě zásob materiálu a zboží, pořízený oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně snížený o částku daně odpovídající poměrné části oprávek podle zvláštních předpisů.⁴⁹) Nárok na odpočet nevzniká, jde-li o daň zaplacenou nebo zaúčtovanou při nákupu osobního automobilu s výjimkou nákupů podle § 19 odst. 5. Nárok na odpočet podle ustanovení tohoto zákona vzniká plátci za předpokladu, že

a)
pořídil majetek kromě zásob materiálu a zboží po 1. lednu 1992,

b)
má k dispozici doklady vystavené plátci daně z obratu, ze kterých je zřejmá výše daně z obratu zaplacené nebo zaúčtované, nebo doklady vystavené plátci daně z obratu, ze kterých je možné výši daně z obratu určit, a doklady o zaplacení dovozní daně, a to daně z obratu a dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované nejpozději do doby uplatnění nároku na její odpočet maximálně do výše sazeb daně z obratu platných k 31. prosinci 1992,

c)
provedl celkovou inventarizaci hmotného a nehmotného majetku, kromě zásob materiálu a zboží k 31. prosinci 1992 podle zvláštního předpisu.⁵⁰)

      (2)  Odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání podaném za první zdaňovací období po 1. lednu 1993.

§ 52

Uplatňování daně u zásob materiálu a zboží při přechodu na nový systém daně

      (1)  Má-li plátce k 1. lednu 1993 zásoby materiálu a zboží pořízené oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, s výjimkou výrobků podléhajících spotřební dani, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně za předpokladu, že

a)
má k dispozici doklady, ze kterých je zřejmá výše zaplacené daně z obratu nebo dovozní daně,

b)
provedl celkovou inventarizaci těchto zásob k 31. prosinci 1992 podle zvláštního předpisu.

      (2)  U zboží podléhajícího spotřební dani může plátce uplatnit nárok na odpočet daně ve výši 23 % ze zaplacené daně z obratu nebo dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované do doby uplatnění nároku na odpočet.

      (3)  Postup při uplatnění nároku na odpočet zaplacené daně z obratu a dovozní daně upraví vyhláškou Ministerstvo financí.

§ 53

Uplatňování daně u plnění podle smluv uzavřených před účinností zákona

      (1)  U smluv uzavřených před účinností tohoto zákona, jestliže se zdanitelné plnění uskuteční po dni, kdy nabude účinnosti, se vztahují ustanovení tohoto zákona na první zdanitelné plnění, které se uskuteční po dni účinnosti tohoto zákona. Přitom se platné podmínky smlouvy považují za změněné ve smyslu tohoto odstavce a cena zdanitelného plnění uvedená ve smlouvě se zvýší nebo sníží o daň, pokud již smlouva tuto změnu podmínek neobsahuje.

      (2)  U smluv o koupi najaté věci uzavřených před účinností tohoto zákona se jeho ustanovení vztahují na splátky nájemného zaplacené po 1. lednu 1993. Pro účely § 9 odst. 3 a § 14 odst. 6 se v tomto případě bude vycházet ze vstupní ceny předmětu bez daně snížené o nájemné zaplacené do 31. prosince 1992 a snížené o částku připadající na finanční činnosti.

§ 53a

Platnost mezinárodních smluv

      Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

§ 54

Platnost dosavadních předpisů

      (1)  Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona. Pro daňové povinnosti za rok 1992 a předchozí léta se použijí dosavadní předpisy upravující daň z obratu a dovozní daň. Pro uplatnění daně od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1993 platí ustanovení zákona č. 588/1993 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb.

      (2)  Uskuteční-li se plnění podléhající dani z obratu do 31. prosince 1992 včetně a faktura nebo jiný doklad o prodeji nebo o vnitropodnikovém použití zboží podle § 4 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb., bude vystaven po 1. lednu 1993, plátce daně z obratu uvede údaje o tomto plnění do posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992. Byla-li faktura nebo jiný doklad vystaven po lhůtě pro vyhotovení posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992 nebo se jedná o opravu zdanitelného obratu podle § 11 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb., vyhotoví dodatečné hlášení o dani z obratu.

§ 55

Zrušovací ustanovení

      Zrušují se:

  1.  Zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb.

  2.  Zákon č. 530/1991 Sb., o dovozní dani.

  3.  Vyhláška Federálního ministerstva financí č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zákon o dani z obratu.

  4.  Vyhláška Federálního ministerstva financí č. 575/1991 Sb., o náležitostech hlášení o dovozní dani.

§ 56

Účinnost zákona

      (1)  Ustanovení § 50 odst. 1 až 5 nabývají účinnosti dnem vyhlášení.

      (2)  Ostatní ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1993.

* * *

      Zákon č. 196/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1993.

      Zákon č. 321/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994.

      Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, nabyl účinnosti dnem 21. března 1994.

      Zákon č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv a o opatřeních s tím souvisejících, o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. července 1994.

      Zákon č. 258/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995.

      Zákon č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996, s výjimkou bodů 68 a 78, které nabyly účinnosti dnem 1. srpna 1995.

      Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1998.

      Zákon č. 208/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1998.

      Zákon č. 129/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 61/1997 Sb., o lihu, nabyl účinnosti dnem 1. července 1999, s výjimkou čl. III, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2000.

      Zákon č. 17/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2000.

      Zákon č. 22/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2000.

      Zákon č. 100/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. května 2000.

      Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.

      Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), nabyl účinnosti dnem vyhlášení (11. srpna 2000).

      Zákon č. 141/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 2001.

      Zákon č. 262/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 17/2000 Sb. a zákon č. 22/2000 Sb., nabyl účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byl vyhlášen (1. srpna 2001).

      Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002.

      Zákon č. 276/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení (13. července 2002).

      Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

      Zákon č. 575/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (30. prosince 2002).

      Zákon č. 322/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. října 2003 s výjimkou čl. I bodů 51, 52, 106 a 108, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2004.

Předseda vlády:

PhDr. Špidla v. r.

––––––––––––––––––––

¹)
§ 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
²)
Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona č. 337/1992 Sb.
^2a)
Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů.
^2d)
§ 21 obchodního zákoníku.
^3c)
§ 25 a 28 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
^10a)
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).
^2f)
§ 54 a 55 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
^2g)
§ 56 zákona č. 50/1976 Sb.
²ⁱ)
Vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona.
^3b)
§ 26 a 29 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
^2h)
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
^16c)
§ 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
³)
§ 829 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
^3c)
§ 25 a 28 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
^3e)
§ 13 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
^3a)
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.
^3d)
§ 69, 69a, 69b, 69c, 69d, 254, 255 a 256 obchodního zákoníku.
⁴)
§ 27 a násl. zákoníku práce.
⁵)
§ 116 občanského zákoníku.
^3g)
§ 2 písm. f) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 113/1997 Sb.
^5a)
§ 61 a 233 obchodního zákoníku.
^5b)
§ 61 a 259 obchodního zákoníku.
^5c)
§ 687 občanského zákoníku. Nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník. § 5 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
^16b)
§ 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb.
^5e)
§ 114 a násl. obchodního zákoníku.
^5f)
§ 227 a násl. obchodního zákoníku.
^5h)
§ 38 odst. 4 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.
⁶)
§ 412 až 416 obchodního zákoníku.
^6a)
§ 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb.
^6b)
§ 483 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
^6c)
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů.
⁷)
§ 663 občanského zákoníku.
⁸)
§ 536 obchodního zákoníku.
⁹)
§ 33 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^9a)
§ 37 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^9b)
§ 38 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
⁵⁵)
§ 1 odst. 2 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů.
¹⁰)
§ 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
¹¹)
Zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních.
^10b)
§ 59 obchodního zákoníku.
¹³)
Opatření Českého statistického úřadu ze dne 1. 11. 1993 k zavedení Standardní klasifikace produkce č. j. 1174/93 - 3010, částka 69/1993 Sb.
^13a)
§ 40a a násl. zákona č. 587/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
¹⁴)
§ 566 až 576 obchodního zákoníku.
^14a)
§ 577 až 590 obchodního zákoníku.
^14b)
§ 642 až 651 obchodního zákoníku.
^14c)
§ 652 až 672 obchodního zákoníku.
^8a)
§ 39 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
^16a)
§ 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb.
^16d)
§ 31 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^16f)
Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.
^16g)
§ 24 odst. 2 písm. zh) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
^16h)
§ 659 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
¹⁷)
§ 476 až 488 obchodního zákoníku.
¹⁸)
Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákona č. 517/2002 Sb.
²¹)
§ 3 odst. 1 písm a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.
^21a)
§ 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.
^21b)
§ 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb.
^21c)
§ 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb.
^22a)
§ 45 a násl. zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
²³)
§ 313 obchodního zákoníku.
²⁴)
§ 682 obchodního zákoníku.
²⁵)
§ 692 obchodního zákoníku.
^22b)
§ 8b zákona č. 591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^22c)
§ 8 zákona č. 591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^22d)
§ 55 zákona č. 591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^22e)
§ 70b a 70c zákona č. 591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^25a)
Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.
¹⁹)
Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
^25b)
Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 159/2000 Sb.
^25c)
§ 2 písm. f) až h) zákona č. 363/1999 Sb., ve znění zákona č. 159/2000 Sb.
²⁸)
§ 2, 57a a 57b zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
²⁹)
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
³⁰)
Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. § 12 odst. 5 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.
³¹)
§ 8 vyhlášky č. 21/1991 Sb., o bližších podmínkách zabezpečování rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 324/1992 Sb.
³³)
Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů.
³⁴)
Nařízení vlády ČR č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.
^34a)
§ 2 odst. 1 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.
^34b)
§ 1 odst. 1 vyhlášky č. 336/1997 Sb., kterou se stanoví druhy potravin určené pro zvláštní výživu a jejich způsob použití.
³⁵)
Zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.
³⁷)
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
³⁸)
Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách.
³⁹)
§ 476 obchodního zákoníku.
^39a)
Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu).
^39b)
Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv.
⁴⁰)
§ 40 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^40b)
Zákon č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^40d)
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
^40f)
§ 40 odst. 14 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^40a)
§ 64 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^40e)
§ 63 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^40c)
§ 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^44a)
§ 2 písm. e) zákona č. 13/1993 Sb.
^47b)
§ 164 zákona č. 13/1993 Sb.
⁴⁵)
Vyhláška č. 69/1989 Sb., o osvobození obchodního zboží dováženého a pocházejícího z rozvojových zemí od dovozního cla.
^47a)
§ 107 zákona č. 13/1993 Sb.
^47f)
Příloha č. 7 k vyhlášce č. 92/1993 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona.
⁴¹)
§ 128 a 132 zákona č. 13/1993 Sb.
^42a)
§ 187 až 196 zákona č. 13/1993 Sb.
⁴²)
§ 104 a 105 zákona č. 13/1993 Sb.
^47d)
§ 1 vyhlášky č. 92/1993 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona, ve znění vyhlášky č. 54/1994 Sb.
^47e)
§ 285 až 288 zákona č. 13/1993 Sb.
^47c)
§ 203 a násl. zákona č. 13/1993 Sb.
^48a)
§ 214 až 216 zákona č. 13/1993 Sb.
⁴⁸)
Např. vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucích Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
^48c)
§ 50 až 52 vyhlášky č. 93/1993 Sb., o osvobození zboží od dovozního cla, ve znění pozdějších předpisů.
^48f)
§ 19 zákona č. 587/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^48j)
§ 2 písm. g) zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^48k)
§ 38 zákona č. 587/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^48g)
Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.
^48h)
Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 189/1999 Sb.
⁴⁸ⁱ)
§ 31 a 32 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).
^48b)
Zákon č. 337/1992 Sb.
⁴⁹)
Vyhláška č. 586/1990 Sb., o odpisování základních prostředků, ve znění vyhlášky č. 345/1991 Sb. a zákona č. 286/1992 Sb.
⁵⁰)
§ 29 a 30 zákona č. 563/1991 Sb.