Sdělení Ministerstva zahraničních věcí

Sbírka: 60/2000 | Částka: 30/2000

13.6.2000

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

60

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí

      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. dubna 1997 byla v Lisabonu přijata Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu.

      Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v Lisabonu dne 11. dubna 1997. Listina o schválení Úmluvy byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 15. prosince 1999.

      Při uložení listiny o schválení k Úmluvě bylo učiněno následující prohlášení:

      ,,1.  Česká republika vyslovuje podle článku XI.7 Úmluvy souhlas se závazky vyplývajícími z Úmluvy o uznávání kvalifikací ve vysokém školství v evropském regionu.

      2.  Česká republika jmenuje v souladu s článkem X.1 Úmluvy Ing. Helenu Šebkovou, ředitelku Centra pro studium vysokého školství v Praze, zástupcem České republiky v Komisi Úmluvy o uznávání kvalifikací ve vysokém školství v evropském regionu. Kontaktní spojení: U Lužického semináře 13, 118 00 Praha 1, tel. 00420 2 5753 2409, fax: 00420 2 5753 2657, e-mail: sebkova@csvs.cz.

      3.  Česká republika jmenuje v souladu s článkem X.3 Úmluvy Středisko pro ekvivalenci dokladů o vzdělávání Centra pro studium vysokého školství v Praze zástupcem České republiky v Evropské síti národních informačních center pro uznávání akademických kvalifikací a akademické výměny. Kontaktní spojení: U Lužického semináře 13, 118 00 Praha 1, tel. 00420 2 5753 0500, fax: 00420 2 5753 2657, e-mail: skuhrova@csvs.cz."

      Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku XI.2 dne 1. února 1999 a pro Českou republiku v souladu s ustanovením téhož článku vstoupila v platnost dnem 1. února 2000.

      Anglické znění a český překlad Úmluvy se vyhlašují současně.

PŘEKLAD
ÚMLUVA O UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ TîKAJÍCÍCH SE VYSOKOŠKOLSKÜHO
VZDĚLÁVÁNÍ V EVROPSKÜM REGIONU
(Lisabon, 11. dubna 1997)

Strany této Úmluvy

vědomy si skutečnosti, že právo na vzdělání je lidským právem a že vysokoškolské vzdělávání, jež je nástrojem k získání a rozvíjení znalostí, tvoří mimořádně rozsáhlé kulturní a vědecké bohatství jak pro jednotlivce, tak i společnost,

berouce v úvahu, že vysokoškolské vzdělávání by mělo hrát zásadní úlohu při posilování míru, vzájemného porozumění a snášenlivosti a při vytváření vzájemné důvěry mezi lidmi a národy,

berouce v úvahu, že velká různorodost vzdělávacích systémů v evropském regionu odráží jeho kulturní, sociální, politickou, filozofickou, náboženskou a ekonomickou rozmanitost, výjimečné bohatství, jež by mělo být plně respektováno,

přejíce si umožnit všem lidem regionu plně využít tohoto rozsáhlého bohatství různorodosti usnadněním přístupu obyvatel každého státu a studentů vzdělávacích institucí každé Strany k pramenům vzdělání ostatních Stran, a to konkrétně usnadněním jejich úsilí pokračovat ve svém vzdělávání nebo dokončit část studia ve vysokoškolských institucích v těchto ostatních Stranách,

berouce v úvahu, že uznávání studií, osvědčení, diplomů a titulů získaných v jiné zemi evropského regionu představuje důležité opatření pro podporování akademické mobility mezi Stranami,

přisuzujíce velkou důležitost principu institucionální autonomie a vědomy si nutnosti zachovat a chránit tento princip,

přesvědčeny, že spravedlivé uznávání kvalifikací je klíčovým prvkem práva na vzdělání a odpovědností společnosti,

přihlížejíce k úmluvám Rady Evropy a UNESCO týkajícím se akademického uznávání v Evropě:

      Evropské úmluvě o rovnocennosti dokladů umožňujících přístup na vysoké školy (1953, ETS č. 15) a jejímu Protokolu (1964, ETS č. 49),

      Evropské úmluvě o rovnocennosti částečného studia na vysokých školách (1956, ETS č. 21),

      Evropské úmluvě o akademickém uznávání univerzitních kvalifikací (1959, ETS č. 32),

      Úmluvě o uznávání studií a diplomů týkajících se vysokého školství ve státech evropského regionu (1979),

      Evropské úmluvě o všeobecné rovnocennosti částí vysokoškolského studia (1990, ETS č. 138),

přihlížejíce též k Mezinárodní úmluvě o uznávání studií, diplomů a titulů ve vysokém školství v arabských a evropských státech hraničících se Středozemním mořem (1976), přijaté v rámci UNESCO a pokrývající částečně akademické uznávání v Evropě,

dbajíce toho, že tato Úmluva by měla být též brána v úvahu v kontextu úmluv UNESCO a mezinárodních doporučení, týkajících se jiných regionů světa, a potřeby zlepšení výměny informací mezi těmito regiony,

vědomy si rozsáhlých změn ve vysokém školství v evropském regionu, ke kterým došlo od přijetí těchto úmluv a které mají za následek zvýšenou různorodost uvnitř a mezi národními vysokoškolskými systémy, a potřeby přizpůsobit právní nástroje a praxi, aby byl promítnut tento vývoj,

vědomy si potřeby nalézt společná řešení praktických problémů uznávání v evropském regionu,

vědomy si potřeby zlepšit současnou praxi uznávání a učinit ji více průhlednou a lépe přizpůsobenou současné situaci vysokého školství v evropském regionu,

přesvědčeny o pozitivním významu Úmluvy vypracované a přijaté pod společnou záštitou Rady Evropy a UNESCO poskytující rámec pro další rozvoj praxe v oblasti uznávání v evropském regionu,

vědomy si důležitosti zajištění trvalých realizačních mechanismů tak, aby byly principy a ustanovení této Úmluvy uvedeny do praxe,

se dohodly takto:

ČÁST I

DEFINICE

Článek I

Pro účely této Úmluvy mají následující termíny tento význam:

Přístup (k vysokoškolskému vzdělávání)

Právo kvalifikovaných uchazečů žádat o přijetí být zařazeni mezi uchazeče o vysokoškolské vzdělávání.

Přijetí (do vysokoškolských institucí a programů)

Akt nebo systém dovolující kvalifikovaným žadatelům uskutečnit vysokoškolská studia v dané instituci a/nebo v daném programu.

Hodnocení (institucí nebo programů)

Proces stanovení kvality vzdělávání ve vysokoškolské instituci nebo programu.

Hodnocení (individuálních kvalifikací)

Písemné ocenění nebo ohodnocení kvalifikací, které jednotlivec získal v zahraničí, příslušným orgánem.

Příslušný uznávací orgán

Orgán oficiálně pověřený přijímat závazná rozhodnutí o uznávání kvalifikací získaných v zahraničí.

Vysokoškolské vzdělávání

Všechny typy studia nebo jeho části, přípravy nebo vědecké přípravy na vyšší než středoškolské úrovni, které jsou uznávány příslušnými orgány Strany za součást jejího vysokoškolského systému.

Vysokoškolská instituce

Zařízení poskytující vysokoškolské vzdělávání uznané příslušným orgánem Strany za součást jejího vysokoškolského systému.

Vysokoškolský program

Studium, které je uznané příslušným orgánem Strany za součást jejího vysokoškolského systému a jehož dokončení poskytuje studentovi vysokoškolskou kvalifikaci.

Část studia

Jakákoliv součást vysokoškolského programu, jež je ohodnocena a zdokumentována a která, i když není sama o sobě uceleným studijním programem, představuje podstatné získání znalostí nebo dovedností.

Kvalifikace

A. Vysokoškolská kvalifikace

Jakýkoliv titul, diplom nebo jiné osvědčení vydané příslušným orgánem osvědčující úspěšné ukončení vysokoškolského programu.

B. Kvalifikace umožňující přístup k vysokoškolskému vzdělávání

Jakýkoliv diplom nebo jiné osvědčení vydané příslušným orgánem osvědčující úspěšné ukončení vzdělávacího programu a dávající držiteli kvalifikace právo být zařazen mezi uchazeče o vysokoškolské vzdělávání (viz definice přístupu)

Uznání

Oficiální potvrzení hodnoty akademické kvalifikace získané v zahraničí příslušným orgánem za účelem přístupu ke vzdělávacím a/nebo pracovním aktivitám.

Požadavky

A. Všeobecné požadavky

Podmínky, které musí být ve všech případech splněny, aby byl umožněn přístup k vysokoškolskému vzdělávání nebo k jeho příslušnému stupni nebo pro přiznání vysokoškolské kvalifikace daného stupně.

B. Zvláštní požadavky

Podmínky, které musí být splněny navíc vedle všeobecných požadavků, aby bylo možné přijetí do určitého vysokoškolského programu nebo přiznání specifické vysokoškolské kvalifikace v určitém studijním oboru.

ČÁST II

PRAVOMOC ORGÁN®

Článek II.1

      1.  Tam, kde jsou ústřední orgány Strany oprávněny přijímat rozhodnutí v případech uznávání, tato Strana bude okamžitě vázána ustanoveními této Úmluvy a přijme nezbytná opatření pro zajištění provádění jejích ustanovení na svém území.

Tam, kde pravomoc přijímat rozhodnutí ve věcech uznání spočívá na složkách Strany, Strana předá při podpisu či při ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení, či kdykoliv poté, jednomu z depozitářů stručné prohlášení o své ústavní situaci nebo struktuře. V takových případech příslušné orgány složek Stran takto určené přijmou nezbytná opatření, aby zajistily provádění ustanovení této Úmluvy na svém území.

      2.  Tam, kde pravomoc přijímat rozhodnutí ve věcech uznávání spočívá na jednotlivých vysokoškolských institucích nebo jiných osobách, každá Strana podle své ústavní situace nebo struktury předá text této Úmluvy těmto institucím nebo osobám a učiní veškeré možné kroky, aby podpořila příznivé posuzování a uplatňování jejích ustanovení.

      3.  Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se mutatis mutandis budou aplikovat na závazky Stran podle následujících článků této Úmluvy.

Článek II.2

Při podpisu či ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přistoupení, nebo kdykoliv poté, každý stát, Svatá stolice nebo Evropské společenství bude jednoho z depozitářů této Úmluvy informovat o orgánech, které jsou příslušné přijímat různé kategorie rozhodnutí v případech uznávání.

Článek II.3

Nic v této Úmluvě neruší jakákoliv příznivější ustanovení týkající se uznávání kvalifikací, vydaných v jedné ze Stran, obsažených nebo vyplývajících z existující nebo budoucí smlouvy, jejíž stranou je nebo se může stát Strana této Úmluvy.

Část III

ZÁKLADNÍ ZÁSADY TîKAJÍCÍ SE HODNOCENÍ KVALIFIKACÍ

Článek III.1

      1.  Držitelé kvalifikací vydaných v jedné ze Stran budou mít adekvátní přístup k hodnocení těchto kvalifikací na základě žádosti podané příslušnému orgánu.

      2.  V tomto ohledu nebude přípustná žádná diskriminace z jakéhokoliv důvodu, jako je například pohlaví žadatele, rasa, barva pleti, invalidita, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národní, etnický nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení nebo z důvodu jakýchkoliv

jiných okolností, jež se nevztahují k podstatě kvalifikace, o jejíž uznání je žádáno. Aby toto právo bylo zajištěno, každá Strana se zavazuje učinit příslušná opatření pro hodnocení žádosti o uznání kvalifikací výlučně na základě dosažených znalostí a dovedností.

Článek III.2

      Každá Strana zajistí, aby postupy a kritéria používaná při hodnocení a uznávání kvalifikací byla jasná, koherentní a spolehlivá.

Článek III.3

      1.  Rozhodnutí o uznání budou přijímána na základě náležitých informací o kvalifikacích, o jejichž uznání je žádáno.

      2.  Zodpovědnost za poskytnutí náležitých informací nese především žadatel, který poskytne takové informace v dobré víře.

      3.  Nehledě na odpovědnost žadatele budou instituce, které vydaly příslušné kvalifikace, povinny poskytnout na základě žádosti žadatele a v přiměřených lhůtách relevantní informace držiteli kvalifikace, instituci nebo příslušným orgánům země, v níž je o uznání žádáno.

      4.  Strany podle situace poučí nebo vyzvou všechny vzdělávací instituce, které patří do jejich vzdělávacího systému, aby vyhověly jakékoliv přiměřené žádosti o informace za účelem hodnocení kvalifikací získaných ve zmíněných institucích.

      5.  Orgán, který provádí hodnocení, je povinen prokázat, že žádost nesplňuje příslušné požadavky.

Článek III.4

Pro usnadnění uznávání kvalifikací každá Strana zajistí, aby byly poskytovány adekvátní a jasné informace o jejím vzdělávacím systému.

Článek III.5

Rozhodnutí o uznání budou přijímána v přiměřené časové lhůtě stanovené předem příslušným uznávacím orgánem a počítané od doby, kdy byly poskytnuty veškeré nezbytné informace k danému případu. Pokud je uznání zamítnuto, budou uvedeny důvody odmítnutí udělit uznání a poskytnuty informace týkající se možných opatření, která může žadatel učinit, aby získal uznání později. Jestliže je uznání zamítnuto nebo jestliže rozhodnutí není přijato, žadatel se bude moci v přiměřené lhůtě odvolat.

ČÁST IV

UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ UMOŽ¶UJÍCÍCH PŘÍSTUP K VYSOKOŠKOLSKÜMU VZDĚLÁVÁNÍ

Článek IV.1

Každá Strana uzná kvalifikace vydané ostatními Stranami, splňující všeobecné požadavky pro přístup k vysokoškolskému vzdělávání v těchto Stranách, za účelem přístupu do programů, jež jsou součástí jejího vysokoškolského systému, ledaže mohou být prokázány podstatné rozdíly mezi všeobecnými požadavky pro přístup ve Straně, v níž byla kvalifikace získána, a ve Straně, ve které je o uznání kvalifikace žádáno.

Článek IV.2

      Pro Stranu bude alternativně dostačující, jestliže umožní držiteli kvalifikace vydané v jedné z ostatních Stran získat na základě jeho žádosti hodnocení této kvalifikace, přičemž na takový případ se ustanovení článku IV.1 bude aplikovat mutatis mutandis.

Článek IV.3

Tam, kde kvalifikace umožňuje přístup pouze na zvláštní typy vysokoškolských institucí či programů ve Straně, ve které byla kvalifikace získána, ostatní Strany zajistí držitelům takových kvalifikací přístup do podobných speciálních programů v institucích náležejících do jejich vysokoškolského systému, ledaže by mohl být prokázán podstatný rozdíl mezi požadavky pro přístup ve Straně, ve které byla kvalifikace získána, a ve Straně, ve které je o uznání kvalifikace žádáno.

Článek IV.4

Tam, kde přijetí do určitých vysokoškolských programů je závislé vedle všeobecných požadavků pro přístup též na splnění zvláštních požadavků, příslušné orgány dané Strany mohou uložit stejnou měrou doplňkové požadavky držitelům kvalifikací získaných v ostatních Stranách nebo ohodnotit, zda žadatelé s kvalifikacemi získanými v ostatních Stranách splňují ekvivalentní požadavky.

Článek IV.5

Tam, kde závěrečná školní vysvědčení umožňují ve Straně, v níž byla získána, přístup k vysokoškolskému vzdělávání pouze v kombinaci s doplňkovými kvalifikačními zkouškami jako podmínkou přístupu, ostatní Strany mohou přístup podmínit těmito požadavky nebo nabídnout v rámci svého vlastního vzdělávacího systému alternativu pro splnění takových doplňkových požadavků. Jakýkoliv stát, Svatá stolice nebo Evropské společenství může při podpisu nebo ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení nebo kdykoliv poté oznámit jednomu z depozitářů, že využívá ustanovení tohoto článku, specifikujíc Strany vůči nimž hodlá aplikovat tento článek, i důvody, jež ho k tomu vedou.

Článek IV.6

Aniž by byla dotčena ustanovení článků IV.1, IV.2, IV.3, IV.4 a IV.5, přijímání na danou vysokoškolskou instituci nebo do příslušného programu v takové instituci může být omezené nebo výběrové. V případech, ve kterých je přijímání na vysokoškolskou instituci a/nebo do programu výběrové, přijímací řízení by měla být koncipována s úmyslem zajistit, aby se hodnocení zahraničních kvalifikací provádělo podle principů spravedlnosti a nediskriminace popsaných v části III.

Článek IV.7

Aniž by byla dotčena ustanovení článků IV.1, IV.2, IV.3, IV.4 a IV.5, přijetí na danou vysokoškolskou instituci může být podmíněno prokázáním dostatečné znalosti vyučovacího jazyka nebo jazyků dané instituce nebo jiných stanovených jazyků žadatelem.

Článek IV.8

Ve Stranách, ve kterých přístup k vysokoškolskému vzdělávání může být získán na základě netradičních kvalifikací, budou podobné kvalifikace získané v ostatních Stranách posuzovány obdobným způsobem jako netradiční kvalifikace získané ve Straně, v níž je o uznání žádáno.

Článek IV.9

Pro účely přijetí do vysokoškolských programů může každá Strana podmínit uznání kvalifikací vydaných zahraničními vzdělávacími institucemi působícími na jejím území zvláštními požadavky vnitrostátního práva nebo zvláštních dohod uzavřených se Stranou původu takové instituce.

ČÁST V

UZNÁVÁNÍ ČÁSTÍ STUDIA

Článek V.1

Každá Strana uzná části studia dokončené v rámci vysokoškolského programu v jiné Straně. Toto uznání zahrne části studia směřující k dokončení vysokoškolského programu ve Straně, v níž je o uznání žádáno, ledaže by mohly být prokázány podstatné rozdíly mezi částmi studia dokončenými v jiné Straně a částí vysokoškolského programu, kterou by nahradily ve Straně, v níž je o uznání žádáno.

Článek V.2

Pro Stranu bude alternativně dostačující, jestliže umožní osobě, která dokončila část studia v rámci vysokoškolského programu v jiné Straně, získat na její vlastní žádost hodnocení této části studia, přičemž na takový případ se ustanovení článku V.1 budou aplikovat mutatis mutandis.

Článek V.3

Každá Strana zejména usnadní uznání částí studia, když:

a): existuje předchozí dohoda mezi vysokoškolskou institucí nebo příslušným orgánem odpovědným za příslušnou část studia na jedné straně a vysokoškolskou institucí nebo příslušným uznávacím orgánem odpovědným za uznání, o něž je žádáno, na straně druhé, a
b): vysokoškolská instituce, na niž byla část studia dokončena, vydala osvědčení nebo opis akademických záznamů, které potvrzují, že student úspěšně splnil požadavky stanovené pro zmíněnou část studia.

ČÁST VI

UZNÁVÁNÍ VYSOKOŠKOLSKîCH KVALIFIKACÍ

Článek VI.1

Do té míry, že rozhodnutí o oznání je založeno na znalostech a dovednostech osvědčených vysokoškolskou kvalifikací, každá Strana uzná vysokoškolské kvalifikace přiznané v jiné Straně, ledaže by mohl být prokázán podstatný rozdíl mezi kvalifikací, o jejíž uznání je žádáno, a odpovídající kvalifikací ve Straně, ve které je o uznání žádáno.

Článek VI.2

Pro Stranu bude alternativně dostačující, jestliže umožní držiteli vysokoškolské kvalifikace vydané v jedné z ostatních Stran, na jeho vlastní žádost získat hodnocení této kvalifikace, přičemž na takový případ se ustanovení článku VI.1 budou aplikovat mutatis mutandis.

Článek VI.3

Uznání vysokoškolské kvalifikace vydané v jedné Straně bude mít v jiné Straně jeden ze dvou následujících důsledků nebo oba:


a): přístup k dalšímu vysokoškolskému studiu včetně příslušných zkoušek a/nebo k přípravě na doktorát za stejných podmínek, jaké se aplikují na držitele kvalifikací Strany, v níž je o uznání žádáno,

b): užívání akademického titulu v souladu se zákony a podzákonnými předpisy nebo s jurisdikcí Strany, v níž je o uznání žádáno.

Kromě toho může uznání usnadnit přístup na trh práce v souladu se zákony a podzákonnými předpisy nebo s jurisdikcí Strany, v níž je o uznání žádáno.

Článek VI.4

Ve Straně může mít hodnocení vysokoškolské kvalifikace vydané v jiné Straně formu:


a): rady pro všeobecné účely zaměstnání,

b): rady vzdělávací instituci za účelem přijetí do jejích programů,

c): rady jakémukoliv jinému příslušnému uznávacímu orgánu.

Článek VI.5

Každá Strana může uznávání vysokoškolských kvalifikací, vydaných zahraničními vzdělávacími institucemi působícími na jejím území, podmínit zvláštními požadavky vnitrostátního práva nebo zvláštních dohod uzavřených se Stranou původu takových institucí.

ČÁST VII

UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ, JEJICHŽ DRŽITELI JSOU UPRCHLÍCI, VYHNANCI A OSOBY
V PODOBNÜ SITUACI JAKO UPRCHLÍCI

Článek VII

Každá Strana podnikne všechny možné a přiměřené kroky v rámci svého vzdělávacího systému a v souladu se svými ústavními, právními a regulačními ustanoveními, aby byly vytvořeny postupy určující, jak spravedlivě a urychleně ohodnotit, zda uprchlíci, vyhnanci a osoby v podobné situaci jako uprchlíci splňují příslušné požadavky pro přístup k vysokoškolskému vzdělávání, do dalších vysokoškolských programů nebo k zaměstnaneckým aktivitám, a to i v případech, ve kterých kvalifikace získané v jedné ze Stran nemohou být prokázány listinným důkazem.

ČÁST VIII

INFORMACE O HODNOCENÍ VYSOKOŠKOLSKîCH INSTITUCÍ A PROGRAM®

Článek VIII.1

Každá Strana poskytne adekvátní informace o jakékoliv instituci náležející do jejího vysokoškolského systému a o jakémkoliv programu uskutečňovaném těmito institucemi za účelem umožnit příslušným orgánům ostatních Stran zjistit, zda kvalita kvalifikací vydaných těmito institucemi opravňuje uznání ve Straně, v níž je o uznání žádáno. Takové informace budou mít následující podobu:



a): v případě Stran, které vytvořily systém oficiálního hodnocení vysokoškolských institucí a programů: informace o metodách a výsledcích tohoto hodnocení a o kvalitativních standardech specifických pro každý typ vysokoškolské instituce udělující vysokoškolské kvalifikace a pro vysokoškolské programy vedoucí k jejich získání,


b): v případě Stran, které nevytvořily systém oficiálního hodnocení vysokoškolských institucí a programů: informace o uznávání různých kvalifikací získaných v každé vysokoškolské instituci nebo v rámci každého vysokoškolského programu, jež jsou součástí jejich vysokoškolských systémů.

Článek VIII.2

Každá Strana učiní přiměřená opatření pro vytvoření, podporu a poskytnutí:


a): přehledu různých typů vysokoškolských institucí, náležejících do jejího vysokoškolského systému, s typickými znaky každého typu instituce,

b): seznamu uznaných institucí (veřejných a soukromých), které patří do jejího vysokoškolského systému uvádějícího jejich pravomoci udělovat různé druhy kvalifikací a požadavky pro získání přístupu do každého typu instituce a programu,

c): popisu vysokoškolských programů,

d): seznamu vzdělávacích institucí umístěných mimo její území, které Strana považuje za součást svého vzdělávacího systému.

ČÁST IX

INFORMACE O ZÁLEŽITOSTECH UZNÁVÁNÍ

Článek IX.1

Aby usnadnily uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání, Strany se zavazují vytvořit transparentní systémy pro úplný popis získaných kvalifikací.

Článek IX.2

1. Uznávajíce potřebu relevantní, přesné a aktuální informace, každá Strana zřídí nebo podpoří národní informační středisko a oznámí jednomu z depozitářů jeho zřízení nebo jakékoliv změny na toto působící.

2. Národní informační středisko v každé Straně:

a): bude usnadňovat přístup ke směrodatným a přesným informacím o vysokoškolském systému a kvalifikacích země, v níž je umístěno,

b): bude usnadňovat přístup k informacím o vysokoškolských systémech a kvalifikacích ostatních Stran,

c): bude poskytovat radu nebo informace v záležitostech uznávání a hodnocení kvalifikací v souladu s vnitrostátními zákony a podzákonnými předpisy.

3. Každé národní informační středisko bude mít k dispozici nezbytné prostředky, které mu umožní plnit jeho funkce.

Článek IX.3

Strany podpoří prostřednictvím národních informačních středisek nebo jinak využití Dodatku k diplomu, zpracovaného UNESCO a Radou Evropy, nebo jakéhokoliv jiného srovnatelného dokumentu vysokoškolskými institucemi Stran.

ČÁST X

PROVÁDĚCÍ MECHANISMY

Článek X.1

Následující orgány budou dohlížet na provádění této Úmluvy, podporovat je a usnadňovat:



a): Komise Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu,

b): Evropská síť národních informačních středisek pro akademickou mobilitu a uznávání (síť ENIC), vytvořená rozhodnutím Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 9. června 1994 a Regionálního výboru UNESCO pro Evropu ze dne 18. června 1994.

Článek X.2

      1.  Komise Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu (dále jen ,,Komise") je tímto ustavena. Bude tvořena jedním zástupcem každé Strany.

      2.   Pro účely článku X.2 pojem ,,Strana" se nebude týkat Evropského společenství.

      3.  Státy zmíněné v článku XI.1.1 a Svatá stolice, pokud nejsou Stranami této Úmluvy, Evropské společenství a prezident sítě ENIC se mohou účastnit zasedání Komise jako pozorovatelé. Představitelé vládních a nevládních organizací, působících v oblasti uznávání v regionu, mohou být též pozváni, aby se účastnili zasedání Komise jako pozorovatelé.

      4.  Prezident Regionálního výboru UNESCO pro aplikaci Úmluvy o uznávání studií, diplomů a titulů týkajících se vysokoškolského vzdělávání ve státech evropského regionu bude též zván, aby se účastnil zasedání Komise jako pozorovatel.

      5.  Komise bude podporovat uplatňování této Úmluvy a dohlížet na její provádění. Za tímto účelem může většinou hlasů Stran přijímat doporučení, prohlášení, protokoly a vzory správných postupů s cílem usměrňovat příslušné orgány Stran při jejich provádění této Úmluvy a při jejich posuzování žádostí o uznání vysokoškolských kvalifikací. Přestože nebudou takovýmito texty vázány, vynaloží Strany veškeré úsilí, aby je uplatňovaly, aby upozorňovaly příslušné orgány na tyto texty a podporovaly jejich využívání. Před přijetím svých rozhodnutí si Komise vyžádá stanovisko sítě ENIC.

      6.  Komise bude předkládat zprávy příslušným orgánům Rady Evropy a UNESCO.

      7.  Komise bude udržovat styky s Regionálními výbory UNESCO pro aplikaci Úmluvy o uznávání studií, diplomů a titulů ve vysokém školství, přijaté pod záštitou UNESCO.

      8.  Většina Stran bude tvořit kvórum.

      9.  Komise přijme svůj jednací řád. Scházet se bude na řádném zasedání alespoň jednou za tři roky. Komise se poprvé sejde v roce, ve kterém vstoupí tato Úmluva v platnost.

      10.  Sekretariát Komise bude podléhat společně generálnímu tajemníkovi Rady Evropy a generálnímu řediteli UNESCO.

Článek X.3

      1.  Každá Strana jmenuje za člena Evropské sítě národních informačních středisek pro akademickou mobilitu a uznávání (síť ENIC) národní informační středisko zřízené nebo podporované podle článku IX.2. V případech, ve kterých je ve Straně podle článku IX.2 zřízeno nebo podporováno více než jedno národní informační středisko, všechna tato střediska budou členy sítě, ale budou disponovat pouze jedním hlasem.

      2.  Síť ENIC, ve svém složení omezená na národní informační střediska Stran této Úmluvy, bude podporovat a napomáhat praktickému provádění Úmluvy příslušnými národními orgány. Síť se bude scházet alespoň jednou za rok na plenárním zasedání. Zvolí svého prezidenta a byro v souladu se svými směrnicemi.

      3.  Sekretariát sítě ENIC bude podléhat společně generálnímu tajemníkovi Rady Evropy a generálnímu řediteli UNESCO.

      4.  Strany budou spolupracovat prostřednictvím sítě ENIC s národními informačními středisky ostatních Stran, zvláště tím, že jim umožní shromažďovat všechny informace užitečné pro činnost národních informačních středisek, jež souvisí s akademickým uznáváním a mobilitou.

ČÁST XI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek XI.1

      1.  Tato Úmluva bude otevřena k podpisu:

a): členským státům Rady Evropy,
b): členským státům evropského regionu UNESCO,

c): jakémukoliv jinému signatáři, smluvnímu státu nebo straně Evropské kulturní úmluvy Rady Evropy a/nebo Úmluvy UNESCO o uznávání studií, diplomů a titulů týkajících se vysokoškolského vzdělávání ve státech evropského regionu,

které byly přizvány na Diplomatickou konferenci pověřenou přijetím této Úmluvy.

2. Tyto státy a Svatá stolice mohou vyjádřit svůj souhlas býti vázány:


a): podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo

b): podpisem podléhajícím ratifikaci, přijetí nebo schválení, po němž následuje ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo

c): přistoupením.

      3.  Podpisy budou činěny u jednoho z depozitářů. Ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení budou ukládány u jednoho z depozitářů.

Článek XI.2

Tato Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí doby jednoho měsíce od okamžiku, kdy pět států včetně alespoň tří členských států Rady Evropy a/nebo evropského regionu UNESCO vyjádřilo svůj souhlas být vázáno Úmluvou. Úmluva vstoupí v platnost pro každý jiný stát první den měsíce následujícího po uplynutí doby jednoho měsíce ode dne, kdy tento stát vyjádřil svůj souhlas být vázán Úmluvou.

Článek XI.3

      1.  Po vstupu této Úmluvy v platnost jakýkoliv jiný stát než ten, který spadá do jedné z kategorií uvedených v článku XI.1, může požádat o přistoupení k této Úmluvě. Jakákoliv žádost v tomto směru bude zaslána jednomu z depozitářů, jenž ji předá Stranám alespoň tři měsíce před zasedáním Komise Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu. Depozitář též vyrozumí Výbor ministrů Rady Evropy a Výkonný výbor UNESCO.

      2.  Rozhodnutí přizvat stát, jenž takto žádá o přistoupení k této Úmluvě, bude přijímáno dvoutřetinovou většinou Stran.

      3.  Po vstupu této Úmluvy v platnost může Evropské společenství přistoupit k této Úmluvě na základě žádosti svých členských států, která bude zaslána jednomu z depozitářů. V takovém případě se nebude aplikovat článek XI.3.2.

      4.  Pokud se týká jakéhokoliv přistupujícího státu nebo Evropského společenství, Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí doby jednoho měsíce po uložení listiny o přistoupení u jednoho z depozitářů.

Článek XI.4

      1.  Strany této Úmluvy, které jsou současně stranami jedné nebo více následujících úmluv:

      Evropské úmluvy o rovnocennosti dokladů umožňujících přístup na vysoké školy (1953, ETS č. 15) a jejího Protokolu (1964, ETS č. 49),

      Evropské úmluvy o rovnocennosti částečného studia na vysokých školách (1956, ETS č. 21),

      Evropské úmluvy o akademickém uznávání univerzitní kvalifikace (1959, ETS č. 32),

      Mezinárodní úmluvy o uznávání studií, diplomů a titulů ve vysokém školství v arabských a evropských státech hraničících se Středozemním mořem (1976),

      Úmluvy o uznávání studií a diplomů týkajících se vysokého školství ve státech evropského regionu (1979),

      Evropské úmluvy o všeobecné rovnocennosti částí vysokoškolského studia (1990, ETS č. 138),


a): budou aplikovat ustanovení této Úmluvy ve svých vzájemných vztazích,


b): dále budou aplikovat výše zmíněné úmluvy, jejichž stranou jsou, ve svých vztazích s jinými státy, které jsou stranami těchto úmluv, ale ne této Úmluvy.

      2.  Strany této Úmluvy se zavazují, že se nestanou stranou žádné z úmluv zmíněných v odstavci 1, jejichž stranou ještě nejsou, s výjimkou Mezinárodní úmluvy o uznávání studií, diplomů a titulů ve vysokém školství v arabských a evropských státech hraničících se Středozemním mořem.

Článek XI.5

      1.  Kterýkoliv stát může při podpisu nebo při ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení určit jedno nebo více území, na něž se tato Úmluva bude vztahovat.

      2.  Kterýkoliv stát může kdykoliv později prohlášením zaslaným jednomu z depozitářů rozšířit provádění této Úmluvy na kterékoliv jiné území uvedené v prohlášení. Ve vztahu k takovému území vstoupí tato Úmluva v platnost prvního dne měsíce následujícího po uplynutí doby jednoho měsíce ode dne, kdy depozitář obdržel takovéto prohlášení.

      3.  Kterékoliv prohlášení učiněné podle dvou předchozích odstavců může být odvoláno, pokud jde o kterékoliv území uvedené v takovém prohlášení, oznámením zaslaným jednomu z depozitářů. Odvolání nabude účinnosti prvního dne měsíce následujícího po uplynutí doby jednoho měsíce ode dne, kdy depozitář obdržel takové oznámení.

Článek XI.6

      1.  Kterákoliv Strana může kdykoliv vypovědět tuto Úmluvu oznámením zaslaným jednomu z depozitářů.

      2.  Takové vypovězení nabude účinnosti prvního dne měsíce následujícího po uplynutí doby dvanácti měsíců

ode dne, kdy depozitář obdržel oznámení. Toto vypovězení se však nedotkne rozhodnutí o uznání přijatých dříve podle ustanovení této Úmluvy.

      3.  Skončení platnosti nebo pozastavení účinnosti této Úmluvy jako důsledek porušení ustanovení, které je podstatné pro uskutečnění předmětu nebo cíle této Úmluvy, některou Stranou se bude řešit v souladu s mezinárodním právem.

Článek XI.7

      1.  Kterýkoliv stát, Svatá stolice nebo Evropské společenství může při podpisu nebo při ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení nebo přistoupení prohlásit, že si vyhrazuje právo neaplikovat zcela nebo částečně jeden nebo více z následujícíh článků této Úmluvy:

článek IV.8,
článek V.3,
článek VI.3,
článek VIII.2,
článek IX.3.

Žádná jiná výhrada nesmí být učiněna.

      2.  Kterákoliv Strana, jež učinila výhradu podle předcházejícího odstavce, ji může zcela nebo částečně odvolat oznámením zaslaným jednomu z depozitářů. Odvolání nabude účinnosti dnem, kdy depozitář obdržel takové oznámení.

      3.  Strana, která učinila výhradu, pokud jde o ustanovení této Úmluvy, nesmí požadovat plnění tohoto ustanovení žádnou jinou Stranou; může však, pokud je její výhrada částečná nebo podmíněná, požadovat plnění tohoto ustanovení v takovém rozsahu, v jakém se sama k plnění tohoto ustanovení zavázala.

Článek XI.8

      1.  Návrhy změn této Úmluvy mohou být přijaty Komisí Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu dvoutřetinovou většinou Stran. Jakýkoliv návrh změny takto přijatý bude včleněn do Protokolu k této Úmluvě. Protokol stanoví způsoby svého vstupu v platnost, který bude v každém případě vyžadovat vyjádření souhlasu Stran být jím vázány.

      2.  Postupem uvedeným v odstavci 1 nemohou být učiněny žádné změny části III této Úmluvy.

      3.  Jakýkoliv návrh na změny bude sdělen jednomu z depozitářů, jenž ho předá Stranám alespoň tři měsíce před zasedáním Komise. Depozitář bude také informovat Výbor ministrů Rady Evropy a Výkonný výbor UNESCO.

Článek XI.9

      1.  Generální tajemník Rady Evropy a generální ředitel Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) budou depozitáři této Úmluvy.

      2.  Depozitář, u něhož byla Úmluva, oznámení či sdělení uloženo, oznámí Stranám této Úmluvy, jakož i ostatním členským státům Rady Evropy a/nebo evropského regionu UNESCO:


a): každý podpis,
b): uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení,
c): každé datum vstupu Úmluvy v platnost podle ustanovení článků XI.2 a XI.3.4,
d): každou výhradu učiněnou na základě ustanovení článku XI.7 a odvolání jakýchkoliv výhrad učiněné na základě ustanovení článku XI.7,
e): každé vypovězení této Úmluvy na základě článku XI.6,
f): všechna prohlášení učiněná v souladu s ustanoveními článku II.1 nebo článku II.2,
g): všechna prohlášení učiněná v souladu s ustanoveními článku IV.5,
h): každou žádost o přistoupení učiněnou v souladu s ustanoveními článku XI.3,
i): každý návrh učiněný v souladu s ustanoveními článku XI.8,
j): jakýkoliv jiný akt, oznámení nebo sdělení vztahující se k této Úmluvě.

3. Depozitář, jenž obdržel sdělení nebo činí oznámení na základě ustanovení této Úmluvy, o tom bude neprodleně informovat druhého depozitáře.

Na důkaz toho níže podepsaní představitelé, náležitě zmocněni, tuto Úmluvu podepsali.

Dáno v Lisabonu 11. dubna 1997 v jazyce anglickém, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechna čtyři znění mají stejnou platnost, ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno bude uloženo v archivu Rady Evropy a druhé v archivu Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu. Ověřená kopie bude zaslána všem státům uvedeným v článku XI.1, Svaté stolici a Evropskému společenství a Sekretariátu Organizace spojených národů.

pošli emailem

vytiskni zákon