Sdělení Ministerstva zahraničních věcí
Sbírka: 82/2000 | Částka: 36/2000
17.8.2000
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. ledna 1999 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o sociálním zabezpečení.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Záhřebu dne 26. června 2000.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 48 odst. 2 dne 1. července 2000. Podle odstavce 3 téhož článku dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbude ve vztahu mezi oběma smluvními státy platnosti Úmluva mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o sociálním pojištění, podepsaná v Bělehradě dne 22. května 1957, vyhlášená pod č. 3/1958 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Česká republika a Chorvatská republika,
vedeny přáním upravit vzájemné vztahy mezi oběma státy v oblasti sociálního zabezpečení,
se dohodly takto:
(1) Pro účely této smlouvy znamenají pojmy:
1. ,,právní předpisy"
zákony a jiné právní předpisy týkající se odvětví sociálního zabezpečení uvedených v článku 2;
2. ,,příslušný úřad"
ministerstvo nebo jiný orgán, do jehož kompetence náleží oblast sociálního zabezpečení upravovaná touto smlouvou;
3. ,,nositel"
instituci, které přísluší provádění právních předpisů uvedených v článku 2;
4. ,,příslušný nositel"
instituci, k jejíž tíži jsou poskytovány dávky nebo plnění;
5. ,,bydliště"
místo obvyklého pobytu;
6. ,,pobyt" přechodný pobyt;
7. ,,oprávněná osoba" nebo jen ,,osoba"
jakoukoli fyzickou osobu bez ohledu na její státní občanství, včetně uprchlíků ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků z 28. července 1951 a osob bez státní příslušnosti ve smyslu Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti z 28. září 1954, která uplatňuje, má nebo by při pobytu na území smluvního státu měla podle této smlouvy nárok na dávky;
8. ,,výdělečně činná osoba"
osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu, která je za takovou považována, jakož i jakoukoli jim na roveň postavenou osobu pojištěnou podle právních předpisů smluvních států;
9. ,,rodinný příslušník"
osobu takto určenou podle právních předpisů smluvního státu, k jehož tíži mají být poskytnuty dávky;
10. ,,doby pojištění"
doby, po které se podle právních předpisů přispívalo na sociální pojištění, doby postavené jim na roveň, doby bydlení nebo doby za takové považované;
11. ,,dávky"
peněžité i věcné dávky poskytované v odvětvích sociálního zabezpečení uvedených v článku 2;
12. ,,peněžité dávky" a ,,důchody"
všechny peněžité dávky nebo důchody, včetně všech jejich částí, a všechna zvýšení, přídavky, vyrovnávací částky a příplatky, jakož i jednorázové platby a úhrady;
13. ,,věcné dávky"
zdravotní péči a další jiné než peněžité dávky a služby;
14. ,,rodinné přídavky"
pravidelně se opakující peněžité dávky přiznávané na děti podle právních předpisů jednoho nebo druhého smluvního státu;
15. ,,pohřebné"
jednorázovou peněžitou dávku poskytovanou při úmrtí;
16. ,,dávky v nezaměstnanosti"
peněžité dávky poskytované za účelem hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání.
(2) Ostatní pojmy v této smlouvě mají význam, který jim v každém smluvním státě náleží podle jeho právních předpisů.
(1) Tato smlouva se vztahuje na právní předpisy upravující:
1. dávky v nemoci a mateřství,
2. dávky při invaliditě,
3. dávky ve stáří,
4. dávky pozůstalých,
5. dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání,
6. pohřebné,
7. dávky v nezaměstnanosti,
8. rodinné přídavky.
(2) Právními předpisy ve smyslu odstavce 1 jsou zejména:
v České republice o
1. nemocenském pojištění,
2. zdravotním pojištění,
3. důchodovém pojištění a o zvýšení důchodu pro bezmocnost,
4. státní sociální podpoře, pokud jde o přídavek na dítě, porodné a pohřebné,
5. zaměstnanosti, pokud jde o úpravu poskytování dávek v nezaměstnanosti;
v Chorvatské republice o
1. zdravotním pojištění a zdravotní ochraně,
2. důchodovém a invalidním pojištění,
3. pojištění v případě nezaměstnanosti,
4. přídavku na děti.
(3) Tato smlouva se vztahuje také na právní předpisy měnící nebo doplňující ty uvedené v odstavci 2. Nevztahuje se na právní předpisy zavádějící nové odvětví sociálního zabezpečení, pokud se tak příslušné úřady nedohodnou. Nevztahuje se ani na soustavy platné pro oběti válek a jejich následků.
(4) Ve vztazích mezi smluvními státy se bude přihlížet k závazkům vyplývajícím z mezinárodních smluv druhého smluvního státu se třetími státy, pokud se jedná o závazky z důchodového pojištění.
Tato smlouva se vztahuje na:
- a)
- osoby, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo obou smluvních států,
- b)
- na jiné osoby, pokud odvozují svá práva od osob uvedených pod písmenem a).
Nestanoví-li tato smlouva dále jinak, budou osoby, na něž se vztahuje, postaveny při používání právních předpisů každého smluvního státu na roveň jeho vlastním státním občanům.
Nestanoví-li tato smlouva jinak, nesmí být nárok na dávky, s výjimkou dávek v nezaměstnanosti, zamítnut a tyto dávky kráceny, měněny, zastaveny nebo odňaty jen z důvodu, že oprávněná osoba má bydliště nebo vykonává výdělečnou činnost na území druhého smluvního státu.
Používání právních předpisů
Na výdělečně činné osoby se vztahují právní předpisy smluvního státu, na jehož území je výdělečná činnost vykonávána, pokud článek 7 nebo 8 nestanoví něco jiného nebo ve smyslu článku 9 nebylo dohodnuto jinak.
(1) Je-li zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem na území jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu, vztahují se na něj až do konce 24. kalendářního měsíce po tomto vyslání právní předpisy prvního smluvního státu tak, jako by byl ještě zaměstnán na jeho území.
(2) Je-li zaměstnanec letecké, železniční, silniční nebo říční dopravní společnosti zajišťující mezinárodní dopravu na území obou smluvních států vyslán zaměstnavatelem se sídlem na území jednoho smluvního státu z jeho území na území druhého smluvního státu, vztahují se na něj i nadále právní předpisy prvního smluvního státu tak, jako by byl ještě zaměstnán na jeho území.
(3) Za zaměstnance vyslaného na území druhého smluvního státu ve smyslu odstavců 1 a 2 se nepovažuje zaměstnanec, který má na území druhého smluvního státu bydliště; to neplatí, má-li zaměstnanec uvedeno v pracovní smlouvě místo výkonu práce na území prvního smluvního státu.
(4) Osoby činné ve státních a veřejných službách a osoby jim postavené na roveň vyslané jedním smluvním státem na území druhého smluvního státu podléhají právním předpisům vysílajícího smluvního státu.
(5) Posádka námořní lodi, jakož i jiné osoby zaměstnané na námořní lodi nikoliv jen přechodně podléhají právním předpisům smluvního státu, pod jehož vlajkou loď pluje.
(1) Na členy diplomatických zastoupení nebo konzulárních úřadů a na soukromé domácí zaměstnance ve službách těchto zastoupení nebo úřadů, kteří jsou vysláni na území druhého smluvního státu, se vztahují právní předpisy toho smluvního státu, kterým byli vysláni.
(2) Na zaměstnance uvedené v odstavci 1, kteří nejsou vysláni, se vztahují právní předpisy toho smluvního státu, na jehož území jsou zaměstnáni; v těchto případech plní zaměstnavatel povinnosti platné pro zaměstnavatele v přijímajícím státě. Pokud však jsou občany druhého smluvního státu, mohou si během tří měsíců od začátku zaměstnání zvolit používání právních předpisů druhého smluvního státu.
Na společnou žádost zaměstnance a jeho zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné mohou příslušné úřady obou smluvních států po dohodě stanovit výjimky z článků 6 až 8.
Je-li pro vznik, trvání či obnovení nároku na dávku podle právních předpisů některého ze smluvních států potřebná určitá doba pojištění, přihlédne nositel v nezbytném rozsahu i k dobám obdobného nepřekrývajícího se pojištění získaného podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(1) Osoba, která má nárok na věcné dávky podle právních předpisů jednoho smluvního státu, obdrží na území druhého smluvního státu věcné dávky od nositele v místě pobytu. Tyto dávky se poskytnou jen v nezbytném rozsahu, pokud zdravotní stav osoby vyžaduje jejich neodkladné poskytnutí, a to k tíži příslušného nositele. Pojem neodkladné věcné dávky stanoví příslušné úřady smluvních států v prováděcím ujednání.
(2) Se souhlasem příslušného nositele mohou být osobě při pobytu na území druhého smluvního státu poskytnuty věcné dávky i nad nezbytný rozsah uvedený v předchozím odstavci.
(3) Poskytnutí protetických pomůcek a jiných věcných dávek větší hodnoty závisí vždy na souhlase příslušného nositele prvého smluvního státu s výhradou případů, kdy plnění je z hlediska zabránění ohrožení života nebo zdraví osoby nezbytné a neodkladné.
(4) Závisí-li podle právních předpisů jednoho smluvního státu nárok na dávky nebo výše peněžitých dávek na počtu rodinných příslušníků, přihlíží příslušný nositel též k rodinným příslušníkům, kteří mají bydliště na území druhého smluvního státu.
(5) Jsou-li podle právních předpisů obou smluvních států s přihlédnutím k této smlouvě splněny podmínky pro poskytnutí porodného v obou smluvních státech, poskytne se porodné na základě právních předpisů smluvního státu podle volby oprávněné osoby.
Osoby pobírající důchod z důchodového pojištění jednoho nebo obou smluvních států podléhají právním předpisům o zdravotním pojištění státu, na jehož území mají bydliště. Přitom se při poskytování důchodu jen podle právních předpisů druhého smluvního státu pokládá tento důchod za důchod prvého smluvního státu.
(1) Příslušný nositel jednoho smluvního státu uhradí nositeli druhého smluvního státu jím vynaložené náklady za dávky poskytnuté ve smyslu článku 11, s výjimkou správních nákladů.
(2) Výši nákladů určenou k úhradě příslušným nositelem stanoví nositel, který dávky poskytl, v cenách účtovaných za poskytnutí dávek vlastním pojištěncům.
(3) Příslušné úřady dohodnou technické otázky poskytování dávek a hrazení nákladů mezi nositeli smluvních států. Za účelem administrativního zjednodušení mohou též dohodnout, že pro všechny případy nebo pro určitou skupinu případů se namísto zúčtování úhrad v jednotlivých konkrétních případech použije paušálních plateb.
Závisí-li podle právních předpisů jednoho smluvního státu vznik, zachování nebo obnovení nároku na dávku na existenci nebo získání určité doby pojištění, musí příslušný nositel tohoto smluvního státu, je-li to nezbytné, přihlédnout i k existenci nebo dobám odpovídajícího pojištění získaným podle právních předpisů druhého smluvního státu tak, jako by se jednalo o pojištění podle jeho právních předpisů.
Jsou-li podle právních předpisů jednoho smluvního státu splněny podmínky nároku na dávku i bez přihlédnutí k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhého smluvního státu, stanoví příslušný nositel prvého smluvního státu dávku výlučně na základě dob pojištění získaných podle jeho právních předpisů.
Pokud nárok na dávku podle právních předpisů jednoho smluvního státu může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhého smluvního státu, berou se tyto doby v úvahu pouze v nezbytném rozsahu, přičemž smluvní státy stanoví dávky následujícím způsobem:
Česká republika:
1. Dávky, jejichž výše závisí na délce pojištění, stanoví výhradně v rozsahu odpovídajícím dobám pojištění získaným výlučně podle českých právních předpisů.
2. Dávky nebo části dávek, jejichž výše není závislá na délce pojištění, se stanoví v poměru dob získaných výlučně podle českých právních předpisů ke 30 letům, nejvýše však do plné dávky; to neplatí pro dávky nebo části dávek poskytovaných k zajištění minimálního příjmu.
3. Doby přičítané k dobám pojištění po vzniku invalidity pro stanovení dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a dávek pozůstalých se hodnotí v poměru dob pojištění získaných výlučně podle českých právních předpisů ke dvěma třetinám dob, které uplynuly mezi 16. rokem věku dotyčné osoby a vznikem invalidity či úmrtím, nejvýše však do plného dopočtu.
Chorvatská republika:
1. Dávky, jejichž výše závisí na délce pojištění, se stanoví ve výši, která odpovídá výhradně době pojištění získané podle chorvatských právních předpisů.
2. Dávky, jejichž výši nelze stanovit podle bodu 1, se stanoví v poměru dob pojištění získaných podle chorvatských právních předpisů k celkově sečteným dobám.
(1) Nedosahuje-li doba pojištění získaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu dvanácti měsíců a nevznikne-li na jejím základě nárok na dávku, nositel tohoto smluvního státu dávku nepřizná. Tuto dobu započte nositel druhého smluvního státu, jako by se jednalo o dobu pojištění získanou podle jeho právních předpisů.
(2) Nedosahuje-li doba pojištění získaná podle právních předpisů ani jednoho ze smluvních států dvanácti měsíců a nárok proto nevznikne v žádném z nich, započte všechny tyto doby nositel toho smluvního státu, podle jehož právních předpisů by součtem těchto dob byla potřebná doba pojištění splněna. Pokud by takto byla splněna podmínka nároku na dávku v obou smluvních státech, započte všechny doby jen nositel toho smluvního státu, podle jehož právních předpisů byla získána doba delší.
(3) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu závisí výše dávek na počtu rodinných příslušníků, přihlédne příslušný nositel tohoto smluvního státu také k rodinným příslušníkům s bydlištěm na území druhého smluvního státu.
(4) Pro stanovení vyměřovacího základu pro výpočet dávek se doby pojištění získané podle právních předpisů druhého smluvního státu vylučují.
(1) Ustanovení právních předpisů jednoho smluvního státu o krácení, pozastavení či odnětí dávek v případech jejich souběhu s jinými dávkami či příjmem nebo z důvodu výkonu výdělečné činnosti se uplatňují též ve vztahu k příjemcům dávek získaných podle právních předpisů druhého smluvního státu nebo osobám majícím příjem či vykonávajícím výdělečnou činnost na území druhého smluvního státu.
(2) Pravidlo o krácení, pozastavení či odnětí dávek podle odstavce 1 neplatí pro souběh dávek stejného druhu při invaliditě, ve stáří, pozůstalým a při pracovních úrazech a nemocech z povolání poskytovaných nositeli obou smluvních států.
(3) Pokud by pro souběh dávek různého druhu mělo být současně uplatněno krácení dávek podle právních předpisů obou smluvních států, provede se pouze v rozsahu poloviny krácení prováděného podle právních předpisů každého ze smluvních států.
(4) Použití ustanovení předchozích odstavců nemůže vést ke snížení nároků ve srovnání s právní úpravou o souběhu dávek používanou vůči státům, s nimiž není uzavřena mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení.
Podmínkou vzniku nároku na plný český invalidní důchod osobám, které pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vzniklý před dosažením osmnácti let věku nebyly účastny pojištění po potřebnou dobu, je trvalý pobyt na území České republiky.
Pro poskytování dávek v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání platí analogicky ustanovení o dávkách v nemoci a mateřství, důchodech invalidních, starobních a pozůstalých, jakož i následující články.
Dávky v případě pracovního úrazu a nemoci z povolání poskytuje nositel toho smluvního státu, jehož právním předpisům podléhala osoba v době pracovního úrazu nebo v době, kdy naposledy vykonávala činnost mající za následek vznik nemoci z povolání. Nositel druhého smluvního státu poskytuje jen takové dávky, jež by byl povinen poskytovat podle právních předpisů tohoto smluvního státu a této smlouvy v případě úrazů a nemocí z obecných příčin.
Stanoví-li právní předpisy jednoho smluvního státu, že se dávky pro nemoc z povolání poskytují, jen když činnost, která nemoc může způsobit, byla vykonávána po určitou minimální dobu, pak příslušný nositel tohoto smluvního státu přihlíží -- pokud je to nezbytné -- k dobám vykonávání takové činnosti, během kterých pro ni platily právní předpisy druhého smluvního státu.
Osobě, která pobírala nebo pobírá dávky pro nemoc z povolání k tíži příslušného nositele jednoho smluvního státu a poté, co vykonává činnost, která také podle právních předpisů druhého smluvního státu může způsobit nemoc z povolání, uplatňuje nárok na dávky z důvodu zhoršení nemoci u nositele druhého smluvního státu,
- a)
- dávky poskytuje nadále nositel prvého smluvního státu podle jeho právních předpisů bez přihlédnutí ke zhoršení nemoci, a
- b)
- nositel druhého smluvního státu poskytne dávku ve výši rozdílu mezi dávkou náležející po zhoršení nemoci a dávkou, kterou by byl povinen poskytovat podle právních předpisů tohoto smluvního státu před zhoršením nemoci.
O každém pracovním úrazu, který se stane státnímu občanu jednoho smluvního státu zaměstnanému na území druhého smluvního státu, který měl nebo by mohl mít za následek úmrtí, bude příslušný nositel neodkladně informovat diplomatické nebo konzulární zastoupení prvého smluvního státu.
Pohřebné
Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu závisí získání, zachování nebo obnovení nároku na pohřebné na splnění určité doby pojištění, příslušný nositel tohoto smluvního státu, je-li to nezbytné, přihlédne i k době pojištění získané podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(1) Příslušný nositel jednoho smluvního státu poskytuje pohřebné podle jeho právních předpisů i v případě, že osoba zemřela na území druhého smluvního státu.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro případy, kdy k úmrtí došlo následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Vznikne-li nárok na pohřebné podle právních předpisů obou smluvních států, je příslušným k poskytnutí pohřebného nositel toho smluvního státu, jehož právním předpisům zemřelý podléhal z důvodu výdělečné činnosti v době úmrtí nebo na jehož území měl nevýdělečně činný zemřelý bydliště.
(1) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu závisí získání, zachování nebo obnovení nároku na dávky v nezaměstnanosti na splnění určité doby pojištění, příslušný nositel tohoto smluvního státu, je-li to nezbytné, přihlédne i k době pojištění získané podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Podmínkou vzniku nároku na dávky vůči nositeli smluvního státu, jehož právním předpisům nezaměstnaný naposledy podléhal, je, že v posledních 12 měsících před uplatněním nároku na dávku byl nejméně po dobu 26 týdnů pojištěn pro případ nezaměstnanosti podle právních předpisů tohoto smluvního státu.
(3) Podmínka minimální doby 26 týdnů stanovená v předchozím odstavci neplatí pro ty nezaměstnané osoby, jejichž zaměstnání dohodnuté na delší než uvedenou dobu skončilo bez jejich zavinění dříve nebo mají bydliště na území smluvního státu, podle jehož právních předpisů uplatňují nárok na dávky.
(1) Získá-li nárok na dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů jednoho smluvního státu osoba s bydlištěm na území druhého smluvního státu, pak bude tyto dávky vyplácet příslušný nositel prvého smluvního státu podle jeho právních předpisů za předpokladu, že osoba v souladu s předpisy o pobytu cizinců zůstane na území tohoto smluvního státu, bude k dispozici jeho nositeli v místě posledního zaměstnání a splňovat další podmínky stanovené pro osoby s bydlištěm v tomto smluvním státě.
(2) Doba vyplácení dávek v nezaměstnanosti nositelem jednoho smluvního státu se sníží o dobu, po kterou osoba pobírala tyto dávky od nositele druhého smluvního státu v průběhu posledních 12 měsíců před uplatněním nároku na dávky vůči nositeli prvého smluvního státu.
Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu závisí získání, zachování nebo obnovení nároku na rodinné přídavky na získání určité doby pojištění, příslušný nositel tohoto smluvního státu, je-li to nezbytné, přihlédne i k době pojištění získané podle právních předpisů druhého smluvního státu.
Jsou-li podle právních předpisů obou smluvních států splněny podmínky pro poskytnutí rodinných přídavků v obou smluvních státech, poskytnou se rodinné přídavky na základě právních předpisů smluvního státu, ve kterém má dítě bydliště.
(1) Příslušné úřady smluvních států upraví postupy a přijmou opatření k provádění této smlouvy.
(2) Příslušné úřady zejména:
- a)
- sjednají pro používání této smlouvy prováděcí ujednání;
- b)
- informují se vzájemně o změnách právních předpisů smluvních států;
- c)
- označí styčná místa k ulehčení styku mezi nositeli obou smluvních států.
(1) Nositelé, úřady a soudy smluvních států si poskytují navzájem pomoc při provádění této smlouvy, jako by se jednalo o použití jejich vlastních právních předpisů. Tato pomoc je bezplatná.
(2) Nositelé si vzájemně uznávají doklady vydávané příslušnými orgány druhého smluvního státu; o posouzení zdravotního stavu nebo stupně invalidity však rozhoduje výlučně nositel smluvního státu, který je příslušný k poskytování dávek. Přitom může přihlédnout ke zprávám a lékařským posudkům zaslaným nositelem druhého smluvního státu.
(3) Lékařská vyšetření, jejichž provedení je požadováno právními předpisy o důchodovém pojištění jednoho smluvního státu a týkají se osob zdržujících se na území druhého smluvního státu, budou provedena na žádost příslušného nositele nositelem v místě pobytu těchto osob na území druhého smluvního státu, v souladu s jeho právními předpisy, bez vzájemné úhrady nákladů.
(1) Osvobození nebo snížení správních poplatků stanovená právními předpisy jednoho smluvního státu pro listiny a jiné doklady, které se podle těchto právních předpisů předkládají, platí také pro odpovídající listiny a jiné doklady, které se předkládají podle právních předpisů druhého smluvního státu při provádění této smlouvy.
(2) Příslušné úřady nebo nositelé smluvních států upustí u listin a jiných dokladů předkládaných při provádění této smlouvy od jejich ověřování diplomatickými nebo konzulárními úřady.
(1) Nositelé, úřady a soudy jednoho smluvního státu nesmějí odmítnout podání nebo jiné písemnosti z důvodu, že jsou sepsány v úředním jazyce druhého smluvního státu nebo v anglickém jazyce.
(2) Při provádění této smlouvy mohou nositelé, úřady a soudy navzájem a se zúčastněnými osobami nebo jejich zástupci jednat přímo nebo prostřednictvím styčných míst v jejich úředních jazycích nebo v jazyce anglickém.
Diplomatická nebo konzulární zastoupení smluvních států se mohou obracet přímo na příslušné úřady, nositele a styčná místa druhého smluvního státu za účelem získání informací a ochrany zájmů občanů svého státu a mohou je také zastupovat bez zvláštní plné moci.
(1) Žádosti, prohlášení a opravné prostředky, které mají být podány podle právních předpisů jednoho smluvního státu v určité lhůtě správnímu orgánu, soudu nebo nositeli, považují se za podané ve lhůtě, jestliže během stejné lhůty byly podány u příslušného orgánu, soudu nebo nositele druhého smluvního státu.
(2) Žádost o dávku podaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu se považuje současně za žádost o odpovídající dávku podle právních předpisů druhého smluvního státu. To neplatí, pokud žadatel výslovně požaduje, aby přiznání dávky ve stáří podle právních předpisů druhého smluvního státu bylo odloženo.
(1) Vykonatelná rozhodnutí soudů, jakož i vykonatelné výměry a nedoplatkové výkazy (listiny) nositelů nebo příslušných úřadů jednoho smluvního státu o pojistném a jiných pohledávkách ze sociálního zabezpečení se uznávají i ve druhém smluvním státě.
(2) Uznání může být odmítnuto pouze tehdy, pokud je v rozporu s veřejným pořádkem toho smluvního státu, ve kterém mají být rozhodnutí nebo listiny uznány.
(3) Vykonatelná rozhodnutí a listiny uznané podle odstavce 1 se vykonávají ve druhém smluvním státě. Postup při výkonu příslušných rozhodnutí a listin se řídí právními předpisy, které platí pro výkon odpovídajících rozhodnutí a listin vydaných v tom smluvním státě, na jehož území se mají vykonávat. Vyhotovení rozhodnutí nebo listin musí být opatřeno potvrzením o jeho vykonatelnosti (doložka vykonatelnosti).
(4) Vzájemná pomoc nositelů při provádění odstavců 1 až 3 tohoto článku nezahrnuje zastupování v soud-ním řízení.
V případech, kdy příslušný nositel jednoho smluvního státu má povinnost vyplácet peněžité dávky oprávněné osobě s bydlištěm na území druhého smluvního státu, je výše této povinnosti vyjádřena v měně prvého smluvního státu.
V případech, kdy má podle této smlouvy příslušný nositel jednoho smluvního státu povinnost uhradit náklady za dávky nositeli druhého smluvního státu, je dlužná částka vyjádřena v měně druhého smluvního státu, kde byly poskytnuty dávky.
Platby vyplývající z provádění této smlouvy z jednoho smluvního státu do druhého se uskutečňují ve volně směnitelných měnách.
(1) Pokud nositel jednoho smluvního státu vyplatil peněžité dávky v částce vyšší, než náleží oprávněné osobě, přeplacená částka se může na žádost a ve prospěch nositele prvého smluvního státu uhradit z doplatku odpovídající dávky přiznané podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Poskytne-li nositel jednoho smluvního státu nepříspěvkové dávky za dobu, za kterou dodatečně vznikne nárok na peněžitou dávku podle právních předpisů druhého smluvního státu, uhradí příslušný nositel tohoto druhého smluvního státu z doplatku peněžité dávky nositeli prvního smluvního státu na jeho žádost hodnotu nepříspěvkových dávek poskytnutých oprávněné osobě.
(1) Má-li osoba -- které přísluší podle právních předpisů jednoho ze smluvních států dávky za škodu, která vznikla na území druhého smluvního státu podle jeho právních předpisů -- nárok na náhradu škody proti třetí osobě, přechází nárok na náhradu škody na nositele prvního smluvního státu povinného k plnění podle právních předpisů pro něj platných; druhý smluvní stát tento přechod nároku uzná.
(2) Mají-li vůči třetí osobě při použití odstavce 1 nárok na náhrady na základě téhož případu utrpěné škody nositelé obou smluvních států, jsou pak spoluvěřiteli. Třetí osoba může nároky přenesené podle odstavce 1 uspokojit vůči oběma nositelům platbou jednomu z nich. Ve vztahu mezi sebou jsou nositelé povinni k dílčímu vzájemnému vyrovnání v poměru podle výše dávek, které mají poskytovat.
(1) Rozdílnosti a spory, které vzniknou při provádění této smlouvy, budou řešit příslušné úřady smluvních států vzájemnou dohodou.
(2) Nebude-li možno dosáhnout dohody podle předchozího odstavce, bude sporný případ řešen diplomatickou cestou.
(1) Tato smlouva nezakládá žádné nároky na dávky za dobu před jejím vstupem v platnost.
(2) Tato smlouva se vztahuje také na pojistné případy, které nastaly před jejím vstupem v platnost s výjimkou případů zakládajících nárok na jednorázová plnění.
(3) Pro stanovení nároků na dávky podle této smlouvy se přihlédne také k dobám pojištění, které byly získány před vstupem této smlouvy v platnost.
(4) Tato smlouva se nevztahuje na nároky, které jsou pokládány za vypořádané vrácením zaplacených příspěvků.
Dřívější rozhodnutí vydaná v oblastech upravovaných touto smlouvou neodporují používání této smlouvy.
Pro nároky, které se mohou uplatnit na základě dřívějších pojistných případů podle článku 45 odst. 2, počínají lhůty k jejich uplatnění, jakož i promlčecí lhůty podle právních předpisů smluvních států plynout nejdříve dnem vstupu této smlouvy v platnost.
(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Záhřebu.
(2) Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin.
(3) Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbude ve vztahu mezi oběma smluvními státy platnosti Úmluva mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o sociálním pojištění, podepsaná v Bělehradě dne 22. května 1957.
(1) Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Každý ze smluvních států však může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou nejpozději 6 měsíců před uplynutím probíhajícího kalendářního roku, přičemž platnost Smlouvy skončí 31. prosince tohoto roku.
(2) Bude-li tato smlouva vypovězena, zůstávají nároky získané podle jejích ustanovení zachovány.
Dáno v Praze dne 22. ledna 1999 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a chorvatském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Českou republiku
Za Chorvatskou republiku
PhDr. Vladimír Špidla v. r.
Mate Granic¨ v. r.
1. místopředseda vlády
místopředseda vlády
a ministr práce a sociálních věcí
a ministr zahraničních věcí
